Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Janu Stráskému a prosím, aby
se ujal slova pan poslanec Emil Jaroš, kterého organizační
výbor určil zpravodajem pro prvé čtení.
Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane
předsedající, vážený pane
předsedo, dámy a pánové, jedná
se o stručnou novelu zákona č. 20/1966 Sb.,
o péči o zdraví lidu. Jedná se o normu
reagující na společenské změny
v oblasti občansko právních vztahů.
Doporučuji Poslanecké sněmovně schválení
této novely pro první čtení a přikázání
k projednání ve výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví v souladu s doporučením
organizačního výboru.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Emilu Jarošovi a otevírám obecnou
rozpravu. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu
končím a dám hlasovat o tomto usnesení.
Předtím vás ovšem budu ještě
informovat, že organizační výbor navrhuje
přikázat předložený návrh
k projednání výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví. Vidím, že nikdo nemá
jiný návrh a proto přistoupíme k hlasování
o usnesení:
"Poslanecká sněmovna přikazuje předložený
návrh k projednání výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví".
Zahájil jsem hlasování, které má
pořadové číslo 48, a táži
se, kdo je pro.
Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem pro 122.
1 proti. Návrh byl přijat.
Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu,
kterým je
I zde se jedná o prvé čtení. Vládní
návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk
2087, a já prosím ministra zdravotnictví
pana Jana Stráského, který je pověřen
vládou, aby odůvodnil tento návrh.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský:
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi, abych vás
seznámil s obsahem předloženého vládního
návrhu zákona a uvedl důvody, pro které
pokládám za správné, aby jeho přijetí
bylo podpořeno.
Návrh právní úpravy na rozdíl
od současného právního stavu sjednocuje
právní postavení státních a
nestátních zdravotnických zařízení,
pokud jde o plnění podmínek stanovených
jako předpoklad pro poskytování zdravotní
péče.
Dosavadní dvojí režim není již
ničím opodstatněn. Naopak je třeba
zakotvit požadavek, aby každý poskytovatel zdravotní
péče splňoval stejná kritéria
stanovená zákonem. Předložená
právní úprava vychází z předpokladu,
že systém poskytování zdravotní
péče včetně její dostupnosti
v potřebné struktuře a kvalitě potřebuje
právní i faktické korekce. Proto je nutné
pamatovat na případy, kdy zdravotní péče
nebude zajištěna poskytovateli zdravotní péče
vzniklými spontánně.
Vládní návrh zákona obsahuje nový
institut zdravotní péče ve veřejném
zájmu, kterým se současně naplňuje
odpovědnost státu za ochranu zdraví, zakotvená
v Listině základní práv a svobod.
Dovolte mi, abych blíže vysvětlil obsah tohoto
institutu. Jeho účelem je zabezpečení
nezbytné zdravotní péče. Proto navrhovaná
právní úprava uvádí taxativně
výčet činností, které musí
být zabezpečeny a garantovány státem,
pokud nejsou zajištěny jinak, to je pokud nabízená
zdravotní péče nebude dostatečná
nebo dostatečně dostupná.
Návrh dále obsahuje postup při zabezpečení
této dostupnosti a upravuje její financování.
Současně jsou v návrhu taxativně vyjmenovány
druhy zdravotní péče hrazené ze státního
rozpočtu a z rozpočtů okresních úřadů.
Institut zdravotní péče ve veřejném
zájmu zapadá do koncepce navrhované právní
úpravy a současně vytváří
předpoklad pro hospodárné vynakládání
veřejných prostředků ve zdravotnictví.
Navrhované řešení nepočítá
se stanovením povinné sítě zdravotnických
zařízení, ale ponechává státní
správě právo zasáhnout právě
v případech nezbytně nutných. Navrhovaně
řešení umožní sjednotit rozsah
a dostupnost poskytované zdravotní péče
v jednotlivých regionech, aniž by bylo nutné
administrativně nadbytečně zasahovat do soukromoprávní
sféry. Stát jako garant dostupnosti zdravotní
péče musí mít k dispozici nástroje
zabezpečení zdravotní péče
ve veřejném zájmu.
