Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane
místopředsedo, kolegové a kolegyně,
je mým sympatickým úkolem navázat
na slova pana ministra a snažit se neopakovat skutečnosti,
které zde již uvedl; takže budu výjimečně
stručný, protože všechno co bylo důležité,
již zaznělo.
Připomenu jenom, že se jedná o novelizaci 3
zákonů.
V tom prvém se týká tento návrh pouze
dílčích změn původní
právní úpravy. Týká se z hlediska
aplikační praxe Cizinecké policie, která
je pověřovaná úkoly státní
správy na tomto úseku.
Jak pan ministr již řekl, jsou zde problémy,
které jsou naléhavě pociťovány.
Proto je nutné je touto novelou uspokojivě řešit.
Co se týká pořadí novelizace, jedná
se v podstatě o druhou novelu zákona č. 123/1992
Sb., co se týká novely zákona č. 498/1990
Sb., o uprchlících, ve znění zákona
č. 317/1993 Sb., tam jak bylo zmíněno, pouze
připomínám, že se jedná o úmluvu
o právním postaveni uprchlíků a protokol,
týkající se právního postavení
uprchlíků v otázce doby, na kterou je přiznáno
postavení uprchlíka. Co se týká novely
zákona č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech
a cestování do zahraničí, jedná
se pouze o nutnou úpravu, která navazuje na změnu
uskutečňovanou v zákoně o pobytu cizinců
na území České a Slovenské
Federativní Republiky.
S tímto přijetím zákona nejsou spojeny
žádné požadavky na státní
rozpočet, což je skutečnost nebývale
významná a důležitá. Za těchto
okolností navrhuji, aby sněmovna v prvním
čtení vyslovila s tímto tiskem souhlas a
aby tento tisk byl přikázán zahraničnímu
výboru k projednání.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Otevírám obecnou rozpravu.
Obecnou rozpravu končím vzhledem k tomu, že
se do ní nikdo nepřihlásil. Dám hlasovat
o návrhu pana zpravodaje na přikázání.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko
v hlasování č. 35. Kdo je proti?
Hlasování skončilo poměrem hlasů
108 pro, nikdo proti. Návrh zákona byl přikázán.
Tím jsme projednali další bod. Děkuji
panu poslanci Kryčerovi a panu ministru Rumlovi.
Dalším bodem je
Jedná se o prvé čtení. Vládní
návrh, který jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 2034, z pověření vlády uvede
a odůvodní ministr spravedlnosti pan Jiří
Novák, kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák:
Vážený pane předsedající,
vážené dámy, vážení
pánové, zákonná úprava kárné
odpovědnosti soudců je jednou z významných
záruk nezávislého výkonu soudnictví,
která zajišťuje, že kárnou odpovědnost
soudce může posoudit a sankcionovat pouze nezávislý
soud svým rozhodnutím. Současně má
však tato úprava poskytovat garance společnosti,
že soudní moc bude vykonávána nezávisle,
nestranně, spravedlivě a bez průtahů
soudci, kteří odpovědně plní
své služební povinnosti a dbají na dodržování
soudcovské etiky, jak při výkonu soudcovské
funkce, tak i ve svém osobním životě.
Soudní praxe i poznatky orgánů státní
správy soudů ukazují, že zákonná
úprava kárně odpovědnosti soudců,
která pochází ještě z doby před
vznikem samostatné České republiky, je ve
svém základu v souladu s principy, které
pro působení soudní moci v právním
státu zakotvila Ústava České republiky.
Současně však z dosavadní aplikace platné
právní úpravy vyplývá potřebnost
její novelizace. Soustava kárných opatření,
která lze uložit za kárné provinění
nebo za závažné kárné provinění,
je vymezena příliš úzce a neumožňuje
dostatečně přihlížet k povaze
a míře porušení povinnosti soudcem a
jeho následkům. Ve svých důsledcích
pak postrádá potřebnou motivaci, ať
již preventivní, tak i následnou.
