Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paynovi a otevírám obecnou rozpravu. Nemám do ní žádnou písemnou přihlášku. Táži se, kdo se hlásí ze svého místa. Nevidím ani přihlášku z místa, proto obecnou rozpravu končím a otevírám rozpravu podrobnou. Ani do ní se nikdo písemně nepřihlásil a vidím, že se nehlásí ani nikdo z místa, proto podrobnou rozpravu uzavírám.

A protože nezazněl návrh na vrácení zákona výboru k novému projednání nebo k zamítnutí, může sněmovna přikročit ke třetímu čtení. Uzavřením podrobné rozpravy jsme druhé čtení ukončili, přistupuji ke třetímu čtení a otevírám rozpravu podle § 95, odst. 7. Nikdo se nehlásí do této rozpravy, proto ji uzavírám.

Žádám navrhovatele pana ministra Josefa Zielence, aby sdělil, zda hodlá využít práva ještě jednou zhodnotit celý návrh v závěrečném slově, připomenout jej sněmovně. Není tomu tak.

Táži se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Není tomu tak. Poněvadž nebyly podány žádné pozměňovací ani jiné návrhy, přikročíme na závěr třetího čtení k hlasování.

Přednesu ještě jednou návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna schvaluje vládní návrh zákona o zrušení zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá hora), ve znění zákona č. 215/1993 Sb., zákona č. 42/1995 Sb., a zákona č. 302/1995 Sb., podle sněmovního tisku 2114.

Odhlásil jsem vás, prosím přihlaste se svými registračními kartami znovu.

Dám ve 28. hlasování hlasovat o předloženém návrhu usnesení.

Kdo jej podporujete, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 28. hlasování skončilo.

Ze 109 přítomných bylo 105 pro, 2 proti. Návrh zákona byl přijat, a já to tedy konstatuji.

Ukončili jsme projednávání prvního bodu.

Nyní vyhlašuji 15minutovou přestávku a sděluji sněmovně, že během této přestávky se pan prezident republiky Václav Havel s námi rozloučí. Pokračujeme v 16.45 hodin.

(Schůze přerušena v 16.27 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 16.45 hodin.)

Předseda PSP Milan Uhde: Vážení páni poslanci, vážené dámy, zvu vás do jednací síně. Je 16.45 hodin a je na čase začít.

Dalším bodem je

Z pověření navrhovatelů uvede předložený návrh zákona pan poslanec Josef Ježek. Žádám ho, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolil bych si nejdříve několik víceméně osobních poznámek k danému tématu.

Nejsem povoláním kartograf, jehož hlavním cílem je "čmárat po mapách". Má profese je ekonomická a regionální geografie. V rámci mé odborné praxe jsem byl v období let 1969 - 1989 svědkem velice marných pokusů bývalého režimu o reformu národních výborů.

Zcela paradoxně sametová revoluce realizovala jednu z variant reformy národních výborů a rozhodla revolučním způsobem o zrušení krajských národních výborů.

Před zhruba šesti lety jsem se řízením osudu ocitl na jednom jednání u kulatého stolu, kde jsem tehdy v rámci bodu, který se týkal přípravy voleb do tehdy ještě národních výborů v roce 1990, kde jsem pronesl plamennou řeč o tom, jak by bylo dobře zřídit v této zemi obecní samosprávu.

Posléze jsem v dubnu 1990 měl tu čest být u toho, když skupina lidí na Ministerstvu vnitra rozhodla o tom, že národní výbory budou zcela logicky, s ohledem na předchozí zrušení ústavního zakotvení vedoucí role KSČ, zrušeny.

Mohu říct, že celých šest let jsem byl tak či onak účasten rozmanitých debat na téma reforma veřejné správy, decentralizace atd.

To je, dá se říct, moje individuální motivace, proč se domnívám, že přes neúspěch vládního návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků minulý rok v červnu, proč bylo rozumné předložit tento zákon jako návrh poslanecký.

Chtěl bych zejména říct, že to není návrh zákona, který především řeší otázku územního členění, který především neřeší to, v kterém městě bude sídlit ten či onen úřad, ale je to ústavní zákon, kterým se vlastně vytváří regionální úroveň samosprávy, kterou Ústava předpokládá.

