Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jan Jegla: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v prvé řadě vyslovuji údiv, že tento zákon projednáváme dneska, protože pokud si vzpomínám, tak jsme si při projednávání programu této schůze řekli, že to bude poslední den. Možná, že by to bylo vhodnější z mnoha důvodů. Chápal jsem to tak proto, že do té doby by bylo známo skutečně, jaká je situace, jaké jsou názory na finanční vypořádání lidí, kolik bylo podáno stížností Ústavnímu soudu apod. Takže trochu jsem tím překvapen. Prosím, zahájilo se projednávání, nezbývá, než to tedy respektovat.

Dovolte mi, dámy a pánové, abych se na to podíval trochu jinýma očima, očima lidí, kteří tam bydlí. Prakticky k těm lidem patřím. Podotýkám, že bydlím 10 km od této osady, některé lidi osobně znám. Říkám to dopředu, abyste věděli, jestli máte pocit, že jsem podujatý nebo nepodujatý, ale situaci skutečně dobře znám a znám ji od začátku.

Bylo pro mne šokující, jak komise skutečně pracovala. Tak špatnou práci jsem v životě ještě neviděl. Taky jsem v životě řídil lidi - kdyby to byl můj podřízený, už by dávno mým podřízeným nebyl. Začátek byl vlastně v nějakých peticích, byla to petice ze slovenské strany, ale touto peticí se nikdo nezabýval. Nikdo se nezabýval tím, že jsou tam podpisy tak jednotné, že za celý dům například podepisoval jeden. Jsou tam samozřejmě podpisy i těch lidí, kteří řekli, že s tím vůbec nesouhlasí, jsou to podpisy rozdílné mezi rodiči a dětmi. Takový je stav, jaký byl. Probíhaly samozřejmě petice zleva, zprava, dneska odmítám licitovat, jestli většina je ta nebo ona. Situace je dneska tak vyhrocená, že to není už podstatné.

Většina z nás stavěla pravděpodobně domek nebo něco podobného a ví, a nejen náš stavební zákon, ale všechny zákony říkají, že jestli chci něco postavit, v prvé řadě musím mít projekt. Tady se domnívám, že komise udělala jednu ze základních chyb, že nejdřív postavila a pak chtěla něco projektovat. Nechápu, proč nemohl být zpracován projekt myslím, že každý geodet dokáže s milimetrovou přesností v mapě stanovit, kde rozhraničovací kámen bude. Situace byla přesně opačná. Osadily se kameny a pak se zaměřovalo. Dokonce to šlo tak daleko, že se udělaly průseky v lesích obecních a ani zástupce samosprávy, např. starostka v Hrubé Vrbce nebyla informována. Ta se to dověděla 14 dnů potom, až občan patřící do obce Hrubá Vrbka, který měl na starosti lesy, přišel a řekl, že tam jsou patníky a průseky. I to je neúcta k samosprávě, k samosprávě všech okolních vesnic, kterých se to týká. Byla to neúcta ke všem občanům, kteří tam bydlí a kterých se to dotýká.

Rád bych upozornil na jednu věc, že obec Javorník podala ústavní stížnost. K dnešnímu dni podalo 19 občanů stížnost k Ústavnímu soudu jako osoby v tom smyslu, že v tom spatřují porušení základních práv a svobod, tzn. to, na co se odvolávají, že nikdo nemůže být nucen k opuštění vlasti. Samozřejmě jsou různé výklady, dneska začínají vykládat různí vykladači Ústavu, a já si myslím, že Ústavu může vykládat jen jeden, a to je Ústavní soud. Můžeme říkat tak, jak to už tady padlo třeba minulý týden, když se projednával zákon 229, že Ústavní soud rozhodl také politicky. Toto když slyším, divím se, jak může někdo říci, že Ústavní soud rozhodl politicky. Potom se také divím, že někdo může vysvětlovat tak nebo onak. Nechejme to na Ústavním soudu, ať to skutečně takto rozhodne.

