Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Odpoví pan předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Otázkou pana poslance Rašky jsem trochu překvapen, protože naformuloval svou otázku asi tak, že mu jde o koncepci správy státních aktiv. Nejsem si totiž jist, zda tím, jak to posunu dále, neroztáhnu to na celou otázku privatizace státního majetku, státních podniků, apod. Myslím, že jde o dvě zásadně odlišné věci. Hovoříme-li o správě státních aktiv, tím máme většinou na mysli koncepci státních finančních aktiv, což je jev, který vy jako Parlament kontrolujete, a to je nepochybně jedna ze součástí majetku státu. To, že se s těmito státními finančními aktivy smí nakládat podle jasně definovaných rozpočtových pravidel, je také známou věcí.

Nerozumím dobře tomu, zda diskutovat o tom, že poslanci rozhodují jen o části těchto věcí. To je ta položka, o které má smysl zde hovořit. To jsou prostředky státu na účtech u České národní banky, jsou to majetkové účasti státu u domácích i zahraničních subjektů a pohledávky státu vůči tuzemsku a zahraničí. Myslím, že to je jedna skupina věcí, o které má smysl v jednom kontextu hovořit. Pokud je zájem, můžeme o tom též hovořit s tabulí a s podrobnými detaily.

V otázce pana poslance jsem objevil obecnější diskusi o správě majetku. Pak do toho musíme zařadit správu majetku v České armádě, správu majetku ve všech státních podnicích, správu majetku ve všech státních akciových společnostech atd. Pak bych spíše předpokládal vést diskusi o koncepci další privatizace či nikoli, apod. Nevím, jak by bylo možné, abychom takto v interpelaci tuto otázku vyřešili.

My jsme nespokojeni s jednou věcí: s dnešním zákonem o státním podniku. Myslím, že to je jedna z problematických věcí, která se právě správy majetku týká. Dobře víte, že tento zákon byl připraven na začátku roku 1990.

Byl to zákon pěrestrojkovský, takový parciálně reformní. Byl to zákon, který nepředpokládal privatizaci, a proto tam vnesl několik věcí, které ruce státu trochu svazují a které v konceptu reformy pěrestrojkového typu chtěly uvolnit managementům těchto podniků ruce. Toto je už dávno přežitou věcí. My chceme mít privátní podniky a proti tomu ostře definované státní podniky, ne takové změkčené státní podniky z éry končícího socialismu. Proto také vláda předložila návrh na novelu zákona o státním podniku. Od té si slibujeme daleko výraznější posílení úlohy státu i ve správě tohoto státního majetku. Moc bych prosil, kdyby sněmovna tento návrh na tuto novelu zákona pokud možno v tomto volebním období zvládla. To je pro mě největší problém, který dnes cítím a zdá se mi, že projednáním této novely by bylo možno udělat výrazný krok. Jinak bychom museli diskutovat o pohledávkách státu. Museli bychom diskutovat o deblokacích různě po světě. Nedovedu si představit, jak bychom to vtěsnali do této jedné interpelace.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Miroslav Raška využije své příležitosti a položí jednominutovou doplňkovou otázku.

Poslanec Miroslav Raška: Pane premiére, já si dovolím konkretizovat otázku na to, jak si vláda představuje další koncepci správy státních aktiv, tedy zúžení majetkových účastí v podnicích, ve kterých je dosud drží. Jakým způsobem provádí kontrolu osob, které ji zastupují v těchto podnicích, jakým způsobem a podle jakých kritérií jsou tyto osoby do těchto funkcí instalovány.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Nevím, jestli se máme pustit do této koncepční debaty. Nevím, říkáte-li to polemicky, tváříte-li se, že nevíte, jak to je. Mám to začít vysvětlovat od začátku nebo vám jde o speciální věc, která vás zajímá, kterou byste chtěl kritizovat nebo o kterou vám jde. Vláda má jeden zásadní cílový koncepční koncept, jak dále nakládat a zacházet s těmito státními majetkovými účastmi. Má jeden koncept triviální, elementární: Co nejrychleji se jich zbavit. Protože stejně jako vláda a stát neuměly vládnout ekonomice v minulém 40letém období, nijak nepředstíráme, že lépe umíme ekonomice vládnout my. Nemáme tyto ambice, a proto je naším záměrem velmi rychle všechny tyto účasti zprivatizovat. To je jediná koncepční věc, o které bych zde dnes chtěl hovořit a kterou bych chtěl případně zdůraznit.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Josef Hurta interpeluje předsedu vlády Václava Klause ve věci zreálnění vládní politiky v oblasti zemědělství a venkova. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Josef Hurta: Vážený pane předsedo vlády, nedávno mi dlouholetý předseda družstva říkal, že se celý život snažil, aby se úrovní zemědělství a života lidí na vesnicích přiblížil vyspělým zemím. Nyní však vidí, že vyrovnat se na evropskou úroveň bylo nesmírně snadné. Stačilo vyprázdnit stáje a prodat dobytek, obdělat jen část půdy, propustit lidi a nechat je vlastnímu osudu, nestarat se o obce a okolí.

