Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Příkazy představeného k výkonu státní služby

Zásada obsahuje povinnosti důležité pro státního zaměstnance. Státní zaměstnanec se bude řídit příkazy a pokyny představených, o nichž to stanoví vnitřní služební předpisy. Aby mohlo být od něj spravedlivě požadováno řídit se těmi to vnitřním služebními předpisy, musí být zabezpečeno jeho řádné seznámení s nimi. Vždy pak bude státní zaměstnanec povinen dodržet meze svého oprávnění. Dojde-li k závěru, že při plnění příkazu byly meze jeho oprávnění překročeny, bude povinen informovat o tom bez odkladu představeného. Na představeném pak bude, aby stanovil, jakým způsobem bude povinen státní zaměstnanec dál postupovat.

Odstavce 2 a 3 navrhují stanovit, jak bude postupováno, bude-li příkaz v rozporu s právními předpisy nebo vnitřními služebními předpisy nebo bude-li příkaz zřejmě odporovat věrnosti státu anebo půjde-li o příkaz, jehož důsledkem by mohlo být jednání zřejmě trestné nebo jestliže by jím došlo ke spáchání přestupku.

Za velmi závažnou se pokládá povinnost podle odstavce 4. Jejím záměrem je to, aby představení nepřenášeli plnění služebních úkolů, které mají podle příslušných předpisů, ale též podle vydaných příkazů nebo pokynů výše postavených představených vykonat jen oni. Jestliže právě o takovou situaci půjde, a podřízený státní zaměstnanec o ní bude mít potřebné informace, bude oprávněn plnění služebního úkolu odepřít, aniž by se jednalo o porušení služební disciplíny.

Zásada č. 47

Dodržováním služební disciplíny státním zaměstnancem se rozumí dodržování všech povinností vyplývajících z tohoto zákona, ostatních právních předpisů vztahujících se k výkonu státní služby a z vnitřních služebních předpisů.

Odůvodnění:

Navrhuje se stanovit, co se má podle služebního zákona považovat za dodržování služební disciplíny. Důraz je položen na navrhovaný zákon a ostatní právní předpisy, jakož na vnitřní služební předpisy. Např. u státních zaměstnanců v celních orgánech jsou tyto povinnosti stanoveny v § 23 až 44 celního zákona (povinnosti, oprávnění a prostředky celníka).

Zásada č. 48

Vedle povinností státního zaměstnance je představený povinen zejména:

a) řídit a kontrolovat výkon státní služby podřízenými státními zaměstnanci,

b) napomáhat při vytváření podmínek nezbytných pro řádný výkon státní služby státními zaměstnanci,

c) slušně se chovat vůči podřízeným státním zaměstnancům,

d) vystupovat v disciplinárním řízení před disciplinární komisí nebo před soudem.

Odůvodnění:

Představený je státním zaměstnancem, proto má stejné právní povinnosti jako řadový státní zaměstnanec. Dále se mu navrhuje stanovit povinnosti další, které vyjadřují specifiku řídící funkce.

Zásada č. 49

Služební úřad může poskytnout státnímu zaměstnanci odměnu za příkladný výkon státní služby.

Odměnou podle předchozího odstavce je:

a) písemná pochvala, která se zakládá do osobního spisu,

b) peněžitý nebo jiný dar,

c) mimořádný postup do vyššího platového stupně.

Pro státní zaměstnance v celních orgánech jsou dalšími odměnami:

a) udělení čestného odznaku,

b) mimořádné povýšení do vyšší hodnosti.

Odůvodnění:

Navrhovaný zákon vychází z předpokladu, že každý státní zaměstnanec bude plnit povinnosti vyplývající z jeho státní služby řádně. Jestliže nebudou služební úkoly vykonávány řádně, bude to mít za následek postih podle tohoto zákona. Půjde zavedení disciplinárního řízení a uložení disciplinárního opatření.

Mohou proto odměny přicházet v úvahu jen za předpokladu, že státní zaměstnanec plní své služební úkoly na vyšší úrovni, než je jen řádné plnění. Tento stav se vyjadřuje tím, že jde o takové plnění, které může být dáno ostatním státním zaměstnancům za přiklad hodný následování.