Vrátil bych se k finančním kompenzacím, které jsou. Samozřejmě je tam rozčarovanost mezi lidmi. Většina z nich říká, že je to uráží, že celoživotní dřinu mají dostat zaplacenou, mají dostat zaplaceny příbuzenské vztahy, sousedské vztahy, přátelské vztahy. Oni je nechtějí zaplatit, oni chtějí, aby tyto vztahy zůstaly. Za půldruha milionu korun se nepostaví rodinný domek. Kdybyste ty rodinné domky tam viděli, mají vyšší hodnotu, ale samozřejmě v současné době je nikdo za tu hodnotu nekoupí.

Když se na to budu dívat jako činžákový, tak je to samozřejmě moc peněz. Ale půldruha milionu za rodinný domek, kde pracovali lidi možná i celý život, protože jsou tam lidé šedesáti-, sedmdesátiletí, a ti to snášejí velmi krutě. Situace se vyhrotila tak, že jsou tam různé osobní výhrůžky, většinou jsou to výhrůžky ze strany slovenské, kdy skutečně sousedé spolu nemluví a situace je tam skutečně výbušná.

Většinou řekli moji předřečníci vše, co jsem chtěl říci. Myslím si, že je naprosto předčasné, že tuto smlouvu projednáváme, a proto navrhuji, aby byla smlouva vrácena k dopracování a aby hlavně odrážela zájmy našich občanů.

Začínalo se to spojovat s obcí Sidonie. Dostal jsem velké množství dopisů od občanů z té strany, z Kasáren, kde je přibližně stejná situace. Někteří občané ze Sidonie byli v Javorníku a řekli jednu věc - že kompenzace za Sidonii je jednoznačně nesmysl, že Sidonie patřila vždycky k České republice a v počátku dělení tohoto státu, federace, se tam udělala pouze administrativní hranice taková, jaká tam byla. Ale vždycky to bylo území České republiky, takže nevidím důvod, proč by se mělo kompenzovat tímto způsobem.

Rád bych upozornil, že v oblasti Javorníku je přibližně 150 ha lesů, které je možno kompenzovat za tyto hranice. Ano, jsme dva státy, jistě nikdo z nás nebude tvrdit, že by neměly být hranice. Ano, ať jsou. Řeka Morava se hýbala, to je také pravda, ale měnila se voda, měnily se stromy, měnila se půda. Měňme zase stromy za stromy, půdu za půdu, ale neměňme lidi za stromy. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Jeglovi.

Jen na vysvětlenou nebo na doplnění - teď projednáváme návrh ústavního zákona. Návrhy, které se týkají smlouvy, potom prosím přednést ještě jednou u příslušného bodu. Uvědomuji si, jak závažná je tato problematika a nešlo tady o žádnou tendenci nenadále přesunout body. To jen upozorňuji ty, kteří tady nebyli včera na zahájení schůze, kdy pan předseda přednášel - včera ráno po deváté hodině - tento procedurální návrh na změnu pořadu. Sněmovna svým rozhodnutím rozhodla o tom, že tyto dva body budou projednávány dnes na začátku pořadu. To jen na vysvětlení. Nechci, aby to vypadalo, že jsme se pokusili něco neočekávaně přesunout.

Pan kolega Grulich s faktickou poznámkou. Na řadě je v rozpravě pan poslanec Ortman.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, k tomu, co jste právě uvedl, bych rád podotkl, že zpravodaj zahraničního výboru uvedl, že nejprve z hlediska logiky je nutno schválit smlouvu, a potom teprve ústavní zákon. Jestliže říkáte, že teď projednáváme napřed ústavní zákon a ne smlouvu, odporuje to tomu, co uvedl ve své zprávě zpravodaj.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan kolega Payne mluvil o tom, co je potřeba udělat na závěr projednávání těchto dvou bodů. Teď se zabýváme prvním čtením návrhu ústavního zákona. To, co říkal pan zpravodaj, se týká závěrečných hlasování o obou dokumentech.

Pan poslanec Ortman má slovo, připraví se pan poslanec Drápela.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, projednáváme bezpochyby závažnou normu. Je to návrh ústavního zákona, který se týká změny státní hranice, a já si myslím, že v této chvíli samozřejmě - i když zde zaznívají určité emoce - je třeba se radit o meritu věci. Proto bych chtěl panu ministrovi položit tři otázky a byl bych rád, kdyby na ně odpověděl.