Jako Alenka v říši divů jsem si připadal při sledování zpráv z Davosu, když premiér vlády, která nedovede z vlastních zdrojů uživit své občany, vlády, která zbavila práce každého druhého občana v zemědělství, vlády, která vyhnala desítky tisíc občanů z venkova, zejména z pohraničí do měst, nabádá země, které mají zemědělství a venkov jako ze škatulky, k tomu, co mají pro zemědělství a venkov dělat. Fungující venkov slouží všem občanům. Na živelný vývoj zemědělství a venkova u nás doplácejí také všichni občané. Pro občany s nízkými příjmy se mnohé drahé potraviny stávají nedostupné. V posledních dnech ale rychle rostou i ceny základních potravin, jako chleba, pečiva, mléka, cukru, kterých jsme schopni vyrobit dostatek a za přijatelné ceny. Důchody zemědělců jsou jedny z nejnižších. Ceny výrobců nestačí k úhradě nákladů a zemědělci každý rok umazávají několik miliard ze svého majetku na sociální smír. Životní podmínky obyvatel venkova se značně ztížily.

Ptám se vás proto, zda trváte na tom, že cesta, kterou se zemědělství a venkov u nás ubírá je jedinou správnou cestou, zda nechcete změnit neúspěšnou vládní politiku pro zemědělství a venkov tak, aby zemědělci jako rovnoprávní občané dosáhli postavení hodného konce 20. století.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan předseda vlády Václav Klaus odpoví na tuto ústní interpelaci. Další interpelaci potom přednese paní poslankyně Marie Stiborová.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane poslanče, takovouto snůšku nepravd a lží už jsem dlouho neslyšel vyslovit za 2 minuty, protože takováto míra koncentrace absurdních prohlášení se dá velmi obtížně vtisknout do takového krátkého období. Vám se to podařilo a je to výkon, před kterým smekám. (Veselost.)

Musím se přiznat, že nevedu sáhodlouhé rozhovory s dlouholetými, desetiletí pravděpodobně fungujícími předsedy jednotných zemědělských družstev. S těmito lidmi se asi stýkáte vy. Já se s nimi nestýkám. Jestli zrovna tito lidé, kteří přivedli naše zemědělství za 40 let do stavu totální zbídačelosti, jestli ti dnes mohou být smutní, jak zemědělství vypadá, to mě skutečně fascinuje. Odvaha těchto lidí se mi zdá téměř neskutečná. Připustil bych, že tito lidé aspoň budou trochu potichu a svými zásluhami o socialistické zemědělství se nebudou příliš holedbat. Jestli se jimi vy holedbáte, to je věc jiná. Já trvám na tom, že cesta, kterou se ubírá naše zemědělská politika je správná a úspěšná. (Oživení v sále.) O tom, že bude komplikovanější než v průmyslu jsme věděli všichni od prvopočátku. Je to složitější materie a také komplikované vlastnické vztahy v tom nadělaly daleko více komplikací než třeba v průmyslu nebo v jiných oblastech našeho hospodářství. Myslím, že vy to víte také. Vy zrovna tak víte to, že objem produkce našeho zemědělství klesnout musel, že neexistovala poptávka po výrobcích našeho zemědělství v té podobě, jak zemědělství mohlo vyrábět v minulosti a prodávat v minulosti. A že se tato doba také nikdy k nám nevrátí. Jestli něčeho dosáhneme, jestli dosáhneme takového zvýšení produktivity jako na Západě, jestli bude pokračovat takovýto dramaticky rychlý růst produktivity práce v zemědělství, k jakému dochází bezprecedentním způsobem v našem zemědělství právě v posledních letech, tak dobře víte, že problém bude ještě narůstat, nikoli se usnadňovat. Že nám bude stačit menší množství osevních ploch, než jich stačí dneska. Že budeme mít méně zaměstnaných v zemědělství, než jich máme v zemědělství zaměstnáno dneska. Dokud žili a vládli ti vaši předsedové JZD, tak tam pracovalo mnohonásobně víc lidí než dnes. Vy sám dobře víte, že nárůst produktivity je enormní a že to je zcela správné. Jestli se vláda něčím trápí, tak tím, co udělat poté, až se míra efektivnost i práce v zemědělství ještě dál zvýší, o čemž nikdo z nás nepochybuje, co udělat s uvolněnými plochami, jak je vhodným způsobem využít. Opakuji - nemáme kam naše výrobky vyvézt. Ta vámi obdivovaná západní Evropa ... Vy obdivujete i ty staré předsedy JZD i dnešní dotace v západní Evropě. To je určitá rozpolcenost. Tomu přesně nerozumím. Bylo by třeba říci, co máte raději. (Veselost.) Ale v každém případě vláda včera projednávala materiál ministra zemědělství, jak se připravovat na předvídané obrovské uvolňování osevních ploch, co s nimi udělat, zatravňovat, použít na něco jiného, použít na výrobu biomasy, která by neměla potravinářské užití, to je seriózní debata. Ne vaše citace vašich bývalých předsedů JZD. Seriózní debata je, jestli chceme nákladně s pomocí výrazných státních dotací vytvářet nepotravinářské užití osevních ploch v našem zemědělství. O této debatě já, jako předseda vlády, s vámi budu diskutovat, ale o vyhánění lidí z pohraničí a další demagogické věty, které jste říkal, o tom diskutovat je, myslím, ztráta času pro nás pro všechny. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Josef Hurta chce položit doplňující jednominutovou otázku.