Potřebnost novelizace soustavy kárných opatření
se zvýšila a stala se mimořádně
naléhavou v důsledku přijetí zákona
č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech
spojených s výkonem funkce představitelů
státní moci a některých státních
orgánů a soudců. Tento zákon tím,
že vymezil určení platů soudců
odlišným způsobem než činil zákon
ČNR č. 391/1991 Sb., významným způsobem
zasáhl do soustavy kárných opatření,
vymezených platnou právní úpravou,
a ještě více zúžil okruh kárných
opatření, která lze soudci za kárné
provinění uložit.
Vládní návrh zákona proto okruh stávajících
kárných opatření přizpůsobuje
nové právní úpravě konstrukce
platu soudců a soustavu kárných opatření
rozšiřuje o nová kárná opatření
se sankčními dopady do platových poměrů
soudců. Vedle novelizace soustavy kárných
opatření se dále navrhuje odlišným
způsobem upravit zánik kárné odpovědnosti
soudců a v případě kárné
odpovědnosti za kárné provinění
vázat zánik kárné odpovědnosti
na marné uplynutí roční lhůty
na podání návrhu na zahájení
kárného řízení.
Věřím, že navrhovaná úprava
přispěje k posílení odpovědného
přístupu soudců k plnění soudcovské
povinnosti a ve svých důsledcích přispěje
k větší prestiži soudní moci ve
společnosti.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu ministrovi. Organizační výbor určil
zpravodajkou pro prvé čtení paní poslankyni
Annu Röschovou, kterou žádám, aby se nyní
ujala slova.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedo,
pane místopředsedo, pane ministře, dámy
a pánové, myslím si, že pan ministr
zde zcela vyčerpávajícím způsobem
uvedl návrh zákona, který nyní projednáváme.
Uvedl jeho potřebnost a důležitost, ve své
zpravodajské zprávě se nebudu k tomuto obšírněji
vyjadřovat.
Doporučuji tento sněmovní tisk sněmovně
k pozornosti a v souladu s návrhem organizačního
výboru doporučuji, aby do druhého čtení
byl návrh zákona přikázán ústavně
právnímu výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní zpravodajce. Otevírám obecnou rozpravu,
kterou končím, protože se do ní nikdo
nepřihlásil. Dám hlasovat o návrhu
na přikázání tak, jak právě
zazněl.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 36. Kdo je proti?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů
93 pro, nikdo proti.
Děkuji paní poslankyni Röschové a panu
ministru Novákovi. Tím jsme projednali další
bod.
Dalším bodem ve schváleném pořadu
je
Jedná se také o prvé čtení.
Vládní návrh jsme obdrželi jako tisk
2041 a já prosím opět pana ministra Jiřího
Nováka, který byl vládou pověřen,
aby tento návrh uvedl, aby se ujal slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák:
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové. po dvou letech účinnosti
zákona o státním zastupitelství lze
konstatovat, že tento zákon ve svém celku plní
základní záměry, které zákonodárce
od jeho přijetí očekával. Na jeho
základě byla překonána jeho dřívější
koncepce prokuratury a mohl být vytvořen orgán,
který má v souladu se svým ústavou
vymezeným postavením již nezastupitelné
místo mezi státními orgány demokratického
státu.
Zkušenosti z dosavadní aplikace zákona o státním
zastupitelství ukazují, že není zapotřebí
koncepčních zásahů do této
právní normy. Je však nezbytné provést
některé dílčí změny
a doplnění příslušných
ustanovení. Především je potřeba
přesněji vymezit věcnou a místní
příslušnost státního zastupitelství
v trestním řízení v období
před podáním obžaloby, a to v návaznosti
na příslušnost soudů podle trestního
řádu. Jedná se o příslušnost
státních zástupců jak v přípravném
řízení trestním, tak před konáním
přípravného řízení a
zahájením trestního stíhání.
Při vymezení působnosti státního
zastupitelství je třeba současně reagovat
na změny trestně právních a dalších
předpisů, směřujících
k ochraně před organizovaným zločinem.
Navrhovaná úprava má umožnit, aby při
výkonu dozoru státního zástupce ve
věcech trestných činů účasti
na zločinném spolčení nebo páchaných
v jeho prospěch mohla již od samého počátku
trestního řízení působit vrchní
státní zastupitelství a přitom soustředit
a využívat špičkové odborníky
k dané problematice.