První otázka zní, zda byly i jiné možnosti řešení státní hranice, nebo toto byla možnost jediná. Prosím, jestli by se v této věci pan ministr vyslovil.

Druhá otázka - jakým způsobem a s jakým výsledkem bylo komunikováno s občany, kterých se dotýká změna státní hranice.

Třetí otázka zní - známe již výši odškodnění, které by dostávali občané osady U Sabotů a jaká je reakce těchto občanů z hlediska přijetí tohoto odškodnění.

Prosil bych pana ministra, kdyby na tyto otázky odpověděl pokud možno co nejdříve. Pane místopředsedo, žádám, aby poté, co pan ministr odpoví na tyto otázky, Poslanecká sněmovna přerušila projednávání tohoto bodu a umožnila poslaneckému klubu Levého bloku schůzku na dobu 50 minut s tím, že by rozprava nebyla uzavřena. Není to podle mne nic výjimečného, zvláště proto, že jde o návrh ústavního zákona. My si myslíme, že je třeba se k této věci postavit zcela odpovědně.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Mohu tomu rozumět tak, že bychom vyčerpali přihlášky do rozpravy aniž bychom ji uzavřeli a v tom okamžiku bych pak měl tendenci vyhovět vašemu návrhu.

Poslanec Jaroslav Ortman: Ještě jednou zopakuji. Přestávku na schůzku našeho poslaneckého klubu bychom chtěli hned jakmile by pan ministr vnitra odpověděl. Je na něm, zda odpoví teď nebo počká ještě několik minut. Rozprava by se neuzavírala.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Já jsem se ptal docela přesně, protože v případě, že by se pan ministr rozhodl odpovědět teď hned, tak je zde ještě několik přihlášek. Já bych docela preferoval ten postup, že bychom kolegy nechali také promluvit a před uzavřením rozpravy, po vystoupení pana ministra, bych měl tendenci vyhovět vaší žádosti. Doufám, že je možná tato dohoda. Pan poslanec Payne se hlásí s faktickou poznámkou.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, jestli dovolíte, mám procedurální poznámku. Po mém soudu se zde vede rozprava, debata, nikoliv dotazy na ministry. Dotazy je namístě klást při projednávání ve výborech. Pokud některý poslanec má dotazy na ministra, je zcela nejsprávnější, když v prvním čtení podpoří hlasováním projednávání ve výboru, a tam dotazy položí. Tak je koncipován náš jednací řád. Samozřejmě to nevylučuje, aby dotazy byly položeny i zde, ale je to poněkud neobvyklé. (Silný šum v sále.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Zúčastnění zváží, jak se v této situaci zachovají. Já to nebudu komentovat. Pan kolega Drápela má slovo. Připraví se pan poslanec Opatřil.

Poslanec Jiří Drápela: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dnešní Právo v článku "Stíny hraniční smlouvy se Slovenskem" osvětluje situaci, která nastala při projednávání změny hranice U Sabotů. Dovolte mi, abych část citoval:

"Právní úprava hranice se Slovenskem je výjimečná, týká se rozhraničení dvou národů, které vedle sebe žily, vzájemně se prolínaly a po celá staletí bez podstatného výsledku usilovaly o stanovení hranice. Celá historie této hranice je poznamenána krvavými půtkami, převážně vedenými z podnětu uherské vrchnosti, která výpady proti "moravčíkům", jak tehdy Moravany pojmenovávali, potřebovala k právnímu zpochybnění hranice. To ve svém důsledku znamenalo neustálé její posunování do moravského území.

Spory jsou staré více než tři století. Osada U Sabotů náleží do oblasti s dominující Myjavou a Vrbovcemi, kterou si nárokovali Moravané, zatímco nároky uherské strany zahrnovaly i Strážnici. O několik desítek kilometrů dále leží na potoku Vlárce dnešní obec Sidonie. Hranice probíhající potokem byla potvrzena dvorským dekretem v roce 1764. Rekreační oblast U Kasáren leží pod hřebenem Velkého Javorníku, po kterém dříve probíhala hranice. K jejímu posunutí do moravského území došlo po uherském nátlaku na hraniční komisi v srpnu 1734, která byla svolána k řešení krvavého uherského přepadu Karlovic v roce 1733.

