Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vám předložit k prvnímu čtení vládní návrh zákona o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a o dalších opatřeních k ochraně těchto druhů.

Cílem této právní úpravy, je úprava problematiky dovozu, vývozu a obchodu s živočichy a rostlinami, které jsou na seznamu těch, jež jsou bezprostředně ohroženy vyhubením ve volné přírodě. Jde proto především o ochranu ohrožených druhů před vyhynutím, jejichž vzácnost právě vyplývá z tohoto faktu a která je tedy i silným faktorem v obchodu s nimi.

Z tohoto důvodu se jedná o silně vnímaný problém, který je předmětem zájmu světové veřejnosti a vlád všech vyspělých zemí. Právní úprava této problematiky je těmito vládami citlivě vnímána a je posuzována jako výraz globální odpovědnosti za přežití a další existenci těchto druhů. Rád bych upozornil na to, že objem mezinárodního obchodu s druhy ohroženými vyhubením se odhaduje na více než 20 miliard dolarů ročně a podle údajů Interpolu černý trh představuje více než 5 miliard ročně. Vzhledem k tomu, že v České republice neexistuje právní úprava toho typu, která by přiměřeně regulovala tento obchod, stáváme se vhodnou tranzitní zemí, ve které se mohou legalizovat nedovolené odchyty z třetího světa pro další obchod se zeměmi vázanými legislativou Evropské unie. Ukazují to množící se případy zachycení nelegálních zásilek celníky a Veterinární službou České republiky.

Mezinárodně právním dokumentem, který zajišťuje ohrožené druhy proti vyhubení nadměrným odchytem ve volné přírodě, je Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy, tzv. Úmluva CITES, která pochází z roku 1973. Česká republika je signatářem této Úmluvy od r. 1992. Za porušování této Úmluvy jsme na některých fórech Evropské unie kritizováni, a to především proto, že dosavadní naše legislativa umožňuje "propírání" nezákonně získaných jedinců nejkritičtěji ohrožených druhů ze zemí celého světa.

Cílem předkládané právní úpravy vycházející z předpisů komise Evropského společenství je zejména vytvoření podmínek pro regulérní chov těchto vzácných živočichů v zajetí a vytvoření právních jistot pro chovatele, kteří oprávněně poukazují na nedostatečně konkretizované povinnosti při dovozu, vývozu a obchodu s celosvětově chráněnými druhy fauny a flory. V souladu s předpisy komise Evropského společenství zavádí tento předkládaný vládní návrh zákona tyto instrumenty regulace:

Za prvé doklad o původu ze země vývozu, dále povolení k dovozu do České republiky, povolení k vývozu z České republiky, registrace a nezaměnitelné označení jedinců určených ke komerčnímu využití a omezení obchodu s první generací odchovanou v zajetí.

Omezení obchodu s první generací odchovanou v zajetí je pak nástrojem, který vytváří jakési dělítko mezi řádnými chovateli, rozmnožujícími chráněné druhy ke komerčnímu využití a mezi překupníky.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, jsem přesvědčen, že přijetí této právní úpravy je pro Českou republiku velmi potřebné, neboť vytváří právní jistoty chovatelů i obchodujících subjektů a že posiluje prestiž České republiky v mezinárodním měřítku.

Proto tedy věřím, že předkládaný vládní návrh zákona v prvním čtení podpoříte a přikážete jej příslušnému výboru k dalšímu řízení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Františku Bendovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Červinka, kterého organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení.

Poslanec Josef Červinka: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, tento vládní návrh zákona o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů je v podstatě zákon, kterým se Česká republika opětovně hlásí k mezinárodní Úmluvě o ochraně živočichů a rostlin. V důvodové zprávě je uvedeno, že česká federace se k této úmluvě již také přihlásila, a to 28. 5. 1992, a samozřejmě vznikem České republiky pak Česká republika jako stát nástupnický dne 1. 1. 1993.

Já nepochybuji o tom, že tato právní norma je nutná. Podle mého názoru však není nutná v tak příliš přísné podobě, v jaké je koncipována, to znamená úmluvu zpřísňuje a zavádí zde jisté způsoby dokazování pro toho chovatele, který některý z těchto druhů chová, zda jsou z prvé, druhé či jiné generace. Přesto všechno, že jsem si vědom, že tam jsou nedostatky i z jiných obecně právních předpisů, tzn. vstoupit do některého provozu, do chovné stanice atd., přesto doporučuji, aby tento vládní návrh zákona byl v prvním čtení přijat a ve smyslu usnesení organizačního výboru ze dne 18. 1. doporučuji přijmout usnesení, ve kterém sněmovna přikáže tento vládní návrh zákona zemědělskému výboru.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Červinkovi a otevírám obecnou rozpravu. Mám jednu písemnou přihlášku od pana poslance Václava Franka, pak vidím zdviženou ruku pana poslance Jana Černého a pana poslance Radima Špačka.

Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, mám chuť věřit panu ministrovi, že je to oblast velice problematická a složitá a že může být i oblastí, kde dochází k velikému finančnímu úniku. Nicméně si dovolím tvrdit, že v českých podmínkách se tento zákon týká převážně koníčka, chovu exotických zvířat a pěstitelských, nikoli tedy nosorožčích chovů a moderních velrybářských technik, jak vyplývá z důvodové zprávy.

Ač má jít podle názvu o obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, zákon má především zavést regulaci živočichů chovaných a odchovaných v zajetí. Dovolím si tvrdit, že návrh zákona se týká zoologických a botanických zahrad a chovatelů, ale přesto nebyli ani unie zoologických zahrad a botanické zahrady, ale ani Český svaz chovatelů přizvány k připomínkovému řízení. Tyto instituce dostaly návrhy zákona pouze na vědomí, na rozdíl od takových účastníků připomínkového řízení, jako je Svaz výrobních družstev a Sdružení zdravotně postižených, i když před oběma organizacemi hluboce smekám.

Říkám to proto, že i na tom je vidět, že Ministerstvo životního prostředí nemělo zájem o názory těch, jichž se bude zákon především týkat. Já ho nechci a nebudu bagatelizovat, ale mám obavy, že důsledkem zákona bude to, že si zvířata budeme muset darovat. V tom vidím ovšem podvodné činnosti, čili jinými slovy, někdo vám daruje papouška, vy mu darujete 10 tisíc, někdo to oznámí, dostanete pokutu 100 tisíc. Prodávat své obchody bude smět jen ten, kdo prokáže, že je to nejméně vypěstovaná druhá generace v zajetí. Dosud ještě žádný český chovatel nedokázal přesvědčit, promiňte mi ten výraz, ministerské úředníky, že má odchov druhé generace, i když se o to mnozí z nich snažili.

I já mám, jak naznačil pan zpravodaj, celou řadu námětů a připomínek, ale nejsou asi předmětem prvého čtení. Nemohu souhlasit s udávanou administrativní nenáročností, nemohu souhlasit s povinnou registrací živočichů ani s povinnou registrací mrtvých exemplářů. Mám vážné výhrady i k tomu, co pan zpravodaj naznačil, že např. okresní úřad a Česká inspekce životního prostředí budou smět v podstatě kdykoliv vstoupit na pozemky občanů a do objektů, sloužících k podnikání nebo jiné hospodářské činnosti, s odůvodněním, že konají kontrolu nad dodržováním tohoto zákona.

Konečně, vztah návrhu zákona a mezinárodní úmluvy CITES, kde předpisy pro povolování vývozu a dovozu jsou velmi odlišné od předpisů stanovených v úmluvě CITES.

Pan zpravodaj Vlk řekl velice dobře: Jsou daleko, já si dovolím tvrdit - ještě víc přísnější. Českým občanům tak bude tedy bráněno ve volném obchodu v takovém rozsahu, ke kterému se náš stát podpisem mezinárodní úmluvy nezavázal. Kontrola vnitrostátního obchodu a chovu tedy není v mezinárodní úmluvě v podstatě vůbec obsažena, i když samozřejmě Česká republika má právo si své podmínky stanovit i přísnější.

Zákon by měl především zajistit plnění závazků, které pro náš stát vyplývají z mezinárodní úmluvy, a to podtrhuji, v nezbytném rozsahu.

K vlastní potřebnosti zákona. Já se osobně domnívám, že plnění úmluvy CITES je v současnosti zajištěno. Máme je zajištěno zákonem č. 114 z roku 1992 Sb., podle kterého Ministerstvo životního prostředí dává povolení k vývozu a dovozu a dále každý, kdo drží nebo nabízí k prodeji rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv, je povinen na výzvu orgánů ochrany přírody prokázat povolený způsob jejich nabytí. Tím je i svým způsobem zajištěna kontrola legálnosti nabytí i vnitrostátně. Chci upozornit na to, že tento zákon řeší i postihy, čili pokuty a případně i konfiskace. Pravda je, že nám trochu zatím pokulhávají a chybějí možná zákonné předpisy, např. v oblasti působnosti celních orgánů, které by mohly být doplněny formou jednoduché novelizace z již citovaného zákona č. 114 z roku 1992 Sb., jak bylo již vícekrát navrhováno, a je to i v připomínkovém řízení. Konečně na tuto možnost upozornil i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu z 19. října 1995.