Podrobněji musí být dále upraven výkon
správy státního zastupitelství. Je
proto navrhováno zařazení nových ustanovení,
kterými by správa státního zastupitelství
a její orgány byly vymezeny přímo
v zákoně, obdobně jak je tomu u státní
správy soudů. Součástí novely
zákona o státním zastupitelství by
se měla stát i soustava kárných opatření,
týkajících se státních zástupců,
jejíž rozšíření je navrhováno
v intencích navrhovaných změn v soustavě
kárných opatření týkajících
se soudců.
I když navrhované změny a doplnění
jsou převážně dílčího
charakteru, jsou významné a potřebné
vzhledem k úkolům, které zejména v
trestní oblasti musí státní zastupitelství
plnit. Navrhovaná novelizace zákona o státním
zastupitelství by měla přispět k jeho
bezrozporné aplikaci a ke zvýšení efektivnosti
práce státních zástupců. Děkuji
vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu ministrovi a prosím zpravodaje, kterého určil
organizační výbor, pana poslance Marka Bendu,
aby se ujal slova.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, pokusím se být
maximálně stručný. Vzhledem k tomu,
že jsme před chvílí přikázali
novelu zákona o kárné odpovědnosti
soudců a že se jedná v tomto případě
v novele zákona o státním zastupitelství
opravdu o technické změny, které mají
zlepšit výkon funkce státního zastupitelství,
myslím, že můžeme klidně přikázat
návrh zákona a doporučit k projednání
ve výboru ústavně právním pro
druhé čtení.
Případné otazníčky, které
mám kolem bodu 4 myslím, že lze vyřešit
ve výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Končím
obecnou rozpravu, do které se nikdo nepřihlásil,
a dávám hlasovat o návrhu usnesení,
které se týká přikázání,
tak jak jej přednesl pan zpravodaj.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 37. Kdo je proti?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů
85 pro, 6 proti.
Děkuji panu zpravodaji a panu ministru Novákovi.
Budeme se věnovat bodu číslo
Jedná se také o prvé čtení.
Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 2064 a nyní prosím pana ministra Jiřího
Nováka, který byl vládou pověřen,
aby nám tento návrh uvedl, aby se opět ujal
slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák:
Pane předsedající, vážené
dámy, vážení pánové, vláda
předložila návrh rozsáhlé rodinně
právní novely jako první a zásadní
krok k budoucí koncepční a jednotné
úpravě celé oblasti soukromého práva
občanským zákoníkem jako jeho základním
kodexem. Rozhodnutí vlády vtělit úpravu
rodinných vztahů, v nichž její účastníci
vystupují v rovném postavení a nezbytnou
ochranou nezletilých dětí již do stávajícího
občanského zákoníku je důsledkem
přesvědčení, že politické,
hospodářské a sociální změny,
k nimž došlo v naší zemi po listopadu 1989
vyžadují již v současné době
zásadnějších úprav v této
oblasti. Ty jsou navíc požadovány základními
dokumenty OSN a Rady Evropy a dalšími mezinárodními
dokumenty, jimiž je naše republika jednak vázána,
jednak konvencemi a doporučeními, které Česká
republika jako členský stát by měla
ratifikovat, popř. zohledňovat.
Řada z vás mi potvrdí, že snaha neoddalovat
tyto úpravy je v souladu se závěry komisí
a výborů Parlamentu České republiky
a byla kladně hodnocena i účastníky
parlamentního semináře, který proběhl
v tomto sále v dubnu minulého roku.
Osnova vychází z toho, že určité
právní instituty a řadu ustanovení
lze převzít i do nové právní
úpravy. To se týká předně pojetí
rodiny, založené manželstvím muže
a ženy jako základní jednotky společnosti
a státu. Stejně tak není důvod měnit
úpravu základních podmínek platnosti
a existence manželství, vztahu mezi manžely ani
úpravu manželství smrtí a prohlášením
za mrtvého. Totéž se týká určení
otcovství a jeho popření, základní
koncepce osvojení, pěstounské péče
a opatrovnictví, vyživovací povinnosti mezi
manžely a příbuznými.
