Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu zpravodajovi. Otevírám obecnou
rozpravu k této normě, kterou uzavírám,
protože se do ní nikdo nepřihlásil.
Předložím vám
k hlasování návrh na přikázání
tak, jak jej přednesl pan zpravodaj.
Kdo je pro, ať zvedne ruku
a stiskne tlačítko v hlasování č. 112.
Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat
poměrem hlasů 52 pro, nikdo proti.
Jsem žádán
o to, abych vás odhlásil. Beru to v tomto okamžiku
jako návrh na opakování hlasování
o tomto bodu, pokud nebudete proti. (Ruch v sále. Odmítavé
hlasy zaznívající ze sálu.)
Pan kolega Syka se hlásí
o slovo.
Poslanec Martin Syka:
Dámy a pánové, vážený
pane předsedající, skutečně
bych požádal o nové hlasování,
neboť jsem nestačil se zaregistrovat. (Ruch v sále.)
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Pan kolega Syka stačil zasunout kartu, ale hlasovací
zařízení nezareagovalo, tak tomu rozumím.
Ano, děkuji.
Těsně po hlasování
byl tedy zpochybněn regulérní průběh.
V souladu s jednacím řádem jsem si dovolil
vás odhlásit a požádat vás o
novou registraci. Děkuji.
Dámy a pánové,
budeme tedy hlasovat o návrhu na přikázání
tohoto tisku k projednání tak, jak přednesl
pan zpravodaj.
Kdo je pro tento návrh,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 113. Kdo je proti?
Tento návrh byl přijat
poměrem hlasů 54 pro, 17 proti. Děkuji panu
zpravodajovi. Konstatuji, že jsme projednali další
bod.
Budeme se zabývat bodem
45, což je
Vládní návrh
jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2082. Z pověření
vlády má tento návrh odůvodnit ministr
práce a sociálních věcí pan
Jindřich Vodička a ministr zdravotnictví
pan Jan Stráský. Prosím, aby se postupně
ujali slova.
Pan ministr Vodička.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich
Vodička:
Vážený pane předsedající,
vážený pane předsedo, dámy a
pánové, odměňování zaměstnanců
ve zdravotnických zařízeních upravují
v současné době dva zákony. Je to
zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně
za pracovní pohotovost a o průměrném
výdělku, v platném znění, se
vztahuje na zaměstnance privátních zdravotnických
zařízení, kteří tvoří
zhruba 40% zaměstnanců ve zdravotnictví.
Zaměstnanci ostatních
zdravotnických organizací, 60% z celkového
počtu zaměstnanců, jsou odměňováni
podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně
za pracovní pohotovost v rozpočtových a v
některých dalších organizacích
a orgánech, v platném znění.
Zákon č. 143/1992
Sb. spolu s nařízením vlády č.
251/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců
rozpočtových a některých dalších
organizací, v platném znění, které
bylo vydáno k provedení citovaného zákona,
jednoznačně upravují platové nároky
zaměstnanců rozpočtové a příspěvkové
sféry.
Platové tarify tvoří
v současné době 56%, u lékařů
43% a ostatní nárokové složky 33%
průměrného platu dosahovaného ve zdravotnictví.
Nenárokové složky platu tvoří
11% průměrného platu.
Platové tarify v odvětví
zdravotnictví tak pozbývají svůj význam
jakožto stěžejní složka platu.
Protože většina
zdravotnických organizací poskytuje zdravotní
péči hrazenou zdravotními pojišťovnami.
tj., nejsou financovány z rozpočtových zdrojů,
navrhuje se uplatnit v těchto organizacích způsob
odměňování podle zákona č.
1/1992 Sb.
Základním principem
této úpravy je uplatnění smluvních
mezd s cílem umožnit a motivovat ředitele těchto
zařízení k takovým opatřením,
která povedou k omezení přesčasové
práce, k optimalizaci struktury jednotlivých kategorií
pracovníků i celkového počtu zaměstnanců
a ke stabilizaci vysoce kvalifikovaných, specializovaných
odborníků.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu ministrovi Vodičkovi. Prosím
pana ministra Jana Stráského, aby se ujal slova.