Uherská strana v roce 1844 znovu vznesla požadavky na moravské pozemky o rozloze více než 34 tisíc hektarů, požadujíc město Strážnici a 28 obcí. Celkem za uplynulá léta z délky 224 km bylo pouze 81 km hranic nesporných. I když vývoj k právně smluvnímu završení zemských hranic nedospěl, je zavedení hraničních tesaných kamenů od roku 1754 významným pozitivem. Důkazem je dochování hraničních kamenů například u osady U Sabotů s iniciálami a letopočty 1787 apod.

Moravsko-slovenská hranice znovu ožila v roce 1938, když Slovensko získalo autonomii a po vídeňské arbitráži ztratilo na jihu více než 10 tis. km² území. V této souvislosti se objevily snahy teritoriálního spojení autonomie Slovenska s částí Moravy, tzv. Moravským Slovenskem.

Čemu se dalo předejít? V současné době nejvíce kritiky směřuje proti vykonavateli - rozhraničovací komisi. Přestože o nezbytnosti smluvněprávní úpravy teritoriálního rozdělení federativního státu se nedá pochybovat, jeho uskutečňování svými dopady vzrušilo nejen postižené občany této územní části. Důvody jsou prosté: podcenili se lidé, což z jednoho úhlu je považováno za nepodstatné, vždyť politické rozhodnutí o předání osady Slovensku je (prý) legitimní. Z jiného úhlu se ukazuje, že naopak zaskřípala příprava projektu, nejen z hlediska právního, ale i technického.

Vycházím z předpokladu, že gestor návrh smluvní úpravy předem předložil k posouzení příslušným zainteresovaným úřadům, z nichž zdůrazním místní orgány, ministerstva zahraničí, spravedlnosti a financí, a jelikož jde o závažnou prezidentskou smlouvu, i k předchozímu souhlasu parlamentu. Bdít nad tímto postupem mělo Ministerstvo zahraničí, jemuž povinnost dozoru nad sjednáváním mezinárodních smluv přísluší. Četné kritiky a stížnosti dokazují, že v plnění předpisů pro sjednávání smluv je mezera. Dodatečné sondáže mezi občany po podpisu smlouvy jsou aktem značně opožděným a potvrzují, že projednávání návrhu materiálu selhalo. Tak citlivé otázce měl předcházet průzkum na odborné úrovni, s hlubokou znalostí věci a schopností výsledky vyhodnotit; v historii zaměřování hranic se takové případy objevují. Tento úkol ale nepřísluší rozhraničovací komisi.

Hraniční smlouvy jsou běžnými mezinárodními smlouvami, přesto mají některá pravidla, která je třeba dodržovat. Je to především zásada vyloučit změny hranic v osídlených částech, kde je značně promíšené etnikum. Lesní porosty v rozloze 150 ha nabízené ke kompenzaci místo k tomu určené osady U Sabotů patrně málokoho přesvědčí, že jejich využití na jiném místě bylo vhodnější. Další zásadou je hranice napřimovat, proto zub, který vyrostl u osady U Sabotů, a z něho vyrůstající malé zoubky jsou anomálií zcela výjimečnou. Místní občané těžko mohou pochopit logiku projektu, kde prochází státní hranice před domem i za domem. Historie nadmíru bouřlivého vývoje hranic napovídá, že právě pro tato fakta by se spíše očekávala jejich maximální stabilita. Proto i 18 změn při celkové rozloze 904 ha je pro takovou minihranici až příliš mnoho. Pro srovnání uvádím, že v roce 1980 při podobném zaměření hranic saského dílu, dříve NDR, bylo odděleno území o celkové rozloze pouze 14 ha, přitom délka těchto hranic činí 453 km. Stejně tak je tomu i s Polskem a Rakouskem.