Základní důvody nových úprav
a základní východiska, mezi něž
patří rovnost manželů a rodičů,
respektování a prosazování zájmů
nezletilého dítěte, zvýšení
právní jistoty nejen účastníků
rodinných vztahů ale i třetích osob
se pak promítají ve všech doporučených
úpravách. Při vzniku manželství
se dbá na zvýšení odpovědnosti
snoubenců z hlediska příštího
osobního majetkového režimu, i omezení
možnosti vzniku neplatných a neexistujících
manželství.
Vyjasňují se povinnosti manželů ve vztahu
k péči o společnou domácnost, přizpůsobuje
se majetkový režim manželů novým
trendům v podnikatelské sféře potřebě
liberalizace i obecné skutečnosti nárůstu
majetkových hodnot v určitých skupinách
obyvatelstva.
Zvýšená ochrana dětí se projevuje
při úpravě bydlení rozvedeného
manžela, při úpravě rozvodů,
kde se maximálně redukuje možnost konfliktů
tam, kde existuje zásadní dohoda, i posílení
kompetencí soudů na otázky nezletilých
dětí. Zájem dětí se promítá
dále do rozsáhlé úpravy práv
a povinností rodičů k nim a vždy bude
brán v potaz názor dítěte, které
je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje
posoudit dosah případných úředních
rozhodnutí. Zvyšuje se ochrana majetku nezletilých
dětí.
Při osvojení se zpřísňuje požadavek
na projev odpovídajícího zájmu rodičů
tam, kde připadá v úvahu osvojení
bez jejich souhlasu. Z obdobných důvodu se doporučuje
návrat k osvědčenému institutu poručenství.
Předložili jsme zákon, který odpovídá
naší dlouholeté právní tradici,
tedy spíše rámcovou rodinně právní
úpravu, která dává aplikujícímu
orgánu základní direktivy a zároveň
umožní rozhodnout spravedlivě konkrétní
věc. Zde není místo pro přílišnou
kasuistiku a s ohledem na různost a mnohost situací,
které se musí řešit a nespočetnost
rozhodných skutečností, které se musí
brát v úvahu. Nepochybně se tím zvyšuje
odpovědnost soudů a zejména požadavky
na jejich vyšší instance, které judikatura
usměrňuje. Věřím, že v
tomto ohledu splní svoji úlohu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu ministru Jiřímu Novákovi. Organizační
výbor určil zpravodajkou pro prvé čtení
k tomuto tisku paní poslankyni Röschovou, kterou prosím,
aby se ujala slova.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedo,
pane místopředsedo, pane ministře, dámy
a pánové, dovolte mi, abych na úvod své
zpravodajské zprávy se s vámi podělila
o to, že snad tento návrh zákona, který
zde máme před sebou, mně v posledním
roce udělal pravděpodobné největší
radost, neboť vláda nejen že splnila to, co sněmovna
usnesla svým usnesením, že by měla předložit
legislativní záměry, co se týče
rodinně právní novely, ale speciálně
Ministerstvo spravedlnosti se velmi iniciativně chopilo
této materie a vlastně během poměrně
krátké doby zpracovalo návrh zákona,
návrh novely, a mohu říci, že ta rychlost
nebyla v rozporu s kvalitou, že návrh, který
máte před sebou, je návrhem velmi dobrým.
Za posledních více než třicet let se
s rodinným právem nestalo nic. Je to jeden z velkých
kodexů, který od revoluce nedoznal naprosto žádných
změn a já pevně věřím,
že tento úkol tato sněmovna ještě
do konce volebního období vůči svým
voličům, občanům této země,
splní a návrh, který máme před
sebou přijme. Takže bych z tohoto místa ráda
panu ministru poděkovala.
Tím bych skončila svoji zpravodajskou zprávu,
v souladu s návrhem organizačního výboru
doporučuji, aby do druhého čtení návrh
zákona byl přikázán ústavně
právnímu výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkující
a radující se zpravodajka své vystoupení
skončila, já otevírám obecnou rozpravu,
do které se jako první přihlásil pan
poslanec Gjurič.
Poslanec Andrej Gjurič: Vážený
pane předsedo, kolegyně a kolegové, myslím,
že přece jenom určité věci je
potřeba říci teď při obecné
rozpravě k prvnímu čtení, dřív
než přikážeme definitivně tento
zákon výboru nebo výborům.