Pan kolega Mandelík ještě posečká.
Ministr zdravotnictví
ČR Jan Stráský:
Vážený pane předsedající,
pane předsedo, vážená sněmovno,
k argumentům, které uvedl kolega pan ministr Vodička,
není co podstatného dodat.
Rád bych sněmovnu
informoval o dalším kroku, který z toho vyplývá.
Vláda toto své rozhodnutí předkládá
především proto, že stávající
systém odměňování neumožňuje
zvyšování platů ve zdravotnictví
jinak než prohlubováním rozdílu mezi
tarifní a netarifní mzdou. Protože vláda
nemá ten pocit, a patrně ani vy byste ho neměli,
že se mají tarify podstatně zvýšit
pro cestáře, naše úředníky
atd., došla k závěru, že tarifní
odměňování 750 tisíc zaměstnanců
státní správy různého typu
v České republice je neslučitelné
se zájmy zdravotnictví.
Chci ovšem informovat o tom,
že vláda zároveň uložila, a pokud
dnes Poslanecká sněmovna rozhodne kladně,
bude seznámena v průběhu projednávání,
aby Ministerstvo zdravotnictví připravilo vnitřní
regulační pokyny pro zdravotnictví, které
by zabránily naplnění obav, které
jsou politicky využívány proti tomuto opatření.
Tedy aby zabránily tomu, že by platy rostly buď
příliš rychle, nebo příliš
pomalu, nebo ve špatné struktuře mezi jednotlivými
skupinami. Chci říci, že pokud parlament rozhodne
kladně, budou příslušný výbor
i sněmovna seznámeny během projednávání
s doprovodnými regulačními opatřeními,
která by vyvrátila hlavní obavy, které
se dnes ve zdravotnictví k této otázce projevují.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu ministru Stráskému a nyní
prosím pana poslance Richarda Mandelíka, který
byl určen zpravodajem pro prvé čtení,
aby se ujal slova.
Poslanec Richard Mandelík:
Vážený pane předsedající,
vážená vládo, dámy a pánové,
jsem rád, že vystoupil pan ministr Stráský,
neboť jsem chtěl hovořit na podobné
téma a on mi usnadnil moji zpravodajskou úlohu.
Přes veškeré
rozpory, které obsahuje tento návrh zákona,
se domnívám, že vám mohu doporučit
propuštění do druhého čtení,
a to především z toho důvodu, že
se jedná o velmi zajímavý pokus, jak začít
řešit systematicky platy v celé rozpočtové
sféře. Současně doporučuji,
aby byl návrh zákona přikázán
k projednání rozpočtovému výboru.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které
se jako první přihlásila paní poslankyně
Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
při projednávání novely zákona
č. 143/1992 Sb., byť jde o první čtení,
mám velmi nepříjemný pocit. Cítím
se totiž zaskočena nedostatkem informací o
konkrétních záměrech Ministerstva
zdravotnictví v oblasti bezprostřední perspektivy
odměňování zdravotnických pracovníků.
Těžko se mi totiž
rozhoduje, a to zvlášť potom, co jsem slyšela
příslib pana ministra zdravotnictví. Ráda
bych hlasovala až po seznámení se situací,
kterou pan ministr přislíbil. Navíc ze strany
Ministerstva zdravotnictví i vlády jde o krok překotný,
svědčící o taktické snaze odměňování
zdravotnických pracovníků odsunout z bezprostředního
vlivu exekutivy a zbavit se tak přímé zodpovědnosti
za negativní dopady. Více než 150 000 zdravotnických
pracovníků v příspěvkových
zdravotnických organizacích, financovaných
ze zdravotního pojištění, schválením
projednávané novely přejde do režimu
zákona č. 1/1992 Sb., zákona o mzdě,
který je vhodný pro podnikatele, bohužel nikoliv
pro státní zdravotnická zařízení
v přítomné době. Svědčí
o tom i stav v evropských zemích, kde zaměstnanci
ve veřejném sektoru jsou odměňování
podle zákonem přesně daných pravidel
a se zárukou standardního výdělku
v určitých relacích mezi profesemi. Více
než 150 000 zdravotníků se v současné
době začne zabývat intenzívním
vyjednáváním se zaměstnavateli ve
věci dělení finančních prostředků,
jejichž objem však nikdo právě teď
nezvětší. Za těchto okolností
bych nepodceňovala ani petici více než 50 000
zdravotníků, která se v těchto dnech
v parlamentu objevila. Je vidět, že zákonitě
dochází ke zvýšené aktivitě
členské základny odborů, neboť
nouze naučila i Dalibora housti. Já to vidím
pozitivně.