Kritika je mnohdy směrována i k osazení hraničních kamenů, které je pokládáno za předčasné, případně i ztrátové. Tento technologický postup je běžně užívaný i sousedními státy, patrně i proto, že po dobrém vyhodnocení předcházejícího průzkumu dochází k projevům nesouhlasu jen ojediněle. V tomto případě bylo vhodné v osídlených částech osadit po zaměření dřevěné kůly a jejich výměnu s adjustací kamenů provést až po ratifikaci smlouvy." (Konec citátu.)

Dámy a pánové, Listina základních práv a svobod v článku 14 odst. 4 říká "občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti". Projednávaný návrh ústavního zákona tak bohužel činí.

Sebevětší majetkové náhrady ovšem nemohou nahradit ztrátu vlasti. Z toho důvodu se poslanecký klub Českomoravské unie středu nehodlá podílet na porušování Ústavy České republiky, jejíž součástí je i Listina základních práv a svobod a návrh tohoto ústavního zákona nepodpoří.

Proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu přijala usnesení, že projednávaný návrh ústavního zákona odmítá. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Tomáš Svoboda má náhradní kartu č. 3. Pan kolega Opatřil je dalším přihlášeným do rozpravy. (Poslanec Opatřil: Vše podstatné bylo řečeno.) Děkuji, stahuje. To byla poslední písemná přihláška do rozpravy. Pan ministr se hlásí o slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážená sněmovno, pokusil bych se vyrovnat - a doufám, že to budu dělat tak, jak zde zazněly jednotlivé názory - s vystoupeními jednotlivých poslanců.

Za prvé k panu poslanci Vyvadilovi, k jeho požadavku na provedení místního referenda. Provedení místního referenda v této situaci není možné, protože místní referendum podle současně platné právní úpravy lze konat jen v otázkách samostatné působnosti obcí, což není v tomto případě změna státních hranic. Navíc je třeba vidět, že referenda se mohou účastnit jen občané České republiky, kteří mají v obci trvalý pobyt. To znamená referendum v tomto případě prostě vykonat v žádném případě nelze.

Co se týče vystoupení pana poslance Grulicha, chtěl bych se proti tomu trochu ohradit, protože pan poslanec Grulich neví, kdo před tím, než v této době začali jednat pracovníci ministerstva vnitra a financí s občany U Sabotů, kdo tam kdy byl. Já sám jsem osobně více než před rokem navštívil osadu U Sabotů, byl přítomen pan poslanec Jegla. Tam jsme velice živě diskutovali jak se zastánci, tak i s odpůrci takto vedené hranice. Byla to velmi bouřlivá dlouhá diskuse s lidmi. Již tehdy v té době jsem zcela jasně řekl, že pokud by hranice byla vyznačena, tak by osada U Sabotů byla na území Slovenské republiky a bude se jednat o náhradách škody atd. S těmi lidmi jsme jednali. S obyvateli osady U Sabotů jednali poslanci Parlamentu ČR atd. Prostě není to tak, že se s lidmi začalo jednat až teď, v této chvíli. Rozhodně to tak není.

Pokud jde o vázání podmínky schvalování ústavního zákona na dohodu o odškodnění, nejsem si jist, jestli to takto přesně jde. Musela by to být jakási dohoda o budoucí dohodě, protože jestliže není schválen zákon a smlouva, tak z jakého titulu budeme takové konkrétní dohody uzavírat, já nevím. Asi to není právně možné. Samozřejmě lze uzavírat dohodu o budoucí dohodě. Taková jednání právě probíhají. Až budu odpovídat panu poslanci Ortmanovi, předložím nebo ukáži sněmovně či budu citovat ze záznamu z jednání kolik osob, o čem se jednalo atd. Ale samozřejmě jsem připraven v tom čase, který zbývá - protože pokud by parlament neschválil ústavní zákon do prvního čtení a jednalo by se ve výborech - hodnověrně doložit pevný úmysl vlády s těmi lidmi dojednat smlouvy a event. předložit jakési dohody o budoucích dohodách.

Co se týče pana poslance Navrátila, tomu vystoupení nerozumím. Ochrana zájmů občanů České republiky - tady se neustále mluví velice jednostranně o situaci osady U Sabotů, kde zcela jednoznačně petice-nepetice je převážná většina občanů slovenského státního občanství. Když jsme jednali se slovenskou stranou, tak kompenzace za obec Sidonie byla zcela zjevná. Tam my chráníme zájmy 33 českých občanů. Toto zde není řečeno, ta druhá strana celé té věci. Jestliže pan poslanec Navrátil nám vytýká, jak jsme si mohli dovolit jakýmsi dotazníkem a na jakém právním základě zjišťovat nálady obyvatel nebo jejich stanoviska k celé věci, tak to byl v podstatě jen podpůrný argument, který nemá žádnou právní sílu. Nemůže nám na jedné straně být vyčítáno, že jsme se nezajímali o osudy obyvatel osady U Sabotů a na druhé straně je nám vyčítáno, že jsme v lednu 1994 tam provedli vlastní průzkum. To bychom se z toho bludného kruhu nikdy nedostali.

Co se týče Ústavního soudu, samozřejmě respektuji právo každého občana podat si stížnost Ústavnímu soudu. Jen nevím, na co si v této chvíli občané osady U Sabotů Ústavnímu soudu stěžují, protože žádný právní akt nenastal. Osada U Sabotů stále leží v České republice. Tento parlament se má zabývat smlouvou a ústavním zákonem. Nedokážu si vůbec představit, jsa možná neerudován, protože nejsem právník, o čem by v této chvíli Ústavní soud mohl vůbec rozhodovat, to znamená vázat podmínku projednání podání 19 českých občanů osady U Sabotů Ústavním soudem na následné projednávání smlouvy a ústavního zákona se mi zdá naprosto nelogické.

Chtěl bych jen říci - a to budu reagovat průřezově na všechny poslance - že rozhraničovací dílo na česko-slovenské hranici není zvůlí úředníků a rozhraničovací komise. Tento postup sledovali nejen oba ministři vnitra České i Slovenské republiky, ale opakovaně jej projednávala vláda České republiky. Vždy o všech sporných záležitostech a kompenzacích vláda věděla a vyslovila souhlas vždy průběžně s prací této rozhraničovací komise. To je zcela určitě pravda.

Chtěl bych reagovat ještě na pana poslance Jeglu. Osada Sidonie nebyla od r. 1944 součástí České republiky, pane poslanče. Od roku 1944 byla na území Slovenské republiky. Snaha rozhraničovací komise byla napravit tento stav, který nastal po r. 1944 a hájit tam zájmy českých občanů, kteří tam žijí.

Dále bych chtěl ještě odpovědět - přes vystoupení svého kolegy pana poslance Payna - na dotazy pana poslance Ortmana. První dotaz byl, zda byla jiná řešení průběhu státní hranice. Je třeba vědět - a to samozřejmě mohou jen odborníci, proto mě velice překvapuje, že někdo ví, jestli se má nejdřív osázet tohle, zaměřit, rozsekat nebo co, nejsa v této situaci odborníkem - a vědí to odborníci, jak se vyznačují státní hranice, mají zkušenosti se všemi státními hranicemi se státy, se kterými Česká republika sousedí. Státní hranice je především smlouva mezi dvěma státy a je třeba najít tu vyváženost. Především první princip - když se vyznačuje státní hranice - je, aby nebyla zmenšena ani zvětšena plocha jednoho či jiného území. To znamená musí být kompenzován každý metr plochy, což se v tomto případě zcela jasně podařilo.

Samozřejmě, že jsme se snažili o reciprocity Sidonie - Sabotovi napřímení meandrujícího toku řeky Moravy, kompenzace v některých územích. Samozřejmě, že se vždy sleduje hledisko, aby hranice neprotínaly pokud možno obydlené osady. Takto ta dohoda stála od začátku. Osada Sabotovi, která spádově patří do obce Vrbovce, s převážnou většinou slovenského obyvatelstva, připadne slovenské straně. Osada Sidonie, která by měla být součástí české obce a leží na slovenské straně, připadne České republice. Takto byla vyvažována celá smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.