Jde zároveň o naplnění principu subsidiarity uvnitř státu v této oblasti, jak se později pokusím ještě ukázat.

Jde o moment kompatibility s Evropskou unií, která nyní funguje na základě Maastrichtských dohod.

Cílem poslaneckého návrhu ústavního zákona je vytvoření, mohli bychom říci, krajské samosprávy, je vytvoření zastupitelských orgánů samosprávy, které jsou od roku 1990 v obcích, též na úrovni krajů.

Nehrozí nová federace, konfederace ani spolkový stát, protože Ústava z roku 1992 jednoznačně stanoví, že Česká republika je jednotný stát, přesto však jistý prvek federalismu zde je. Budoucí krajská zastupitelstva, podle platné Ústavy, mohou předkládat návrhy zákonů.

Co je doposud známo o působnostech těchto zastupitelstev?

Často se totiž tvrdí, že o působnostech nikdo nic neví. Tak to není pravda, protože vládní návrh ze srpna 1994 - byl to vládní návrh ústavního zákona, jehož projednávání bylo přerušeno usnesením sněmovny - s tím, že Poslanecká sněmovna se vyslovila pro předložení jednoho zákona o zemích a krajích, kde by byla řešena jak působnost těchto zastupitelstev, tak orgánů, tak i výkon státní správy.

Čili tento vládní návrh zákona o působnostech ze srpna 1994 (tedy 1,5 roku starý) hovoří zejména o zajišťování veřejných služeb v oblasti sociální péče, zdravotnictví, dopravy, školství a kultury, zejména zřizováním právnických osob a zařízení. Dále by toto zastupitelstvo mělo schvalovat vlastní rozpočet a hospodařit podle něj, mělo by rozdělovat finanční hospodaření právnických osob a zařízení, jimž je zřizovatelem a přidělovat dotace z vlastních rozpočtových prostředků i kontrolovat jejich použití.

V rámci přípravy zákona o krajích lze s jistotou očekávat diskusi o event. působnostech v oblasti životního prostředí, územního plánování i regionálního rozvoje.

Předkládaný poslanecký návrh ústavního zákona doplňuje Hlavu VII Ústavy, Územní samospráva. Přijetí návrhu v žádném případě (to chci podtrhnout) neznamená okamžité ustavení těchto územních samosprávných celků.

Domnívám se, že je v obecném zájmu, aby příslušné krajské volby byly uskutečněny nejdříve společně s volbami obecními i senátními v listopadu 1998. Proto je žádoucí, aby o nezbytném doplnění ústavy rozhodl ještě tento současný ústavodárný Parlament.

Obě komory, které vzejdou z letošních voleb, budou muset do konce roku 1997, případně do poloviny roku 1998, projednat a schválit velké množství právních norem, které by event. tyto volby umožnily, včetně nového zákona o obcích, zákona o krajích a zemích, nový zákon o okresních úřadech, event. nová rozpočtová pravidla a celou řadu dalších.

Význam nových rozpočtových pravidel je nutno velice vyzvednout, protože doufám, že se podaří prosadit institut finančního vyrovnání rozpočtů obcí v rámci krajů i rozpočtů krajů v rámci celého státu, včetně oddělení rozpočtů obcí od rozpočtů okresních úřadů, což umožní mj. neprodleně zrušit problematická okresní shromáždění. Ale přesto další úroveň veřejných rozpočtů, tzn. rozpočty krajské, ze kterých bude možné přispívat např. na provoz nemocnic, na veřejnou dopravu (což je nyní velice aktuální problém), na různé ekologické investice, nemůže pravděpodobně existovat dříve než v r. 1999.

To jsou tedy zásadní motivy, proč je poslanecký návrh ústavního zákona navržen. Je to zásadní opatření v oblasti decentralizace a reformy veřejné správy, ale s tím, že proces decentralizace i proces reformy veřejné správy tím vyřešen není. To je téma věčné, téma, které hýbe každým státem, pokud existuje. Myslím, že skutečně by bylo rozumné, kdyby po čtyřech letech diskusí, pro někoho po šesti letech, tento ústavní zákon byl schválen a umožnil další postup.

