Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Odůvodnění:

Návrh zákona musí vymezovat podmínky kladené na fyzickou osobu, ucházející se o státní službu, ale též podmínky, jež musí být státním zaměstnancem plněny po celou dobu státní služby. Ze stanovených podmínek nebudou moci být činěny žádné výjimky.

Základní podmínkou, kterou stanovují též právní předpisy států, které mají upravenu státní službu, je státní občanství. Pro ně bude rozhodující právní úprava daná zákonem ČNR č.40/1993 Sb., o státním občanství České republiky.

Kvalifikační předpoklady mají podle navrhovaného zákona záležet v předepsaném školním vzdělání, případně též odborné praxi a budou na základě zákonného zmocnění blíže upraveny prováděcím předpisem. Navrhuje se, aby splnění kvalifikačních předpokladů, s výjimkou přechodných ustanovení, bylo neprominutelné.

Pro podmínku potřebné zdravotní způsobilosti pro výkon státní služby má platit zvláštní předpis, kterým je směrnice ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (registrováno v částce 2/1968 Sb.), ve znění pozdějších předpisů.

Podmínka trvalého pobytu na území České republiky se jeví pro účely navrhovaného zákona nezbytnou, a její stanoven i se opírá o čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého může zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání.

Zásada č. 19

Jmenování do státní služby na státně zaměstnanecké místo lze uskutečnit jen tehdy, jestliže je toto místo podle schválené systemizace vytvořeno a je volné. Ustanovení předchozí věty se vztahuje na všechny druhy státní služby podle tohoto zákona.

Státně zaměstnanecký poměr vzniká na základě jmenování na státně zaměstnanecké místo dnem, kdy je složen služební slib.

Jmenování podle předchozího odstavce provede vedoucí služebního úřadu. To platí též o jmenování představeného. Vedoucího podřízeného služebního úřadu jmenuje vedoucí nadřízeného služebního úřadu. Vedoucího služebního úřadu ve služebních úřadech, které nemají nadřízený služební úřad, jmenuje vedoucí služebního úřadu v Úřadu pro legislativu a veřejnou správu. To neplatí o jmenování představených v politických funkcích. Vedoucího služebního úřadu v politické funkci jmenuje vedoucí orgánu, který obsazuje tyto funkce podle zvláštního zákona.

Zásada č. 20

Rozhodnutí o jmenování do státní služby obsahuje:

a) jméno a příjmení jmenovaného, datum a místo jeho narození,

b) státně zaměstnanecký titul,

c) obor státní služby,

d) služební úřad,

e) platové zařazení,

f) délku kratšího služebního úvazku, jestliže byl povolen,

g) dobu trvání státní služby dočasné s výjimkou státní služby představeného v politické funkci.

Zásada č. 21

Státní zaměstnanec skládá služební slib, který zní:

"Slibuji věrnost České republice, při výkonu státní služby budu dodržovat Ústavu, zákony, ostatní právní předpisy a vnitřní služební předpisy a řídit se v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, svědomitě a nestranně.".

Služební slib se skládá do rukou vedoucího služebního úřadu uvedeného v zásadě č. 19; výjimečně do rukou pověřeného představeného; jde-li o představeného v politické funkci do rukou vedoucího orgánu, který obsazuje politickou funkci podle zvláštního zákona. Služební slib se skládá bez zbytečného odkladu po rozhodnutí o jmenování do státní služby.

Služební slib je složen, jestliže po jeho přečtení prohlásí ten, kdo slib skládá "Tak slibuji" a stvrdí to vlastnoručním podpisem na příslušné listině; z této listiny musí vyplývat datum složení služebního slibu.

Odmítnutí složit služební slib nebo služební slib s výhradou má za následek, že státně zaměstnanecký poměr nevznikne.