Nevím, jak by tady člověk měl vyjádřit
to, že jde o naprosto zásadní normu, aby to
nevyznělo jako klišé.
Takže - dámy a pánové, jde o normu naprosto
zásadního dopadu. Každý, kdo nějakým
způsobem pracoval s jednotlivcem, kdo se někdy pokoušel
o terapii, o pomoc, o analýzu, o přispění,
o změnu, ať už je to učitel, sociální
pracovník, terapeut nebo lékař, ví,
že rodina se naprosto zásadně a většinou
bohužel dokonce fatálně vtiskne do osobnosti
člověka. Zároveň rodina výrazně
ovlivňuje i sociální a zvykovou strukturu
společnosti.
Co vlastně tady chceme dělat, co na sebe bereme?
My chceme nějakou normou upravit něco, co je tak
naprosto individuální, naprosto subtilní,
naprosto odvěké, dva tisíce a více
let trvající, jako jsou rodinné vztahy. Upravovat
toto normou je nesmírně těžké
a myslím, že by bylo dobře si to říci
dříve než k tomu přistoupíme.
Je to materie, která vždy polarizuje veřejné
mínění, to znamená materie, na kterou
budou mít lidé celou škálu naprosto
odlišných názorů. Podobně je
tomu třeba u interrupčního zákona
apod.
Dále je to materie, která se nás všech
dotýká. Všichni jsme byli něčí
děti, všichni jsme žili v nějaké
rodině, všichni žijeme nebo jsme žili v
nějakém manželství, někdo z nás
už v několikátém, všichni máme
své děti atd. To totiž znamená, že
až to budeme projednávat, do hry budou vstupovat postoje,
názory, komplexy, předsudky, stereotypy, individuální
interpretace atd.
A konečně bych chtěl teď říci,
a to je skoro nejzávažnější, že
každá legislativa má dimenzi, kterou si uvědomujeme
dost málo. Každým svým paragrafem, každou
svou dikcí, každou svou formulací nějak
může ovlivňovat to, co se bude dít později,
spustí nějaký řetězec událostí.
To dělá každá legislativní norma,
ale myslím, že tady je třeba to ještě
jednou zdůraznit. My totiž jsme povinni dohlédnout
na konec tohoto řetězce a přitom některé
skutečnosti se objeví hned a některé
třeba za deset, patnáct let.
Dovolte pro oživení několik příkladů.
Jeden je ze starší doby. Když se Bertrand Russel
kdysi jako liberál zasazoval o liberalizaci rozvodů,
tak protože byl nikoliv jenom ideolog, ale i filozof, dovedl
přesně předjímat co se stane a v r.
1929, čili skoro před sedmdesáti lety, přesně
předpověděl, co se děje nyní.
Já vám přečtu jen krátký
citát: "Snadný ba zcela volný rozvod
jako je v Americe je možno logicky považovati za přechodné
stadium ve vývoji od rodiny o dvou rodičích
k rodině čistě mateřské."
Velice podobně se dá zasáhnout do reprodukční
situace. Tyto zásahy ovšem obvykle velmi rychle nastoupí
a rychle zase poklesnou.
Poslední příklad je ze současnosti,
kde vám chci dokázat, jak skutečně
se někdy projevují souvislosti až po deseti,
patnácti až dvaceti letech. Toho příkladem
bylo Švédsko a později i euroamerická
západní část světa. Když
totiž začali důrazně prosazovat filozofii
rovných práv a všechno další, včetně
sociálních opatření, tak to mělo
za deset až patnáct let za následek prudký
rozvoj růstu tzv. monoparentálních čili
jednorodičovských manželství a dnes
se ve Švédsku rodí 53% dětí mimo
manželství. V USA jsou velmi znepokojeni tím,
že dvě ze tří černošských
dětí se rodí neprovdané matce, jedno
ze tří hispánských a jedno z pěti
bílých. V Anglii se počet neprovdaných
matek za posledních deset let zdvojnásobil.
Toto všechno musíme mít na vědomí,
když k té normě budeme přistupovat.
