Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Michal Kraus. Další přihlášky nemám.

Poslanec Michal Kraus: Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, pokusím se být velmi stručný, protože času je málo a potřebujeme projednávat další body.

Navíc se domnívám, že v prvním čtení návrh ODA za příliš dlouhou pozornost nestojí. V uplynulých pěti letech jsme se z dílny ODA dočkali ledajaké taškařice. Chápu, že je velmi těžké najít své místo v politickém spektru. Když jsem si přečetl návrh ODA, tak jsme dospěli k názoru, že buď ekonomici ODA myslí ten návrh skutečně vážně; potom je třeba uvažovat o jejich odbornosti anebo ho nemyslí vážně, a potom je třeba uvažovat o jejich serioznosti.

Rozhodně nejsme proti snižování daňového zatížení. Musí k tomu však docházet citlivě a s přihlédnutím k zlepšení stávajícího stavu. Bohužel návrh ODA v takové podobě, v jaké byl předložen, takovým rozhodně není.

Pan kolega Mašek několikrát opakoval, abychom si dobře zapamatovali, že občané s nejnižšími příjmy jsou nejvíce poškozeni. Ano, je to pravda. Nicméně návrh ODA takové poškození zcela určitě nezlepšuje, řekl bych dokonce, že ho prohlubuje.

Daňové snížení nejnižších sazeb, nejnižších příjmů má nejnižší sazbu, tzn. ke snížení daní by docházelo zhruba o 1 800 Kč za rok, přičemž při snížených příjmech do státního rozpočtu je možné očekávat na druhé straně nárůst výdajů zhruba o 5 až 6 tis. Kč. Samozřejmě u nejvyšších příjmů úspory mohou tvořit několik desítek tisíc, což se může projevit skutečně v tom, v co ODA doufá, že by se mohla oživit ekonomika a stoupnout příjmy. Nicméně navržená daňová soustava tak jak je navržena, nemůže odstranit poškozování občanů s nejnižšími příjmy. To může odstranit zcela jiný systém, a jak už zde řekli kolegové předřečníci, systém daňový jako takový, nikoli jedna určitá konkrétní daň.

Stejně tak ostatní očekávané efekty, které ODA navrhuje, jsou velmi diskutabilní včetně snížení příjmů státního rozpočtu.

Chtěl bych říci, že se tady projevuje určitá nekonzistentnost postupu ODA v jednotlivých úrovních. Chtěl bych tady odcitovat stanovisko ODA k rozpočtu hlavního města Prahy, kde klub ODA hovoří o tom, že rozpočet hodnotí jako defenzivní a malorysý.

"Město, které je hlavním městem státu, chátrá pod rukama tempem, které se rapidně zrychluje. Jako příklad za ostatní konstatujeme skutečnost, že na opravy komunikací mělo být vynakládáno minimálně 2,1 miliardy Kč ročně, přičemž tato částka by pouze garantovala nezhoršení stávajícího, již tak často havarijního stavu, a v rozpočtu je zahrnuto pouze 380 milionů Kč. Totéž samozřejmě platí i o ostatních prvcích infrastruktury; vodovody, kanalizace, zeleň, památky. Bylo dokázáno, že takto vznikající vnitřní dluh města je fakticky úročen podstatně více, než ten nejnevýhodnější bankovní úvěr. Žádáme proto, aby před projednáváním rozpočtu bylo přijato zásadní stanovisko k posílení zdrojové části rozpočtu půjčkou či ještě lépe, vypsáním obligace dohodnutá výše těchto realizačních zdrojů byla v rozpočtu zahrnuta".

Po vystoupení pana kolegy poslance Wagnera přitom pan Michal Prokop napsal pro ČTK prohlášení, ve kterém hovoří, že pan poslanec Wagner kritizoval postoje ODA v souvislosti s návrhem na snížení daně z příjmů. Ve svém vystoupení opakovaně vyjádřil podiv nad schizofrenním postupem naší strany, která podle jeho slov Parlamentu navrhuje snížit daně, a tudíž příjem státního rozpočtu, a přitom zároveň poslanecký klub ODA v zastupitelstvu hlavního města Prahy předkládá návrh na miliardové dotace pro údržbu komunikací v městě Praze.