Odůvodnění k zásadám č. 19 až 21:

Jestliže není příslušné státně zaměstnanecké místo podle schválené systemizace skutečně vytvořeno, a není-li volné, nemůže být fyzická osoba (státní zaměstnanec) jmenována do žádného z druhů státní služby, které upravuje navrhovaný zákon.

Rozhodujícím atributem státní služby podle navrhovaného zákona má být jmenování do státně zaměstnanecké funkce s tím, že státně zaměstnanecký poměr vznikne až dnem, kdy byl vykonán služební slib. Tímto řešením odpadnou problémy spočívající v tom, že kdyby státně zaměstnanecký poměr vznikal již jmenováním do státně zaměstnanecké funkce a posléze nebyl složen slib nebo byl tento slib složen s výhradou, musel by státně zaměstnanecký poměr skončit.

V zásadě č. 19 se navrhuje upravit jmenování do státní služby pro řadové státní zaměstnance, představené a vedoucí služebních úřadů.

Zásada č. 20 upravuje taxativně náležitosti rozhodnutí o jmenování do státní služby, které bude vydáno v řízení podle navrhovaného zákona. Při zvážení toho, jaké náležitost i má rozhodnutí obsahovat, převážil praktický přístup. Ten spočívá v tom, aby bylo - jestliže to lze - vydáno jen jedno rozhodnutí. Kdyby mělo být totiž rozlišováno mezi více a méně důležitými náležitostmi, bylo by nutné vydávat více rozhodnutí.

Věcná a prostorová působnost služebního zákona vyplývá ze zvláštních zákonů, které služební úřad, na který se bude navrhovaný zákon vztahovat, konstituují. Na rozdíl od obecných pracovněprávních předpisů (místo výkonu práce) - bude státní zaměstnanec povinen vykonávat státní službu nejen v s ídle služebního úřadu, ale i v místech, které jsou mimo toto sídlo, jestliže patří do prostorové působnosti služebního úřadu. Tím nebude dotčena úprava služební cesty.

Služební slib je podstatnou náležitostí ve státní službě. Jeho vykonání má mít konstitutivní důsledky. Jde v něm především o vyjádření věrnosti státu při výkonu státní služby. Je třeba i u složení služebního slibu rozdílně upravit, jak bude postupováno u představených v politických funkcích ve státní službě dočasné.

Zásada č. 22

Účelem kvalifikační zkoušky je ověřit, zda státní zaměstnanec - čekatel zná a dovede aplikovat právní předpisy potřebné k výkonu státní služby v příslušném oboru státní služby včetně znalosti tohoto zákona a vnitřních služebních předpisů; s vnitřními služebními předpisy musí být státní zaměstnanec řádně seznámen.

Při kvalifikační zkoušce se zároveň přihlédne k tomu, jak státní zaměstnanec - čekatel plnil služební úkoly ve státní službě přípravné. Vychází se ze služebního hodnocení a z hodnocení školitele, které ke kvalifikační zkoušce vypracuje. S hodnocením školitele musí být státní zaměstnanec - čekatel seznámen.

Kvalifikační zkouška se skládá z části písemné a ústní. Obě části kvalifikační zkoušky se zpravidla konají v jeden den.

Kvalifikační zkouška se koná v posledních 6 měsících státní služby přípravné a musí být vykonána nejpozději v poslední den trvání této služby, pokud není dále stanoveno jinak; na její vykonání je právní nárok, pokud státní služba přípravná podle tohoto zákona neskončila.

Služební úřad je povinen určit den konání kvalifikační zkoušky, svolat kvalifikační komisi a písemně na ni pozvat státního zaměstnance - čekatele, alespoň 1 měsíc před datem konání této zkoušky.

Nemohla-li být v posledních 6 měsících státní služby přípravné z naléhavých důvodů kvalifikační zkouška vykonána a tato služba podle tohoto zákona neskončila, služební úřad určí, že kvalifikační zkouška bude vykonána v době 3 měsíců po uplynutí doby trvánístátní služby přípravné; o tuto dobu se státní služba přípravná prodlužuje.