Navržený mechanismus preferuje zajištění
uvedené péče poskytovatelem, zřízeným
okresním úřadem nebo ministerstvem. Teprve
není-li poskytovatel zřízen, navrhuje se
zajistit zdravotní péči ve veřejném
zájmu smlouvou s jiným poskytovatelem, který
bude vybrán na základě obchodní veřejné
soutěže.
Zdravotní péče ve veřejném
zájmu z hlediska jejího financování
je zajištěna kontraktační povinností
poskytovatele zdravotní péče a zdravotní
pojišťovny, nejde-li o již zmíněné
druhy zdravotní péče hrazené z rozpočtů.
Návrh v souladu s ústavní odpovědností
státu za ochranu zdraví neukládá povinnost
zajistit zdravotní péči obcím. Nic
však nebrání tomu, aby se subjekty územní
samosprávy na zajištění zdravotní
péče podílely.
Režim získání oprávnění
poskytovat zdravotní péči na rozdíl
od dosavadní právní úpravy se vztahuje
na všechny subjekty bez rozdílu, tedy na státní
i nestátní zdravotnická zařízení.
Oprávnění poskytovat zdravotní péči
je založeno jako dosud na registračním principu,
což znamená, že příslušný
orgán je povinen udělit oprávnění,
pokud žadatel splní všechny zákonem stanovené
předpoklady. Jedním z požadavků, které
jsou předpokladem k udělení oprávnění,
je též doklad o způsobilosti fyzické
osoby podle části 6 předloženého
vládního návrhu zákona. Návrh
nově upravuje jednak způsobilost zdravotníků,
jednak systém a provádění specializační
přípravy v akreditovaných zařízeních.
Rozlišuje se základní a odborná způsobilost.
Základní způsobilost se získává
úspěšným ukončením studia
na příslušné škole a odborná
způsobilost úspěšným ukončením
specializační přípravy. Na rozdíl
od dosavadní dvoustupňové soustavy specializační
přípravy v základním oboru upouští
navrhovaný systém od druhého stupně.
Toto navrhované řešení odpovídá
systému, který se osvědčil ve většině
států západní Evropy. Návrh
předpokládá, že standardní úroveň
specializační přípravy bude zajištěna
jednotnými vzdělávacími programy.
Závěrem bych chtěl zdůraznit potřebu
navrhované právní úpravy, která
jednoznačně stanoví a zároveň
sjednocuje podmínky pro poskytování zdravotní
péče, zajišťuje její standardní
kvalitu, kvantitu i dostupnost a vytváří
záruky dostatečné nabídky zdravotní
péče na celém území státu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Janu Stráskému a prosím, aby
se ujal slova pan poslanec Eduard Bureš, kterého organizační
výbor určil zpravodajem pro první čtení.
Poslanec Eduard Bureš: Pane předsedající,
pane předsedo, dámy a pánové, já
mám ulehčenou úlohu v tom, že pan ministr
ve své předkládací zprávě
podrobně vysvětlil základní princip
předkládané základní normy.
Já bych měl pouze dvě poznámky. Tento
zákon je jedním z triptychu zákonů,
které by měly být stěžejními
zákony ve zdravotnictví. Měl by následovat
ještě zákon o zdravotní péči
a zákon o ochraně veřejného zdraví.
Celý návrh zákona byl rozeslán do
vnějšího připomínkového
řízení ústředním orgánům
státní správy, vybraným okresním
úřadům, komorám, profesním
organizacím a lze pouze litovat, že pro krátkost
termínu došly ve stanovené lhůtě
připomínky jen od některých dožádaných
připomínkových míst.
Doporučuji sněmovně, aby tento návrh
zákona v souladu s usnesením organizačního
výboru přikázal ve druhém čtení
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Burešovi a otevírám obecnou rozpravu.
Mám písemnou přihlášku od paní
poslankyně Evy Fischerové. Jako další
se připraví pan poslanec Josef Janeček.
Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
zákon o podmínkách poskytování
zdravotní péče je nesporně velmi potřebný,
ale nepodařil se. Jsem bohužel přesvědčena,
že v předložené podobě, pokud nedozná
určitých změn, by mohl udělat více
škody než užitku. Je to zákon, který
by měl definovat podmínky poskytování
zdravotní péče, upravuje však vlastní
organizaci zdravotnických zařízení,
stanoví, kdy je zdravotní péče poskytována
ve veřejném zájmu, kdo rozhoduje o oprávnění
poskytovat zdravotní péči, k čemu
jsou určena zdravotnická zařízení.
Konkrétní podmínky nejsou bohužel uvedeny
v navrženém zákoně, ale v jeho prováděcích
předpisech, což je z hlediska legislativního
podle názoru mnohých nepřijatelné.
Cíl upravit jedním zákonem řadu otázek
nakonec vyústil v návrh poněkud nesourodé
a nepřehledné právní normy, která
nutně předpokládá vydání
značného počtu podzákonných
prováděcích předpisů.
Přijetím zákona v předložené
podobě se může vytvořit nevyvážený
právní vztah, který kritickou situaci ve
zdravotnictví může zhoršit. Dovolte mi
uvést jen některé příklady
nejasností předloženého návrhu
a jejich negativního dopadu v praxi.
Příklad první. Ve výčtu kategorií
zdravotní péče, které musí
být někým zajištěny (státem,
okresním úřadem) není bohužel
stanoven rozsah ani obsah této péče. Chybí
odkaz na normu, která by to řešila. Důsledkem
je možnost formálního poskytování
deklarované zdravotní péče.
Dále není jasné, co se konkrétně
rozumí dostupností léčebné
péče. Výhrada není řešena
ani tím, že dle návrhu zákona se ve
zřizovací listině či smlouvě
určí obor, forma, rozsah a doba poskytování
zdravotní péče. Určí se totiž
dobrovolně, takže se neposkytují žádné
záruky reálné dostupnosti. Z předlohy
je bohužel dál patrné, že péče
poskytovaná ve veřejném zájmu je jakási
libovolně pojatá minimální síť.
Avšak zcela postrádám definici v jakém
rozsahu vlastně minimální je.
Dále je v návrhu řešeno, kdo rozhoduje
o oprávnění poskytovat zdravotní péči.
Bohužel chybí jasná kriteria pro zamítnutí.
Otvírá se prostor pro libovůli okresních
úřadů, jimž není uložena
povinnost zabezpečit péči v zákonem
definovaném rozsahu.
V závěru mi dovolte konstatovat, že návrh
zákona legalizuje nekontrolovatelnou minimalizaci rozsahu
a obsahu zdravotní péče. Jsem přesvědčena,
že výhrady, které jsem uvedla, jsou zásadního
významu a nebude možné je překlenout
pouze pozměňovacími návrhy. Dovolte
mi proto doporučit vrátit návrh zákona
k přepracování.
Dámy a pánové, pamatujme při svém
rozhodování na skutečnost, že zdravotnictví
je v kritickém stavu a žádných dalších
experimentů už neunese. Děkuji vám za
porozumění a za podporu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Evě Fischerové a prosím,
aby se slova ujal pan poslanec Josef Janeček. Připraví
se pan poslanec Pavel Kulička.
Poslanec Josef Janeček: Vážené
kolegyně a kolegové, já bych nejdříve
poděkoval panu ministrovi za jasnou definici, že stát
je povinen zajistit dostupnou zdravotní péči.
Myslím, že je to takový posun, který
musíme přivítat a nyní jde o to, jak
vlastně nalézt ta kriteria, podle kterých
budeme usuzovat, zda zdravotní péče zajištěna
je či nikoli.
Bohužel navrhovaný zákon dává
okresním úřadům a státní
správě neomezenou možnost, jak bude nakládat
s veřejnými prostředky. Jde o to, že
není možné, aby okresní úřad,
resp. zdravotní rada, aniž by byla dána jasná
kriteria, rozhodovaly o tom, zda zdravotní péče
je dostupná či není dostupná. Domnívám
se, že je to problém nejen ekonomický, ale
je to problém i medicínský. Je to problém,
jak nalézt onu rovnici mezi 80 mld. finančních
prostředků a objemem, strukturou a úrovní
dané péče, kterou můžeme za těchto
80 mld. nakoupit. Dále je nezbytné stanovit kritéria,
podle kterých poznáme, že tuto péči
ještě jsme schopni financovat a tuto péči
nikoliv.