Musím prohlásit, že o žádném takovém návrhu poslanecký klub ODA v zastupitelstvu nikdy nejednal, ani nic podobného nepředkládal. Nevím tedy, jestli v ODA neví levá ruka co dělá pravá, nebo se ODA skutečně před volbami snaží zblbnout naši veřejnost.

Přestože návrh ODA považujeme za nepropracovaný, ekonomicky neodůvodněný, předvolebně populistický a tudíž pro ekonomiku této země v tuto chvíli a v této podobě škodlivý, doufám a věřím, že v kombinaci s eventuálním vládním návrhem a při velmi seriozním projednávání v rozpočtovém výboru při druhém čtení bychom mohli dospět k návrhu zákona, který bude odstraňovat všechno to, co v sobě návrh ODA zakotvuje. Proto se domnívám, že bude vhodné návrh ODA jako určitou platformu pro jednání o snižování daní do druhého čtení pustit, s tím, že předpokládám, že výsledná podoba návrhu zákona ve druhém čtení už nebude nést rukopis ODA, ale rukopis rozumu. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do diskuze není nikdo přihlášen, proto rozpravu končím.

Hlásí se pan kolega Vlach.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Zvedal jsem ruku dříve, než jste uzavřel rozpravu.

Před uzavřením rozpravy jsem chtěl požádat ještě o přestávku pro jednání klubů. Myslím, že by nám mohlo stačit 20 minut.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Přerušuji jednání do 16.30 hodin.

(Schůze přerušena do 16.30 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, na žádost klubu ODS je přestávka prodloužena do 17.00 hodin.

(Schůze opět zahájena v 17.08 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, budeme pokračovat. Prosím, abyste se zaregistrovali. Kancelář poprosím, zdali by nepovolali zástupce navrhovatele kolegu Maška.

Dámy a pánové, pokračujeme v přerušeném bodě 63. O slovo požádal místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník. Prosím, aby se ujal slova, a vás prosím o klid, dámy a pánové.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, myslím, že je mojí povinností, abych se vyjádřil k návrhu na novelu tohoto zákona.

Myslím, že není žádných pochyb o tom, že tato vláda sleduje politiku snižování celkového daňového zatížení. Dokazují to výsledky. Kdybychom si vzali období 1993 až 1996, došlo u daní z příjmů právnických osob ke snížení sazeb ze 45 na 39%, u daně z příjmů z fyzických osob došlo ke snížení ze 47 na 40%. V prvém případě o 6% bodů, v druhém případě o 7% bodů. Rovněž v oblasti daně z přidané hodnoty došlo ke snížení daňového zatížení. Musím připomenout i to, že došlo s platností od letošního roku ke snížení příspěvků na sociální pojištění, takže celkové daňové zatížení stejného reálného příjmu v roce 1996 v porovnání s rokem 1993 klesá v naší zemi. Chci říci, že v tomto chceme i nadále pokračovat.

Nicméně ten návrh, jak je předložený, není návrhem dobrým. Já jsem se pokusil své výhrady k tomuto návrhu říci na tiskové konferenci, dále jsem některé své výhrady zásadní publikoval, shodou okolností to vyšlo včera v Mladé frontě, kdy - zhruba řečeno - výhrady se týkají toho, že návrh je nedostatečně promyšlený z hlediska výdajové stránky, protože neříká, které výdaje se mají v rozpočtu snížit, není dostatečně promyšlený z hlediska dopadu do rozpočtu obcí, což je velmi vážná věc, protože tak, jak ten návrh je připraven, jenom dopad do rozpočtu obcí činí více než 10 miliard korun. Ten návrh dále má celou řadu problémů z hlediska toho, že se nezabývá vůbec pohledem na celý vývoj naší daňové soustavy tak, jak si představujeme, že by se měla vyvíjet, mimo jiné i s ohledem na naši integraci s Evropskou unií, kde budeme muset harmonizovat některé daňové sazby a podobně. Návrh nemá v sobě obsaženou valorizaci nezdanitelné částky, takže jeho přijetí by vedlo k tomu, že lidé, kteří jsou na nízké úrovni příjmů dnes a neplatí v roce 1996 žádnou daň, by podle tohoto návrhu v příštím roce daň platili. Atd., atd., mohl bych pokračovat, těch vad má tento návrh novely zákona celou řadu.