Mimořádný postup do vyššího platového stupně má znamenat, že státnímu zaměstnanci bude zvýšen jeho služební plat, aniž by musel mít odsloužena a započtena všechna služební léta, jichž je pra postup do vyššího platového stupně třeba Jestliže k takovému postupu na základě odměny dojde, bude takto odměněný státní zaměstnanec, pokud jde o jeho další platový postup ve státní službě směřovat k dalšímu vyššímu platovému stupni. Pokud ale státní zaměstnanec bude zařazen v nejvyšším možném platovém stupni, jehož může jako řadový státní zaměstnanec dosáhnout, nebude přicházet použití takové odměny v úvahu.

S ohledem na specifiku státní služby v orgánech celní správy se navrhuje, aby pro tyto státní zaměstnance dalšími odměnami byly též udělení čestného odznaku a mimořádné povýšení do vyšší hodnosti.

Zásada č. 50

Státní zaměstnanec nesmí být členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost. Výjimky ze zákazu podle předchozí věty lze povolit jen zvláštním zákonem.

Státní zaměstnanec nesmí vykonávat žádnou podnikatelskou, živnostenskou nebo jinou výdělečnou činnost, jakož i činnost odpovědného zástupce podle zvláštního zákona. Zákaz podle předchozí věty platí po celou dobu trvání státně zaměstnaneckého poměru.

Omezení uvedená v předchozích odstavcích se nevztahují na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku. Omezení uvedená v předchozích odstavcích se nevztahují ani na činnost soudního znalce nebo tlumočníka, jestliže je tato činnost vykonávána pro úřední potřebu.

Odůvodnění:

Omezení uvedená v zásadě vycházejí z čl. 26 odst. 2

Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Činnost státního zaměstnance podle navrhovaného zákona, kde by k takovým omezením mohlo dojít tímto případem je. Navazuje se na případy, které jsou v platném právním řádu upraveny vůči pracovníkům státní správy v § 73 a 75 zákoníku práce.

Při odkazu na pojem právnické osoby provozující podnikatelskou činnost jsou směrodatná ustanovení obchodního zákoníku. Obchodní společnosti, jejichž formy obchodní zákoník upravuje, jsou právnickými osobami založenými za účelem podnikání.Podnikání podle § 2 odst. I obchodního zákoníku je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Živnostenskou činností, která má být státním zaměstnancům rovněž zakázána, je podle § 2 živnostenského zákona soustavně činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem. Vedle obchodním společností je právnickou osobou rovněž družstvo, ale i státní podniky, které dosud existují podle zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku.

Výjimka podle odstavce 1 je směrována, např. k § 18 a § 20 odst. 2 zákona č. 111/1990 Sb., pokud jde o zastoupení zakladatele fyzickými osobami v dozorčí radě.

Zákaz členství v řídících a kontrolních orgánech právnických osob je třeba vztahovat i na případy, kdy majetek státních zaměstnanců byl vložen do obchodní společnosti a státní zaměstnanec by chtěl svým členstvím v řídících nebo kontrolních orgánech se svým majetkem nakládat nebo hospodaření s ním kontrolovat.

Podnikáním ani živností pro účely uvedené zásady nemá však být případ, kdy např. státní zaměstnanec pronajme zemědělskou nebo lesní půdu anebo byty v domě, který má ve vlastnictví. Stejně tak ani dispozice s majetkem v rámci kuponové privatizace nemá být posuzována jako podnikání ve smyslu navrhovaného zákona.

Zásada č. 51

Státním zaměstnancům, na které se vztahuje tento zákon, nepřísluší právo na stávku.

Odůvodněni:

Podle čl. 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nepřísluší právo na stávku soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů. Ustanovení čl. 44 Listiny základních práv a svobod umožňuje omezit právo na stávku také zaměstnancům státní správy ve funkcích, které určí. Listinou základních práv a svobod jsou výslovně zmíněni v kontextu navrhovaného zákona jen zaměstnanci orgánů státní správy; zaměstnanci státních orgánů, kteří plní státní záležitosti, uvedeni nejsou. Činnost státních zaměstnanců, kteří plní státní záležitosti je srovnatelná s činností státních zaměstnanců, kteří vykonávají státní správu. Navrhuje se omezit právo na stávku všem státním zaměstnancům na všech státně zaměstnaneckých místech všech služebních úřadů, na které se bude navrhovaný zákon vztahovat. Kompenzační opatření, která by měla být navrhovaným zákonem stanovena se mají vztahovat na všechny státní zaměstnance, na něž se bude vztahovat navrhovaný zákon. Právo na stávku žádná úmluva Mezinárodní organizace práce výslovně neupravuje. Bohatou jurisprudencí Mezinárodní organizace práce k úmluvě Mezinárodní organizace práce o svobodě odborů a ochraně práva odborově se sdružovat č. 87/1948 (č. 489/1990 Sb.) je tato úmluva vykládána.