Poslanec Josef Hurta: Vážený pane předsedo vlády, samozřejmě, že bych mohl svá tvrzení doložit statistickými daty, ale není na to čas. Myslím si, že vláda má na vybranou. Buď ponechá zemědělství a venkov nadále živelnému vývoji a bude muset fungování venkova dotovat, jak to činí státy západní, odhadem asi 32 miliardami ročně, nebo vláda zpracuje a schválí reálný program rozvoje zemědělství a venkova, program, který by zemědělcům a obyvatelům zabezpečil pracovní příležitosti a důchody z hospodářské činnosti, podporoval rychlou modernizaci a výstavbu zpracovatelských kapacit pro zemědělské produkty, podporoval rozvoj řemesel, průmyslu, služeb, turistiky a vytvoření srovnatelných životních podmínek s městem, a takový program si vyžádá rovněž značné zdroje, ale zdroje spíš investiční, než přímé dotační. Které variantě byste dal přednost, pane předsedo vlády? (Potlesk.)

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, myslím, že by bylo dobré nemást posluchače před televizí. Vytváříte dojem, jako by vláda a stát nedělaly dotace do zemědělství. Diskutujme o tom, kolik ty dotace jsou. A já myslím, že vy víte, že největší dotace, které vůbec máme a prakticky jediné dotace, které vůbec máme u nás, v naší zemi, jsou dotace do zemědělství. Vy víte, že nedotujeme průmysl, že nedotujeme stavebnictví, že nedotujeme obchod, nedotujeme turistický ruch atd., nedotujeme služby apod. Takže jestli vůbec máme nějaké dotace, tak jsou to právě dotace do zemědělství. Včera jsem diskutoval o jednom projektu, kolik by stálo nepotravinářské využití osevních ploch, předpoklady, kolik by to bylo za dva roky, za čtyři, za šest, kolik by to stálo daňového poplatníka - zabýváme se tím intenzivně.