Myslím, že by bylo docela užitečné připomenout výroky známého politologa Jacka Rupnika, který se zde zúčastnil jednoho velmi zajímavého semináře o decentralizaci.

Já si dovolím pár vět odcitovat: "Ale ve střední Evropě zjišťujeme také něco, co platí zvláště pro Českou republiku. Po úvodní fázi velké euforie, nadšení a angažovanosti lidí, nastala fáze apatie, skepse, ne-li rezignace na politiku. Výzkumy veřejného mínění ukazují, že nové demokratické instituce jsou již zpochybňovány, důvěra k nim třeba na rozdíl od trvalé důvěry v prezidenta klesá. Únava z demokracie, která se teprve rodí, je nebezpečná a zde právě vzniká nejpádnější argument pro decentralizaci, protože občan se potřebuje identifikovat s něčím, co je mu blízké, co opravdu řeší jeho problémy. Vyvstává ovšem otázka, zda mezistupeň mezi obcí a státní mocí není jenom další byrokratickou strukturou, která bude zbytečně spotřebovávat peníze a věci ještě více zkomplikuje, protože na regionální úrovni nemusí být politická většina stejná jako na úrovni celého státu. Ale problémy, které se řeší na regionální úrovni, nejsou v tom nejplošším slova smyslu ideologické nebo politické, mají více pragmatickou konkrétní povahu. Decentralizace by mohla být prostředkem k posílení občanské společnosti a vůbec identifikace společnosti s demokratickými institucemi. Není pouze protiváhou působící na úkor státní moci, ale rovněž posílením demokratického procesu a tedy také posílením soudržnosti státu."

Pokud je zmínka o soudržnosti státu, dovolte mi připomenout onu (použiji toho slova) tak zvanou moravskou otázku, ale jde o to, jestli je to otázka pouze tak zvaná, protože v geopolitických základech tohoto státu je prostě dualismus. Čechy a Morava jsou celky, které jsou jak v realitě současné, tak zejména v dlouhé realitě historické prostě zakotveny a stát, který tyto dva celky slučuje, pochopitelně musí mít takové státoprávní uspořádání, aby nebyla ohrožena jeho soudržnost.

Čili pro řešení této zásadní otázky státoprávního uspořádání je opět velmi důležité konečně v otázce ústavního zákona rozhodnout. Zároveň je to věc stability státu. Já jsem již několikrát prohlásil, že moje motivace v této věci je mnohem více dána mým působením v zahraničním výboru než jakýmisi představami o té či oné podobě uspořádání veřejné správy.

V citátu z výroku Jacka Rupnika byla zmínka o vytváření různých byrokratických struktur.

Já bych si jen dovolil sdělit Poslanecké sněmovně to, že komise pro reformu veřejné správy měla k dispozici materiál zpracovaný Úřadem pro legislativu a veřejnou správu ČR pro jednání vlády. Tento materiál byl minulý týden ve středu rozmnožen, každý člen komise ho má. Tam je přímo monumentální seznam jednak dekoncentrovaných orgánů státní správy, jednak seznam detašovaných pracovišť ministerstev a jiných ústředních orgánů. Čili pokud jde o to, že mají vznikat nějaké byrokratické mezistruktury, tak myslím, že toto je důkaz, že byrokratické mezistruktury existují, přímo bují, možná dokonce způsobem, který by se dal nazvat zhoubným. Mohu pouze konstatovat, že ve všech dekoncentrovaných orgánech státní správy ve třetím čtvrtletí roku 1995 pracovalo více než 106 000 pracovníků a tento počet se po novém roce zvětšil. Mohu říci, že jsme už překonali celkový počet pracovníků ONV a KNV z r. 1989 dohromady. Detašovaná pracoviště ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy celkem zaměstnávala již téměř 3000 pracovníků. Takže v této věci, pokud se má docílit jisté racionalizace, tak je opět podle mě nejvyšší čas.