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (vyhláška č. 120/1976 Sb.) v čl. 6 odst. 1 písm. d) stanoví, že smluvní strany se zavazují zajistit právo na stávku za předpokladu, že je vykonáváno v souladu se zákony příslušné země. Nicméně v odstavci 2 cit. článku se uvádí, že zákonná omezení výkonu práva na stávku nohou být uložena příslušníkům ozbrojených sil nebo policie nebo správních orgánů státu. Navíc v čl. 6 odst. 3 uvedený pakt odkazuje na již citovanou úmluvu MOP č. 87/1948 s tím, že příslušné státy mohou přijmout zákonodárná opatření, jež by prejudikovala záruky stanovené v cit. úmluvě.

Konečné stanovisko, zda je navrhované omezení práva na stávku v souladu s Listinou základních práv a svobod a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, bude příslušet Ústavnímu soudu.

Navrhované omezení může mít vůči státním zaměstnancům, na které se má navrhovaný zákon vztahovat, negativní dopady, což odůvodňuje některé výhody, které jim má navrhovaný zákon založit.

Zásada č. 52

Ve služebních úřadech, na které se vztahuje tento zákon, se zakazuje činnost odborových organizací.

Odůvodnění:

Podle čl. 11 úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 platné pro ČSFR od 8.3.1992 (č. 209/1992 Sb.) platí, že každý má právo na svobodu pokojného shromaždování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a stání správy.

Z čl. 10 Ústavy České republiky vyplývá, že ratifikované a vyhlášené mezinárodní úmluvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Podle čl. 27 odst. 3 Listiny základních práv a svobod - mimo jiné - platí, že činnost odborových organizací může být omezena zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

Vycházejíc z uvedených ustanovení, se navrhuje stanovit, že ve služebních úřadech, na které se má vztahovat služební zákon, se zakazuje činnost odborových organizací. Činnost odborových organizací ve vztahu k zaměstnancům v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, však zůstává nedotčena. Uvedené omezení se navrhuje z důvodů zabezpečení ochrany bezpečnosti státu a veřejného pořádku, protože fyzické osoby, na které se má navrhovaný zákon vztahovat, mají být zaměstnanci státu.

Státní mechanismus, jehož chod státní zaměstnanci zabezpečují, musí fungovat bez poruch za všech okolností.

Zásada č. 53

Státní zaměstnanec odpovídá za služební provinění. Státní zaměstnanec odpovídá též za jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu podle zvláštních předpisů (dále jen "přestupek").

Služebním proviněním je zaviněné porušení služební disciplíny státním zaměstnancem.

O závažné služební provinění jde tehdy, jestliže vzhledem k povaze porušení služební povinnosti, způsobu jednání nebo opomenutí, míře zavinění, opakování nebo jiné přitěžující okolnosti je škodlivost zvýšena.

Zásada č. 54

Za služební provinění lze uložit státnímu zaměstnanci některé z těchto disciplinárních opatření:

a) písemná důtka,

b) snížení služebního platu až o 15 % až na dobu 6 měsíců,

c) pozastavení platového postupu až na dobu 3 roků,

d) státnímu zaměstnanci v celních orgánech lze uložit snížení hodnosti o 1 stupeň.

Za přestupek lze uložit za podmínek stanovený zvláštními předpisy tato disciplinární opatření:

a) napomenutí,

b) pokutu ve výši stanovené zvláštními předpisy, např. zákon o přestupcích,

c) zákaz činnosti, s výjimkou zákazu výkonu státní služby státního zaměstnance, na dobu stanovenou zvláštními předpisy, např. zákon o přestupcích,

d) propadnutí věci.

Disciplinární opatření podle předchozího odstavce je možné uložit jednotlivě nebo vedle sebe: napomenutí nelze uložit spolu s pokutou.

Za závažné služební provinění lze uložit i některé z těchto disciplinárních opatření:

a) odvolání z funkce představeného, s výjimkou představeného v politické funkci,

b) propuštění ze státní služby stálé.