Den úspěšného vykonání kvalifikační zkoušky je posledním dnem trvání doby státní služby přípravné. Následující den po úspěšném vykonání kvalifikační zkoušky musí být provedeno jmenování do státní služby stálé.

Zásada č. 23

Kvalifikační komise se zřizuje podle příslušného oboru státní služby u služebního úřadu, který je ministerstvem nebo jiným ústředním orgánem státní správy. Pro služební úřady, které nejsou ministerstvy nebo jinými ústředními orgány státní správy, se kvalifikační komise zřizuje u Úřadu pro legislativu a veřejnou správu podle příslušného oboru státní služby.

Pro státní zaměstnance okresních a krajských soudů se kvalifikační komise zřizují u příslušného krajského soudu, pro státní zaměstnance ostatních soudů a státní zaměstnance Vězeňské služby u ministerstva spravedlnosti.

Kvalifikační komisi zřizuje vedoucí příslušného služebního úřadu ze státních zaměstnanců státní služby stálé příslušného oboru státní služby a dalších fyzických osob; komise musí mít 5 členů a předsedá jí nejvýše služebně postavený státní zaměstnanec. Je-li v kvalifikační komis i víc stejně služebně postavených státních zaměstnanců, určí se předseda této komise losem. Dva z členů kvalifikační komise nemusí být státními zaměstnanci. V případě potřeby se z řídí více kvalifikačních komisí.

Kvalifikační komise se usnáší o výsledku kvalifikační zkoušky; komise je schopna se usnášet, je-li přítomen plný počet členů, a to většinou všech hlasů. Člen kvalifikační komise se nesmí zdržet hlasování. Usnesení kvalifikační komise zní: "vyhověl" nebo "nevyhověl".

Kvalifikační komise se může usnést, že výsledek písemné a ústní části kvalifikační zkoušky se posuzuje samostatně.

Zásada č. 24

Jestliže státní zaměstnanec - čekatel kvalifikační zkoušku úspěšně nesložil, povolí mu služební úřad na základě jeho písemné žádosti opakování kvalifikační zkoušky; na opakování kvalifikační zkoušky je nárok. Kvalifikační zkoušku lze opakovat jen jednou.

Žádost o opakování kvalifikační zkoušky musí být doručena služebnímu úřadu do 10 dnů po neúspěšné kvalifikační zkoušce.

Opakovaná kvalifikační zkouška může být vykonána nejdříve měsíce po neúspěšné kvalifikační zkoušce, nejpozději však do 1/2 roku ode dne vzniku státně zaměstnaneckého poměru. Doba do opakovaného vykonání kvalifikační zkoušky je pokračováním státní služby přípravné.

Opakovanou kvalifikační zkoušku skládá státní zaměstnanec před kvalifikační komisí v jiném personálním obsazení než konal kvalifikační zkoušku.

Odůvodnění k zásadám č. 22 až 24:

Kvalifikační zkouška je rozhodující a poslední podmínkou před tím, aby mohl být státní zaměstnanec - čekatel. jmenován do státní služby stálé. Proto se navrhuje upravit podmínky vykonání kvalifikační zkoušky, úkoly služebního úřadu, složení a činnost kvalifikační komise, opakovanou kvalifikační zkoušku včetně vztahu k trvání státní služby přípravné v navrhovaném zákoně.

O dni konání kvalifikační zkoušky se bude rozhodovat v řízení podle tohoto zákona. Na vykonání kvalifikační zkoušky i pakované kvalifikační zkoušky má státní zaměstnanec - čekatel právní nárok.

Kvalifikační komise nemá charakter poradního orgánu - jak tornu obvykle bývá u různých komisí, které si vedoucí organizace (statutární orgán) zřizuje - nýbrž orgánu, který se usnáší o výsledku kvalifikační zkoušky samostatně s rozhodujícím závěrem. Žádné odvolání nebo potvrzování výsledku kvalifikační zkoušky nějakým jiným orgánem nemůže přecházet v úvahu. Na usnesení kvalifikační komise o výsledku kvalifikační zkoušky se nemá řízení podle tohoto zákona vztahovat. Představení ani služební úřad nebudou moci do průběhu kvalifikační zkoušky zasahovat. Většina z členů komise musí být státními zaměstnanci státní služby stálé; umožňuje se, aby v ní mohli působit externí odborníci, na př. soudci nebo vysokoškolští učitelé. Externí odborníci by byli v kvalifikační komisi - na rozdíl od státních zaměstnanců, u kterých by byla činnost v komisi výkonem státní služby - v pracovněprávním vztahu na základě dohody o práci vykonané mimo pracovní poměr.

Neúspěch u kvalifikační zkoušky, nebude-li konána opakovaná kvalifikační zkouška, neúspěch u opakované v kvalifikační zkoušky a nepodání žádosti o vykonání opakované Kvalifikační zkoušky bude mít právní důsledky na skončení státní služby, což se navrhuje upravit v příslušných zásadách.

Rovněž se navrhuje umožnit, aby z naléhavých důvodů, ať na straně služebního úřadu nebo státního zaměstnance čekatele mohlo být vykonání kvalifikační zkoušky odloženo. Nemůže být však překročena doba do 3 1/2 roku ode dne vzniku státně zaměstnaneckého poměru.

Zásada č. 25

Tomu, kdo vykonal státní službu dočasnou v trvání alespoň 3 let, může být na základě jeho písemné žádosti povoleno vykonat kvalifikační zkoušku.

Žádost o vykonání kvalifikační zkoušky v oboru státní služby se doručí služebnímu úřadu, ve. kterém státní zaměstnanec vykonával naposled státní službu dočasnou.

Bude-li kvalifikační zkouška vykonána úspěšně, vznikne nárok na jmenování do státní služby stálé na řadové státní zaměstnanecké místo.

Na vykonání a opakování kvalifikační zkoušky se vztahují zásady č. 22 a 24.

Odůvodnění:

Navrhuje se, aby za stanovených podmínek mohlo být též státnímu zaměstnanci ve státní službě dočasné nebo bývalému státnímu zaměstnanci státní služby dočasné umožněno vykonat kvalifikační zkoušku. Na základě úspěšného vykonání této zkoušky by měla fyzická osoba právo na jmenování do státní služby stálé. Aby byla odůvodněna vytýčená koncepce státní služby stálé, je nezbytné i v tomto případě trvat na úspěšné vykonání kvalifikační zkoušky. Jiné zvýhodňující podmínky nelze pro tyto případy navrhovat. Předpokládá se, že o vykonání kvalifikační zkoušky může požádat jak státní zaměstnanec, jehož státní služba dočasná dosud trvá, jakož i bývalý státní zaměstnanec státní služby dočasné, jehož státní služba dočasná již skončila.

Vzhledem ke skutečnosti, že státní služba dočasná má mít podle navrhovaného zákona jiný účel, než státní služba přípravná, nelze navrhnout, aby na vykonání kvalifikační zkoušky byl právní nárok. Takový návrh by ve své podstat narušil fungování systemizace.

Zásada č. 26

Ten, kdo byl ve státně zaměstnaneckém poměru ve státní službě stálé, jehož státní služba skončila, splňuje-li podmínky podle zásady č. 18, může být na základě písemné žádosti jmenován do státní služby stálé, aniž by musel znovu projít státní službou přípravnou, jestliže od skončení předchozí státní služby stálé,

a) neproběhly více, než 3 roky, pokud znovu složí služební slib,

b) neproběhlo více, než 6 let, pokud znovu složí služební slib a kvalifikační zkoušku.

Jestliže od skončení předchozí státní služby stálé proběhlo více než 6 let, musí být složen služební slib, vykonána státní služba přípravná a složena kvalifikační zkouška.

Na vykonání a opakování kvalifikační zkoušky se vztahují zásady č. 22 a 24.

Odůvodnění:

Navrhuje se, aby zákon umožňoval zjednodušeným způsobem uvést do státní služby stálé ty fyzické osoby, ucházející se o státní službu, které dříve v této službě působily.

Zásada vychází z předpokladu, že služební úřady, na které se má navrhovaný zákon vztahovat, nejsou a v dohledné době ani nebudou personálně vybaveny tak, aby mohly bývalé státní zaměstnance, ucházející se znovu o státní službu odmítat. Mzdová konkurence podnikatelské sféry, s níž nemůže odměňování ve státní službě soupeřit, bude nepochybně dále pokračovat.

Na opětovné jmenování do státní služby však nemůže mít fyzická osoba právní nárok. Bude proto věcí rozhodnutí, zda po splnění navrhovaným zákonem stanovených podmínek bude opětovné jmenování povoleno.

Navrhovaná zásada se má vztahovat - jak je z jejího kontextu patrné - na opětovné jmenování těch státních zaměstnanců, kteří již byli jmenováni do státní služby stálé. Nebude se tato zásada vztahovat na případy těch fyzických osob, které ve služebních úřadech, na které se má vztahovat tento zákon, pracovaly před nabytím jeho účinnosti. Tuto situaci se navrhuje upravit v přechodných ustanoveních.

Zásada č. 27

Na základě výsledků služebního hodnocení se ze státních zaměstnanců státní služby stálé, přicházejících na funkci představeného v úvahu, vybere ten, který bude jmenován do funkce představeného.

Státního zaměstnance lze jmenovat do funkce představeného jen s jeho souhlasem.

Odůvodnění:

Na rozdíl od výběrového řízení pro státní službu přípravnou, kde se navrhuje uvažovat s fakultativním postupem, podle této zásady mají být představení do vedoucí funkce vybíráni jen na základě výsledku služebního hodnocení vedoucím služebního úřadu.

Zvolený přístup vychází z předpokladu, že na jmenování do funkce představeného není právní nárok. Jestliže by mělo být uvažováno s výběrovým řízením, v jakékoli formě, nemohl by zřejmě výsledek tohoto řízení zaručovat, že státní zaměstnanec, který dosáhl nejlepšího pořadí, bude do funkce představeného jmenován. Kdyby tomu tak mělo být, nemohlo by platit, že na funkci představeného není právní nárok.

Navrhovaný zákon v ustanoveních o změně státní služby předpokládá, že změna bude moci být provedena též z jednoho oboru státní služby do jiného oboru státní služby. I když lze mít za to, že do funkcí představených budou zpravidla jmenováni státní zaměstnanci státní služby stálé z téhož oboru státní služby, nelze vyloučit ani případy, aby mohl být jmenován též státní zaměstnanec ve státní službě stálé z jiného oboru státní služby, jestliže by mohl s ohledem na svou odbornou způsobilost a dosavadní průběh státní služby funkci představeného zastávat.

Zásada č. 28

Státně zaměstnanecký poměr skončí jen z důvodů uvedených v tomto zákoně.

Státně zaměstnanecký poměr skončí odvoláním ze státně zaměstnaneckého místa, pokud nedošlo k jeho skončení ze zákona nebo smrtí státního zaměstnance.

Odvolání podle předchozího odstavce, případně oznámení podle zásady č. 32 provede vedoucí služebního úřadu uvedený v zásadě č. 19.