Jednou z možností, jak tyto byrokratické struktury nebo mezistruktury nějakým způsobem zkrátit, tedy resp. zkrátit jejich bujení, rozrůstání, je decentralizace, což znamená přenesení působnosti těchto institucí na samosprávný orgán, v tomto případě krajský a zemský.

Podobné zhoubné bujení nastalo i ve sféře rozpočtových a příspěvkových organizací. Existuje totiž představa ministerstva financí, která je v současné době v připomínkovém řízení. Jedná se o věcný záměr zákona o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí, čili o rozpočtová pravidla. Zatím, pokud vím, se počítá s tím, že ve druhém pololetí t. r. by měl být tento zákon předložen. V tomto materiálu najdete např. takovéto teze:

Zejména v obecní soustavě existují příspěvkové organizace, které suplují podnikatelské subjekty a u kterých vedlejší (podnikatelská) činnost převažuje nad hlavní. U těchto organizací se tak vytrácí původní smysl, totiž poskytování veřejně prospěšných služeb. Podnikáním se státním či obecním majetkem určeným původně k jinému účelu tak mnohdy narušují korektní hospodářskou soutěž, příp. se snaží obejít daňové předpisy.

Jiná teze: Podnikatelská činnost rozpočtových a příspěvkových organizací se neomezuje na využívání v hlavní činnosti momentálně nadbytečných majetkových a pracovních kapacit, ale v mnoha případech se stává středem péče a pozornosti organizace na úkor její hlavní činnosti. Současně chybí i rozumné zásady, které by měly povahu právního předpisu, rozumné zásady poskytování dotací ze státního rozpočtu. Další požadavek je konečně oddělit rozpočty obcí od státního rozpočtu, zrušit přerozdělování přes rozpočty okresních úřadů, začlenit rozpočty okresních úřadů do kapitol některých ministerstev, resp. do kapitoly jednoho ministerstva. Zde se uvádí alternativa např. ministerstvo financí nebo ministerstvo vnitra.

Je to v podstatě zásadní úkol, který fakticky umožňuje ukončit daňovou reformu. Zde je možno říci i to, že pravděpodobně může dojít i k tomu, že případně budou navrhovány další místní daně, např. na regionální úrovni, samozřejmé s tím, že celkové daňové zatížení se rozhodně nebude zvyšovat, nýbrž by mělo být sníženo. Toto jsou hlavní prvky celého procesu decentralizace, regionalizace, které by schválením tohoto ústavního zákona měly být umožněny.

Nyní bych nesděloval sněmovně dílčí připomínky k návrhu ústavního zákona, k návrhu jednotlivých článků, příp. k jednotlivým pozměňovacím návrhům, tak jak byly diskutovány a projednávány v obou výborech. Chtěl bych se zeptat pana předsedy, zda jsem přihlášen do podrobné rozpravy s tím, že bych na začátku podrobné rozpravy si dovolil o těchto problémech ohledně znění jednotlivých článků vystoupit. (Předseda PSP M. Uhde: Je tomu tak.) Pokud je to možné, prozatím bych si vystoupení navrhovatele dovolil ukončit. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Josefu Ježkovi. Připomínám, že návrh zákona jsme v prvním čtení přikázali výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a ústavně právnímu výboru. Zpravodajem výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí byl určen pan poslanec Jan Litomiský, zpravodajem ústavně právního výboru poslanec Marek Benda. Žádám pány poslance, aby nás postupně informovali o stanovisku svého výboru. Prvního předvolávám pana poslance Jana Litomiského. Prosím, máte slovo. Připraví se pan zpravodaj Marek Benda.

Poslanec Jan Litomiský: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí projednal přikázaný text ústavního zákona a velkou většinou ho schválil s jedním pozměňovacím návrhem, který potom přednesu. Výbor pro veřejnou správu vycházel přitom z usnesení parlamentní komise pro reformu veřejné správy, která se shodla převážnou většinou na rozdělení České republiky do 8 - 10 krajů a vycházela ze zásady, že má být zachována soustava okresních úřadů a okres se má stát základní skladební jednotkou nově vytvořených krajů. Komise byla vedena především snahou nevytvářet zbytečné úřady a co nejvíce navázat na současný systém státní správy.