Z uvedených důvodů doporučuji Poslanecké sněmovně, aby i vzhledem k uvedeným nedostatkům, které zákon má, a pokládám je za poměrně hrubé, byl návrh zákona vrácen vládě k přepracování. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Frankovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Černý, připraví se pan poslanec Špaček.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, pan kolega Frank zde, myslím, velmi dobře popsal některé nejasnosti, které ustanovení tohoto zákona provázejí. Já jsem dostal do svých materiálů celkem velmi pěkný leták z Ministerstva životního prostředí, který vysvětluje, co to vlastně CITES je, co je úkolem CITES a jakým způsobem by se vlastně měla Česká republika zapojit do potírání mezinárodního nelegálního obchodu s některými druhy živočichů. Jak všichni víte, tento obchod způsobil i jejich vymizení. Pravda je ovšem také to, že spousta živočichů, spousta rostlin, které se ve volné přírodě dnes vyskytují velmi omezeně, zůstávají zachovány díky práci chovatelů, díky práci koníčkářů, díky práci těch, které tato činnost baví.

Zákon, tak jak je předkládán, jde podle mého názoru za hranici úmluvy CITES, která má zabránit nelegálnímu obchodu s ohroženými druhy, a já si myslím, že návrh na vrácení vládě k přepracování má své racionální jádro. Dodám několik argumentů.

Smlouva CITES má v podstatě dva seznamy. Jeden seznam, ve kterém jsou skutečně ohrožení živočichové a rostliny, druhý seznam, ve kterém jsou druhy, které sice nejsou bezprostředně ohroženy, ale, pokud by nebyla prováděna regulace, mohly by být ohroženy.

Je potom zajímavé, proč jsou vlastně ve vyhláškách některé druhy, byť bezprostředně ohrožené, vyjmuty i z registrace jenom proto, že na světových trzích stojí málo peněz. A na druhou stranu, proč některé druhy, které jsou v zemích jejich původu považovány spíše za škůdce, jsou naopak vzhledem k jejich vysoké ceně na trhu zahrnuty do registrovaných.

Myslím si, že nejasností kolem toho zákona je víc. Chápu pana ministra, proč byl tento zákon předložen. Chápu, že by Česká republika měla dostát svým závazkům a zařadit se mezi země, které potírají nelegální obchod se zvířaty, které se účastní aktivně na ochraně přírody.

Nemělo by to však být za cenu likvidace nebo velmi velkého znepříjemnění života našim chovatelům, chovatelům exotického zvířectva, kteří prostě své úspěchy mají. Neměli bychom jim tudíž bránit, aby své výpěstky uplatňovali i na trhu.

Na závěr se chci zmínit jako odborník, jako veterinář, o tom, že se skutečně velmi těžce bude prokazovat úředníkům státní správy původ zvířat, původ druhé filiální generace, protože je to v podstatě nemožné.

Lze prokázat, že mám odchov tím, že pozvu úředníka, když ptáci hnízdí; pozvu úředníka, když ptáci snesou vajíčko a pozvu úředníka když se to vylíhne. Ale nelze dokázat, že to jsou vlastně ptáci z druhé filiální generace.

Myslím si, že i toto jde za hranici Úmluvy, o které tento zákon jedná a že to je zbytečně tvrdé pro naše chovatele a pro obchod se zvířaty v České republice. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Černému. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Špaček. Připraví se pan poslanec Šoler.

Poslanec Radim Špaček: Pane místopředsedo, dámy a pánové, pan kolega dr. Černý zakončil řeč odbornou částí, kdy jako odborník, veterinář, tvrdí, že nelze prokázat příslušnost konkrétního jedince do druhé filiální generace.

Dovolím si oponovat z jiného oboru, z oboru molekulární genetiky, která toto dokáže naprosto bez problémů, rutinními postupy, které jsou relativně i velmi levné a zcela běžně dostupné.

Nechci tady rozvíjet odbornou debatu, protože ta, domnívám se, patří do druhé části, pokud se do ní tento zákon dostane. Nicméně jsem chtěl říci, že sdílím do značné míry názor předřečníků na charakter předkládaného zákona.