Samozřejmě další oblastí je velmi
problematická oblast vzdělávání.
Přestože tento zákon, domnívám
se, je velmi problematický, bylo by asi vhodné k
posunutí věcné roviny a k nalezení
věcných řešení tento zákon
pustit do druhého čtení, protože zdravotnictví
potřebuje především diskusi o základních
problémech. V těch problémech můžeme
lišit a hlavním problémem v současné
době je nalezení oněch kontrolních
a regulačních mechanismů, o kterých
se domnívám, že ani tento zákon nehovoří,
ale je možné diskutovat o tom, zda-li tuto věc
nějakým jiným způsobem nevyřeší.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Josefu Janečkovi a prosím, aby se
slova ujal pan poslanec Pavel Kulička.
Poslanec Pavel Kulička: Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
páni ministři, dámy a pánové,
rád bych, abychom v momentě, kdy budeme všichni
váhat, zda-li vrátit zákon či nikoliv,
opravdu poskytli možnost k projednávání
zákona v garančním výboru. Já
tam mám na lavici celou řadu připomínek,
mnohé z nich se shodují i s mojí ctěnou
paní kolegyní i s panem kolegou, nicméně
právě proto, abychom poskytli možnost diskutovat,
abychom zde mohli aplikovat i připomínky dalších
odborných institucí, byl bych rád, kdybychom
se všichni poměrně jednoznačně
vyjádřili a pustili zákon do jednání
ve výboru a do druhého čtení. Jsou
zde i náznaky nepřímé novely jednoho
zákona, je tam nevyřešena otázka zařazení
systému vojenského zdravotnictví, kterého
se zákon dotkne, kde mám též odborný
rozklad, takže si dovoluji právě naopak, v
protikladu k mé ctěné paní kolegyni,
doporučit, aby zákon dostal šanci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kuličkovi. O slovo se přihlásil
poslanec Martin Syka.
Poslanec Martin Syka: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, já jsem se přihlásil,
protože teď váhám a jsem na rozpacích,
jestli všichni rozumíme podstatě prvního
čtení. To co tady zaznělo od našich
kolegů, bylo věcné rozebrání
problémů, které se v tom zákoně
vyskytují a samozřejmě v návrhu se
budou vyskytovat. Že je to kontroverzní norma, nepopírám.
Já aspoň chápu první čtení
v tom smyslu, že se musíme rozhodnout, zda tato norma
je zbytečná - v tomto případě
samozřejmě zbytečná není, protože
posouvá transformaci zdravotnictví určitým
směrem - anebo zda-li je natolik obsahově celkově
špatná. že se musí přepracovat
či zamítnout. Ale rozebírání
jednotlivých názorů, to je právě
půda pro odborný výbor. Potom na základě
jednání v tomto výboru nebo v těchto
výborech lze zcela odpovědně se postavit
k této normě a potom ji třeba zamítnout.
To je legitimní.
Zřejmě je to i proto, že máme tři
měsíce před volbami, tak zde cítím
určité politické podtexty v určitých
vyjádřeních poslanců a byl bych velmi
nerad, abychom chápali tyto zákony, které
jsou složité, jako je složité samo zdravotnictví.
Odmítám zde název krizová situace,
kritický stav. Myslím, že zdravotnictví
má problémy, vážné problémy,
mohli bychom diskutovat, jestli jsme mohli být dál
nebo nemohli. Ovšem zdravotnictví má problémy
na celém světě, protože vývoj
v technologii, ve vědě, lécích atd.
jde takovým způsobem dopředu, že náklady
stoupají enormním způsobem. U nás
- ano, zaznělo to tady - nejsou dostatečné
regulační a kontrolní mechanismy zabudovány
a tudíž jsme v té pozici v jaké jsme.