My dokončujeme v současné době na Ministerstvu financí práce spojené s odhadem výdajů a příjmů na rok 1997.

Připravujeme tedy i návrh na další snížení daňového zatížení. Nicméně tento návrh bude vyvážený, bude mít na své straně jak výdajovou stránku zbalancovanou, tak stránku příjmovou. Víte velmi dobře, že v loňském roce vláda předložila návrhy novel daňových zákonů sem do sněmovny tak, aby bylo možno je schválit ještě v prvním pololetí. A já jsem o to vždycky usiloval, protože se daleko lépe sestavuje rozpočet v podmínkách, kdy již je daňový zákon schválen.

Letošní rok je bohužel trochu atypický tím, že poslední zasedání sněmovny je dříve. Nicméně neměl jsem nikdy odvahu k tomu, abych sněmovně předložil návrh snížení daní bez toho, aniž bych věděl, co to bude znamenat pro výdajovou stránku rozpočtu. Toto bude do konce února zpracováno a bude možno i zde ve sněmovně seriózně diskutovat o snížení daní.

Proto nemohu doporučit tento návrh přijmout.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se dále hlásí pan kolega Honajzer, pak pan kolega Kraus.

Poslanec Jiří Honajzer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, s odvoláním na slova, která jsme právě slyšeli z úst ministra financí Ivana Kočárníka, navrhuji, abychom v tomto okamžiku přerušili projednávání tohoto bodu a přeložili jej na další schůzi, kdy - jak bylo přislíbeno - budeme mít k dispozici i vládní návrh. Pak se můžeme věnovat oběma návrhům současně a bude možno posoudit, který z návrhů je skutečně kvalifikovanější a zodpovědnější.

Navrhuji tedy přerušení tohoto bodu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Mohu poprosit pana kolegu Honajzera - po ukončení rozpravy? Jsou přihlášeni ještě další kolegové. (Z místa: Přerušit v tomto okamžiku.)

Dobře, hlásí se předseda poslaneckého klubu Levého bloku pan kolega Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení páni místopředsedové, dámy a pánové, je to návrh tak zásadní, i když je to návrh procedurální, že v této chvíli před hlasováním žádám o patnáctiminutovou přestávku na klub. Nežádám více, nežádám hodinu jako předchozí klub, nám stačí 15 minut, ale přesto to považuji za zásadní věc.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vyhlašuji přestávku na jednání klubů. Doufám, že zahájíme v 17.30 hodin.

(Schůze přerušena v 17.15 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 17.31 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, prosím, abyste se zaregistrovali. Budeme pokračovat v projednávání dalšího bodu. Do rozpravy se dále přihlásil kolega Kraus. Žádám, aby se ujal slova. O procedurálním návrhu na odročení se hlasuje jako o prvním po ukončení rozpravy.

Poslanec Michal Kraus: Vážené dámy a pánové, především mi dovolte říci, že mě velmi překvapilo, že pan ministr Kočárník zde tlumočil úplně jiné stanovisko vlády než ho tady tlumočil v rozpravě předseda rozpočtového výboru pan Tomáš Ježek.

Zadruhé - v zásadě stanovisko pana ministra Kočárníka k projednávanému návrhu zákona je velmi podobné tomu, co jsem říkal ve svém vystoupení.

Zatřetí - já chápu procedurální návrh pana předsedy klubu Honajzera jako návrh ve smyslu § 63 odst. 1 našeho jednacího řádu, čili nikoli, jak on konstatoval, jako návrh na přerušení, ale návrh na odročení. Návrh na odročení, který navrhuje poslanec, aby projednávaný návrh nebyl rozhodnut ihned, ale aby se o něm jednalo buď v době pozdější, vyjádřené určitým časovým údajem, nebo podmínkou, která musí být splněna, nebo aby bylo jednání odročeno na dobu neurčitou. Pochopil jsem, že pan předseda klubu Honajzer navrhuje podmínku, která má být splněna, předložení vládního návrhu, aby se tedy vládní návrh projednával stejně s návrhem ODA, a že vlastně odročení má být do této lhůty. Pokud je to takto chápáno, tak tento návrh podpořím. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má kolega Ortman, připraví se kolega Mašek.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jsem to byl já, kdo jménem našeho poslaneckého klubu požádal o přestávku k procedurálnímu návrhu pana poslance Honajzera, považuje Levý blok za seriózní říci vám stanovisko k procedurálnímu návrhu. Levý blok tento procedurální návrh nepodpoří. Nedošlo k žádné změně kvality, to zaprvé. Zadruhé - nic nebrání vládě, aby předložila konkurenční návrh k návrhu pana poslance Maška.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále se přihlásil do rozpravy pan kolega Mašek. Připraví se pan poslanec Robert Kolář.

Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené dámy a pánové, je mi velmi líto, že pan ministr Kočárník nebyl přítomen tomu, když jsem uváděl tento návrh. Věděl dosti dlouhou dobu, že tento návrh bude projednáván a domníval bych se, že bude přirozené, že pan ministr financí se k projednávání takového návrhu do sněmovny dostaví. Kdyby zde totiž byl přítomen, věděl by, že jsem reagoval na všechny záležitosti, o kterých on tady hovořil.

Nebudu to znovu vše rozebírat, ale jen proto, že chci vyhovět tomu, aby pan ministr financí byl informován o tom, jak byl tento tisk projednáván, připomenu alespoň něco.

Řekl jsem, že tabulka č. 6 a grafy 10A a 10B předloženého vademeca jednoznačně prokazují, že inflace, tedy ceny, rostou ve sledovaném období nejpomaleji, podstatně rychleji rostou mzdy a ze všeho nejrychleji roste výnos daně z příjmu fyzických osob. Je to prosím z tabulky, pane ministře, zcela zřejmé. Je to tak, že od roku 1993 do roku 1997 rostou ceny méně než o polovinu, resp. ceny měřené jako inflace speciálním košem, mzdy rostou asi dvakrát a výnos této daně vzroste, pane ministře, 3,5 x. A tady je "jádro pudla". Tento rozdíl nemůže vyrovnat dosud prováděná valorizace nezdanitelného minima, proti které nic nemám (řekl jsem, že předpokládáme, že ji do našeho návrhu ve druhém čtení zahrneme), přesněji řečeno některých odpočitatelných položek, protože některé - jak jistě víte - za celou dobu valorizovány nebyly, ačkoliv dopad na státní rozpočet by byl minimální a z hlediska sociální situace rodin s malými dětmi, jejichž matky jsou doma, by to např. bylo velmi vhodné. Stejně se to týká studentů. Tato valorizace prostě nemůže přispět k odstranění tohoto rozdílu, což se nám každoročně pan ministr financí snaží namluvit. Totéž bylo ve včerejším článku.

Profesionální podfuk pana ministra spočívá prostě v tom, že jakoby předpokládá, že mzdy v posledních letech rostou stejně rychle jako inflace. To není pravda, je to v rozporu s teorií transformačních polštářů, jak jsem řekl, a také se skutečností. Mzdy prostě rostou více než dvakrát rychleji než inflace, a pan ministr to dobře ví. Je pravda, že s tím v odhadech státního rozpočtu opakovaně nepočítal, a že tak vytvářel polštář pro veřejné rozpočty.

Náš návrh se snaží pro rok 1997 dokázat pouze to, aby občan, jehož příjem rostl průměrným tempem (to znovu zdůrazňuji) na dvojnásobek, zaplatil dvojnásobnou daň a nikoliv trojnásobnou jako dosud. Teprve při nadprůměrném růstu příjmu lze mluvit o jakési spravedlnosti uplatnění daňové progrese, a tedy vyšší sazby. To, o čem vy hovoříte, je odstraňování studené progrese a ponecháváte si kořist státního rozpočtu na té žhavé progresi, která je v prostoru mezi rostoucími mzdami a inflací. To je ten problém.

Liberální ekonom, řekl jsem, a pravicový politik ani z této progrese nemusí mít žádnou radost, ale uplatňovat progresi daně při průměrném a dokonce podprůměrném růstu příjmů je naprosto neliberální a při výši daňového zatížení našich občanů je to i ekonomicky škodlivé. I státní harpagonismus musí mít své meze.