Jestli chcete vědět druhé téma, které jsme řešili na včerejším zasedání vlády, byla to forma intervence státního fondu tržní regulace. Jak zasáhnout, jakou dotaci udělat, co udělat s dnešní situací na trhu obilí apod. Takže nevytvářejme dojem, že taková politika není, taková politika prostě tady je a samozřejmě jedině jde o každoroční rozpočtový střet o tom, jestli do této politiky půjde o kousek více peněz všech daňových poplatníků, anebo jestli půjde o kousek méně peněz daňových poplatníků. To je první věc. Nevytvářejme falešný dojem, že nemáme zemědělské dotace. Nemáme jich tolik, jako jich má Evropská unie, nepřejeme si mít tolik dotací jako má Evropská unie, nepřejeme si takové násilné věci, jako se dějí tam, které potom také vedou k takovým sociálním střetům a sporům, jaké tam jsou. Nevím. Přijedu-li do Norska a dozvím-li se, že se tam pěstují okurky, málem za polárním kruhem, za neskutečně nesmyslné ceny a že je absolutní zákaz dovozu okurek, o tři měsíce, kdy se dodávají norské okurky, dodávají se za téměř desetinásobnou cenu, když se sní všechny norské okurky, tak se zákaz zruší a začnou se dovážet desetkrát levnější okurky odněkud odjinud. Já myslím, že žádný spotřebitel této země takovouto absurdní politiku nechce. Není to pro nás návodem, není to pro nás příkladem a myslím, že to dobře vědí země západní Evropy.

Vláda se nezříká, abychom nemluvili falešně, této sféry, ví, že nejvíce dotací z kapes daňových poplatníků šlo, jde dnes a půjde i v budoucnu právě do zemědělství. Prostě nenalhávejme si to, ale začínejme jako ve všech jiných lidských aktivitách od spodu, nikoli od shora. Nejdříve musí být aktivita člověka zabývajícího se zemědělstvím, pak může být doplňková pomoc státu. Nemůže to být v žádném případě opačně.

Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně Marie Stiborová interpeluje předsedu vlády pana Václava Klause ve věci česko-německých vztahů.

Poslankyně Marie Stiborová: Pane předsedo vlády, minulý týden odmítli poslanci vládních stran návrh Levého bloku, aby vláda informovala o výsledcích jednání a současném stavu ve vztazích mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. To je neomluvitelné. Informace jsou zvlášť důležité v této době, kdy při jednání o deklaraci, která měla být přijata Parlamentem, došlo k situaci, že si německá strana klade nové požadavky. Stav vyvrcholil i nehorázným prohlášením ministra Kinkela, který degradoval Postupimskou dohodu pouze na politické prohlášení. Nezpochybnitelnost Postupimské dohody se výsostně dotýká i českého státu a jeho občanů. Ptám se vám, pane premiére:

Za prvé. Jaké jsou výsledky jednání vedené vládami obou zemí? Vláda České republiky jednání vedla a převzala za ně za českou stranu plnou odpovědnost. Tvrdíte-li, že naše vztahy jsou standardní, ptám se, kdy tedy v rámci těchto standardních a normálních vztahů budou odškodněny české oběti nacismu, tak jak byly odškodněny v jiných zemích?

Za druhé. Ani veřejnost ani poslanci neznají připravovaný text deklarace. To považuji za nenormální. Ptám se vás, pane premiére, kdy bude text zveřejněn? Vyzývám vás, aby tak vláda neprodleně učinila. Sdělte mi, zda můj požadavek akceptujete.

Za třetí. Proč nereagovala vláda státně odpovídající formou, že zpochybňování Postupimské dohody je pro Českou republiku nepřijatelné a nepřípustné? Proč, když na tuto skutečnost oficiálně reagovaly velmoci garantující poválečné uspořádání Evropy, tedy USA, Velká Británie a Rusko, a potvrdily platnost Postupimské dohody se všemi důsledky? Totéž jsme očekávali od premiéra a vlády České republiky, a to ihned po prohlášení pana Kinkela. To se však nestalo. Považuji to za chybu, protože hájení zájmů České republiky je pro vládu základní neměnnou povinností. (Předsedající: paní poslankyně, váš čas uplývá.) Odpovězte mi, prosím, pane premiére, i na tuto třetí otázku. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan předseda vlády odpoví.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Paní poslankyně, je to faleš, faleš, faleš. (Potlesk.) Samá faleš, co říkáte, samý pokus demagogicky vytvářet antiněmecké nálady a parazitovat potom na takto vytvořených náladách v rámci následujícího volebního období. Je to faleš, styděl bych se za to. Já jsem na mítinku v Plzni minulý týden řekl zřetelně a jasně, že prosím všechny politické subjekty této země, aby se o takových věcech, jako jsou česko-německé vztahy, platnost všech těch či oněch dohod, abychom nedělali stranické, partajní rejdy a hádky a předhánění se, protože to je věc natolik vážná a natolik křehká, že bych všechny moc prosil, aby z toho neudělali laciná volební gesta.

Mrzí mě, že se toho dopouštíte. Je to faleš, opakuji ještě jednou, je to falešná hra a já se divím, že něco takového děláte.