Disciplinární opatření podle předchozího odstavce je možné uložit státnímu zaměstnanci, který byl pravomocně odsouzen za trestný čin spáchaný z nedbalosti, jestliže takové odsouzení není důvodem skončení státně zaměstnaneckého poměru ze zákona.

Pravomocné rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření se ukládá do osobního spisu státního zaměstnance.

Drobné nedostatky ve státní službě státního zaměstnance nebo drobné poklesky v jeho chování anebo přestupek může ten, kdo je oprávněn podat návrh na zahájení disciplinárního řízení, vyřídit tím, že je státnímu zaměstnanci vytkne, jestliže to je postačující.

Zásada č. 55

Disciplinární odpovědnost státního zaměstnance za služební provinění nebo přestupek zaniká, jestliže uplynul od jejich spáchání, nebo v případě uvedeném v zásadě č. 54 odst. 5 od právní moci odsuzujícího rozsudku, 1 rok.

Zásada č. 56

Orgány disciplinárního řízení jsou disciplinární komise I. stupně a disciplinární komise II. stupně.

Disciplinární komise I. stupně se zřizují v okresech k projednání služebních provinění a přestupků státních zaměstnanců zařazených ve služebních úřadech s územní působností vztahující se k území příslušného okresu. Disciplinární komise I. stupně k projednání služebních provinění a přestupků státních zaměstnanců zařazených ve služebních úřadech s územní působností, působí při příslušném okresním úřadu. K projednání služebních provinění a přestupků státních zaměstnanců finančních ředitelství je příslušná disciplinární komise I. stupně při okresním úřadu, v jehož územním obvodu má finanční ředitelství sídlo.

Služební provinění a přestupky státních zaměstnanců okresních a krajských soudů a Vězeňské služby projedná disciplinární komise I. stupně, která se zřizuje u krajského soudu. Služební provinění a přestupky státních zaměstnanců ostatních soudů projedná disciplinární komise I. stupně, která se zřizuje u ministerstva spravedlnosti.

Disciplinární komise I. stupně se zřizují též ve služebních úřadech, které jsou ministerstvy nebo jinými ústředními orgány státní správy, k projednání služebních provinění a přestupků státních zaměstnanců těchto služebních úřadů. Disciplinární komise I. stupně pro projednání služebních provinění a přestupků, státních zaměstnanců ve služebních úřadech, které nejsou ministerstvy nebo jinými ústředními orgány státní správy se zřizují u Úřadu pro legislativu a veřejnou správu; tyto komise projednají rovněž služební provinění a přestupky státních zaměstnanců Úřadu pro legislativu a veřejnou správu.

Disciplinární komise I. stupně se zřizují v potřebném počtu.

Disciplinární komise II. stupně se zřizují jako odvolací orgány podle oborů státní služby u nadřízeného služebního úřadu, který je ministerstvem nebo jiným ústředním orgánem státní správy. U služebních úřadů, které nepodléhají ministerstvu nebo jinému ústřednímu orgánu státní správy se disciplinární komise II. stupně zřizují u Úřadu pro legislativu a veřejnou správu. Disciplinární komise II. stupně pro státní zaměstnance okresních úřadů se zřizují u ministerstva vnitra.

Disciplinární komise II. stupně se zřizuji jako odvolací orgány též ve služebních úřadech, které jsou ministerstvy nebo jinými ústředními orgány státní správy k projednání služebních provinění a přestupků státních zaměstnanců těchto služebních úřadů. Disciplinární komise II. stupně jako odvolací orgány pro projednání služebních provinění a přestupků státních zaměstnanců služebních úřadů, které nejsou ministerstvy nebo jinými ústředními orgány státní správy se zřizují u Úřadu pro legislativu a veřejnou správu; tyto komise projednají rovněž služební provinění a přestupky státních zaměstnanců Úřadu pro legislativu a veřejnou správu.

Disciplinární komise II. stupně se zřizují v potřebném počtu.

Disciplinární komise II. stupně podle odstavce 7 musí být jinak personálně obsazena, než disciplinární komise I. stupně podle odstavce 4.

