Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka a 173 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, ministr dopravy V. Budinský, ministr obrany V. Holáň, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr zdravotnictví J. Stráský.

(Schůze zahájena v 9.06 hodin.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, zahajuji přerušenou schůzi. Dalším bodem je

Vládní návrh zákona uvede z pověření vlády ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Ivan Pilip, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce uvedl vládní návrh nového zákona o vysokém školství. Tento návrh zákona by měl nahradit doposud platný zákon o vysokých školách, který byl schválen v roce 1990 a podle nějž se s drobnými úpravami řídí sektor vysokého školství až doposud.

Nový zákon se snaží odstranit některé nedostatky současného systému a zavést do systému některé prvky, které by měly vést k několika věcem, které bych rád stručně charakterizoval. Zákon se snaží především o rozšíření a zpřesnění nabídky vysokoškolského studia tím, že zavádí možnost nových institucí, poskytujících vysokoškolské vzdělání, tzv. vysokoškolských institutů a že umožňuje, aby jak tradiční vysoké školy tak i tyto nově vznikající vysokoškolské instituty mohly zřizovat i nestátní subjekty a některé jiné instituce než přímo školy vysoké.

Zároveň návrh charakterizuje možnost a přesná pravidla toho, jakým způsobem mají být udělovány vysokoškolské diplomy, charakterizuje průběh vysokoškolského studia a jeho strukturu na studium bakalářské, magisterské a doktorantské.

Dalším výrazným rysem tohoto zákona je zpřísnění pravidel pro kontrolu a prověřování kvality výkonu jednotlivých vysokých škol, a to sice rozšířením možností a pravidel tzv. akreditačního kolegia, které se má nyní jako sbor předních odborníků v jednotlivých vysokoškolských oborech věnovat kontrole kvality jednotlivých studijních programů, kateder, fakult a jednotlivých vysokých škol.

Další velmi významnou změnou, kterou tento návrh doporučuje je, aby bylo zavedeno spolupodílení se jednotlivých studujících na studiu na vysokých školách. Jde o princip, který má zvýšit motivaci na studium, diverzifikovat finanční toky ve vysokém školství a stejně tak umožnit zesílení zpětné vazby mezi vysokou školou a studentem a další přerozdělování kapacit uvnitř nabídky vysokého školství.

Další významnou změnou, kterou vysokoškolský zákon navrhuje v této své nové podobě je upřesnění finančních toků a upřesnění vnitřních autonomií a rozdělení pravomocí uvnitř vysokých škol s tím, že se nově upravují vzájemné vztahy mezi vysokými školami jako celkem, mezi akademickými senáty, rektory a vědeckými radami vysokých škol. Snahou je zejména posílit odbornou stránku rozhodování na vysokých školách a i touto cestou usilovat o zvýšení kvality současného sektoru vysokého školství.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jde o návrh schválení v prvním čtení, považuji tuto stručnou charakteristiku zákona za dostačující a dovoluji si doporučit, aby bylo schváleno jeho další projednávání v dalším čtení parlamentu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Pilipovi a protože organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana poslance Františka Kozla, zvu ho, aby přednesl svou řeč.

Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, jako zpravodaj pro první čtení bych chtěl sněmovně připomenout, jakou procedurou již toto paragrafově znění prošlo. Před nabytím účinnosti nového jednacího řádu byly projednány zásady tohoto vysokoškolského zákona a tyto zásady byly sněmovnou jednotlivými výbory schváleny. Jsme tedy před projednáváním paragrafovaného znění, které má podobu vládního návrhu a já bych chtěl konstatovat, že toto paragrafové znění nevykazuje žádné podstatné odchylky od sněmovnou projednaných zásad.

Proto doporučuji sněmovně, aby tento vládní návrh byl přikázán k projednání v druhém čtení a aby byl přikázán výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Františku Kozlovi a otevírám obecnou rozpravu.

Přečtu jména těch, kteří se již přihlásili: pan poslanec Zdeněk Vorlíček, Marie Stiborová, Jiří Karas, Eduard Zeman, Petra Buzková, Jan Decker, Hana Orgoníková, Pavel Hirš, Květoslava Čelišová a Zdeněk Trojan.