Domnívali jsme se, že vláda sama by měla mít zájem na tom, aby se zbavila zodpovědnosti za věci, které nedokáže sama z centra efektivně spravovat. V současné době je situace taková, že o řadě věcí rozhodují úředníci a tyto věci jsou hluboko pod rozlišovací schopností jednotlivých ministrů, kteří potom nesou politickou odpovědnost za něco, co nedokáží kontrolovat.

Pozměňovací návrh, který jménem výboru předkládám, zní takto: v bodu 5, Severočeský, vypustit okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Liberec a v bodě 6, Východočeský, vypustit okres Semily. Zařadit nový bod, Liberecký, s okresy Liberec, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Semily. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Litomiskému a prosím, aby v rozpravě podrobné svůj pozměňovací návrh ještě jednou připomněl, aby se na něj nezapomnělo.

Prosím poslance Marka Bendu, zpravodaje ústavně právního výboru, aby se ujal slova.

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ústavně právní výbor projednal 27. února 1996 návrh poslance Josefa Ježka a dalších na vydání ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, tisk 1912.

Ústavně právní výbor nepřijal usnesení, jímž by doporučil Poslanecké sněmovně předložený návrh ústavního zákona schválit, zároveň nepřijal ani usnesení, jímž by doporučil Poslanecké sněmovně předložený návrh ústavního zákona neschválit.

Ústavně právní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně jeden pozměňovací návrh, a to tento:

Článek 7, který by měl znít: Tento zákon nabývá účinnosti dnem 30. června 1998.

Vycházeli jsme právě z té představy, že pokud by se volby měly konat, měly by být na podzim roku 1998, aby tedy mohly být 30. června zahájeny definitivní práce, aby se volby mohly konat.

To je vše, jasně to svědčí o jednání ústavně právního výboru.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi.

Mám před sebou písemné přihlášky do rozpravy. Prosím, aby přihlášení zkontrolovali, zda jsem správně jejich přihlášky roztřídil. Podle toho, co je na přihláškách uvedeno, soudím, že poslanec Josef Ježek, paní poslankyně Gerta Mazalová, dále pan poslanec František Kačenka, Vladimír Řezáč a Petr Kavan mají zájem vystoupit v podrobné rozpravě, zatímco pan poslanec Jiří Payne, pan poslanec Jaroslav Melichar a pan poslanec Jozef Wagner se hlásili do všeobecné rozpravy. Je tomu tak?

Otvírám obecnou rozpravu. Žádám pana poslance Jiřího Payna, aby se ujal slova a aby se připravil pan poslanec Jaroslav Melichar.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, vláda České republiky se usnesla, že považuje zrušení zemí v roce 1949 a vzniklé územně správní uspořádání z té doby za nespravedlivý akt, vzešlý z byrokraticko-centristické praxe, a že je třeba provést reformu státní správy, při níž by měly být zrušeny kraje jako umělý a zbytečný mezičlánek mezi republikou a okresem.

Na tom se, vážená sněmovno, usnesla vláda v červnu 1990. Pozoruhodné je, že úroveň krajského zřízení byla nazvána byrokraticko-centristickou praxí. Dnes slyšíme argumenty přesně opačné. Do jisté míry obdobou těchto návrhů bylo již župní zřízení, které bylo do jisté míry analogické krajskému uspořádání po roce 1948, které bylo právě prosazeno pod vlivem totalitní moci. Takže vidíme, že tutéž instituci, nějaký správní článek mezi obcí a vládou, mohou jedni nazývat prostředkem k decentralizaci a jiní naopak za nástroj byrokraticko-centristické praxe.

Vedle toho se ukázalo právě při reformě veřejné správy, kterou navrhnul premiér Pithart, že kroky nebyly systémově promyšleny, nebyly zasazeny do nějakého základního konceptu veřejné správy, avšak se z toho také až dodnes vzpamatováváme. Dodnes nebyly důsledky této nepromyšlené reformy zcela napraveny.