Dovolte mi ještě zmínit
některé skutečnosti, které svědčí
o tom, že vláda nevykročila tím správným
směrem a ve správný čas. Zaměstnanec
při neúspěšném jednání
se zaměstnavatelem bude mít sice nárok na
minimální mzdový tarif - pro 1. až 4.
stupeň 2 500 Kč, pro 5. až 8. stupeň
3 100 Kč, 9. až 12. stupeň 4 300 Kč.
Současný stav v systému tarifů poskytuje
minimální záruku v rozsahu 2 570 až
11 880 Kč v závislosti na délce praxe. Dojde
dále ke zhoršení stavu likvidací příplatků,
iluzí se pravděpodobně stane 13. a 14. plat.
Námitka, že smlouvou lze stanovit plat vyšší,
je v současné době také iluzí.
Objem prostředků totiž zůstane zatím
stejný, v průměru tedy zůstane stejná
i perspektiva. Jasnou skutečností pro zaměstnance
je vysoké riziko ztráty minimálních
sociálních jistot, a to především
v kategorii středních a pomocných zdravotnických
pracovníků.
Návrh zákona proto
považuji za předčasný a vysoce rizikový.
Navrhuji odmítnutí novely a systémem smluvních
platů se zabývat až po vyvážení
ekonomické situace ve zdravotnictví, které
bych se velmi ráda a brzy dočkala.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni Fischerové. Pan ministr
Jan Stráský se přihlásil, dále
se připraví do rozpravy pan kolega Syka a Čerbák.
Ministr zdravotnictví
ČR Jan Stráský:
Vážená sněmovno, považuji za užitečné
říci jednu námitku proti přednesenému
příspěvku. Objem prostředků
ve zdravotnictví roste každou minutu, protože
rostou průměrné mzdy, protože roste
tedy základ pro výpočet 9%. Objem prostředků
ve zdravotnictví bude v roce 1996 o 17 mld. větší
než v roce 1995. Jde jen o to zajistit podmínky, aby
se část mohla použít na mzdy. Chápu,
že tyto podmínky nejsou řešeny pouze tímto
zákonem, ale rád bych protestoval proti větě,
že objem prostředků ve zdravotnictví
se nezvýší.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu ministrovi, pan předseda výboru
Syka.
Poslanec Martin Syka:
Pane předsedající, pane předsedo,
dámy a pánové, v krátké době
vystupuji zde s podobným příspěvkem,
tedy abychom si uvědomili, co je první čtení
zákonů.
Domnívám se, že
tento návrh zákona je skutečně třeba
podrobit věcné analýze, věcnému
projednávání v odborném výboru.
Nebráním se, aby to byl výbor rozpočtový.
Poslanci našeho výboru - samozřejmě
všichni, kteří budou mít zájem
mají možnost se zúčastnit projednávání
v rozpočtovém výboru. Ale navíc bych
chtěl říci, a to paní poslankyně
velice dobře ví, že při jednom z posledních
zasedání našeho výboru k bodu "Aktuální
situace v resortu zdravotnictví" jsme se domluvili
s panem ministrem a zaznělo to na výboru, že
náš výbor uspořádá seminář
k tomuto bodu. Říkám to zde i z toho pocitu,
že reflektuji přijetí mnoha a mnoha petic,
které se množí zde v parlamentu.
Domnívám se, že
je to zbytečné dramatizování této
situace a že je třeba skutečně velmi
věcně přistoupit k tomuto problému
a zabývat se jím. Jako předseda výboru
pro sociální politiku a zdravotnictví zde
oznamuji, že v příštích dvou výborových
týdnech budu hledat místo pro to, abychom uspořádali
odborný seminář na téma, o kterém
je zde mluveno a doporučoval bych všem, abychom takto
pojali tuto záležitost a přistoupili pak k
dalším bodům. Máme jich ještě
mnoho před sebou.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Paní poslankyně Fischerová se hlásí
s faktickou poznámkou, potom kolegové Cerbák,
Lagová, Buzková.
Poslankyně Eva Fischerová:
Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, považuji za nezbytně
nutné reagovat na poznámku pana poslance Syky, předsedy
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Jistě nejsem znalcem jednacího řádu,
ale domnívám se, že i z pozice řadového
poslance se mi alespoň částečně
podařilo pochopit smysl projednávání
v prvním čtení. Pokud mám jiné
stanovisko a pokud se domnívám, že je správné
podle mého názoru určitý zákon
zamítnout nebo vrátit k dopracování,
případně přikázat či
nepřikázat výboru, mám plné
právo i v prvním čtení jako poslanec
toto sdělit a mám také plné právo
i v prvním čtení toto jako poslanec zdůvodnit.
Pokud se týká zmíněného
semináře, možná, že můj
příspěvek byl poněkud nesourodý
nebo snad nesrozumitelný pro pana předsedu, ale
já jsem právě protestovala proti tomu nebo
jsem vyslovila obavu - zda mohu hlasovat správně
s plným a čistým svědomím,
pokud nemám dostatek informací. Já se na
tento seminář velice těším stejně
jako většina z nás, ale domnívám
se, že tento seminář měl proběhnout
před předložením zákona a před
jeho zařazením, abychom mohli zaujmout skutečně
odpovědné stanovisko.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni Fischerové. Pan kolega
Čerbák má slovo. Připraví se
paní poslankyně Lagová.
Poslanec Miroslav Čerbák:
Pane předsedající, páni ministři,
dámy a pánové, snad bych měl na začátek
uvést, že jsem členem vedení České
lékařské komory, ale sám se domnívám,
že to uvádím zbytečně, protože
nehodlám hovořit z těchto pozic. Nehodlám
hovořit ani z pozic odborových organizací,
jejichž petice znám.
Na rozdíl od kolegyně
Fischerové se domnívám, že zavedení
smluvních platů nebo zrušení tarifních
platů je rozumné opatření. Ovšem,
rozumné opatření uplatněné
v nesprávný čas, v nerozumný čas.
Domnívám se, že v současně době
toto opatření věcně neřeší
nic. Toto moje tvrzení potvrdil včera - možná
nechtěně - kolega Jaroš svým vystoupením
o platových poměrech v hradecké nemocnici,
poněvadž jednoznačně prokázal,
že už dnes není žádný problém
zaplatit kvalitně kvalitní odborníky. Údaje
o průměrných platech 20 tis. až 30 tis.
Kč měsíčně - to se domnívám,
že je dostatečné ocenění. Problém
není v tom, jestli jsou platy tarifní nebo smluvní,
ale problém je, jestli peníze v té nemocnici
jsou nebo nejsou.
Všichni známe příklad
Nemocnice na Homolce a pana ředitele Šubrta, pro kterého
smluvní platy nejsou otázkou dne, poněvadž
v současném tarifním systému dokázal
zaplatit špičkově své špičkové
odborníky. O tom skutečně není řeč.
Domnívám se, že zrušení tarifů
neotevře o mnoho více možnost platů
směrem nahoru. Otevře samozřejmě možnost
snížení platů směrem dolů,
a to jsou ty odborové problémy a odborové
obavy.
Já se domnívám
(mluvím teď o lékařích, ale platí
to stejně o sestrách), že pokud dnešní
průměrný plat lékaře bez nadtarifních
složek činí 7500 Kč, tak ve smluvním
systému i v tarifním systému tento lékař
- pokud by neměl dostat těchto 7500 Kč, které
dostat musí - tak nemá v nemocnici co dělat,
protože je to lékař nekvalitní a je
třeba ho propustit. To je možné udělat
v současném i v navrhovaném systému.
Náměstek ministra
zdravotnictví pan Dvouletý řekl, že
toto opatří donutí nemocnice k ekonomickému
chování a donutí lékaře zvýšit
produktivitu práce. Já nejsem rád, pokud
se operuje s pojmy, které nemají zcela jasné
kontury. Nevím, co je to ekonomické chování
nemocnic a nevím, co je to produktivita práce lékaře.
Pan ministr Stráský
tu včera při interpelacích vysvětlil
situaci v nemocnicích v Chomutově a v Kadani. Jeho
vysvětlení se mi velice líbilo. Vidím
to jako jednu z možností, jak se skutečně
v nemocnicích ekonomicky chovat. Dovedu si ale představit
i řadu méně mravného ekonomického
chování. Dovedu si představit rušení
oddělení, která nevydělávají.
Dovedu si představit odsouvání pacientů,
kteří jsou pro nemocnici příliš
nákladní.
Čili se domnívám,
že před zavedením smluvních platů
je skutečně nezbytné přijmout účinná
regulační opatření a příliš
nevěřím tomu (pokud po tom volá náš
výbor už tři roky), že se to podaří
během příštího měsíce.
V dnešní době totiž není
problém nedostatečné
zdravotní péče. Ten problém, který
je, je v nadbytečné zdravotní péči.
V nadbytečné zdravotní péči,
která je ekonomicky špatně a která je
samozřejmě i medicínsky špatně,
a tam nám schází regulační
opatření. Regulační opatření
nemáme a nevěřím, že je v nejbližších
měsících budeme mít.
Co je to produktivita práce
lékaře? Domnívám se, že produktivita
čehokoliv je pojem relativní, který je třeba
vztahovat k něčemu. Uvedu jednoduchý případ.
U nemocného s výrazně sníženou
činností štítné žlázy
stačí u vzdělaného, zkušeného
a svědomitého lékaře zhruba čtvrthodinové
vyšetření, aby dospěl k diagnóze,
kterou si pak ověří dvěma až
třemi laboratorními testy. To mi těžko
někdo zpochybní. Pokud stejného nemocného
bude vyšetřovat lékař s opačnými
adjektivy, tedy nevzdělaný, nesvědomitý,
nezkušený, spotřebuje na stanovení diagnózy
dejme tomu 100 vyšetření, která samozřejmě
budou velice nákladná.
A teď - který z nich
je produktivní? Ve vztahu k pacientovi je samozřejmě
produktivní lékař číslo jedna,
který stanoví diagnózu rychle a umožní
zahájit rychle léčbu. Ve vztahu k systému
financí nebo veřejných finančních
prostředků ve zdravotnictví je nepochybně
výhodnější a produktivnější
lékař číslo jedna, poněvadž
to provede všechno podstatně levněji, ale ve
vztahu k řediteli nemocnice, který se hodlá
chovat ekonomicky, je nepochybně tento lékař
číslo jedna krajně nevýhodný.
Výhodným se stává lékař
číslo dvě, poněvadž na tomto
jednom nemocném je schopen vydělat nemocnici 50
tis. až 100 tis. To jsou problémy, které existují.
Problémy nadbytečné péče.
V civilizovaných zemích
je běžný poměr mzdových a ostatních
prostředků ve zdravotnických zařízeních
zhruba 70:30 ve prospěch mzdových prostředků.
U nás ten poměr
je přibližně 40:60 nebo 45:55%. K tomu je
třeba dodat, že v současné době
je řada našich nemocnic já se domnívám,
že většina - výrazně zadlužena.
Každodenní starosti běžného ředitele
běžné nemocnice je, které dluhy musí
zaplatit a které nemusí zaplatit. Běžně
se teď zavedl úzus, že není třeba
platit účty za elektřinu a vodu, protože
nikdo si nedovolí vypnout nemocnici, tam už to hraničí
s paragrafy. To je situace, ve které nemocnice jsou. Teď
si představte tuto situaci. Poměr 40:60 a jsou
dvě varianty - slabé a silné odbory. Budou-li
slabé odbory, tento ředitel může dále
snížit tu hranici 40%. To je obava odborového
svazu a ostatních. Ale představte si, že budou
existovat silné odbory, které si na svém
řediteli vydupou skutečně podstatné
zvýšení platů a posunou to v tabulce
blíž poměru 70:30. Těch 30% už
potom nebude stačit na solidní zdravotní
péči ani na základní zdravotní
péči. Čili tady, pokud toto neumíme
zatím regulovat, pokud to neumíme nějakým
způsobem upravit, tak se domnívám, že
to je předčasné.
Hovořili tady oba páni
ministři nebo myslím pan ministr Vodička,
že to je určitá anomálie, když
zdravotnická zařízení, která
nejsou vázána na veřejné rozpočty,
jsou placena podle pravidel rozpočtové sféry.
Není to zcela tak - ne ta základní myšlenka
- ale není to zcela tak, že zdravotnická zařízení
nejsou placena z veřejných rozpočtů.
Jak všichni víme, pro zjednodušení to
mohu říci, že letos počítáme
na zdravotnictví zhruba 100 mld., je to velmi zjednodušené.
Z toho 90% půjde přes zdravotní pojištění
a zhruba 10% půjde přes státní rozpočet.
To je fakt. Je samozřejmé, že 10% není
částka, která je zásadní, ale
je to částka, která je vztažena na celé
zdravotnictví. Když si to propočítáme
na nemocnice, tak už to není 10%, ale bude to 15
- 20%. A poněvadž, jak všichni víme zvláště
ve zdravotním výboru, jsou nemocnice, které
čerpají ze státního rozpočtu
více než jiné, máme tady nemocnice,
které nedostávají ze státního
rozpočtu nic a jiné, jejichž provoz je kryt
např. ze 30 - 40% a tady už vzniká krajně
nerovnoprávné postavení takových nemocnic
a tím i nerovnoprávné postavení zaměstnanců,
kteří v nemocnicích pracují. Nenarážím
přímo na nějaké nečestné
praktiky, ale uvedu zase jednoduchý příklad.
Nemocnici v Motole jsme loni, letos a pro příští
rok vybavili a vybavíme nejmodernější
technikou na úrovni 21. století, což je v pořádku,
ale nemocnice např. na Bulovce, kterou vůbec neznám,
si tyto přístroje musí koupit z vlastního
rozpočtu a z prostředků, které získala
ze všeobecného zdravotního pojištění.
Vyplývá mi z toho
jednoznačně, že v systému smluvních
platů má ředitel nemocnice v Motole, která
byla vybavena z rozpočtových prostředků,
podstatně volnější ruce a podstatně
lepší možnosti než ředitel nemocnice
na Bulovce, a to nemluvím o nemocnici v Uherském
Hradišti nebo v Klatovech.
V tom systému už od
samého počátku je zakódována
ta nerovnováha. Jak už jsem říkal, je
to rozumný krok v nerozumném čase. Stává
se to, že jsou věci, které jsou nezpochybnitelné,
rozumné, ale v určitém prostředí
se stávají nesmyslnými. Nikdo mi nezpochybní,
že je žádoucí, aby si rozumný člověk
před každým jídlem myl ruce. Pokud ale
ztroskotáme na Sahaře a máme poslední
kanystr vody, tak tento rozumný člověk musí
být zastřelen, pokud se nevzdá svých
návyků. Vám ostatním děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně
Lagová, připraví se paní kolegyně
Buzková.