K vašemu tvrzení, že daňové zatížení občanů klesá - to prostě není pravda a je to prostě tvrzení zcela nepravdivé, v rozporu se skutečností.

Já jsem zde uváděl to, čím se dá nejlépe měřit tato míra. Jsou to příjmy a výdaje domácností v České republice vydané Českou národní bankou, pane ministře. Jestliže zde za jednotlivá léta spočítáte poměr celkového daňového zatížení občanů, všech vybraných daní a poplatků, k celkovému peněžnímu příjmu domácností, zjistíte, že tento poměr byl 10,62% v roce 1991 a na konci třetího čtvrtletí minulého roku - minulého roku, opakuji, nemluvím zde vůbec o roku 1997 - tak ten poměr byl již 14,14%.

Znamená to, že daňové zatížení domácností v tomto období stouplo od roku 1993 do III. čtvrtletí roku 1995 o 19%. Znamená to, že od roku 1991 toto daňové zatížení oproti všem vašim tvrzením stouplo o 33%, tedy o celou třetinu. To je prostě pravda a vyplývá to z tohoto materiálu. Pochybuji, že by ústavní orgán, kterým je Česká národní banka, vydával úmyslně nějaké falešné informace. Lze to čísly doložit a jsem ochoten to doložit jak vám, tak rozpočtovému výboru.

K tomu procedurálnímu návrhu, který zde padl. Domnívám se, že ten návrh je prostě nešťastný z toho hlediska, zda opravdu chceme nejen z politické žárlivosti něco zabít, ale zda opravdu chceme snižovat daňové zatížení našich občanů. Jde o to, že dojde-li k přijetí tohoto návrhu, znamená to, že pan ministr financí a vláda buď sem podají další návrh, nebo nepodají, ale v obou případech by bylo nutné, aby v tomto období mohl být některý z těchto návrhů nebo jejich nějaké propojení, se kterým bych zřejmě souhlasil a řekl jsem, že jsme ochotni o něčem takovém jednat, tak aby mohl být přijat v tomto volebním období, zaprvé by se musela konat schůze sněmovny na konci dubna a začátku května, což je velmi pochybné, zda s počínající kampaní bude možné, a zadruhé by to znamenalo zkrátit lhůtu k projednávání tohoto návrhu, nebo těchto návrhů na pouhých 40 dnů. Zdá se mi to velmi neodpovědné.

Pokud tento návrh teď propustíme do druhého čtení, bude tam normální lhůta 60ti dnů a jestliže pan ministr je schopen do konce února podat svůj návrh, tak v této lhůtě budou v rozpočtovém výboru k dispozici oba návrhy. Je to tak rozumné a je to tak správné a lze tu věc odpovědně a řádně projednat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se hlásí místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník, prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Pane předsedající, pane předsedo, vážený pane poslanče Mašku, já tady nechci dělat žádné daňové školení. Nesmím se obracet k poslancům, omlouvám se, pokud jsem se obrátil. Nechci tedy dělat žádné daňové školení, nicméně platí asi jedna věc a v tom možná mezi námi je nedorozumění. Chceme-li snižovat progresi daně z příjmů, musíme současně vědět, co chceme dělat s jinými daněmi. Já tvrdím, že daň z příjmu právnických osob je daň umělá, že tato daň by měla být téměř nulová a potom ovšem, což říká mj. i daňová teorie, chcete-li, a potom ovšem musím k tomuto přihlížet. Čili chci-li snižovat celkové daňové zatížení, musím vědět, kde jej chci snižovat. Nemohu se bezhlavě pustit jen do jedné daně a z toho potom nemít na příjmy rozpočtu. Tady bych doporučoval, aby se o tom diskutovalo. To je otázka toho celku, který já pořád chci, abychom o něm diskutovali, viděli ten celek. Snažím se nevidět jen tu jednu daň. To zaprvé.

Zadruhé pokud mluvíme - a mluví daňová teorie - o daňovém zatížení příjmů, máme tím na mysli stejný příjem, který je, případně ten příjem, který je inflovaný (?), nikoli jiný reálný příjem. Jiný reálný příjem je přece otázka daňové progrese v té stupnici, proto je progresívní daň. Čili chcete-li vy to, co chcete, pak to nemůžete schovávat pod rostoucí daňové zatížení stejného příjmu, protože jak vám předvádíme na konkrétních výpočtech, není žádné rostoucí daňové zatížení stejného příjmu, naopak je klesající, ale bojujete proti progresívní křivce. Nic proti tomu, ale pak nazývejte věci pravým jménem a řekněte, že nechcete progresívní daň, nebo chcete jinou strmost křivky progresívní daně. Ale pozor, to jsou dvě různé věci. Nic jiného jsem tím nechtěl říci.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím kolegu Roberta Koláře, aby se ujal slova. Do rozpravy nemám další přihlášku.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, hodně podstatného bylo řečeno. Bavíme se neustále o zatížení fyzických osob. Myslím, že na druhé straně se musíme minimálně podívat na to, co by snižování mělo za efekt na straně druhé, to znamená na straně příjemců těchto daní, kterými jsou obce a okresní úřady. Nová rozpočtová pravidla, která v letošním roce vstoupila v platnost, znejistila jejich postavení v tom, že oni dnes neznají přesně čísla, ve kterých se budou pohybovat a pokud my vstoupíme s další změnou, s další neznámou, bude to znamenat další znejistění v období, kdy se řeší problematika dopravní obslužnosti, veřejných investic atd.

Nechtěl bych na toto téma diskutovat dlouze, ale chtěl bych, pokud nebude přijat ten návrh, který by měl přerušit projednávání tohoto bodu, navrhnout návrh jiný k hlasování, a sice aby tento poslanecký návrh byl vrácen k přepracování. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Zazněly tři návrhy. Podle § 63 dám nejprve hlasovat o návrhu pana kolegy Honajzera, který se týká návrhu na odročení, a to do doby, než vláda předloží parlamentu vládní návrh.

Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se přihlásili. Budeme o tomto návrhu hlasovat. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Mašek.

Poslanec Ivan Mašek: Bude to opravdu jen faktická poznámka. Poradil mi ji kolega z ODS. Jestliže tento návrh bude odhlasován, uvědomte si, že pan ministr financí bude držet jak náš návrh, tak sněmovnu ve věci snížení daňového zatížení v šachu. Pokud nepodá ten návrh, nebude moci být náš návrh projednáván. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Ortman se hlásí. Jsou to všechno předsedové klubů.

Poslanec Jaroslav Ortman: Chtěl bych vyzvat pana kolegu Honajzera, aby upřesnil ten návrh, protože takto podaný návrh, vážený pane místopředsedo, je nesmyslný, protože přece není možné hlasovat o tom, že než vláda předloží. Kdyby za pět let nepředložila, v podstatě není co projednávat. Pochopil jsem to tak, že pan poslanec Honajzer navrhuje, aby se přerušilo projednávání bodu do příští schůze, která bude, jestli se nemýlím v měsíci březnu. Já jsem k tomu naše stanovisko řekl.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nic takového nezaznělo v pozměňovacím návrhu na odročení. Já přečtu přesně znění: "Návrhem na odročení navrhuje poslanec, aby projednávaný návrh nebyl rozhodnut ihned, ale aby se o něm hlasovalo v době pozdější, vyjádřené určitým časovým údajem, nebo podmínkou, která musí být nejprve splněna, a nebo aby jednání bylo odročeno na dobu neurčitou".

Prosím pana kolegu Honajzera, aby upřesnil svůj návrh.

Poslanec Jiří Honajzer: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, ve svém vystoupení jsem se odvolal na předcházející vystoupení pana ministra financí, který prohlásil, že do konce února bude připraven vládní návrh, tudíž v každém případě do příští schůze. Měl jsem tedy na mysli příští schůzi sněmovny, když jsem dával tento odročující návrh, resp. návrh na přerušení. Přiznám se, že nejsem tak důkladným znalcem jednacího řádu, aby nebylo možné chytit mne na nějakou kličku. Ale tak, jak to říkám nyní, přesně tak jsem to myslel - do příští schůze. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Honajzer upřesnil svůj návrh. Budeme hlasovat. Jedná se o 165. hlasování.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 88 poslanců, proti 40 poslanců.