Je pravda, že když si člověk přečte předkládaný zákon, tak ho musí obejít hrůza ze státního dirigismu, z toho, jakým způsobem naroste byrokratická zátěž těch nešťastníků, kteří se zabývají chovem zvěře, případně vůbec nakládáním s těmito druhy. To je nepochybně pravda. Obávám se, že pro řadu lidí to bude veliká komplikace jak z hlediska oné byrokratické zátěže, tak i z hlediska ekonomických dopadů.

Dámy a pánové, bohužel platí také to, že Česká republika je účastníkem Úmluvy CITES, která je promítnuta do legislativy Evropské unie. V situaci, kdy jsme před čtrnácti dny podali přihlášku do Evropské unie, tak bychom měli ještě zvýšit své úsilí o to, aby náš právní řád byl s právním řádem Evropské unie kompatibilní co nejvíce a co nejdříve.

Navíc je Úmluva CITES z mezinárodních instrumentů nikoli snad výjimečná, ale patří do té kategorie úmluv, které mají svůj výkonný orgán. V tomto případě se nazývá Stálý výbor, který zasedá téměř průběžně. Průběžně kontroluje plnění závazků členských států této Úmluvy. Tady je bohužel potřeba konstatovat, že Česká republika se ocitla na seznamu zemí, který ještě není sice úplně černým seznamem, ale je to seznam už hodně tmavošedý.

V případě, že nebude letos přijata dostatečná právní úprava, která ošetřuje obchod s těmito ohroženými druhy, tak se ocitneme na seznamu úplně černém. Přítomnost na takovém seznamu má zcela jasné a okamžité ekonomické dopady na země, které na něm jsou.

Zároveň také platí, že Stálý výbor CITES přijímá doplňující usnesení k provádění této Úmluvy, z nichž vyplývají věci, které nejsou obsaženy v Úmluvě samotné, ale přesto jsou dodržovány zeměmi, nebo alespoň většinou zemí, které jsou Úmluvou CITES vázány. To je také částečně to, o čem zde bylo hovořeno, že zákon jde nad rámec Úmluvy. V některých případech jde nad rámec této Úmluvy právě díky tomu, že by se měla do našeho právního řádu promítnout usnesení Stálého výboru Úmluvy.

K Úmluvě CITES samotné musím říci, že pokládám její východiska a principy řešení, které tato Úmluva předkládá, v řadě případů za zcela pochybná. Souhlasím s tím, co zde říkal kolega Černý o tom, že některé druhy, jejich existence, je udržována díky činnosti chovatelů a tzv. koníčkářů, ale také, a to si myslím, že je ještě důležitější, stavy některých ohrožených druhů se v posledních letech zvýšily díky tomu, že tyto druhy jsou pěstovány s ekonomickými účely, mimo jiné i na odstřel. Jakkoli by se zdálo, že je to paradoxní, ve skutečnosti to vedlo k nárůstu stavu těchto ohrožených druhů.

Je to nicméně závazek spíše pro naši reprezentaci, jak exekutivní tak parlamentní, abychom se na půdě, mimo jiné Stálého výboru CITES např. připojili k aktivitě, kterou tam zatím neúspěšně vyvíjí Jihoafrická republika a usilovali o změny některých principů, které jsou v Úmluvě zakotveny. K tomu se samozřejmě jednoznačně připojím, protože se opravdu domnívám, že některé principy míří špatným směrem. To nás přesto nezbavuje povinnosti chovat se podle toho, co tato Úmluva vyžaduje, jakkoli by se mi chtělo dodat: bohužel.

Přicházím k samotnému meritu toho, proč jsem sem přišel, a to je jakýsi návrh další procedury. Nechci zpochybňovat nebo nějakým způsobem diskutovat o tom, co navrhuje organizační výbor, tj. přikázat projednávaný tisk zemědělskému výboru, ale domnívám se, že tato materie zcela logicky a domnívám se, že nerozporně, by měla také náležet výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.

Můj návrh tedy spočívá v tom, aby sněmovna přikázala tento tisk k projednání tomuto výboru, o kterém jsem se zmínil.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Šoler.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, můj předřečník řekl mnohé z toho, co jsem chtěl říci.

Chtěl bych jenom doplnit toto. Plně se ztotožňuji se světovou veřejností, že ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin je nezbytná. Na druhé straně se domnívám, zvláště po rozhovoru s některými odborníky ze zoologických zahrad apod., že je samozřejmě zapotřebí vytvořit takové postupy, které zabrání jakémukoliv černému obchodu s těmito živočichy.