Poslankyně Hana Lagová:
Pane místopředsedo, dámy a pánové,
domnívám se, že po vystoupení kolegy
Čerbáka není v podstatě co dodat,
protože obdobné argumenty jsem chtěla uvést
též.
Svým způsobem výstižně
i zpravodaj tady naznačil, že půjde o jistě
zajímavý pokus řešit odměňování
v rozpočtové a příspěvkové
sféře, ale ptám se, proč tímto
pokusem musí být už tak dost utýraná
sféra zdravotnictví?
My se o těchto věcech
ve výboru bavíme nesčetněkrát
a pan kolega Čerbák tady uvedl, že pokud se
nebudeme na tyto otázky dívat ve vztahu k celkovému
užití objemu prostředků, které
do zdravotnictví jdou, nepomohou argumenty, že se
po r. 1989 zvýšily čtyřikrát
a že to v nastávajícím roce bude oněch
100 mld., ale to všechno je málo ve vztahu k tomu,
že stále zadluženost trvá a pokud nebudou
učiněna další opatření,
nebude zadluženost klesat.
Domnívám se totiž,
že v určitých momentech vláda může
něco pro to udělat, aniž by musela této
sněmovně předkládat návrhy
zákonů. Má své možnosti především
v úpravě vládních nařízení,
ať se to týká vládního nařízení
251/92 Sb. nebo vládního nařízení
48 z loňského roku. Svým způsobem
by to pro to nezbytné období řešením
bylo.
Znovu se připojuji k tomu,
že tady nepomůže pustit tento návrh do
druhého čtení a bavit se o meritu předloženého
zákona, protože má příliš
široké souvislosti, a to v podstatě ze všech
vystoupení tady zaznělo.
Kladu si potom otázku a
zdá se mi, že zřejmě jde mj. i o to,
aby se oklikou zajistilo řešení jiných
záležitostí, které jsou ve zdravotnictví
velmi nepopulární a může se k tomu i
tento návrh zákona hodit. Ale myslím, že
to by mělo být to poslední, co bychom měli
v této sněmovně - toto šlapání
okolo - udělat a
nejít po řešeních,
která tu byla naznačována po příliš
dlouhou dobu, možno říci na léta, abychom
tedy touto cestou šli.
Jsem rovněž pro to,
abychom již v tomto prvním čtení předložený
návrh odmítli. Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni Lagové. Prosím
paní kolegyni Buzkovou, aby se ujala slova, připraví
se pan poslanec Jaroš.
Poslankyně Petra Buzková:
Vážený pane předsedající,
páni ministři, dámy a pánové,
domnívám se, že pokud by tento návrh
zákona byl přijat, pouze by prohloubil stávající
krizi ve zdravotnictví, a to proto, že současné
problémy, které ve zdravotnictví existují,
by v žádném případě nenapravil,
ale pouze by je přenesl na někoho jiného,
a to v tomto případě na lékaře.
Vzhledem k tomu, že existují
vlastně státem diktované ceny lékařských
výkonů, nepovažuji za možné, aby
nebyly státem garantované aspoň minimální
- mám tím na mysli spodní hranici - platy
lékařů. Osobně se domnívám,
že tento návrh zákona řeší
pouze jednu jedinou věc, a to to, že odpovědnost
za současné problémy, které ve zdravotnictví
existují, v tuto chvíli mám na mysli platy
lékařů, přenáší
z ministerstva na hlavy jednotlivých ředitelů
nemocnic.
A tento návrh mi nepřipadá
příliš morální, a to právě
z toho důvodu, že ministerstvo a vláda si nechává
veškeré pravomoci, to znamená nadále
bude rozhodovat o tom, jaká částka do které
nemocnice poteče, ale vzdává se veškeré
odpovědnosti, na kterou může být poukazováno.
Tuto odpovědnost přesunuje na jednotlivé
ředitele nemocnic, aniž by jim dala jakoukoli pravomoc.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Pan poslanec Jaroš. Připraví se paní
poslankyně Nováková.