Na druhé straně my dokonce budeme tu normu projednávat
v určitém sociálním a společenském
kontextu. Léta totality u nás naprosto eliminovala
rodinu, protože to byla určitá privátní
sféra, která vlastně garantovala to, co kolektivismus
nechce, tzn. že jedinci jsou různí. Zároveň
v západní části světa byl výrazný
příklon k individualismu, napřed se projevujícím
v akcentaci individuálních práv, později
(to zažíváme teď) v naprosté akcentaci
skupinových nárokových práv.
Oba tyto přístupy rodinu destruují. Je totiž
jedno, jak stát přebírá dohled nad
rodinou, jestli přímo kolektivisticky, direktivně,
nebo nepřímo, akcentováním individuálních
event. skupinových práv a svobod oproti manželství.
V obou případech je důsledek naprosto tentýž
- státní zásahy do rodiny a zejména
do výchovy dětí.
Toto je situace, kterou si musíme uvědomit, když
budeme k této normě přistupovat. Je třeba
ocenit, což už udělala paní zpravodajka,
že ministerstvo se ujalo garance tohoto nesnadného
úkolu, že celou dobu s námi pracovalo neobyčejně
otevřeně, to znamená, že jsme byli všichni
stále informováni, jak práce probíhá,
a že teď normu předložilo. Jenomže,
dámy a pánové, teď ji tady máme.
A já si naprosto nedovedu představit parlament,
který by po třiceti letech přistupoval k
zásadní přestavbě rodinného
práva tím způsobem, kterým zatím
k tomu hodláme přistoupit my, to znamená,
že to bude projednávat jen jeden výbor. Naopak
si dovedu představit, že všude ve světě
by to pravděpodobně projednávala celá
sněmovna. Samozřejmě, my to můžeme
udělat, a proto to říkám. Našeho
pana předsedu asi nepotěším, ale nicméně
to činím. Žádám, aby byl sněmovnou
tento návrh přiřčen i výboru
sociálnímu a zdravotnímu. Vás ostatní
prosím, pokud by to vašemu výboru přiřčeno
nebylo, abyste se zasedání těchto výborů
- pokud budete moci a chtít - zúčastnili.
Nejde totiž jen o to, jaký ten zákon je a jaký
bude a nejde jen o reakci na změny v r. 1989, ale jde o
reakci na změnu v posledních padesáti letech.
Byl bych rád, kdybychom s touto normou skutečně
vstoupili do r. 1996.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Gjuričovi a prosím pana poslance Řezáče,
aby se ujal slova.
Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený
pane předsedo, pane místopředsedo, pane ministře,
kolegyně a kolegové, já mám celkem
také velmi příjemné pocity pokud jde
o to, jakou formou je tato novela občanského zákoníku
psána. Je vidět, že ji psal přední
český civilista. Na druhé straně je
mi známo, jaký byl osud vývoje této
novely, jaký byl asi původní návrh
ministerstva práce a sociálních věcí
a jaké bylo zadání. Upozorňuji, že
zadání bylo takové, že souběžně
mělo být upraveno nově rodinné právo
a současně sociálně právní
ochrana dětí a mládeže. Chtěl
bych, kdyby mi pan ministr spravedlnosti zodpověděl
otázku, do jaké míry je časově
zajištěno, aby tyto normy vstoupily v účinnost
ke stejnému datu, a to i v souvislosti s nálezem
Ústavního soudu, který zrušil §
46 dosud platného zákona o rodině.
Samozřejmě že novela má i velké
problémy. Je to novela základního civilního
kodexu a my ji nemůžeme odbýt tím, že
ji rychle vyřídíme, protože i vláda
při projednávání návrhu, jak
víme i z tisku, provedla některé zásadní
změny třeba v oblasti úpravy uzavírání
manželství, pokud jde o otázku civilního
a církevního sňatku. Velmi závažným
a odvážným způsobem je provedena úprava
majetkového společenství, tedy společného
jmění, zejména pokud jde o závazky
manželů.