Já jsem se rozhodl, že vystoupím s tím,
abych vás všechny požádal, abychom přistupovali
k prvnímu čtení z tohoto pohledu. Za měsíc
budeme mít možnost zde na základě analýzy,
jednání, projednávání ve výboru
zcela jasně vystoupit. Když bude většinové
mínění sněmovny zamítavé,
samozřejmě je to v pořádku, sněmovna
na to má právo, ale v tomto čtení
mi to připadá poněkud předčasné.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Martinu Sykovi. Rozpravu končím a
dám hlasovat o návrhu paní poslankyně
Evy Fischerové. Předtím vás samozřejmě
odhlásím a poprosím, abyste se znovu pomocí
hlasovacích karet přihlásili. Paní
poslankyně Fischerová navrhuje, abychom předložený
návrh vrátili navrhovateli k dopracování.
Rozhodneme o tom v hlasování č. 49.
Kdo je pro tento návrh? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem 27 pro,
77 proti. Návrh paní poslankyně Fischerové
nebyl přijat.
Organizační výbor navrhuje přikázat
předložený návrh k projednání
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Ptám se, zda má někdo jiný návrh.
Protože tomu tak není, přistoupíme k
hlasování o následujícím usnesení.
Poslanecká sněmovna přikazuje předložený
návrh k projednání výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví.
Zahájil jsem hlasování č. 50.
Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem 102 pro,
3 proti. Usnesení bylo přijato.
Děkuji panu ministru Stráskému a panu poslanci
Burešovi.
Přistoupíme k dalšímu bodu programu,
kterým je
Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 2093. Opět ho z pověření vlády
uvede ministr zdravotnictví pan Jan Stráský.
Prosím ho, aby se ujal slova.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský:
Vážený pane předsedající,
pane předsedo, dámy a pánové, poslední
ze série vládních návrhů týkajících
se zdravotnictví se vlastně dotýká
první dnes projednávané novely zákona.
Zákon o léčivech a o lécích
je vlastně obecnou normou, k níž je dílčí
normou zákon o drogách, psychotropních látkách
apod.
Důvodem předložení návrhu zákona
o léčivech a změnách a doplňcích
je zajistit bezpečná, účinná
a jakostní léčiva a stanovit podmínky
pro zacházení s nimi v oblasti výzkumu, výroby,
přípravy, distribuce, výdeje, používání
při poskytování zdravotní a veterinární
péče a jejich zneškodňování.
Stávající právní úprava
k předmětné věci z roku 1966 je překonaná
z hlediska věcného i právního.
Předkládaný návrh zákona vytváří
potřebné, byť omezené, konkurenční
prostředí v oblasti výdeje léčivých
přípravků, neboť do současné
doby je jejich výdej monopolně vyhrazen lékárnám.
Jde o dílčí antimonopolní opatření,
které vychází vstříc požadavkům
občanů, aby u léčiv, které
nevyžadují odborné posouzení při
jejich užívání, byla rozšířena
jejich dostupnost i v síti jiných obchodních
organizací, než jsou lékárny. Akceptováním
příslušných předpisů Evropské
unie vytváří návrh zákona předpoklady
pro zapojení se do evropského trhu léčiv.
Další významnou změnu přináší
návrh v oblasti změn kompetencí mezi Ministerstvem
zdravotnictví a jeho přímo podřízeným
Státním ústavem pro kontrolu léčiv.
V návaznosti na zahraniční zkušenosti
vytváří návrh zákona prostor
pro změnu systému financování. Část
nákladů na tuto činnost může
být v budoucnu hrazena přímo z prostředků
žadatelů, jak je to obvyklé v zahraničí,
a nebude zatěžovat státní rozpočet.
Z výše uvedených důvodů Ministerstvo
zdravotnictví považuje předloženou poměrně
technicky rozsáhlou normu za velmi potřebnou. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Janu Stráskému. Prosím, aby
se slova ujal poslanec Miroslav Čerbák, kterého
organizační výbor určil zpravodajem
pro prvé čtení.
Poslanec Miroslav Čerbák: Pane předsedající,
pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové,
tato novela je nejobjemnější ze všech,
které dnes projednáváme, ale jsem rád,
že mohu říci, že podle mého názoru
je nejméně kontroverzní a že můj
úkol při této novele bude nejjednodušší.