Nejdříve bych řekl o míře informace. Pokud se nemýlím, jste členka zahraničního výboru, nebo se mýlím? Jste. Pokud já jsem informován, protože právě nepotřebujeme o této věci, o této křehké věci, tyátr tohoto typu, ministr zahraničí navštívil zahraniční výbor Parlamentu a o této věci podal informaci. Předpokládám, že informována jste. Prohlašuji, že to, že teď říkáte, že informována nejste, není, a nemůže být pravda.

Začal bych zespoda. Takzvané zpochybňování Postupimské dohody. Velmi rád bych obrátil vaši pozornost na to, kdo, kdy a jakou formou to takzvaně zpochybnil.

Prohlašuji, že si nejsem vědom, že by toto zpochybnění učinila německá vláda. Protože to neučinila německá vláda, nebylo také sebemenšího důvodu, aby reakci udělala česká vláda.

Každý z nás ve sdělovacích prostředcích tuto reakci opakovaně udělal. Tuto reakci jednoznačně udělal ministr zahraničí České republiky. Tuto reakci jsem opakovaně před sdělovacími prostředky udělal já. Opakoval jsem několikrát, že se nikdy v naší přítomnosti nezmínila Postupimská dohoda.

Prohlašuji, za šest let v politice, za šest let jednání na nejrůznějších úrovních s německou stranou se v mé přítomnosti nikdy slovo Postupimská dohoda nevyslovilo, nikdy nedošlo k sebemenší diskusi na toto téma. Kdyby došlo, mohl bych na to jednoznačně reagovat.

Pro mě je Postupimská dohoda, opakuji s nadsázkou, stejně jako Zlatá bula sicilská, věcí, která patří do učebnic dějepisu. Víc mě nezajímá.

Východiskem pro cokoliv, čím se zabýváme, je status quo a nemožnost tento status quo jakýmkoliv způsobem změnit.

Myslím, že je to dostatečně jednoznačné prohlášení, dostatečně jasná formulace. Jestli chcete říci ještě něco silnějšího a razantnějšího, myslím si, že to není potřeba pro nikoho z nás. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně Stiborová využije jednominutové příležitosti k doplňujícímu dotazu. Prosím.

Poslankyně Marie Stiborová: Pane premiére, dámy a pánové, domnívala jsem se, že v této místnosti, v této budově, budeme věcně argumentovat.

Myslím, že pomineme mítinky v jakýchkoliv městech. Toto je Parlament České republiky a vláda České republiky, a vláda je Parlamentu odpovědná.

Musím říci jasně, jestli si myslí premiér Klaus, že byli poslanci informováni, mohu tvrdit stejně totéž, co řekl pan premiér, jenže v opačném gardu. Navíc je zahraniční politika věcí veřejnou, tedy mají být informováni především občané...

Pokud se týká záležitostí těch otázek, které jsem položila, nebylo na ně odpovězeno.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Paní poslankyně, musím opakovat svá slůvka: faleš, faleš, faleš. Odpovězeno na ně bylo, prohlašuji zodpovědně.

Jednoznačně jsem řekl, kdo informoval zahraniční výbor Parlamentu; jestli jste nepřišla na tuto schůzku, myslím, že je to vaše chyba. Přišla jste o tuto možnost, abyste byla informována.

O Postupimských dohodách jsem řekl jasný názor, a jasně jsem vám vysvětlil situaci.

Vy dobře víte, že je pravda, že nedošlo k žádnému usnesení německé vlády na toto téma. Nedostali jsme žádný dopis německé vlády. Pokud se nemýlím, bylo to náhodné prohlášení ministra zahraničí, mezi řečí, a my jsme na to podle mého názoru adekvátním způsobem všichni zareagovali.

Nic nového říci nemohu; silnější slovo říci nemohu a také si myslím, že silnější slovo říkat nemá žádný smysl. Silnějším slovem se nic nevyhrává. Silnějším slovem se také nic nedohodne.

Vy chcete znát text deklarace. Myslím, že text deklarace je možné znát v momentu, až se přiblíží k jakékoliv podobě, kdy je k diskusi možný, kdy je východiskem pro jakékoliv rozhodování vlády. Chcete-li tak tento text dohody, zeptal bych se tady kolegů ve vládě, jestli ho znají. Protože jsou to náčrty, variantní formulace jednotlivých vět této deklarace.