Zároveň se stalo tehdy zřejmým, že rozkolísání státní správy, veřejné správy, státního aparátu má závažné důsledky. A pokud se mu chceme vyhnout, pak je potřeba uvažovat o reformě vždy velmi dobře připravené, je potřeba uvažovat o systémových změnách a je potřeba také všechny reformy zavádět k nějakému stanovenému datu a vědět, co se v ten den stane tak, abychom se na to mohli připravit.

Když dnes hovoříme v souvislosti s navrženým ústavním zákonem o reformě veřejné správy, ve kterém nám navrhovatel dokonce slíbil řešení všech možných i nemožných těžkostí, které by spasitelně tento návrh odstranil, pak si musíme skutečně položit otázku, jak má vypadat naše veřejná správa. Přejeme si smíšené úřady? Přejeme si všeobecnou politickou správu na územním principu? Nebo máme mít státní správu monokratickou? Jak chceme uspořádat státní správu? Mám pocit, že v této věci zdaleka nemáme jasno. A to je právě to, čeho bychom se měli vyvarovat. Přesně stejně jsme neměli jasno v době, kdy premiér Pithart v létě roku 1990 navrhnul některé zásadní změny ve státní správě.

Bohužel musím říci, že všechny katastrofické předpovědi, které jsem tehdy přednesl z tohoto místa, se nám vyplnily. Tehdy jsem například předvídal, že se klidně může stát, že některá samospráva nám zvlčí a že prošustruje obecní majetek a obec se dostane takzvaně na buben, zbankrotuje. A podívejme se, co se stalo v Hřensku. Prodali dokonce pozemek pod radnicí. Samozřejmě, že to až v poslední řadě. Napřed rozprodali veškerý obecní majetek, takže jim nezbylo vůbec nic. Všechny katastrofické scénáře se vyplnily - bohužel.

A dnes stojíme na prahu dalšího kroku, který spustí nekontrolovanou řadu dalších katastrofických scénářů, na které nejsme připraveni. Myslím si, že by stálo za to, než přistoupíme k prvnímu kroku, vědět něco o tom, jaké kroky budou následovat. Měli bychom vědět něco o tom, jak bude potom vypadat správní postup, správní řízení. Měli bychom vědět, v jakém poměru bude přímá správa a hospodářská správa. To všechno bychom si měli zodpovědět dříve, než k takovému kroku přistoupíme. Hrajeme zde zvláštní hru, protože pan navrhovatel na jedné straně jako koaliční poslanec se dovolává vlády, na druhé straně navrhuje cosi, co není slučitelné s dalšími vládními návrhy. Je to zvláštní hra. Ptám se, co je cílem této hry, protože zcela zřejmě tento návrh nesměřuje k veřejné správě liberálního státu. Ten návrh dokonce ani nemá politický rozměr. Politickou motivací - zdá se - je snad jedině škodolibost, protože decentralizace není programem, decentralizace za každou cenu není řešením. Cílem je promyšlená efektivní veřejná správa, ale decentralizace sama o sobě není programem a není řešením toho, o čem zde navrhovatel hovořil. Pouhé nahrazení tzv. pragocentrismu brnocentrismem nebo jakýmkoli jiným centrismem může být pro Olomouc nebo Ostravsko stejně tíživým. Naopak, nedořešené postavení Prahy v tomto návrhu, který máme před sebou, svědčí o tom, že debaty o veřejné správě zdaleka ještě nedospěly k okamžiku, kdy bychom měli jasno v tom, co vlastně chceme budovat, kdy bychom měli jasnou vizi.

A musíme se zde trochu zastat Prahy, protože Praha je velmi často kritizována za svůj pragocentrismus a nutno říci, že některé kroky byly v posledních letech vůči Praze více než macešské. Domnívám se, že by si Praha jako hlavní město přece jenom zasloužila větší pozomost. Nutno říci, že má dnes například životní prostředí horší než celá řada severočeských oblastí, právě proto, že tam investice byly do životního prostředí, zatímco Praha je z důvodů obrany před pragocentrismem nedostala. Dobrá. Je-li ale tedy cílem efektivní, funkční, levná veřejná správa - a já k tomu dodávám ještě moderní veřejná správa, pak si musíme položit otázky, čemu, jakému státu bude tato správa sloužit.

A problém je v tom, že Česká republika se právě teď nachází v období poměrně dynamického rozvoje. Zatímco před několika lety jsme netušili, neměli jsme představu, jak se bude tento stát, jakou rychlostí se bude vyvíjet, tak dnes o tom víme možná něco více. Přinejmenším víme, že dynamika rozvoje této země je poměrně veliká. A právě proto je velmi obtížné dnes se znalostí pouze rakousko-uherských byrokratických postupů a komunistického správního systému rozhodnout přesně, jaký typ správy této země bude tím nejefektivnějším. A já se ptám nepromítne se náhodou do požadavků na územní členění vybudování státního informačního systému České republiky? Nebude to znamenat revoluční změnu v požadavcích na územní uspořádání? Nestálo by za to dnes opustit ta rakousko-uherská klišé a budovat naprosto moderní státní správu, která by nám právě ušetřila mnoho úředníků? Ale pak by musela být založena na naprosto jiných postupech, než na rakousko-uherské byrokratické rutině. Pak prostě ta teorie řízení musí být na současné úrovni. Na tom bychom se ale museli zde ve sněmovně dohodnout. To by musela být součást té reformy veřejné správy.

Nutno říci, že profesor Weyr ve dvacátých letech se také podrobně zabýval reformou veřejné správy. Sám tehdy poukazoval na to, že rozvíjející se Československo potřebuje veřejnou správu moderní. Obávám se, že dnes nejsme zdaleka ani na takové úrovni, na jaké byl profesor Weyr ve dvacátých letech. Obávám se, že předložený návrh ustrnul nejenom na úrovni reformy premiéra Pitharta z roku 1990, ale možná i na úrovni ještě starší.

Jestliže hovoříme o správních územích, pak ta území musí respektovat - a tak se to popisuje v různých knihách zeměpisná, dopravní, hospodářská, kulturní i historická hlediska. Nepochybně. Problém je v tom, že jenom v dopravě se budují nové koridory. Dopravní spojení se zcela mění a navazují se na evropské dopravní systémy a tím se i mění požadavky na územní členění státu. Obávám se, že se nám mohou vyrojit náruživí přerozdělovači peněz, kteří sice ukojí své vášně plánovat, řídit a slibovat, kteří možná budou uspokojeni tím, že budou přemlouváni ve věcech dotací, protože budou tyto dotace přidělovat. A já v tom vidím dokonce snahu nahradit těmito přerozdělovači objektivizující kritéria, která by byla daleko smysluplnější.

Nechci teď být extrémně podezíravý, ale na druhé straně jako konzervativní politik vím něco o tom, jak se lidé chovají, jestliže se dostanou do situace pokušení.

A to pokušení - nedělejme si iluze - ze strany zástupců obcí k představitelům tohoto navrhovaného článku nepochybně přijde. Obávám se, abychom si tady nevybudovali regionální diktátory - přerozdělovače, kteří budou vládnout obcím daleko tvrdší rukou než liberální vláda. Obávám se, aby nedošlo k záměně samosprávy za rozpočtovou samoobsluhu. V žádném případě - si myslím - nemůžeme přijmout provizorní návrhy, dílčí návrhy. Správní uspořádání je třeba řešit koncepčně a s rozvahou. Myslím si. že debata o analýze jednotlivých vlivů, jednotlivých aspektů členění, kořenů problémů, debata o reacionálním návrhu řešení se zatím neodehrává.

České země naštěstí přežily reformu z roku 1920. České země přežily i nespravedlivý akt vzešlý z byrokraticko-centristické praxe - jak to nazval premiér Pithart - který zrušil země a zavedl kraje. Věřím, že je reálná šance, že by české země přežily i schválení návrhu pana poslance Ježka. Ale materie je příliš závazná, než abychom o ní žertovali nebo abychom experimentovali. Dosud jsme se ještě nevzpamatovali z kompetenčních přesunů po zrušení KNV. Pokud cítíme a přijímáme odpovědnost za tento stát, pak nemůžeme podpořit další nepromyšlenou reformu, která by přinesla jeho destabilizaci. (Potlesk.)