Zásada č. 57

Disciplinární komisi zřizuje vedoucí služebního úřadu ze státních zaměstnanců státní služby stálé; tato komise musí mít 3 členy, nejméně 1 z nich musí být z téhož oboru státní služby jako státní zaměstnanec, jehož služební provinění se projednává. Všichni členové disciplinární komise musí mít právnické vysokoškolské vzdělání. Disciplinární komisi předsedá nejvýše služebně postavený státní zaměstnanec. Je-li v disciplinární komisi víc stejně služebně postavených státních zaměstnanců, určí se předseda komise losem.

Členové disciplinární komise se při svém rozhodováni v této komisi neřídí příkazy představených.

Disciplinární komise je schopna se usnášet, je-li přítomen plný počet členů, a to většinou všech hlasů. Člen disciplinární komise se nesmí zdržet hlasování.

Disciplinární komise se nejprve usnáší o tom, zda státní zaměstnanec spáchal služební provinění nebo závažné služební provinění anebo přestupek a posléze o tom, jaké disciplinární opatření se mu uloží.

Jestliže byl státní zaměstnanec uznán; že spáchal přestupek, disciplinární komise uloží státnímu zaměstnanci povinnost nahradit škodu, jestliže poškozený nárok na náhradu škody včas uplatnil a škoda a její výše byly spolehlivě zjištěny. Jinak odkáže poškozeného s jeho nárokem na občanskoprávní řízení.

Zásada č. 58

Disciplinární řízení se zahajuje na návrh vedoucího služebního úřadu a v případě porušení služební disciplíny nebo přestupku vedoucím služebního úřadu, pokud se na něj tento zákon vztahuje, na návrh vedoucího nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, podává návrh na zahájení disciplinárního řízení Úřad pro legislativu a veřejnou správu (dále jen "navrhovatel"). Navrhovatel nebo jím pověřený představený anebo jeho zástupce vystupuje v řízení před disciplinární komisí nebo před soudem.

Zásada č. 59

Návrh na zahájení disciplinárního řízení musí být podán u příslušné disciplinární komise do 2 měsíců, ode dne, kdy se navrhovatel dověděl o disciplinárním provinění nebo o přestupku, jestliže nedošlo k zániku disciplinární odpovědnosti podle zásady č. 55.

Návrh na uložení disciplinárního opatření podle zásady č. 54 odst. 5 musí být podán do 2 měsíců od právní moci odsuzujícího rozsudku.

Zásada č. 60

Po uplynutí 1 roku od právní moci rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření se státní zaměstnanec posuzuje, jako by nebyl pro služební provinění nebo přestupek postižen. Jestliže výkon disciplinárního opatření neskončil do doby uvedené v předchozí větě, disciplinární opatření se zahlazuje vykonáním disciplinárního opatření nebo právní mocí rozhodnutí o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti.

Pravomocné rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření se vyřadí z osobního spisu státního zaměstnance, jakmile se státní zaměstnanec posuzuje, jako by nebyl pro disciplinární provinění nebo přestupek postižen.

Odůvodnění k zásadám č. 53 až 60:

Státní služba podle navrhovaného zákona má být vybudována na přísném a přesném dodržování služební disciplíny. Tyto postuláty jsou vyjádřeny v povinnostech státního zaměstnance a v zásadě č. 48. Je proto třeba, aby navrhovaný zákon rovněž upravoval problematiku porušení služební disciplíny, a to jak z hlediska projednávání, tak i disciplinárních opatření.

Navrhovaná právní úprava disciplinární odpovědnosti navrhuje vzít za základ právní úpravu kárné odpovědnosti soudců podle zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve zněni zákona ČNR č. 22/1993 Sb.

Disciplinární odpovědnost státních zaměstnanců m zahrnovat, jak odpovědnost za služební provinění, tak i odpovědnost za přestupky podlé zákona o přestupcích (zákon ČNR č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů - úplné znění č. 124/1993 Sb.), případně podle zvláštních zákonu které přestupky upravují, jakož i za správní delikty podle zvláštních zákonů, pokud za ně odpovídají fyzické osoby.

Porušení služební disciplíny je rozděleno na

- služební provinění a

- závažná služební provinění.

Intenzitě služebního provinění odpovídají disciplinární opatření, která se navrhuje upravit v zásadě č. 54. Zásada. 54 odst. 7 pamatuje na případy, kdy se státní zaměstnanec dopustí drobných nedostatků ve státní službě, přestupku nebo jiného správního deliktu a bodle povahy věci bude možně záležitost vyřídit jen vytknutím státnímu zaměstnanci.