Prohlašuji, že ani nikdy tyto formulace nebyly licitovány na vládě. Jestli myslíte, že je to vláda - Parlament spor, nikoliv. Zatím to probíhá v kategorii jednání náměstků ministra zahraničí.

Nikdy tento dokument nedosáhl takové úrovně, takové míry hotovosti, definitivnosti, aby měl ministr zahraničí pocit, že ho má třeba prvně předložit vládě, a vláda by teprve mohla učinit usnesení, že takhle ho bere a odesílá ho k diskusi do Parlamentu.

V této fázi to prostě není, a vy to víte, že to v té fázi není, protože na řadu bodů této možné deklarace mají obě jednající strany odlišný názor.

Nevidím důvod, že bychom teď tady tu deklaraci spolu psali, že bychom my tady jednostranně diktovali jednotlivé formulace. Nedovedu si představit, jak by to tak bylo.

Souhlasíte, že tak není mezinárodní dohodu na žádné téma možné předem projednat, předurčit apod. Pak by to nebyla dohoda, pak by to byl diktát jedné strany; v daném případě strany české.

Doufám, že ani nesníte o tom, že by tento postup mohl být pro jakéhokoli partnera včetně Německa, nebo počínaje a konče Německem, že by takovýto postup mohl být přijatelný.

Nehrozí, že bychom tuto dohodu udělali za vašimi zády, ale hrozí, a je to odlišení role exekutivy a Parlamentu, kdo, kdy, a do jaké fáze vede přípravná jednání o této věci.

Čili ta hra, kterou vy s námi hrajete, je falešná, nedůstojná, a já vás prosím, ve jménu státních a národních zájmů této země, abyste něco takového vy a vaši kolegové nedělali.

Předseda PSP Milan Uhde: Skončila doba vymezená ústním interpelacím určeným předsedovi vlády panu Václavu Klausovi.

Po dvouminutové přestávce, v 17.00 hodin, začneme ústní interpelace určené jednotlivým členům vlády.

Jako první vystoupí pan poslanec Vratislav Votava s interpelací určenou ministru zahraničí Josefu Zielencovi.

(Schůze přerušena v 16.58 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 17.00 hodin.)

Předseda PSP Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji ústní interpelace určené členům vlády České republiky. Jako prvního zvu k řečništi pana poslance Vratislava Votavu, aby interpeloval ministra zahraničních věcí Josefa Zielence ve věci kritických analýz rozšíření Severoatlantické aliance. Připraví se pan poslanec Josef Valenta.

Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, dovolte mi, abych se obrátil s interpelací na ministra zahraničních věcí pana Josefa Zielence. Má interpelace se týká studie o rozšíření NATO, kterou zveřejnily na počátku tohoto roku Britsko-americká bezpečnostní rada se sídlem v Londýně a Středisko pro evropskou bezpečnost a odzbrojení v Bruselu.

Tato studie nese příznačný název "Studie o rozšíření NATO - destabilizace Evropy" a obsahuje ostrou, zásadní, ale velmi realistickou kritiku tzv. interní studie "NATO - rozšíření na východ". Ukazuje, že tato studie se - doslova říká "nebezpečně vyhýbá" otázkám nešíření jaderných zbraní, zejména na území nových členů ze střední a východní Evropy, stejně jako zvýšení prudké převahy NATO v konvenčních zbraních, a to i v rozporu se smlouvou CFE.

Náklady na rozšíření NATO jsou zde odhadovány v rozmezí od 7 do 70 mld. amerických dolarů. Státy, které chtějí vstoupit ze střední a východní Evropy, musejí počítat s náklady 2,5 mld. amerických dolarů. Domnívám se, že tato studie ukazuje obrovskou cenu a zároveň upozorňuje na naléhavá rizika destabilizace a rozštěpení evropského kontinentu, jakož i důsledku dalšího rozšíření, dalšího posunutí Severoatlantického paktu dále na východ. Vznáším tedy dotaz, zdali je Ministerstvu zahraničních věcí znám obsah této studie a zdali je odhodláno nebo připraveno brát tato rizika destabilizace a rozštěpení Evropy dostatečným způsobem v úvahu, nebo zda-li se nedomnívá (Předsedající: Pane poslanče, čas uplynul.), že by bylo správnější nastoupit cestu neutralizace střední a východní Evropy nežli vstupu do NATO. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec odpoví na tuto ústní interpelaci.