Na druhé straně byrokratická zátěž, která už v současné době existuje a je aplikována, např. brání obchodu s podobnými živočichy např. zoologickým zahradám toho typu, že u nich pochybnost o původu druhu, který sami odchovaly, je velice nízká.

Proto se přimlouvám, aby zákon získal takovou formu, aby samozřejmě v těch nebezpečných případech zabránil tomu, co se dít nemá, ale na druhé straně, aby profesionálním pracovníkům ze zoologických zahrad umožnil pokud možno minimální byrokratickou zátěž jejich činnosti.

Domnívám se, že zákon o ochraně ohrožených druhů se netýká pouze nějakých afrických exotických druhů, ale týká se i některých druhů u nás. Jsem si vědom toho, že např. některé rostlinné druhy vyhubili naši alpinkáři tím, že si je systematicky vozili na svou zahrádku, protože musí mít druh z přírody a ne koupený někde u kamaráda. Proto plně chápu, že tento zákon se snaží nejen splnit ony mezinárodní závazky, ale i rozšířit určitá vnitrostátní omezení. Naši chovatelé či pěstitelé mohou také ohrozit naše druhy a myslím, že i zde je na místě jistá regulace.

Na druhé straně jsem si vědom, že někteří naši živočichové, např. migrující ptactvo, jsou ohroženy nejen obchodem, ale i odstřelem těchto živočichů, např. ve státech jižní Evropy, ale to asi není přesným předmětem tohoto zákona.

Chci se připojit k návrhu kolegy Špačka, aby tento zákon byl přikázán také výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, protože se v zásadě týká otázek ochrany přírody.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šolerovi. O slovo se přihlásil pan ministr František Benda.

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se vyjádřil k některým z vystoupení, která zde zazněla.

Především mám k dispozici text, ze kterého vycházel ve svém vystoupení pan poslanec Frank a pozorně jsem si jej přečetl. Argumenty tohoto textu jsou velmi problematické a pokud by se vedle něj položil skutečně předložený návrh zákona, myslím, že by celá řada obav, které byly vysloveny, odpadla.

Musím zásadně odmítnout, že tento zákon neprošel připomínkovým řízením. Prošel připomínkovým řízením, už i proto, že vláda si toto připomínkové řízení opakovaně vyžádala. Tohoto řízení se zúčastnily všechny možné subjekty, kterých se to dotýká, až na jeden, který se dostal do této debaty v konečné fázi a který na tuto věc má nejsilnější názor. Domnívám se, že tento názor nemůžeme akceptovat.

Chtěl bych zdůraznit především toto: Zákon není zaměřen proti chovatelům, naopak je to zákon, který chovatelům dává jasná pravidla a těm, kteří od nich případně exempláře kupují, jasnou záruku. Trh, o kterém tady byla dnes mnohokrát řeč a o který mají někteří z vás obavy, není trhem, kterým bychom se mohli chlubit. Znovu říkám, že nestojím o to, abychom tento trh nějakým způsobem chránili.

Mluvíte-li o cenách, to jen pro doplnění, protože debata šla poměrně hluboko do detailů, tak skutečně máte pravdu, že samotná cena je problematická co do určení závažnosti nebo významu tohoto problému. Protože například jeden takový exemplář jednoho z papoušků, který v Brazílii je přísně chráněn a ohrožen vyhubením, stojí na černém trhu v Brazílii 40 dolarů a u nás 200 tisíc korun. A jde o to, kterou cenu beru v úvahu, ve kterém místě a v jakém čase. A v tom je právě problém.

Dále bych chtěl doplnit to, co už tady pan poslanec Špaček řekl. Právě dokazování záležitostí generačních je dnes rutinní záležitostí pro každou okresní biochemickou laboratoř. Čili není to problém, který by měl činit potíže.

Na závěr - navrhovaný zákon je podle mého přesvědčení a vědomí odpovídající standardu, který je dnes v platnosti v Evropské unii a celý tento standard - máte pravdu - jde poněkud nad rámec původní úmluvy CITES. V tom případě tedy nad tento rámec jsou i zákonné úpravy většiny členských zemí Evropské unie.

Znovu vás žádám, abyste zvážili před hlasováním význam této problematiky a s vědomím, že podle mého většina výhrad se v podstatě dá dořešit v dalším procesu, ve kterém se tímto zákonem budeme zabývat, abyste tento zákon doporučili k dalšímu řízení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Josef Červinka, prosím.