Zásada č. 29

Služební úřad skončí státně zaměstnanecký poměr z těchto důvodů:

a) pro neplnění podmínky nezbytné pro státní službu podle zásady č. 19 odst. 1 písm. a), f) a g); skončení státní služby pro neplnění podmínky psychické a fyzické zdravotní způsobilosti, jde-li o státní službu stálou, musí předcházet zařazení státního zaměstnance mimo státní službu činnou ze zdravotních důvodů; to neplatí v případě, že má zdravotní nezpůsobilost za následek invaliditu nebo částečnou invaliditu státního zaměstnance,

b) pro odvolání ze státní služby přípravné nebo státní služby dočasné, jestliže

ba) státní zaměstnanec nevykazuje podle služebního hodnocení řádné výsledky ve státní službě,

bb) státní zaměstnanec dlouhodobě nesplňuje podle rozhodnutí zdravotnického orgánu podmínku psychické a fyzické zdravotní způsobilosti,

bc) došlo k úsporným opatřením ve státní službě,

c) odvoláním ze státní služby dočasné podle zásady č. 16 odst. 2, pokud nejde o státního zaměstnance státní služby stálé.

Státně zaměstnanecký poměr skončí uložením disciplinárního opatření propuštění ze státní služby stálé.

Zásada č. 30

Státně zaměstnanecký poměr skončí na základě písemné žádosti státního zaměstnance.

Podle předchozího odstavce státně zaměstnanecký poměr skončí v době stanovené v rozhodnutí; tato doba nesmí být však delší, než 1 měsíc od vydání rozhodnutí.

Zásada č. 31

Státně zaměstnanecký poměr může skončit ve zkušební době ve státní službě přípravné nebo státní službě dočasné z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu, jak ze strany služebního úřadu, tak státního zaměstnance. Státně zaměstnanecký poměr skončí v době stanovené v rozhodnutí: tato doba nesmí být však delší, než 15 dnů od vydání rozhodnutí.

Zásada č. 32

Státně zaměstnanecký poměr skončí ze zákona dnem:

a) uplynutí doby trvání státní služby přípravné, jestliže nebyla úspěšně vykonána kvalifikační zkouška,

b) uplynutí doby trvání státní služby dočasné,

c) právní moci rozsudku, kterým byl státní zaměstnanec odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům anebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

d) kterým státní zaměstnanec dovrší věk 65 let; služební úřad může státnímu zaměstnanci na jeho písemnou žádost státně zaměstnanecký poměr prodloužit, nejvíce však do doby než dovrší věk 70 let.

Při skončení státně zaměstnaneckého poměru podle předchozího odstavce se vydá oznámení o tom, kterým dnem státně zaměstnanecký poměr skončil.

Odůvodnění k zásadám č. 29 až 32:

Podobně jako je tomu v pracovněprávních vztazích se navrhuje, aby státní služba podle navrhovaného zákona skončil a jen z důvodů, které v něm budou stanoveny. Důvody skončení státně zaměstnaneckého poměru se navrhuje rozlišit jednak podle toho, jaký druh státní služby má skončit a posléze podle druhu důvodu skončení státní služby.

Aby se mohla fyzická osoba stát státním zaměstnancem státní služby stálé, musí plnit navrhovaným zákonem stanovené podmínky. Byla-li tato osoba do státní služby stálé jmenována, má jí být dána určitá záruka v tom, že státně zaměstnanecký poměr může skončit jen z úzkého okruhu důvodů, a to těch, které spočívají v osobě státního zaměstnance. Státní služba stálá má představovat tzv. definitivu.

Skončení státní služby služebním úřadem

Podmínky podle zásady č. 18 odst. 1

písm. a) - státního občanství ČR,

písm. c) - bezúhonnosti,

písm. f) - potřebné psychické a fyzické zdravotní způsobilosti,

písm. g) - trvalého pobytu na území ČR

musí být splněny po celou dobu trvání státní služby. Jejich neplnění proto musí mít za následek skončení státně zaměstnaneckého poměru. Skončení státní služby stálé pro neplnění psychické a fyzické zdravotní způsobilosti se poskytuje zvýšená ochrana spočívající v tom, že státní zaměstnanec musí být nejprve zařazen mimo státní službu činnou ze zdravotních důvodů podle zásady č. 143.

Důvody uvedené v písmenu b) se týkají státní služby přípravné a státní služby dočasné, kterým není zvýšená ochrana poskytována.

Skončení státně zaměstnaneckého poměru pravomocným uložením disciplinárního opatření státnímu zaměstnanci státní služby stálé podle zásady č. 54 odst. 4 písm. b) je samostatným způsobem skončení.

Skončení státní služby na žádost státního zaměstnance

I na státní zaměstnance se bude vztahovat Listina základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách (čl. 10 Ústavy České republiky). Nemůže proto státní zaměstnanec konat nucenou práci (čl. 9 Listiny základních práv a svobod, a úmluva Mezinárodní organizace práce o nucené (povinné) práci č. 29/1930 (č. 506/1990 Sb.). Navrhuje se proto, aby státní služba mohla skončit na základě žádosti státního zaměstnance.

Skončení státní služby ve zkušební době

Účelem zkušební doby, která se navrhuje u státní služby přípravné a státní služby dočasné, je ověřit, zda se státní zaměstnanec ke státní službě skutečně hodí. Proto se také navrhuje; aby délka zkušební doby byla 6 měsíců. Tato délka není v právním řádu nová; je stanovena již v § 48 odst. 2 zákona ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.

Skončení státní služby ze zákona

Skončení státní služby ze zákona navazuje na právní skutečnosti, které navrhovaný zákon zakládá v příslušných zásadách. Státně zaměstnanecký poměr skončí v tomto případě na základě příslušné právní skutečnosti a na rozdíl od konstitutivních důsledků rozhodnutí o skončení státně zaměstnaneckého poměru, bude mít oznámení jen důsledky deklaratorní, jak to vyplývá ze zásady č. 32. Toto skončení se verifikuje oznámením o skončení státně zaměstnaneckého poměru.

Z důvodu fungování systemizace se navrhuje stanovit, že státně zaměstnanecký poměr skončí dnem, kterým státní zaměstnanec dovrší věk 65 let. Věková hranice je obdobná, jako je tomu v § 46 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích. Stanovením věkové hranice není úmluva Mezinárodní organizace práce o diskriminaci (zaměstnání a povolání) č. 111/1967 (č. 465/1990 Sb.) porušena.

Ze zásady č. 28 vyplývá, že státně zaměstnanecký poměr bude končit též na základě právní události, kterou je smrt.

Na skončení státně zaměstnaneckého poměru podle navrhovaného zákona se má vztahovat řízení podle tohoto zákona.

Zásada č. 33

Důvody vylučující výkon státní služby Dnem, kterým se státní zaměstnanec stal

a) poslancem nebo senátorem Parlamentu, prezidentem republiky, členem vlády, prezidentem, viceprezidentem nebo členem Nejvyššího kontrolního úřadu,

b) soudcem nebo asistentem soudce Ústavního soudu,

c) ředitelem Bezpečnostní a informační služby České republiky,

d) členem voleného orgánu územní samosprávy, se státní zaměstnanec zařadí mimo státní službu činnou po dobu, po kterou bude uvedené činnosti vykonávat.

Dnem, kterým se státní zaměstnanec stal

a) soudcem nebo justičním čekatelem,

b) prokurátorem, vyšetřovatelem prokuratury nebo právním čekatelem prokuratury,

c) vojákem z povolání,

d) příslušníkem Policie České republiky,

e) příslušníkem Bezpečnostní a informační služby České republiky,

f) příslušníkem Vězeňské služby,

g) příslušníkem Železniční policie,

h) soudním tajemníkem,

jeho státně zaměstnanecký poměr podle tohoto zákona skončí.

Zásada č. 32 o vydání oznámení o tom, kterým dnem skonči 1 státně zaměstnanecký poměr se použije i zde.