Dámy a pánové, tím jsme ukončili projednávání bodu 63. Děkuji navrhovateli i zpravodajovi.

Dámy a pánové, budeme dále projednávat první čtení smluv, které nám navrhla vláda. Prosím o souhlas sněmovny s tím, abychom nyní projednali bod 75 a 76, protože pan ministr Budinský musí nutně odjet. Ptám se, zda někdo protestuje proti této změně. Protestuje pan kolega Payne.

Poslanec Jiří Payne: Já proti tomu protestuji, protože sněmovna se usnesla, že kolem čtvrté hodiny budeme projednávat smlouvu, která vyžaduje ústavní kvorum. Obávám se, že po projednání bodů pana ministra Budinského už tu ústavní kvorum nebude.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Protože pan kolega Payne protestoval, protestu musím vyhovět. Prosím, abyste dali v dalším hlasování souhlas s tím, že budeme projednávat nejprve návrhy pana ministra Budinského. Jedná se o 166. hlasování.

Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme projednávat bod č. 103, kterým je

Upozornění - projednává se podle jednacího řádu České národní rady. Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1892. Součástí tisku je také návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Návrh jsme začali projednávat na 37. schůzi Poslanecké sněmovny. Odůvodnil jej ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec. Po vystoupení společného zpravodaje poslance Jaromíra Kaluse jsme vedli rozpravu, kterou jsme ukončili. Zbývalo nám tedy pouze hlasování.

K tomu jsme uložili ústavně právnímu výboru, zahraničnímu výboru a výboru petičnímu, pro lidská práva a národnosti, aby zaujaly ve lhůtě 40 dnů stanoviska, zda předložená dohoda je či není mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Současně jsme doporučili těmto výborům přizvat na svá jednání ministra zahraničních věcí, popř. konat schůzi společnou.

Nyní tedy žádám zástupce uvedených výborů o přednesení svých stanovisek, případně společného stanoviska. Podotýkám, že usnesení ústavně právního výboru bylo rozdáno.

Jako první se hlásí předseda ústavně právního výboru pan kolega Výborný. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, jak víte v této věci v průběhu 38. schůze poslanecké sněmovny vznikla jistá neshoda, jistý spor vyvolaný rozličnými stanovisky výboru ústavné právního, zahraničního výboru a výboru petičního, pro lidská práva a národnosti. Posléze dva uvedené výbory zaujímaly stanovisko dílem opatrnější, to byl výbor zahraniční, a dílem jednoznačné, že totiž předložená smlouva je smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Kdežto ústavně právní výbor, který byl vyzván sněmovnou, aby rychle zaujal stanovisko, řekl své stanovisko tak, jak jsem ho zde při minulé schůzi přednesl.

Dámy a pánové, rád bych vás upozornil, že jsme znovu konali společnou schůzi všech tří zmíněných výborů, za účasti ministra zahraničních věcí, že jsme si vyžádali odborné expertizy od právnických fakult, od Ústavu státu a práva, z Maxplankova institutu v Mnichově a dalších odborníků, že jsme věc znovu pečlivě projednali a zaujali stanovisko, že předložená mezinárodní smlouva je smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy. Z toho plyne, že bychom tuto úmluvu měli schválit podle čl. 39 odst. 4 Ústavy nejméně počtem 120 hlasů ve sněmovně.

Dámy a pánové, prosím vás, abyste v tuto chvíli věnovali předloženému návrhu smlouvy důkladnou pozornost. Doporučuji, abyste za své vzali stanovisko vyjádřené v usnesení ústavně právního výboru č. 351.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní prosím, zda si přeje závěrečné slovo navrhovatel nebo pan společný zpravodaj. Slovo má pan kolega Kalus.

Poslanec Jaromír Kalus: Vážený pane předsedající, pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych úplně na závěr přečetl návrh usnesení, o kterém by bylo možno hlasovat.

Poslanecká sněmovna schvaluje podle čl. 39 odst. 4 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, Evropskou dohodu o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva, přijatou v Londýně dne 6. května 1969, a stanoví, aby Česká republika podle čl. 4 odst. 2 písm. b) této dohody učinila při ratifikaci prohlášení následujícího znění: Ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. a) dohody nebude uplatňováno vůči státním občanům České republiky.