Zánik disciplinární odpovědnosti se navrhuje upravit přesněji, než tomu je podle § 4 zákona o kárné odpovědnosti soudců.

Orgány disciplinárního řízení podle navrhovaného zákona mají být disciplinární komise. Řízení v prvním stupni mají zabezpečovat disciplinární komise I. stupně. Tyto komise je třeba koncipovat podle toho, kterých státních zaměstnanců budou disciplinární provinění projednávat. Navrhuje se v případě disciplinárních komisí I. stupně přiblížit disciplinární řízení co nejblíže místu, kde k porušení služební discipliny došlo. Další úprava navrhuje řešení situace, která disciplinární komise I. stupně bude příslušná k projednání služebního provinění státních zaměstnanců služebních úřadů, které jsou ministerstvy nebo jinými ústředními orgány státní správy, jakož i v případech, kdy služební úřad nemá žádný nadřízený orgán, např. v případě Úřadu vlády nebo Kanceláře prezidenta republiky.

Podle navrhovaného znění zásady č. 57 budou moci v disciplinární komisi působit jen státní zaměstnanci státní služby stálé, obdobně jako v kvalifikační komisi. Činnost státního zaměstnance v disciplinární komisi je, v případě, že mu to bude uloženo, povinností vyplývající ze státní služby.

Disciplinární řízení má být zahajováno na návrh vedoucího služebního úřadu.

Pokud jde o navrhované složení disciplinární komise je třeba trvat na navrhovaném požadavku, aby disciplinární řízení prováděli disciplinární komise složené z právníků. Tento požadavek platí rovněž pro státního zaměstnance, který bude do disciplinární komise navržen odborovým orgánem. Disciplinární řízení podle navrhovaného zákona nelze ztotožňovat s kárný, řízením podle § 77 až 81 zákoníku práce, které platilo do 31. ledna 1991. Disciplinární komise podle navrhovaného zákon nemá poradní funkci, ale jde o orgán s rozhodovací pravomocí. Výsledky disciplinárního řízení před disciplinární komisí budou mít pro státního zaměstnance závažné důsledky. Nelze tedy vycházet z laického složení disciplinární komise, kde by bylo nejprve třeba ozřejmit, co je smyslem disciplinárního řízení, co je to zavinění, odpovědnost, příčinná souvislost a posléze sankce.

Na disciplinární řízení se bude vztahovat řízení upravené navrhovaným zákonem.

Pro státní zaměstnance v celních orgánech se navrhuje, aby disciplinárním opatřením bylo též snížení hodnosti o 1 stupeň.

Zásada č. 61

Služební úvazek státního zaměstnance činí 40 hodin v týdnu.

Vláda může nařízením zkrátit týdenní služební úvazek, a to bez snížení služebního platu.

Služební úřad může povolit státnímu zaměstnanci kratší týdenní služební úvazek, jestliže to umožňuje systemizace. Při kratším týdenním služebním úvazku náleží státnímu zaměstnanci služební plat odpovídající kratšímu týdennímu služebnímu úvazku.

Zásada č. 62

Týdenní služební úvazek rozvrhuje služební úřad.

O rovnoměrné rozvržení týdenního služebního úvazku jde, vykonává-li státní zaměstnanec státní službu pravidelně ve stanovených dnech v týdnu tak, že jeho služební úvazek je splněn v tomto týdnu a nepřetržitý odpočinek v týdnu připadne na sobotu a neděli (rovnoměrné rozvržení).

O nerovnoměrné rozvržení týdenního služebního úvazku jde, je-li z naléhavých služebních důvodů státní služba rozvržena tak, aby ve stanoveném období, ne však delším než je období kalendářního rok, nepřesahoval v průměru týdenní služební úvazek (nerovnoměrné rozvržení). Bližší podmínky nerovnoměrného rozvržení stanoví vnitřní služební předpis.

Zásada č. 63

Začátek a konec denní služební doby stanoví služební úřad; u státních zaměstnanců vykonávajících státní službu při rovnoměrném rozvržení mezi 7. až 18. hodinu. Úřad pro legislativu a veřejnou správu může vyhláškou stanovit jednotné začátek a konec denní služební doby.

Zásada č. 64

Délka denní služební doby včetně státní služby přesčas nesmí při rovnoměrném rozvržení přesáhnout 12 hodin a při nerovnoměrném rozvržení 16 hodin.