Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Kočárníkovi. Předložený vládní návrh jsme v prvním čtení přikázali zahraničnímu výboru. Ten jej projednal a přijal usnesení, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2095/l.

Ptám se, zdali je povědomost o tom, zda odůvodní tento návrh pan poslanec Jiří Payne tak, jak to mám uvedeno v materiálu, nebo zda se toho ujme některý z dalších členů zahraničního výboru? Pan poslanec Jan Kryčer s úsměvem a odvahou se ujme funkce zpravodaje výboru.

Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vzít si slovo k tomuto materiálu. Dovolím si k tomuto návrhu na přístup České republiky k Úmluvě o zjednodušení formalit ve zbožovém styku mezi EHS a ESVO z 28. dubna 1987 a k Úmluvě o společném tranzitním režimu mezi EHS a zeměmi ESVO ze dne 20. května 1987 zdůraznit to podstatné, co zde již řekl pan ministr, to je, že tato dohoda je velmi užitečná pro Českou republiku. Zjednoduší styk České republiky se zeměmi Evropské unie, zjednoduší styk na hranicích, zrychlí dopravu a bude daleko efektivnější pro naše podnikatele ve styku se zeměmi Evropské unie, o které máme největší zájem.

S těmito slovy a s doporučením sněmovně, aby tento návrh schválila, se obracím na vás jakožto zpravodaj tohoto materiálu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Kryčerovi a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím.

Přistoupíme k hlasování o usnesení, které je součástí předloženého vládního návrhu.

Zahájil jsem hlasování č. 84 a ptám se, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti?

Hlasování skončilo výsledkem 67 pro, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci Janu Kryčerovi a panu ministru Ivanu Kočárníkovi.

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Sněmovní tisk 2039 jsme obdrželi a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 2039/1 rovněž. Návrh uvede pan poslanec Čestmír Hofhanzl. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, předkládám návrh zákona tisk 2039, kterým se doplňuje zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění zákona ČNR č. 546/1992 Sb.

Zákon ČNR č. 569/191 Sb., o Pozemkovém fondu, ve znění zákona ČNR č. 546/1992, se doplňuje takto:

V § 15 za odst. 4 se vkládají dva nové odstavce 5 a 6. Podstatou této novely je, že umožní použití akcií restitučního investičního fondu v jejich nominální hodnotě při privatizaci a prodeji majetku Pozemkového fondu.

Myslím, že je to užitečný zákon a doporučuji sněmovně, aby jej dala do druhého čtení a později i schválila. Zároveň žádám sněmovnu o zkrácení lhůty na projednání na 40 dnů.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Čestmíru Hofhanzlovi. Konstatuji, že organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení poslance Pavla Peška, leč pan poslanec Pešek zřejmě je někde v budově. Již je dokonce zde takže ho prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Pavel Pešek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, omlouvám se za to, že jsem na chvíli vypadl z not.

Návrh, tak jak je předložen, je - jak už jsme několikrát říkali - bezkonfliktní a já souhlasím s tím a navrhuji, aby byl doporučen k přijetí. Doporučuji, aby byl přikázán zemědělskému výboru k projednání.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Peškovi a otvírám v tuto chvíli rozpravu, a to obecnou, protože se jedná o prvé čtení. Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Nezazněl návrh na vrácení ani na zamítnutí a budeme tedy hlasovat o návrhu, který zazněl a který je totožný s návrhem organizačního výboru, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru zemědělskému. Rozhodneme o tom v hlasování č. 85, které jsem právě zahájil.

Ptám, se kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem 75 pro, nikdo proti. Tento návrh byl přijat.

Další návrh, který zazněl se týkal zkrácení lhůty pro projednání na 40 dnů.

Zahájil jsem hlasování č. 86.

Táži se, kdo je pro toto zkrácení? Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem 63 pro, 3 proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi a panu poslanci Peškovi. Dalším bodem je

Jedná se o sněmovní tisk 2040. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2040/1. Návrh uvede poslanec Vladimír Šuman. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je mým úkolem přednést předkládací zprávu k návrhu zákona o kontrole zpravodajských služeb Parlamentem. Napřed uvedu základní myšlenková východiska a v té souvislosti vlastně odpovím na otázky, proč tento zákon.

Tato Poslanecká sněmovna proti původnímu návrhu vlády rozhodla, že všechny zpravodajské služby budou kontrolovány Parlamentem. Tato Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby předložila návrh zákona o kontrole zpravodajských služeb Parlamentem a určila pro tento svůj požadavek termín, tedy požádala, aby tento požadavek byl splněn v určitém termínu, a vláda se nejdříve pokusila tento požadavek odmítnout a ani pak nepředložila takový návrh ani o rok později. Tato Poslanecká sněmovna svým usnesením z června či května loňského roku konstatovala, že je nutné zvýšit kontrolu zpravodajských služeb.

To byla fakta. K tomu můj názor. Dosud neexistuje efektivní exekutivní kontrola zpravodajských služeb. Tedy to vše jsou důvody - ty první tři především - pro to, že jsme připravili s kolegou Kužílkem poslanecký návrh zákona o kontrole zpravodajských služeb Parlamentem.

Teď se pokusím odpovědět na otázku, proč právě takový zákon. Veškeré zkušenosti se zpravodajskými službami u nás i v zahraničí ukazují, že je nezbytné, aby tyto služby, které mají a musí mít vysoká oprávnění vůči občanům, byly kontrolovány přímo parlamentem, tedy zástupcem občanů. Má-li být parlamentní kontrola zpravodajských služeb dostatečná, účelná, musí být koncipována na základě čtyř principů, z nichž první dva jsou protichůdné, ale nikoli neslučitelné. První z těchto principů je minimální pravděpodobnost úniku informací o uzavřených případech těchto služeb spolu s vyloučením reálné pravděpodobnosti úniku o probíhající činnosti těchto služeb. Na druhé straně, a to je ten druhý princip, parlamentní kontrola musí mít přístup ke všem informacím ze zpravodajských služeb kromě konkrétních informací o vybraných lidech, které jsou z tohoto oprávnění explicitně vyjmuty. Jinak je představa o parlamentní kontrole zpravodajských služeb iluzí. Je to tak všude, kde jsou parlamentem kontrolovány zpravodajské služby.

Dalším principem, ze kterého jsme vycházeli je, že musí existovat vysoký stupeň důvěry mezi lidmi ze zpravodajských služeb a lidmi působícími v parlamentní kontrole těchto služeb. Konečně poslední princip - musí být dostatečně jednoznačně formulována nejen oprávnění kontrolujících orgánů, ale také postup nakládání s výsledky kontrolní činnosti.

Pro naplnění těchto principů jsme v návrhu zákona zvolili tato řešení. Nejdříve tedy ony dva rozporné, tedy minimální pravděpodobnost úniku a parlamentní kontrola, přístup ke všem informacím. Tyto principy jsme zvolili dvojím způsobem. Jednak rozdělením rozsahu oprávnění mezi dva orgány a oba s minimálním počtem členů. Dozorčí komise, pětičlenná poslanecká komise určená pro kontrarozvědné služby a konečně tříčlenný kontrolní orgán, tedy co nejmenší počet lidí. A konečně další východisko k řešení těch dvou základních problémů je stanovení velmi náročných kriterií na členy obou orgánů. Navrhujeme, aby zákon obsahoval ustanovení. že členem dozorčí komise může být poslanec nebo senátor zpravidla působící v parlamentu nejméně ve druhém volebním období, který svou předchozí veřejnou činností získal důvěru a poskytuje tak záruky naplňování zájmů stanovených tímto zákonem a záruky ochrany utajovaných skutečností.

Setkal jsme se s názorem, že tento požadavek není dost přesně vymezen, ale všude, kde jsme byli a zabývali jsme se touto věcí, jsme se dověděli to, že to není stanoveno mnohdy žádným přesným ustanovením, mnohdy je to dáno jen funkcí těch lidí, kteří působí v takovém orgánu a kde ta důvěra vyplývá už z toho, že se do těchto funkcí dostali. Čili i to je podle našeho názoru přijatelná formulace.

Včera tady pan poslanec Klas při svém vystoupení navrhoval stažení tohoto bodu z jednání.Tady dovolte odbočku od důvodové zprávy z věcného hlediska. Zdá se mi velmi problematické věcnými důvody směřujícími ke kvalitě tohoto zákona se snažit tento zákon dostat z jednání Poslanecké sněmovny.

Právě k tomu slouží prvé čtení, a nikoliv rozhodování, zdali má být nebo nemá být zákon projednáván na schůzi sněmovny. Včera došlo k tomu, že pan poslanec použil jako jednu z informací kriticky to, že požadavek je, aby tam byl občan starší 40 let. Je to prostě tak, že stejně jako v případě senátorů jsme došli k názoru, že tam musí být člověk, který je už natolik vyzrálý a svým věkem prokázal, že mu důvěra má být prokázána a prokázal to po dlouhou dobu dospělého života, že je účelné, aby to bylo těch 40 let. Je samozřejmě otázka, jestli 40 let. Tu dobu jsme zvolili proto, že je to věk senátní.

Konečně se vracím ke třetímu principu - vysoký stupeň důvěry mezi lidmi ze zpravodajských služeb a lidmi působícími v parlamentní kontrole těchto služeb. Domníváme se, že výrazným způsobem k tomu přispívá nebo mohla přispět skutečnost, že dva ze tří členů kontrolního orgánu jsou navrhováni exekutivními instituty, tedy prezidentem a vládou, a konečně třetí Senátem, který není oponentem vlády.

Čtvrtý princip, o kterém jsem se zmínil, je otázka ustanovení určujících postupů pro nakládání s kontrolními zjištěními. Máme dojem, že je naprosto nezbytné, aby tento postup byl přesný.

Nechávám si možnost, až uslyším slova a argumentaci těch, kteří zákon nebudou podporovat, abych právě u tohoto zdůvodnil, proč se domnívám, že věci, které jsou tam uvedené, jsou tam uvedeny správně. Tolik tedy k věcné podstatě projednávaného návrhu zákona.

Hlavním cílem mého dnešního vystoupení je přesvědčit vás, vážené kolegyně a kolegové, že je naší povinností, abychom ještě v tomto volebním období tento návrh zákona projednali. Své rozhodnutí o parlamentní kontrole jsme vtělili do zákona v polovině roku 1994 a dodnes jsme nedokázali toto své rozhodnutí naplnit. Je pravda, že s výrazným přispěním vlády, protože ta nám dodnes nepředložila návrh zákona, o který jsme ji požádali do 31. 12. 1994. Je nám namítáno, že na projednání zákona není dost času. Domnívám se, že je to výmluva. Tato otázka byla všemi, kteří k tomu mají z jednotlivých klubů co říci a kteří jsou znalí této problematiky, tolikrát prodebatována - zákon máte všichni řadu týdnů, že jde jen a jen o dobrou vůli, o povýšení zájmů obecních nad zájmy jinými. Domnívám se, že je naší povinností se o to pokusit. Nejdůležitější je, aby byly co nejdříve vytvořeny podmínky pro dostatečně účinnou kontrolu zpravodajských služeb.

Dámy a pánové, ať se nikdo nevymlouvá, že on odmítá projednávat tento zákon proto, že s pojetím kontroly zpravodajských služeb, ze kterého návrh zákona vychází, nesouhlasí. Úmyslně jsme návrh zákona koncipovali tak, že poměrně jednoduše může být dosaženo i koncepčních změn ve změně struktury. Doufám, že mi svým dnešním hlasováním dáte příležitost, abych vás příště v úvodu druhého čtení přesvědčoval o správnosti navržených principů kontroly, přičemž nevylučuji, že mě v průběhu projednávání ve výboru, a nebo i na plénu, přesvědčíte o účelnosti či dokonce nutnosti změn našeho návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vladimíru Šumanovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Stanislav Gross, který byl organizačním výborem určen zpravodajem pro prvé čtení.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, jako zpravodaj poslaneckého návrhu zákona o kontrole zpravodajských služeb chci říci pouze několik věcí. Podstatu problému shrnul zástupce předkladatelů. Mně přísluší, abych pouze řekl některé záležitosti.

Myslím si, že v tuto chvíli je věcně nezpochybnitelné, že zákon řešící tuto problematiku by měl být přijatý. Můžeme se samozřejmě lišit v tom, jaký by ten zákon měl být, jaké kontrolní mechanismy by měl obsahovat a kdo by popřípadě měl v těchto kontrolních orgánech zasedat. Domnívám se však, že tyto rozdílné pohledy na konstrukci oněch kontrolních mechanismů je možné vyřešit v průběhu jednání ve výborech popřípadě při projednávání ve druhém čtení tohoto zákona.

Proto doporučuji, aby Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh do druhého čtení a aby byl přikázán brannému a bezpečnostnímu výboru k projednání ve druhém čtení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grossovi a otevírám obecnou rozpravu. Přihlásil se o slovo pan ministr vnitra Jan Ruml. Další přihlášení jsou poslanci Tomáš Fejfar, Václav Klučka a Jan Klas.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych jako zástupce exekutivy uvedl svůj názor na předkládaný návrh zákona o kontrole zpravodajských služeb. Podle mého názoru tento navrhovaný zákon svým rozsahem kontrolní činnosti Parlamentu vůči zpravodajským službám nerespektuje rozdělení moci mezi moc zákonodárnou, moc výkonnou a moc soudní. Návrh pojímá parlamentní kontrolu jako kontrolu univerzální, to je zahrnující do svého obsahu nejen zpravodajskou činnost samu, to znamená jednotlivé případy, ale rovněž vnitřní organizaci a řízení služeb a hospodaření služeb s rozpočtovými prostředky státu, tedy i kontrolu celkové výkonnosti zpravodajských služeb. To znamená, že tato kontrola je pojímaná jako odborná, stálá, preventivní, konaná z úřední povinnosti na každý podnět podaný občanem. Znaky této kontroly vykazují všechny znaky kontroly exekutivního typu.

Účinnost kontroly má být zabezpečena zejména vytvořením profesionálního kontrolního orgánu Poslanecké sněmovny s maximálním rozsahem kontrolních oprávnění umožňujících provádění hloubkových kontrolních vstupů včetně vstupů do případů, ve kterých je služba činná, či včetně fyzické kontroly všech fází použití zpravodajské techniky. Tím se tento návrh zákona vymyká ústavně vymezeným hranicím obsahu zákonodárné moci. Univerzálně pojatá kontrola se znaky kontroly exekutivního typu se totiž překrývá s působností již zavedených druhů kontroly zpravodajských služeb. Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje využívání prostředků státního rozpočtu, soudní kontrola je kontrola přes povolování použití zpravodajské techniky a pak je zde ze zákona určena kontrola vládní, která kontroluje finanční disciplínu, zákonnost i efektivnost zpravodajských služeb. Vláda těmto službám zadává úkoly a kontroluje jejich plnění.

Podle mého názoru by působnost parlamentní kontroly neměla vycházet z univerzálnosti, ale naopak z principu nezastupitelnosti této kontroly pro zcela určitou oblast politických vztahů. Nezastupitelnost parlamentní kontroly je dána především existencí možnosti zneužití zpravodajských služeb, jejich nezákonným úkolováním, popřípadě vlastní nezákonnou aktivitou těchto služeb v určitém politickém zájmu, to znamená především ve sféře soupeření politických stran, obzvláště v případech, kdy může být zneužití služeb spojováno s adresou vlády či vládní politické strany.V těchto případech je vládní kontrola diskvalifikována a je zcela na místě kontrola parlamentní.

Politický rozměr parlamentní kontroly zpravodajských služeb by měl proto korespondovat jak s politickým charakterem možného zneužití zpravodajských služeb, tak se všeobecnou politickou podstatou parlamentu jako reprezentanta pluralitního demokratického systému. Jestliže má mít kontrola politický charakter, znamená to především, že kontrolní orgány jsou tvořené parlamentem a jemu plně odpovědné, složené pouze z poslanců, eventuálně senátorů, podle klíče, garantujícího zastoupení opozice, a že jsou priorizovány ty podněty ke kontrole, které jsou podávány politickou reprezentací a podobně.

Dále bych chtěl říci, že jako opatření, která mají bránit tomu, aby hluboké kontrolní zásahy parlamentní kontroly nemařily činnost zpravodajské služby, navrhovatel navrhuje vytvořit složitou strukturu institucí a vztahů, dvoustupňovost kontroly, komplikovaný způsob instalace kontrolorů, prověřování jejich spolehlivosti, složitý proces odvolávání kontrolorů, verifikace zpráv kontrolních institucí vládou apod. Široký univerzální rozsah kontrolní působnosti navíc donutil předkladatele zavést vedle kontrolorů i účast tzv. externích spolupracovníků a vytvořit všestranné zabezpečení kontroly kanceláří parlamentu.

Uvedená opatření ovšem vyznívají do značné míry proti jejich smyslu, neboť s nárůstem vytvářených komunikací a přístupem řady dalších osob ke kontrole a jejím výstupům narůstají možnosti pro vyvíjení tlaku na kontrolory i pro únik informací a tím i ohrožení činnosti zpravodajských služeb. Navíc prověrka spolehlivosti, kterou předvídá návrh jako podmínku způsobilosti kontrolorů k výkonu funkce, není v českém právním řádu upravena. Neexistuje orgán, který by měl působnost k provádění prověrek, ani nejsou stanoveny příslušné procedury k jejich uskutečňování.

V podstatě zavedením instituce tzv. kontrolního orgánu zavádíme instituci, která má svým obsahem statut ústavní instituce, ačkoliv se skládá z osob, které nemají přímý mandát vzešlý z voleb do Parlamentu České republiky.

Chtěl bych závěrem ještě říci, jestliže by byl tento zákon schválen a byla by soustředěna možnost získávat informace z činnosti veškerých zpravodajských služeb do rukou tří osob kontrolního orgánu, který nemá z principu charakter ústavního orgánu, tvořeného ústavními činiteli, pak by bylo namístě vzápětí vytvořit zákon na kontrolu kontrolního orgánu. Nedovedu si představit, jak jinak by mohl nést odpovědnost takto sestavený útvar.

Myslím si, že bude-li návrh schválen, zbývá už jenom jediný logický krok, zpravodajské služby přenést z působnosti vlády do působnosti Parlamentu ČR.

Chtěl bych se zastavit u prvního bodu vystoupení pana poslance Šumana, ze kterého vyplývá určitá nespokojenost s tím, jak vláda kontroluje zpravodajské služby a nespokojenost s nečinností vlády při vytváření zákona o kontrole zpravodajských služeb. Bude-li na to časový prostor, mohu vyložit celou genezi přípravy tohoto zákona. Pan poslanec Šuman se jedné fáze také účastnil na mém ministerstvu. Od začátku naše pohledy byly tak divergentní, že bylo vidět, že nemůže ministr vnitra společně s místopředsedou vlády Kalvodou v podstatě spolupracovat s poslanci, kteří mají úplně odlišný názor na pojetí kontroly zpravodajských služeb. To byl také jeden z důvodů zdržení této věci. V současné době zákon o kontrole zpravodajských služeb byl již předložen vládě a měl by být projednáván.

Je-li zde nespokojenost s tím, jak vláda kontroluje zpravodajské služby, a nespokojenost s tím, že vláda dosud nepředložila zákon o kontrole zpravodajských služeb, to není důvod k tomu, aby se působnost vlády v této oblasti přesouvala na kontrolní orgán vytvořený parlamentem. Je-li taková nespokojenost, je třeba vládu volat k zodpovědnosti, ale nikoli brát kompetence vlády a přesouvat je do kompetencí Parlamentu ČR, jak skutečně podle mého názoru proklamujeme přesné vymezení moci zákonodárné, výkonně a soudní.

Tolik mé stanovisko k tomuto zákonu. Vážené poslankyně, vážení poslanci, mohu-li v této sněmovně cokoli doporučovat, doporučuji, aby tento zákon nebyl schválen v prvním čtení. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Janu Rumlovi. Prosím, aby se slova ujal poslanec Tomáš Fejfar. Připraví se poslanec Václav Klučka.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jsem jedním z těch poslanců, o kterých se před chvílí zmiňoval pan ministr Ruml, kteří se nějakým způsobem chtěli podílet na přípravě tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že si nemyslím to, co pan předseda Šuman, že lze tento zákon přepracovat ve výboru nebo nedej Bože ve sněmovně tak, aby došlo k dohodě, tak se zároveň musím ohradit proti tomu, co pan předseda Šuman říkal na adresu těch, kteří jsou odpůrci tohoto zákona. Že totiž mají nějaké divné, prapodivné zájmy.

Pan předseda Šuman ví, že já jsem ten, který vede velice klidnou, ale velice rozhodnou půtku, a to dva a půl až tři roky, o tom, jakým způsobem má fungovat kontrola zpravodajských služeb. Já zde nebudu opakovat ty argumenty, které říkal pan ministr Ruml - já s nimi souhlasím - o tom, že je už ústavně podivné přetahovat kompetence z výkonné moci na zákonodárnou. Ten dvoustupňový systém se mi nelíbí. Ale chci mluvit o něčem jiném.

Naše půtky, které vedeme tři roky, byly zhruba o tom, jestli se dá přesně vyspecifikovat způsob, jakým má být kontrolována zpravodajská služba. Já tvrdím, že ne. Pan předseda Šuman má dojem, že ano, a vymyslel velmi složitý, ale tudíž také velmi děravý způsob, jak by tato kontrola měla být prováděna. Já tady uvedu jeden příklad, a to příklad Holandska.

V Holandsku funguje systém kontroly zpravodajských služeb, tak jak je dnes praktikován, od roku 1952. Dodnes nedošlo k jedinému úniku informací ze zpravodajských služeb. Kontrolní orgán funguje na základě jedné věty z jednacího řádu sněmovny, kde je napsáno, že poslanecká sněmovna zřizuje kontrolní orgán pro kontrolu zpravodajských služeb. Na základě této jedné věty od roku 1952 funguje kontrola zpravodajských služeb v Holandsku.

Podle zvykového práva, které se tam mezi tím utvořilo, funguje tak, a to je velmi zajímavé a prosím o pozornost, že je tam zastoupena jak koalice, tak opozice, v minulosti to bývalo pět lidí, v této chvíli jsou to čtyři poslanci, ale nejsou to nějací ledajací poslanci. Jsou to prosím předsedové poslaneckých frakcí, tři koaliční, jedna opoziční - teď v této chvíli. V minulosti to bylo různě.

Přes ministra vnitra, který tam je nadřízeným jak civilní rozvědky, tak kontrarozvědky, se dozvídají informace, o které požádají, s výjimkou jmen agentů zpravodajské služby. Na základě té důvěry, o které hovořil pan předseda Šuman - já s ním naprosto souhlasím, takové zkušenosti jsou i z jiných zemí, mimo jiné i ze Spojených států, protože důvěru nelze nadirigovat žádným zákonem. Zpravodajská služba je tak zvláštní věc, že pokud důvěru nemá, tak se vždy najde způsob, jak ty informace nedat. Lepší je, když ta důvěra nastane a informace se jenom řinou. V Holandsku se stává to, že jsou nabízeny tomuto kontrolnímu orgánu upřesňující, velmi podrobné informace a oni říkají "děkujeme, nechceme". To je totiž věc, kdy ne že ta kontrola není možná, ona je naopak velmi efektivní - jestli jste slyšeli v nedávné době o případu velikého skandálu okolo drog v Holandsku, kdy parlament vytvořil vyšetřovací komisi, která se zabývala tím, jak určitá skupina policistů porušovala právní řád tím, že zneužívala drogy, které měly být dány legálně jako provokace na trh.

Tento orgán se nejvíc zasloužil o to, že takováto parlamentní komise byla vytvořena. Podle mého názoru ne na základě složitého zákona a snahy myslet na to, jak ošetřit každou situaci, protože to není možné, to je obecnější spor, který v této sněmovně vedeme, jestli zákony mají být čtvrt metru tlusté a pamatovat na všechny události, které se mohou vyskytnout, nebo jestli mají být stručnější, jasnější. To je případ, kdy zvláštní specifika zpravodajských služeb by měla být zohledněna. Jsem přesvědčen, že návrh zákona nelze předělat tak, aby se nedělo to, o čem jsem mluvil, a proto navrhuji, aby v prvním čtení tento návrh byl vrácen předkladateli k přepracování. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Fejfarovi. Prosím, aby se slova ujal poslanec Václav Klučka a připravil se poslanec Jan Klas.

Poslanec Václav Klučka: Pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu je předložen poslanecký návrh na vydání zákona o kontrole zpravodajských služeb Parlamentem ČR.

Poslanecký klub Levého bloku obecné vítá iniciativu důsledněji se zabývat účinností a efektivitou práce zpravodajských služeb s použitím dostatečně účinné kontroly Parlamentem. I my nejsme spokojeni s prodlužováním stavu určité nejistoty související obecně s činností zpravodajských služeb, prohlubující mnohdy katastrofické úvahy o jejich aktivitách.

Rozdílné postoje oproti předloženému návrhu ovšem sdílíme ve věci postavení, pravomoci, početnímu složení dozorčí komise, jakož i zřízení institutu kontrolního orgánu. Polemizovat zcela určitě budeme o návrhu užšího výběru poslanců Poslanecké sněmovny a Senátu při volbách dozorčí komise. Jsme přesvědčeni o nutnosti zvýšení pravomoci dozorčí komise s aplikací prvku demokratické kontroly, s využitím zkušeností dosavadní kontroly s včetně reálnější podobou poměrného politického zastoupení, jež dokreslí poměr mezi koalicí a opozicí. Parlamentní kontrola má být skutečně kontrolou parlamentní, poslaneckou a ne ničím jiným. Svou úlohu zcela jistě v oblasti kontroly musí sehrát i exekutiva.

Náš pohled na předložený poslanecký návrh je tedy v mnohém rozdílný s návrhem navrhovatelů. Přesto náš poslanecký klub podpoří předložený návrh k projednávání v prvém čtení s tím, že celkové hlasování podpoříme jen tehdy, bude-li konečný návrh odpovídat principu parlamentní kontroly zpravodajských služeb v duchu i našeho postoje.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavu Klučkovi. Prosím, aby se slova ujal poslanec Jan Klas a připraví se poslanec Oldřich Kužílek.