Vím o tom, že žádné jiné řešení v této chvíli možné nebylo. Ano, bylo možné nechat 33 občanů obce Sidonie na území Slovenska a nelogicky osadu U Sabotů nechat na území České republiky.

Co se týče druhého dotazu, zda a s jakým výsledkem jsme komunikovali s občany, na to jsem již trochu odpověděl. S občany jsem komunikoval já, komunikovala s nimi samozřejmě česká část rozhraničovací komise po celou dobu. Komunikovali s nimi poslanci parlamentu. Situace od začátku byla velice nepřehledná, protože - nyní se nebudu přít o to, kolik procent obyvatel bylo pro to či ono řešení - byla značná část lidí, kteří byli pro to, aby se osada ocitla na Slovensku, čeští občané byli pro to, aby byla zde. Ale je třeba říci, že tam jsou některá smíšená manželství, takže to někdy dělí i názory v rodinách. Velice těžko se to posuzuje.

Nicméně s lidmi jsme opakovaně jednali. Jednali jsme s nimi skutečně daleko dříve, než došlo k finálním záležitostem.

Co se týče reakce občanů v současné době na usnesení vlády, které stvrzuje úmysl vlády o finančních náhradách, mám zprávu z dnešního rána. Jsou tam zástupci Ministerstva financí, Ministerstva vnitra, zástupci okresního úřadu, z 39 pozvaných se dostavilo 37. Mám zde naprosto jasné konkrétní závěry z jednání, jednotlivá popisná čísla domů, který občan chce jednorázový příspěvek, kdo chce příspěvek na bydlení, v jaké výši. Dále jsou tam samozřejmě další náležitosti atd. Dostal jsem to dnes ráno faxem. Je to 10 stran zápisu ze včerejšího jednání komise a jedná se dále.

Z posledního závěru, který mám k dispozici, lze konstatovat, že občané jsou si vědomi důsledků plánované realizace změny státních hranic v osadě. Pouze v několika málo případech zdůrazňovali, že bychom měli spíše řešit zachování hranic než finanční odškodnění. Vzali na vědomí finanční formu náhrady schválenou vládou, zájem o pořízení nového bydlení mají zatím jen v rámci okresu Hodonín, a to v obcích Velké nad Veličkou, Javorník, Lipov, Hrubá Vrchka, Kuželov a Veselí na Moravě. Někteří starší občané zřejmě nevyužijí finanční pomoci na pořízení nového bydlení. Jednání s občany probíhá v klidné atmosféře. Starosta obce pan Kružica vytvořil pro jednání příznivé podmínky. Jednání budou pokračovat dál. Mohu dát tento fax poslancům k dispozici pro jejich jednání, aby si prolistovali, v jakém stavu jsou jednání, jak vypadá v této chvíli stanovisko občanů a jaké jsou jejich požadavky.

Jako poslední vystoupil pan poslanec Drápela. Nechtěl bych s ním polemizovat o odborných záležitostech, jak má pracovat rozhraničovací komise. Pan Drápela zde četl téměř doslova citace z článku, který dnes vyšel v deníku Právo. Jeho autorem je dlouholetý bývalý pracovník Ministerstva vnitra, který pracoval v rozhraničovací komisi. Je to jeden možný pohled na tuto věc. Rozhraničovací komise, která v současné době pracuje, je renomovaná a její postup byl takový, jaký byl. Nehodlám o tom polemizovat.

Chci ale polemizovat o tom, že tím, kdyby byl schválen ústavní zákon o změně státní hranice, by byla porušena Ústava, protože z Listiny základních lidských práv a svobod vyplývá, že občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. K tomu je třeba říci, že článek Ústavy neupravuje právo na vlast, ale jedno ze základních práv, to je svobodu pohybu a pobytu. Všechny ostatní odstavce se na tento článek Ústavy váží. To znamená, že z uvedeného je naprosto zřejmé, že ústavně zakotvená svoboda pohybu a pobytu dává občanovi záruku, že nemůže být vyhoštěn ani nucen k opuštění vlasti či event. vydán cizí moci. Tato ústavní úprava však nepostihuje případy, kdy se občan bez ohledu na svou vůli ocitne mimo území své vlasti na základě rozhodnutí ústavních orgánů.