Mám za to, že má pravdu kolega Gjurič
pokud říká, že rodinné právo
se dotýká každého občana. Myslím
si, že tady jde o zkušenost i všech členů
sněmovny bez ohledu na to, zda mají nebo nemají
právnické vzdělání. Já
rovněž navrhuji, abychom tuto novelu přikázali
všem výborům Poslanecké sněmovny
a také to ve smyslu § 90 odst. 2 zákona o jednacím
řádu navrhuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Řezáčovi. Hlásí
se pan poslanec Výborný. Prosím, aby se ujal
slova.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
především bych rád řekl, že
souhlasím prakticky se vším, co zde řekl
pan poslanec dr. Gjurič a mohu s tím souhlasit možná
i proto, že stejně jako on (byť já v jiné
oblasti) mám jisté zkušenosti s jistými
rodinnými problémy, s tím, jak se lidé
chovají v situacích, kdy jejich rodiny začínají
být rozvráceny. Soudím, že se my všichni
zde shodneme na tom, že je správné tvrzení
jak dr. Gjuriče tak dr. Řezáče, že
projednávání tohoto tisku, této zákonné
předlohy, vyvolá velké debaty ve veřejnosti
a že by se všichni poslanci měli velmi aktivně
účastnit projednávání tohoto
tisku.
Nicméně já na rozdíl od již vystoupivších
poslanců si troufám říci, že
nesouhlasím s tím, aby tato předloha byla
přikazována rozhodnutím sněmovny více
výborům k projednání a řeknu
proč se tak domnívám. Je pravdou, a i já
to tak rád říkám, že na rozdíl
od přípravy jiných zákonů ti
poslanci, kteří měli o danou problematiku
hlubší zájem, měli možnost postupně
se seznamovat s tím, jak vznikala tato norma. Dostávali
jsme - a nebylo nám v tom bráněno - od ministra
spravedlnosti všechny verze připravované předlohy.
Proběhlo zde více odborných jednání
poslanců i neposlanců na různých seminářích,
ve kterých jsme debatovali s odborníky z oboru práva,
psychologie, zdravotnictví vše, co je nyní
předkládáno.
Myslím, že se nevyhneme v rámci druhého
čtení tohoto tisku složité, komplikované
a zřejmě i rozporné debatě ve sněmovně,
ale dobře, že ta debata proběhne. Troufám
si říci, že nebude trvat ani půl hodiny,
ani dvě hodiny, že bude trvat mnohem déle a
znovu říkám, je dobře, aby tato debata
proběhla. Ale nesnažme se prosím zabránit
této debatě na půdě sněmovny
jako celku tím, že přikážeme předlohu
všem výborům. Té debatě stejně
nezabráníme, nepovede to k dobrému. Ve výborech
budeme debatovat tři dny a potom ve sněmovně
stejně celý den nebo další tři
dny a budeme v situaci, kdy kromě předlohy vládního
návrhu budeme mít k dispozici 10 rozličných
usnesení výborů. Nepomůže nám
to k věcnému vyřešení problémů,
které tady existují nebo které budou poslanci
vidět v předloženém tisku a zkomplikuje
nám to situaci, což by nebylo tak zlé. Spíše
se obávám, že by nám to zkomplikovalo
řádný výsledek naší práce.
Čili já se velmi důrazně stavím
za návrh zpravodajky. Domnívám se, že
by tento tisk měl být přikázán
jednomu výboru a přál bych si velmi, aby
ti z nás, kteří se hlubším způsobem
míní o tuto problematiku zajímat, kteří
jsou připraveni v plénu v rámci druhého
čtení vystupovat, aby se tito naši kolegové
a tyto naše kolegyně účastnili jednání
toho výboru, kterému bude věc přikázána,
aby tento výbor zasedal třeba i v této sněmovně.
Bude dobře, když u toho bude třeba 100 poslanců,
kteří mají o věc hlubší
zájem. Bude dobře, když ty věci budeme
diskutovat široce ve výboru, ale bude jistě
dobře pro naši další práci ve druhém
čtení, abychom měli konzistentní text,
na kterém se nám bude lépe pracovat.
Takže ačkoli velmi souhlasím s tím vším,
co řekl dr. Gjurič, ačkoli ani nejsem v rozporu
myslím s dr. Řezáčem, považuji
za mnohem vhodnější věc projednávat
v jednom výboru za přítomnosti těch,
které to zajímá, a potom vést velmi
podrobnou rozpravu v rámci druhého čtení
ve sněmovně.