Samozřejmě to, co zmínil pan ministr - prolomení
monopolu lékáren - je právě ta část,
o které se nepochybně povede velice bohatá
rozprava. Mohu říci, že v ní mám
silné argumenty z jedné i druhé strany. Suma
sumárum se dá ale říci, že tato
předloha je typická pro předlohu, která
má projít do druhého čtení,
protože sporné otázky jsou tam skutečně
pro posouzení v odborném výboru a poté
při druhém čtení. Takže doporučuji
projednat ve výboru pro sociální politiku
a zdravotnictví a tím propustit do druhého
čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Čerbákovi. Otevírám
obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan
poslanec Pavel Kulička. Má slovo.
Poslanec Pavel Kulička: Pane předsedající,
pane ministře, dámy a pánové, chci
poděkovat panu ministrovi, že konečně
po čtyřech letech velkých diskusí
zde tento zákon je. Je mou povinností ohlásit
konflikt zájmů - jsem profesí lékárník
a praxi částečně vykonávám.
Domnívám se, že zákon v některých
svých částech, a to zvláště
v přiložené vyhlášce, která
neprošla - jak jsem byl informován, pane ministře,
vaším náměstkem - řádným
připomínkovým řízením,
ač jsem byl ujištěn, že další
takovéto vyhlášky projdou připomínkovým
řízením - osobně to považuji
za průlom, ale o tom bychom se bavili později -
není zcela kompatibilní s doporučením
a s rezolucí Světové zdravotnické
organizace a rovněž tak deklarace Mezinárodní
farmaceutické federace z roku 1994. Přesto - nebo
právě proto - bych byl velmi rád, aby se
tento zákon dostal právě široké
odborné pozornosti při jednání výboru.
Všem kolegům, kteří by z různých
důvodů patřili právě ke druhé
skupině, protestujících proti takové
formě liberalizace trhu s léky, bych mohl říci
- nechť liberalizujeme zboží. V tomto případě
by zboží nemělo být pojmenováno
jako léky. Nabízí se spousta možností
k řešení. Proto bych byl rád, abychom
zákon dostali do druhého čtení do
výboru a tam se mohli opravdu rozhodnout.
Tím se omlouvám i předsedovi našeho
garančního výboru, že zde možná
hovořím nad rámec prvního čtení,
ale považuji za důležité do protokolu
upozornit na skutečnosti, ke kterým se jistě
nejen já, ale i mnozí kolegové budou vyjadřovat
nadále. Přes všechno za předloženou
normu Ministerstvu zdravotnictví a jeho pracovníkům
děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kuličkovi. O slovo se přihlásila
paní poslankyně Gerta Mazalová.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, jsem jedna z posledních,
která by byla proti přijetí zákona
o léčivech, na který jsme tak dlouho čekali.
Nicméně samozřejmě k němu budu
mít několik výhrad.
Bylo řečeno už na našem výboru,
že způsob léčby vždy bude ovlivněn
farmaceutickým průmyslem. Mám za to, že
je úkolem Státního ústavu pro kontrolu
léčiv a Ministerstva zdravotnictví, aby zabránili
prodeji a užívání léků,
které by mohly vážně poškodit zdraví
pacienta nebo způsobit dokonce jeho smrt.
V tomto návrhu zákona je rovněž seznam,
který má 156 položek na volný prodej
mimo lékárny. Já, ač nemám
žádný střet zájmů, nejsem
žádnou magistrou a nezabývám se prodejem
léků, přece jen mám poněkud
obavy z tohoto volného prodeje léčiv.
Bylo také řečeno, že lék je určitý
druh zboží. S potěšením zjišťuji,
že pouze určitý, protože proč jinak
by byl vydán zvláštní zákon o
léku. Všichni víme, že léky vyžadují
zvláštní způsob skladování,
kontroly apod.
U nás na výboru také padla slova, že
80% onemocnění se vyléčí i
bez léků. Pak bych se musela zeptat, k čemu
jsou nám lékaři, k čemu jsou nám
lékárníci apod. Pochopila jsem tyto věty,
když jsem zaslechla tu poslední - že hlavním
úkolem je docílit úspor. K tomu mám
pouze jedno - ne za každou cenu. Kdo bude odpovídat
za bezpečnost léčiv? Zde zaznělo,
že tento návrh zákona vlastně zabraňuje
monopolu lékáren. Já si právě
myslím - i když nemám ráda slovo monopol
- že zde je možná zcela na místě.