Prosím, aby se jako první ujal slova pan poslanec Zdeněk Vorlíček. Připraví se paní poslankyně Marie Stiborová.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu Levého bloku k návrhu zákona o vysokém školství.

Návrh zákona byl očekáván jako komplexní úprava vysokého školství, která bude systémově řešit tuto oblast lepším způsobem, než dosud platný zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Vysoké školy přitom právem očekávaly, že návrh bude respektovat principy decentralizace, autonomie vysokých škol a subsidiarity uznávané v celém vyspělém světě. (Předsedající: Prosím o klid, dámy a pánové.)

Bohužel, předložený návrh je naopak krokem zpět proti dosud platné právní úpravě. Se ztrátou právní subjektivity své postavení tratí fakulty, na nichž leží největší tíha a odpovědnost z hlediska poslání vysokých škol. Podstatně se celou řadou institutů ze zákona posiluje pravomoc Ministerstva školství vůči vysokým školám. Navrhuje se tak návrat před rok 1990 ke stavu tuhé centralizace, aniž předkladatel zákona odůvodnil tento nečekaný krok.

Akademické svobody vysokých škol garantované v celém civilizovaném světě mohou být zaručeny jen při samosprávě vysokých škol. Odstranění rady vysokých škol jako celostátní reprezentace vysokých škol ze zákona je však krokem proti samosprávě vysokých škol, neboť tím budou zbaveny reálné možnosti systém správy vysokých škol vůbec nějak ovlivnit.

Výrazné omezení pravomoci akademických senátů např. odebráním volby děkana fakulty a dalšími opatřeními a taxativní výčet toho, čím se jen smí akademický senát zabývat, znamená, že ovšem nad uvedený výčet záležitostí budou rozhodovat ministerští úředníci.

Neúměrné posílení pravomoci postavení Ministerstva školství vůči vysokým školám ukazuje v návrhu i zcela podřízený vztah mezi akreditačním kolegiem a ministerstvem. Akreditační kolegium už nemá být poradním orgánem celé vlády, ale poradním orgánem Ministerstva školství, který ani k jeho odbornému doporučení nemusí přihlédnout.

Nebyl přijat návrh vysokých škol, aby akreditační kolegium mělo pro posílení nezávislosti dozorčí radu volenou Parlamentem. Předložený návrh tak činí rozhodnutí o zřízení vysoké školy věcí politického rozhodnutí momentálního ministra školství, reprezentujícího určitou politickou stranu, který může zřídit vysokou školu nebo fakultu v některém městě prostě jenom proto, že to vyhovuje zájmu jeho strany, ač to bude v rozporu s odbornými hledisky a zájmy příslušného vysokoškolského oboru.

Je v naprostém rozporu s posláním akreditačního kolegia, jestliže není organizačně a personálně nezávislé a jeho odborná rozhodnutí nejsou závazná, ale v řadě případů budou pouhými podklady pro rozhodování ministerských úředníků.

Řada ustanovení návrhu zákona ukazuje odtrženost navrhovatelů od reálné situace vysokých škol. Například snaha docílit tzv. vyšší mobility vysokoškolských učitelů navrhovaným zkracováním pracovních poměrů, je zcela iluzorní, když platové ocenění vysokoškolských pedagogů je naprosto neodpovídající.

Jsme zásadně proti školnému. Navíc však návrh školného považujeme za nedostatečně připravený. V dané podobě, kdy mají platit stejně výborní studenti jako ti špatně prospívající, nemá zdůrazňovanou motivační funkci, nejsou vyřešeny sociální souvislosti, naprosto nepřijatelná je snaha s vybíráním školného, přerozdělit a snížit prostředky dosud vynakládané státem na oblast vysokého školství.

Řada právníků navíc upozorňuje na elementární nedostatky předloženého návrhu, např. nedostatek mezí a hledisek pro usměrňování správního uvážení Ministerstva školství při rozhodování podle zákona a na téměř úplnou absenci procesních pravidel.

Experti poukazují na to, že vysoké školy založené státem by takto ztrácely právní jistotu, zatímco tuto jistotu by rozhodně zákon nedával zájemcům o zřízení a provozování nestátních vzdělávacích institucí. Přitom problematika nestátních vzdělávacích institucí byla označována za jeden z klíčových důvodů tvorby nového vysokoškolského zákona.

Vážené kolegyně a kolegové, nedostatky předloženého návrhu zákona jsou takové, že s ním s uvedených vážných věcných důvodů nesouhlasí v podstatě celá akademická obec a akademický senát naší nejstarší a světově uznávané vysoké školy, Univerzity Karlovy, pokládal za nutné veřejně (cituji): "S veškerým důrazem poukázat na hrozbu nebezpečí, kterou by znamenalo pro ideje akademických práv a svobod, české vysoké školství a národní vzdělanost, přijetí navrhované podoby zákona o vysokém školství."

Ztotožňujeme se s tímto názorem a jsme na základě uvedených důvodů přesvědčeni, že předložený návrh trpí koncepční neujasněností a obsahuje řadu závažných nedostatků. Navrhujeme proto přijmout usnesení podle § 90 odst. 2 jednacího řádu, aby Poslanecká sněmovna vrátila předkladateli zákon k dopracování.

Pokud by tato varianta v hlasování neprošla, navrhujeme hlasovat o tom, že se zákon zamítá. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal : Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Marie Stiborová. Připraví se pan poslanec Jiří Karas. Konstatuji, že pan poslanec Koucký má náhradní kartu č. 28, pan poslanec Tomáš Svoboda č. 29 a pan poslanec Petr Nečas náhradní kartu č. 30.

Paní poslankyně Stiborová není přítomná a ztrácí pořadí.

Prosím proto pana poslance Jiřího Karase, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Karas: Pane místopředsedo, dámy a pánové, již od předložení návrhu zásad zákona o vysokém školství jsme očekávali, že by měl obsahovat všechny optimální prostředky a způsoby, kterými by znění tohoto zákona vyhovovalo budoucím generacím. Z tohoto důvodu poslanecký klub KDU-ČSL vedl konkrétní jednání o podobě zákona se zástupci studentské akademické obce, pedagogů a funkcionářů vysokých škol, jakož i s předkladateli návrhu a zástupci exekutivy.

Po vyslechnutí názoru a zpracování připomínek všech zúčastněných dospěl poslanecký klub KDU-ČSL ke stanovisku, že předložený návrh zákona obsahuje především následující závažné nedostatky.

1. Návrh zákona o vysokém školství neúměrně posiluje postavení ministerstva. Za nepřiměřený považujeme zejména navrhovaný vztah mezi akreditačním kolegiem a ministerstvem, kdy akreditační kolegium je orgán zřízený ministrem, který odborně posuzuje podklady a vydává stanoviska k otázkám, které rozhoduje ministerstvo.

2. Nelze souhlasit s navrhovaným zánikem právní subjektivity fakult. Na úrovni fakulty spočívá těžiště celého poslání vysokoškolského vzdělání, a tomu by mělo být úměrné jejich postavení.

3. Přinejmenším za diskutabilní pokládáme výrazné omezení pravomoci samosprávných orgánů, především akademických senátů. Podle předloženého návrhu zákona se akademický senát dostává do postavení, že některé pravomoci mu mají být odebrány zcela a ostatní představují převážně pouze schvalovací proces návrhů rektora, resp. děkana.

4. V návrhu zákona chybí institut rada vysokých škol coby reprezentativní orgán k jednání s ministerstvem.

5. Navrhovanou podobu školného považujeme za nepřijatelnou a nedostatečnou, která by neúměrně zatížila absolventy vysokých škol. Zejména nesouhlasíme s tím, že prostředky získané ze školného nebudou přínosem rozpočtu jednotlivých škol a že není k dispozici důkladná rozvaha sociálního dopadu po takto navrhovaném řešení.

6. V rozporu s Jednacím řádem nebyla předložena klíčová norma, příloha navrhované vyhlášky ministerstva školství o stipendiích.

Výše uvedené výhrady považujeme za klíčové a bez jejich řešení se stavíme proti schválení zákona o vysokém školství ve stávající podobě. Je zřejmé, že tedy nejde o politizaci tohoto problému, jak tvrdí pan ministr ve sdělovacích prostředcích.

Dámy a pánové, jménem poslaneckého klubu KDU-ČSL navrhuji podle Jednacího řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky § 90 odst. 2 přijmout následující usnesení:

"Sněmovna vrací navrhovateli návrh zákona o vysokém školství č. tisku 2001 k dopracování."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Karasovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Eduard Zeman.

Poslanec Eduard Zeman: Pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové! - (Mpř. Kasal: Prosím o klid.)

Byl bych nerad, aby to, co přednesu, bylo vnímáno pouze jako politické stanovisko klubu Sociální demokracie. Zákon, který před námi leží, je příliš zásadní věc a jeho dopady budou značné.

Předřečníci, kteří mluvili přede mnou, už v podstatě vypočítali všechny zásadní problémy, které navrhovaný zákon má. Já bych jen stručně shrnul.

Tento zákon má závažné a zásadní nedostatky ve všech třech hlavních oblastech.

Především v oblasti sociální, kde otázka školného, stipendií a vůbec péče o studenta je krajně nedořešena a naopak proti původním návrhům se v tomto podání zhoršila.

Rovněž po věcné stránce je zákon velmi nedostačující, protože ošetřuje základní věci velmi vágně a nechává bohužel kdeco na dalších prováděcích předpisech, jinými slovy na vůli ministerstva. A tomu, domnívám se, by mohli rozumět i kolegové po mé pravici.

Třetím problémem, který zde je a byl už zde také jmenován, je právní nedotaženost určitých věcí. zejména procesních. Zákon skutečně na spoustu věcí nepamatuje. Mohl bych připomenout jenom některé detaily, které zde nezazněly. Nepamatuje ani na takové věci, co se stane se studentem, jestliže bude zrušena akreditace; zákon nijak neošetřuje, co se studentem dál bude - zřejmě přestal být studentem. Zákon neošetřuje žádným způsobem tu otázku, že student, aby mohl nastoupit, aby mohl být zapsán, musí nejprve zaplatit školné, ale v tom okamžiku si nemůže ještě vzít slibovanou půjčku. Takovýchhle nejasností, nedotažeností obsahuje tento zákon velmi mnoho.

Velice se obávám toho, co je v tomto parlamentě až příliš zakořeněným zvykem, že si tento parlament bude chtít hrát na inkubátor, který se pokusí oživit toto - s prominutím nedonošené legislativní dítě. Velmi bych před tím varoval.

Jménem klubu České strany sociálně demokratické navrhuji totéž usnesení, které navrhovali moji předřečníci návrh zákona vrátit předkladateli k přepracování.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Eduardu Zemanovi a prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Petra Buzková a připravil se pan poslanec Jan Decker. Paní poslankyně Buzková kromě toho, že bude hovořit, má sdělení, že má náhradní kartu č. 27.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, po vystoupení svého kolegy Eduarda Zemana bych ráda doplnila spíš několik krátkých poznámek, které považuji za poměrně důležité a které se tohoto zákona týkají.

Přiznám se, že jsem k tomuto zákonu přistupovala poměrně s rozpaky, protože tento zákon mě v mnoha věcech překvapil.

Očekávala jsem, že zákon o vysokém školství bude do jisté míry střetem v koncepci - zjednodušeně řečeno -, zda školné ano a nebo školné ne. Nicméně musím se přiznat, že v tuto chvíli v tomto zákoně vidím mnohem závažnější problémy, než je právě zmiňované školné.

Otázka vybírání příspěvků na studium je samozřejmě velkým problémem, je problémem politickým, a proto bych byla ráda, kdybychom se o tomto velkém problému bavili nad zákonem, který by byl jinak zpracován tak, že by byl přijatelný a že by neotvíral spoustu dalších otazníků. Myslím si, že to právě tento zákon není.

V tomto zákoně mě v § 21 odst. 1 zaujal odstavec 3, který říká, že vysoká škola je samosprávná v mezích tohoto zákona. Musím se přiznat, že tato věta mi velmi připomíná výraz o mírném pokroku v mezích zákona. Připomíná mi jej proto, že když dále čtu tento zákon, zjišťuji, že vysoká škola vlastně téměř vůbec samosprávná není.

Vysoká škola se podle § 22 zřizuje a zrušuje zákonem, který schvalujeme zde my v Poslanecké sněmovně. To je sice pěkné, ale na druhou stranu vysoká škola de facto může zaniknout i jinými způsoby, které nemají se zákonem a s Parlamentem České republiky nic společného.

Za prvé je to otázka udělení či neudělení akreditačního programu, který vysoká škola musí mít, aby studium na ní mohlo probíhat. Tento program je udělen, nicméně může být ministrem na základě doporučení akreditačního kolegia odebrán, a to v zásadě bez zákonem uvedených taxativně vyjmenovaných důvodů. To je podle mého názoru jeden velký problém, kdy vlastně může ministr svým rozhodnutím de facto vysokou školu zrušit.

Pak je zde ještě § 57, který se tyká financování vysokých škol, kde v podstatě o způsobu financování rozhoduje opět ministr. To znamená, že otázka financování vysoké školy, její existence či neexistence je opět v rukou ministra. Mám zde dojem a myslím, že dojem poměrně oprávněný, že posílení pravomocí ministra v tomto zákonu vůči vysokým školám je skutečně absolutně neúměrné.

Co se týče již zmiňovaného akreditačního kolegia, možná stojí za zmínku, že toto akreditační kolegium, které jmenuje ministr, je v podstatě jmenováno opět pouze na uvážení ministra. Je zde řečeno "z významných osobností, s odbornými předpoklady, autoritou", ale to - jak sami uznáte - není právní kategorie. Je to v podstatě opět otázka, která leží na rozhodnutí jednotlivce. (Předsedající: Prosím o klid, dámy a pánové.)

Nechci dále rozvádět věci, které mi v tomto zákoně chybí, tzn. rada vysokých škol nebo třeba konference rektorů. Myslím, že tento zákon je právě v otázce samosprávy vysokých škol zpracován takovým způsobem, že si myslím, že není možné jej pozměňujícími návrhy opravit. Proto a i z důvodu, že tento zákon je, vážené kolegyně a kolegové prominou, psán jazykem, který je jakýmkoli jiným jazykem, ale nikoli jazykem legislativním.

Připojuji se ke stanovisko svých kolegů a doporučuji, aby tento návrh zákona byl vrácen ministerstvu k dopracování.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Petře Buzkové. Konstatuji, že pan poslanec Payne má náhradní kartu č. 25.

Žádám, aby se slova ujal pan poslanec Jan Decker a připravila se paní poslankyně Hana Orgoníková.

Poslanec Jan Decker: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, úvodem se musím přiznat, že pojem vysoké školy u mne vždy vyvolá jistý druh jakéhosi vnitřního rozechvění, protože jsem - tak jako většina z vás prožil nezapomenutelná léta posluchačského života na vysoké škole. Nejprve na Českém vysokém učení technickém v Praze a později i na Univerzitě Karlově. Kromě toho jsem měl možnost poznat vysokou školu i z pohledu vědeckého pracovníka působícího na katedře silničních staveb fakulty stavební ČVUT. Netajím se ani tím, že na akademické půdě v listopadu 1989 vlastně začala moje politická činnost, když jsem aktivně působil ve stávkovém výboru a poté i v prvním akademickém senátu fakulty.

Již tehdy jsme byli všichni přesvědčeni o tom, že vysoké školy budou tak jako ve všech skutečně demokratických a civilizovaných zemích svobodné, že budou stánkem vědeckého poznání a bádání a jejich výsledky budou předávány svým posluchačům a kteří se budou pyšnit tím, že působí na škole, která se má čím pochlubit. Úroveň vysoké školy se podle mého názoru nepozná pouze podle toho, kolik vyprodukuje absolventů, ale především podle toho, jakým způsobem přispívá k rozvoji vědy a poznání.

Předkládaný vládní návrh zákona o vysokém školství ale bohužel jakoby tuto podstatnou věc stavěl jaksi pouze mimochodem. Zapomíná na to, že vysoké školy jsou institucemi vědy a vzdělání - právě v tomto pořadí. Současně platný zákon má alespoň preambuli, která si tuto skutečnost uvědomuje. Navrhovaný zákon preambuli postrádá a myslím, že je to více na škodu než ku prospěchu.

Předložený návrh zákona má ale podle mne nedostatky podstatnější, než je absence preambule. Nemohu pochopit proč se současně předkládaný text v některých důležitých otázkách tolik diametrálně liší od zásad k tomuto zákonu. Například v otázce akreditace studijního programu bylo v zásadách uvedeno: "Akreditace studijního programu je vyjádřena souhlasným výrokem akreditačního kolegia, který je výsledkem odborného posouzení záměru popsaného v projektu studijního programu, a připravenosti předkládající vzdělávací instituce ke kvalitnímu uskutečňování tohoto studijního programu. Žádost se podává akreditačnímu kolegiu".

V návrhu zákona se v § 7 odst. 2 praví: "Akreditaci uděluje ministerstvo rozhodnutím na základě odborného posouzení akreditačním kolegiem". Proč najednou takový skok? Že by Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nedůvěřovalo souhlasnému výroku akreditačního kolegia? Kolegia, které by podle mého názoru mělo být složeno z nezávislých odborníků, nominovaných prostřednictvím rektorů vysokých škol, akademie, ředitelů ústavů základního výzkumu, rady vysoké školy? Co se stalo, že se z akreditačního kolegia stává pouze jakýsi poradní orgán řízený ministerstvem? Vždyť ještě v zásadách bylo akreditační kolegium nezávislým odborným orgánem, který dbá na kvalitu vysokého školství a dokonce ho považuje za právnickou osobu. V odůvodnění bylo dokonce doslova uvedeno: "Akreditační kolegium zastává v systému vysokého školství velmi významnou a nezastupitelnou roli. Na rozdíl od stávající legislativní úpravy se nepokládá za poradní orgán vlády. Jeho nezávislost na orgánech a institucích v oblasti vysokého školství je dostatečně zaručena tím, že jeho členy jmenuje vláda". Tolik citace.

Podíváme-li se do tisku 2001 na stranu 32, dostaneme se k § 54 odst. 1, že akreditační kolegium zřizuje ministr jako odborný a poradní orgán. Zvláštní, že? Nemohu tedy souhlasit, aby natolik erudované a významné kolegium se stalo poradcem ministerského úředního šimla.

Další, s čím není možné souhlasit, je navrhovaný zánik právní subjektivity fakult a ponechání pouze vysoké škole - viz § 21. Současná platná úprava zákona o vysokých školách ze 4. května 1990 totiž v § 5 odst. 1 říká: "Vysoké školy a fakulty jsou právnickými osobami". Jsem přesvědčen o tom, že na úrovni fakult, a zejména na některých vysokých školách je to velice markantní. Právě například na ČVUT nebo na Univerzitě Karlově spočívá těžiště celého poslání vysokoškolského bádání a vzdělání a je proto nutné, aby jejich postavení bylo vůči tomu odpovídající a úměrné.

V předkládaném zákonu dále postrádám jakoukoli zmínku o radě vysokých škol, která doposud jako orgán samosprávy vysokých škol reprezentuje vysoké školy zejména ve vztahu k ministerstvu. Kdo se tedy bude nadále vyjadřovat k návrhu na zřízení a složení akreditačních komisí, k návrhu na rozdělení finančních prostředků vysokých škol a jiným opatřením, která se týkají vysokých škol tak, jak to říká současně platný zákon? Budou tedy rady jako nepotřebné zrušeny?

Výše uvedené poznatky mne vedou k přesvědčení, že navrhovaný zákon o vysokém školství neúměrně posiluje a upevňuje postavení ministerstva ve vztahu k vysokým školám, což jde přesně proti mé představě o akademických svobodách, které jsou v současně platné úpravě zákona přijatelnější. Umím si představit, že pokud by byl předložený návrh zákona přijat, s největší pravděpodobností by postoj a chování současného ministra školství chod vysokých škol výrazně nenarušil. Mám ale jisté obavy, že v případě příchodu méně hodného ministra a platnosti takovéto zákonné úpravy by mohlo dojít k nedozírným škodám, které si naše vysoké školství rozhodně nezaslouží. Vždyť se pyšníme druhou nejstarší univerzitou ve střední Evropě a pojem Českého vysokého učení technického v Praze je rovněž dostatečně znán a uznávaný.

Jsem tedy přesvědčen, že současná platná úprava zákona o vysokých školách je - ač ne jistě zcela ideální - alespoň postačující do té doby, než bude vypracována nová, skutečně dobrá a nekonfliktní úprava nového zákona o vysokém školství.

Připojuji se tedy k návrhům, aby vládní návrh zákona o vysokém školství, tisk 2001, byl vrácen navrhovateli k přepracování, a to jsem ještě nehovořil o problematice školného, kterou rovněž považuji za velmi diskutabilní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Deckerovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Hana Orgoníková a připravil se pan poslanec Pavel Hirš.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, studenti Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové mi včera předali petici "Ne školnému!", s jejímž zněním vás chci seznámit.

Petice "Ne školnému!" (cituji): V souvislosti s vysokoškolským zákonem, který reálně počítá se zavedením školného, si dovolujeme vyjádřit svůj rozhodný nesouhlas na základě těchto skutečností:

1) Zastánci školného často argumentují tím, že školné nebude na překážku vyššímu vzdělávání mladých lidí ze sociálně slabších rodin. Na základě vlastních zkušeností můžeme prohlásit, že se jím stane, protože již nynější náklady spojené se studiem na vysokých školách se pohybují na samé hranici únosnosti, ne-li již za ní.

2) Neexistuje ucelený systém státní podpory studujícím.

3) Kampaň za prosazení školného za každou cenu, která v současnosti probíhá, považujeme za demagotickou. Mechanická aplikace dílčích prvků, kterou jsou součástí systémů školství v zahraničí, úmyslně vytržených z kontextu, je zavádějící. Plošný systém placení školného na státních školách neexistuje nikde v Evropě.

4) Jen velice omezenému počtu absolventů vysokých škol finanční situace umožní v krátké době vyrovnat náklady na studie.

5) Proti argumentaci typu, že "...jde přece o investici studenta do budoucnosti", bychom chtěli namítnout, že vysokoškolsky vzdělaný člověk svou prací vrátí státu náklady asi za 3 - 4 roky. Jde o investici celé společnosti a se vzděláním, kulturou a zdravím nelze zacházet jako se zbožím.

Pane předsedající, prosím vás, napomeňte sněmovnu!

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím, abychom vyslechli stanovisko studentů z Hradce Králové.

Poslankyně Hana Orgoníková: Věříme v rozumnou část našeho politického spektra, která nekývne podle nás k asociálně a jednostranně připravenému zákonu. I v případě, že bude přijat, doufáme, že budoucí politická scéna, která vzejde z příštích parlamentních voleb, bude brát ohled na sociálně slabé a potřebné a zákon přepracuje.

Pod touto peticí je v současné době 1090 podpisů. Petiční akce pokračuje. Petice vznikla z aktivity studentů, kterých se zvýšení školného na vysokých školách netýká a vyjadřují solidaritu s těmi, kteří na vysoké školy nastoupí a školné by měli platit.

V pátek minulý týden jsem se účastnila setkání studentů s panem předsedou Uhdem. Studenti předali panu předsedovi otevřený dopis, určený nám, poslancům. Byla bych velice ráda, kdyby vás pan předseda se zněním dopisu seznámil.

Za Českou stranu sociálně demokratickou zde již stanovisko k zákonu zaznělo. Je zbyteční ho opakovat. Originál petice "Ne školnému" i s 1090 podpisy předávám panu ministrovi. Děkuji za pozornost.