Tolik bych chtěl říci k právnímu stanovisku pana poslance Drápely. Tolik mé vystoupení k jednotlivým příspěvkům poslanců. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Grulich.

Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, musím zásadně nesouhlasit s tvrzením pana ministra, že jednání probíhala dlouhodobě. Pan ministr sám při své ojedinělé návštěvě v této oblasti se zmínil o možnosti náhrady, ale to není jednání.

Když zahraniční výbor byl na místě samém, nevedl jednání. Shodou okolností byl přítomen prudkému střetu názorů mezi občany a starostou Kružicou, ale sám do této věci nezasahoval, neměl k tomu žádné oprávnění, neměl k tomu také dost podkladů.

Ani návštěva náměstka ministra vnitra před 14 dny nebyla jednáním, protože pan Valvoda měl snahu zjistit vlastně, jak by bylo možné vést jednání o náhradách, jaké náhrady by občané požadovali. Skutečná jednání se vedou až nyní, od pondělí tohoto týdne, což doložil pan ministr sám faxem, který dostal. Tato jednání se vedou a nejsou ukončena. Až budou ukončena a budeme znát výsledek, je možno jednat dál. Myslím, že to opravňuje procedurální návrh, který jsem zde podal. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan ministr Ruml.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Nechci polemizovat s panem poslancem Grulichem, jakou formu má mít jednání, zdali je to ostrá výměna diskuse či předkládání stanovisek bez ohledu na druhou stranu. Jsem zvyklý na diskusní prostředí při jednání a to se uskutečnilo. Uskutečnilo se to v mé přítomnosti.

Jinak bych chtěl říci, že pokud jde o konkrétní jednání o finanční výpomoci, mohla být skutečně vedena až nyní, v posledních 14 dnech. Nedovedu si představit, že bychom tato jednání vedli před rokem. Ze 120 obyvatel U Sabotů by jich bylo minimálně 10 tisíc, což dokladuje jen to, že dnes se tam hlásí k trvalému pobytu velice urychleně někteří občané, kteří vůbec v osadě U Sabotů nikdy nežili, když zjistili, že odškodnění je v této finanční výši.

My můžeme konkrétně jednat v nějakém reálném čase, který vyplývá již z nějakého právního stavu, a to bylo ve chvíli, kdy byla vládou schválena a podepsána smlouva. My samozřejmě víme, že je vázaná na ústavní zákon, nicméně časový prostor před námi je. Jednání se vedou vážně, o mezivýsledcích jsem vás informoval, o konečných výsledcích budou informovat výbory - jednání se chýlí ke konci - při věcném projednávání ve výborech. Pokud parlament schválí v prvním čtení tento postup, budu informovat o závazných výsledcích těchto jednání zcela jistě.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan kolega Jegla s faktickou poznámkou, dále pan poslanec Vyvadil.

Poslanec Jan Jegla: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, snad bych jen upřesnil, co zde řekl pan ministr vnitra. Je pravda, že se vedou jednání o finanční kompenzaci a mohu vám říci, že je to tak daleko, že kdyby před rokem byly finanční kompenzace, tak jsme neměli problémy s osadou U Sabotů, protože všichni Slováci byli Češi.

Dnes je situace taková, že ti, kteří podepisovali petice pro přičlenění k České republice, se vehementně hlásí k české státní příslušnosti, nejen Slováci, ale i ti, kteří vždy českou státní příslušnost měli. Takže jim dobře zaplatíme.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Faktickou poznámku, aby nezapadlo to podstatné z mého procedurálního návrhu, tj. návrh na odročení. Referendum může být informativní. Nechme teď referendum referendem, ale to je to podstatné.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, je 10.30. hodin. Přerušuji schůzi pro jednání klubů do 11.20 hodin.

(Schůze přerušena v 10.31 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 11.28 hodin)