Kdo bude ručit za stahování vadných
šarží registrovaných léčiv?
Pokud ve výrobě nebo v distribuci dojde k chybě
nebo omylu, pokud se zjistí snížení
stability preparátů, bude třeba v co nejkratším
čase vyřadit lék z léčebného
použití.
Státní ústav pro kontrolu léčiv
vydává zprávy o kvalitě léčiv,
které cestou okresních úřadů
dostává každá lékárna.
Než je však tato písemná informace lékárnám
doručena, musí se v každém případě
nebo v řadě případů stáhnout
okamžitě vadný přípravek, aby
nedošlo k ohrožení zdraví pacientů.
To se děje telegraficky, takže ve velmi krátké
době je přípravek plošně stažen
z celé sítě lékáren v České
republice. V běžné prodejní síti
však toto nelze zabezpečit. Problematické se
jeví také sledování do použitelnosti
a expirace. Tady skutečně nemůžeme srovnávat
lék s rajčetem nebo s bramborou.
Dle návrhu zákona o léku a v návrzích
jeho prováděcích vyhlášek jsou
stanovena velice přísná kriteria pro zacházení
s léčivy od výroby přes distribuci
až po lékárnu. Na všech třech stupních
jsou nařízeny schvalovací procedury na provozní
prostory. Vizitace státním ústavem nebo-li
SÚKLem pro kontrolu léčiv a předepsaná
kvalifikace pro jednotlivé pracovní operace. Nakonec
toto nákladně vyrobené a distribuované
léčivo se vlastně znehodnotí tím,
že se objeví v rukou neodborníka a v nevyhovujících
provozních prostorách. Obrovské náklady
investované do splnění kritérií
platné legislativy se nakonec, pokud budou registrovaná
léčiva uvolněna do běžné
obchodní sítě, ukážou jako zbytečně
promrhané finanční prostředky. Dosud
všechna tato registrovaná léčiva podléhala
cenové regulaci. Kontrola maximálních cen
regulovaných léčiv se v běžné
prodejní síti jeví jako nereálná.
Uvolněním 156 registrovaných léčiv
do běžné obchodní sítě
může způsobit na venkově snížení
dostupnosti lékárenské péče
tím, že by mohlo dojít k uzavření
lékárny z ekonomických důvodů.
Kam ale pak se obrátí pacient s lékařským
předpisem?
Seznam registrovaných léčiv, která
by měla být uvolněna do běžné
obchodní sítě, nebyl na odborné úrovni
připomínkován ani Českou lékařskou
společností ani Českou lékárnickou
komorou. Neznám evropský stát, který
by v tomto rozsahu uvolnil registrovaná léčiva
mimo lékárny. Tuto změnu v režimu registrovaných
léčiv je třeba zodpovědně zvážit
i proto, že hlavní vlnu importu tvrdých drog
teprve Česká republika očekává.
Registrovaná léčiva, podle mého názoru,
patří do rukou odborníků i proto,
aby kvalifikovaným způsobem byla regulována
spotřeba léčiv ve smyslu účelné
farmakoterapie. Naprosto nesouhlasím s prodejem u benzinových
pump a zeleninových stánků. Děkuji
vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Gertě Mazalové a rozpravu
končím. Nezazněly žádné
návrhy na vrácení či zamítnutí,
takže vám mohu sdělit, že organizační
výbor navrhuje přikázat předložený
návrh k projednání výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví a ptám se, zdali má
někdo jiný návrh? Není tomu tak, takže
přistoupíme k hlasování.
Předtím vás ovšem všechny odhlásím
a poprosím o novou registraci.
Táži se, kdo souhlasí s usnesením:
Poslanecká sněmovna přikazuje předložený
návrh k projednání výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví.
Zahájil jsem hlasování č. 51 a táži
se, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem 101 pro,
nikdo proti. Návrh byl přijat.
Můžeme přistoupit k projednávání
dalšího bodu. Tím je
Obdrželi jsme vládní návrh jako sněmovní
tisk 2044 a tento návrh z pověření
vlády uvede ministr životního prostředí
pan František Benda.