Poslanec Josef Červinka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jen bych ve stručnosti shrnul vystoupení poslanců. Celkem vystoupili čtyři, přičemž pan poslanec Frank navrhl vrátit vládě návrh k přepracování, pan poslanec Černý totéž a pak vystoupili dva poslanci, kteří v podstatě návrh doporučili do dalšího čtení s tím, že poslanec Špaček navrhuje přikázat tento návrh zákona rovněž výboru pro regionální rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A pan poslanec Šoler totéž.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Červinkovi za rekapitulaci. V tuto chvíli je třeba ukončit obecnou rozpravu, takže tak činím. Ve smyslu návrhů, které zazněly, budeme hlasovat, ovšem až poté, co vás odhlásím a požádám, abyste se znovu přihlásili.

Pan poslanec Frank navrhuje následující usnesení:

Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh navrhovateli k dopracování.

Zahájil jsem hlasování č. 52 a táži se, kdo je pro. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem 16 pro, 46 proti. Tento návrh nebyl přijat.

Jak už bylo řečeno, bylo organizačním výborem navrhnuto přikázat předložený návrh k projednání zemědělskému výboru. Další poslanci se připojili k názoru, že by dalším výborem měl být výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, který by se měl tímto návrhem zabývat. Myslím si, že bude nejjednodušší, když dám o těchto návrzích hlasovat odděleně, abychom se vyhnuli nějakým diskusím, protože oba návrhy lze potom lehce sečíst a nebude tím způsobena žádná škoda nebo křivda.

Nejdříve dám hlasovat o návrhu organizačního výboru v hlasování č. 53, které jsem zahájil. Návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh zákona k projednání zemědělskému výboru.

Ptám se, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem 80 pro, 1 proti. Návrh byl přijat.

Dále budeme hlasovat o usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.

Rozhodneme o tom v hlasování č. 54 a ptám se, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem 77 pro, 5 proti. Konstatuji, že jsme se vypořádali s tímto bodem.

Pokusíme se projednat další bod, kterým je

Jedná se opět o první čtení. Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2066 a z pověření vlády ho opět zdůvodní ministr životního prostředí pan František Benda.

Prosím.

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové, jedná se o velmi malou novelu, ale velmi důležitou novelu vodního zákona. My jsme se k této novele uchýlili poté, co jsme dospěli k jistotě, že na zásadní novelizaci vodního zákona bude třeba ještě si počkat, vzhledem k tomu, že tento zákon vyžaduje a dopadá v podstatě svými dopady do principů právního řádu, které nejsou ještě ve všech důsledcích dořešeny.

Proto tedy předkládám vládní novelu zákona, která řeší a především upravuje ochranná pásma vodních zdrojů. Ochranná pásma vodních zdrojů, tak zvaná pásma hygienické ochrany, jak je znáte někteří z vás, byla stanovována plošně bez indikace skutečného významu a touto novelou budou za prvé významně redukována stanovovaná individuálně podle skutečných přírodních podmínek. Dojde tak k podstatnému snížení případů omezení práv osob dotčených ochranným pásmem, upřesňuje se adresná odpovědnost za úhradu nákladů na technické úpravy v ochranných pásmech.

S tím souvisí i novela § 13, která doplňuje požadavek souhlasu vodohospodářského orgánu k činnostem, ovlivňujícím vodohospodářské poměry. Ochranná pásma, tak jak jsem řekl, již nebudou povinně zahrnovat celé hydrologické povodí a tak je třeba upravit i jiným způsobem vydávání souhlasu vodohospodářského orgánů.

Dále v novele § 32 reaguje tento návrh na skutečnost, že v současných podmínkách již není nutné, aby správcem vodních toků byla nadále výlučně státní organizace. U vodohospodářských významných vodních toků a hraničních toků budou jejich správci odborně a technicky způsobilé právnické osoby určené ústředním vodohospodářským orgánem, ale vodní správa vodních toků té ostatní kategorie může být určena celé řadě dalších subjektů, obcí, atd. Tímto návrhem se odstraňují též nejasnosti ve správě drobných vodních toků.

Je tam ještě jedna novela technického rázu, jejíž potřeba se projevila především při minuloročních povodňových situacích, a to § 42, který ukládá oproti dosavadnímu stavu povinnost vypracovat povodňový plán pro povodněmi ohrožené nemovitosti každému, komu to uloží vodohospodářský orgán.

Toto je obsah celé novely a já vás, vážené dámy a pánové, žádám o to, aby návrh této novely byl postoupen a přikázán výboru pro veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Františku Bendovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Leopold Zubek, kterého organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení.