Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zásada č. 65

Délka nepřetržitého odpočinku v týdnu činí u a) rovnoměrného rozvržení alespoň 32 hodin,

b) nerovnoměrného rozvržení alespoň 24 hodin. Při kratším týdenním služebním úvazku činí nepřetržitý odpočinek v týdnu 18 hodin.

Zásada č. 66

Nejdéle po 5 hodinách výkonu státní služby musí být státnímu zaměstnanci poskytnuta přestávka při denním výkonu této služby v trvání nejméně 30 minut; začátek a konec této přestávky stanoví vnitřní služební předpis. Přestávka podle předchozí věty se nezapočítává do denní služební doby ani do týdenního služebního úvazku.

Zásada č. 67

Dny služebního klidu ve výkonu státní služby jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek státního zaměstnance v týdnu a svátky stanovené zvláštními zákony. Svátkem pro účely tohoto zákona není neděle.

Zásada č. 68

Státní služba konaná státním zaměstnancem na příkaz služebního úřadu nebo se souhlasem služebního úřadu, která je konána nad týdenní služební úvazek vyplývající z rozvržení denní služební doby, je státní službou přesčas. Státním zaměstnancům s kratším týdenním služebním úvazkem nelze státní službu přesčas přikázat.

V naléhavém zájmu státní služby může být státnímu zaměstnanci přikázána státní služba přesčas, která může v kalendářním roce činit nejvýše 100 hodin. Ze zvlášť naléhavých důvodů státní služby může být státnímu zaměstnanci přikázána státní služba přesčas i nad hranici 100 hodin v kalendářním roce; rozsah státní služby přesčas nad tuto hranici může stanovit vnitřní služební předpis, nejvýše však do 200 hodin v kalendářním roce.

Služební úřad je povinen vést evidenci výkonu státní služby přesčas u jednotlivých státních zaměstnanců.

Zásada č. 69

V naléhavém zájmu státní služby může služební úřad přikázat státnímu zaměstnanci

a) v místě sídla služebního úřadu, případně jeho organizační jednotky, kde vykonává státní službu,

b) v místě jeho trvalého nebo přechodného pobytu,

c) na jiném.určeném místě,

služební pohotovost nejvýše v rozsahu 10 hodin týdně a u státních zaměstnanců v celních orgánech a státních zaměstnanců na úseku požární ochrany nejvýše v rozsahu 25 hodin týdně.

Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou rozsah služební pohotovosti ve státní službě ve dnech služebního klidu ve výkonu státní služby státním zaměstnancům soudů tak, aby mohly být zabezpečeny povinnosti vyplývající z trestního řádu.

Zásada č. 70

V naléhavém zájmu státní služby může služební úřad přikázat státní službu v noci. Státní službou v noci se rozumí služba konaná v době od 22. do 6. hodin.

Odůvodnění k zásadám č. 61 až 70:

Také v navrhované právní úpravě státní služby je třeba upravit dobu výkonu státní služby (pracovní dobu státních zaměstnanců). V každé právní úpravě, která má řešit podíl fyzických osob na závislé činnosti pro jiného, jde vždy o velmi důležitou úpravu, protože představuje na straně jedné míru dispozice zaměstnavatele vůči zaměstnanci a na straně druhé, to je u zaměstnanců, jde o míru právní jistoty.

Navrhovaná právní úprava doby výkonu státní služby se převážně inspiruje obecnou pracovněprávní úpravou s tím, že se snaží zohlednit specifika výkonu státní služby. I pokud jde o zvolené pojmy navrhuje se je odlišit od pracovněprávních předpisů, tzn. nepoužívat obecného pojmu "pracovní doba". Problematika pracovní doby patří mezi záležitost i, na něž dopadají mezinárodní úmluvy o lidských právech a základních svobodách (čl. 10 Ústavy České republiky). Žádná úmluva Mezinárodní organizace práce, jíž by byla Česká republika vázána, však na podmínky výkonu státní služby státními zaměstnanci podle navrhovaného zákona nedopadá. Je proto k dispozici jen obecné ústavní východisko vyplývající z čl. 28 Listiny základních práv a svobod, že zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky - podrobnosti má stanovit zákon. Uvedené podrobnosti má proto upravit navrhovaný služební zákon.

Navrhovaná zásada č. 61 vychází z tzv. "čistého služebního úvazku". Přestávka při výkonu státní služby (zásada č. 66) se nemá započítávat do denní služební doby ani týdenního služebního úvazku. Služební úvazek má představovat skutečnou dobu státní služby. Z důvodů ekonomických s přihlédnutím k úkolům služebních úřadů a potřebě zvládnutí těchto úkolů konat přesčasovou práci, se navrhuje v zákoně stanovit stejnou výměru služebního úvazku, která po odečtení přestávky v práci na jídlo a oddech (§ 89 odst. 5 zákoníku práce), odpovídá pracovněprávním předpisům. Navrhuje se rovněž, aby vláda byla oprávněna právním předpisem stanovit zkrácení týdenního služebního úvazku, a to bez snížení služebního platu. Je tomu tak proto, že s kolektivním vyjednáváním se v klasické podobě v navrhovaném zákoně nepočítá. Důvodem je to, že v případě státní služby se jedná o sféru, která je napojena na státní rozpočet.

Zásada č. 61 má rovněž umožnit za stanovených podmínek povolit státnímu zaměstnanci kratší služební úvazek; podobně jako v pracovněprávních předpisech ani v tomto případě se však nemůže jednat o právní nárok státního zaměstnance. Podle praxe lze předpokládat, že o kratší služební úvazek budou žádat zejména ženy pečující o děti. Služební plat bude v případě kratšího úvazku přirozeně odpovídat rozsahu tohoto zkrácení.

Zásada rovněž podává charakteristiku rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení státní služby. Rovnoměrné rozvržení je koncipováno tak, že týdenní služební úvazek musí být naplněn v každém týdnu, tzn., že státní zaměstnanec vykoná v týdnu vždy 40 hodin. Naproti tomu nerovnoměrné rozvržení, podobně jako je tomu v pracovněprávních předpisech, záleží v tom, že týdenní služební úvazek státní zaměstnanec naplní také, nikoli však v každém týdnu, nýbrž ve stanoveném propočítacím období. Toto propočítací období nesmí být ovšem delší než celý kalendářní rok. Bližší podmínky nerovnoměrného rozvržení služebního úvazku má stanovit vnitřní služební předpis. S nerovnoměrným rozvržením se počítá zejména u státních zaměstnanců v celních orgánech.

Zásada o začátku a konci denní služební doby je formulována jen ve vztahu k rovnoměrnému rozvržení týdenního služebního úvazku. Stanovené limity nebude moci služební úřad překročit. Rovněž se navrhuje, aby prováděcí předpis stanovil pevný začátek denní služební doby ve všech nebo v určených služebních úřadech, na které se má vztahovat tento zákon. Pokud se jedná o státní zaměstnance, kteří budou vykonávat státní službu v nerovnoměrném rozvržení, vychází návrh z předpokladu, že tak stanoví osobní úřad podle konkrétních potřeb výkonu státní služby.

Zásada č. 64 navrhuje vymezit délku denní služební doby včetně státní služby přesčas stanovenou hodnotou, která nesmí být překročena. Na rozdíl od obecné úpravy pracovněprávní, se nenavrhuje stanovovat týdenní limit státní služby přesčas (srov. § 97 odst. 2 zákoníku práce). Zároveň se navrhuje pamatovat na specifika nerovnoměrného rozvržení týdenního služebního úvazku.

Navrhovaná právní úprava v zásadách č. 65 až 67 je podobná úpravě podle pracovněprávních předpisů.

Svátky se pro účely služebního zákona mají rozumět svátků podle zvláštních zákonů (zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění zákona č. 56/1975 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 141/1988 Sb., zákona č. 167/1990 Sb., zákona č. 218/1991 Sb. a ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb. a zákona ČNR č. 204/1990 Sb., o prohlášení šestého července, dne upálení mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky).

V úpravě státní služby přesčas se navrhuje roční limit práce ve výši 100 hodin v kalendářním roce. Počítá se rovněž s tím, že bude-li potřeba práce přesčas v kalendářním roce vyšší, než 100 hodin, bude moci být její limit zvýšen ve vnitřním služebním předpisu s příslušným zákonným omezením. Takovou úpravu lze navrhnout proto, že úmluva Mezinárodní organizace práce omezující pracovní dobu v průmyslových podnicích na osm hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně č. 1/1919 (č. 80/1922 Sb.) v případech státní služby neplatí. Navrhovaná úprava na rozdíl od právní úpravy zákoníku práce předpokládá, že státní zaměstnanec bude povinen konat na příkaz státní službu i nad 100 hodin v kalendářním roce. Toto řešení se jeví nezbytným proto, aby i za výjimečných okolností byly vytvořeny právní podmínky pro řádné zabezpečování úkolů státní služby.

Ani ve státní službě nebude zřejmě možné obejít se bez institutu služební pohotovosti. Navrhuje se proto příslušná úprava v zásadě č. 69.

Pro státní zaměstnance soudů se navrhuje, aby rozsah služební pohotovosti s ohledem na povinnost vyplývající pro soudy z § 39, 69, 77 a 83 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 158/1992 Sb.) stanovil prováděcí předpis.

Zásada č. 71

Základní výměra dovolené činí 35 kalendářních dnů v kalendářním roce.

Státnímu zaměstnanci, který do konce kalendářního roku dovrší alespoň 15 let pracovního nebo služebního anebo státně zaměstnaneckého poměru po 18. roce věku náleží dovolená v délce 42 kalendářních dnů v kalendářním roce.

Státnímu zaměstnanci náleží dovolená rovněž v delší výměře, než je uvedena v předchozích odstavcích, jestliže ji vláda nařízením prodlouží.

Státnímu zaměstnanci zařazenému k výkonu státní služby v zahraničí, jestliže vykonává tuto službu ve zvlášť obtížných nebo zdraví škodlivých oblastech, alespoň po dobu 1 roku, náleží dodatková dovolená ve výměře 7 kalendářních dnů v kalendářním roce. Úřad pro legislativu a veřejnou správu stanoví vyhláškou, které oblasti se považují za zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé.

Zásada č. 72

Za každý celý kalendářní měsíc výkonu státní služby přísluší státnímu zaměstnanci nárok na 1/12 dovolené.

Za odsloužený se považuje den, za který přísluší státnímu zaměstnanci služební plat.

Jestliže státní zaměstnanec neodslouží 12 dnů denní služební doby v kalendářním roce a tyto dny jsou služebním úřadem omluveny, krátí se mu dovolená o 1/12 jeho celoročního nároku za každý další neodsloužený den denní služební doby. Neodsloužené části denní služební doby se sčítají. Netrvá-li státně zaměstnanecký poměr celý kalendářní rok, počet 12 neodsloužených dnů denní služební doby se poměrné sníží.

Zásada č. 73

Dobu čerpání dovolené určuje služební úřad tak, aby

a) součástí stanoveného počtu kalendářních dnů dovolené, na které má státní zaměstnanec právní nárok, byl i odpovídající počet dnů, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu,

b) měl státní zaměstnanec možnost vyčerpat si dovolenou zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku,

c) bylo přihlédnuto k úkolům státní služby a oprávněným zájmům státního zaměstnance,

d) nebyla určena na den, kdy státní zaměstnanec čerpá náhradní volno za státní službu ve svátek nebo náhradní volno za státní službu přesčas.

Zásada č. 74

Poskytuje-li se dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 14 kalendářních dnů, pokud není na žádost státního zaměstnance rozhodnuto jinak. Určenou dobu čerpání dovolené je služební úřad povinen oznámit státnímu zaměstnanci alespoň 14 kalendářních dnů předem: tato doba může být výjimečně zkrácena z důvodu naléhavého zájmu státní služby.

Služební úřad je povinen nahradit státnímu zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že mu byla změněna určená doba čerpání dovolené, nebo že byl odvolán z dovolené.

Služební úřad nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy státní zaměstnanec vykonává službu v ozbrojených silách neb© civilní službu, kdy je uznán neschopným výkonu státní služby pro nemoc nebo úraz, na dobu, po kterou je státní zaměstnankyně na mateřské dovolené, na dobu nárokového služebního volna, na dobu služebního volna státní ho zaměstnance z důvodu péče o dítě do 3 let věku a na dobu péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči až do 7 let věku.

Zásada č. 75

Služební úřad může určit státnímu zaměstnanci čerpá í dovolené až do výše výměry náležející za celý kalendářní rok, jestliže lze předpokládat, že státnímu zaměstnanci takový právní nárok do konce kalendářního roku vznikne.

V případě, že si státní zaměstnanec nemohl dovolenu vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých důvodů služby nebo pro služební volno, je služební úřad povinen poskytnout ji tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku; služební úřad je však povinen určit státnímu zaměstnanci čerpání alespoň 14 kalendářních dnů dovolené v kalendářním roce, pokud má na ně právní nárok.

Státní zaměstnanec je povinen vrátit.služební plat nebo jeho poměrnou část za dovolenou, na níž ztratil právní nárok, případně, na níž mu nárok nevznikl.

Zásada č. 76

Dovolená se přerušuje:

a) nástupem služby v ozbrojených silách nebo civilní služby,

b) uznáním dočasné neschopnosti k výkonu státní služby pro nemoc nebo úraz,

c) nástupem mateřské dovolené a poskytnutím služebního volna státnímu zaměstnanci z důvodu péče o dítě do 3 let věku,

d) zahájením péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči až do 7 let jeho věku,

e) ošetřuje-li státní zaměstnanec nemocného člena rodiny; to neplatí, určil-li služební úřad čerpání dovolené na dobu ošetřování nemocného člena rodiny na žádost státního zaměstnance,

f) odvoláním z dovolené.

Zásada č. 77

Státnímu zaměstnanci náleží za dobu dovoleně služební plat. Služební plat za nevyčerpanou dovolenou se státnímu zaměstnanci poskytne jen tehdy, jestliže nemohl dovolenou vyčerpat ani do konce příštího kalendářního roku

a) protože mu služební úřad neurčil dobu čerpání dovolené,

b) pro služební volno,

c) pro skončení státně zaměstnaneckého poměru.

Odůvodnění k zásadám č. 71 až 77:

Právní úprava dovolené v navrhovaném zákoně náleží s ohledem na ustanovení čl. 28 Listiny základních práv a svobod mezi pracovní podmínky. Tyto pracovní podmínky nají být podle citovaného ustanovení uspokojivé. Podrobnosti má stanovit zákon. Za základ právní úpravy dovolené pro účely navrhovaného zákona byla vzata pracovněprávní úprava, která je vyjádřena v § 100 až 110c zákoníku práce. Pracovněprávní úprava dovolené je koncipována tak, že vyhovuje podmínkám úmluvy Mezinárodní organizace práce o každoroční placené dovolené č. 132/1970, jíž není Česká republika vázána.

Na rozdíl od právní úpravy doby výkonu státní služby se navrhuje v úpravě dovolené zvýhodnění státních zaměstnanců. Toto zvýhodnění vychází jednak z toho, že kolektivní vyjednávání - protože se jedná o rozpočtovou sféru - nebude přicházet v úvahu a delší výměrou dovolené mají být částečně kompenzovány zvýšené povinnosti vyplývající ze státní služby.

Podle zásady č. 71 - na rozdíl od pracovníků v pracovním poměru - se navrhuje nevyžadovat od státních zaměstnanců pro vznik nároku na dovolenou splnění podmínky odpracování stanoveného počtu dní. Navrhuje se stanovit, že nárok na 1/12 dovolené náleží za každý celý kalendářní měsíc výkonu státní služby. Jedna dvanáctina dovolené tedy nebude náležet za kalendářní měsíc, jestliže po celou dobu netrval státně zaměstnanecký poměr, tzn., pokud státně zaměstnanecký poměr vznikl, nikoli na začátku kalendářního měsíce, ale až v jeho průběhu, případně, jestliže byl státně zaměstnanecký poměr skončen před koncem kalendářního měsíce.

Pro účely dovolené se navrhuje za odsloužený považovat den, za který státnímu zaměstnanci přísluší služební plat. Zároveň má platit v případech, kdy bylo poskytnuto a omluveno neplacené služební volno, a to až do rozsahu 12 povolených a omluvených dnů denní služební doby v kalendářním roce, že se dovolená nekrátí. Přesáhne-li doba nepřítomnosti ve státní službě 12 povolených a omluvených dnů, dojde ke krácení dovolené o 1/12 za každý neodsloužený den.

V případech, kdy státně zaměstnanecký poměr nebude trvat celý kalendářní rok, se navrhuje z důvodu rovného postavení státních zaměstnanců stanovit, že počet 12 dnů denní služební doby se poměrně sníží. Jestliže státnímu zaměstnanci vznikne státně zaměstnanecký poměr např. dnem 1. července příslušného kalendářního roku, ke krácení dovolené nedojde, pokud počet dnů nepřítomnosti ve státní službě, za které nepřísluší státnímu zaměstnanci služební plat, nepřesáhne 6 dnů.

Zásada č. 71 předpokládá, že výměra dovolené bude stanovena v kalendářních dnech. Tím dochází k odchýlení od obecné pracovněprávní úpravy, která stanoví nárok na dovolenou v kalendářních týdnech. Na výměru dovolené v kalendářních dnech se navrhuje přejít proto, aby nemusela být řešen a úprava čerpání dovolené pro státní zaměstnance při nerovnoměrném rozvržení státní služby.Dovolená v kalendářních dnech je stanovena např. u příslušníků Policie České republiky podle zákona o služebním poměru příslušníků Policie České re publiky. Navrhovaná úprava by měla v praxi přivodit zjednodušení agendy dovolené.

Aby při určení čerpání dovolené v kalendářních dnech nedocházelo k zvýhodňování nebo znevýhodňování, státních zaměstnanců, navrhuje se v zásadě č. 73 počítat vždy s příslušným počtem dnů nepřetržitého odpočinku v týdnu.

Zásady č. 74 až 77 v podstatě recipují pracovněprávní úpravu dovolené, která se osvědčila.

Zásada č. 78

Státní zaměstnanec má právo na udělení placeného služebního volna z těchto důvodů:

a) činnosti dárce při odběru krve a při aferéze a činnosti dárce dalších biologických materiálů,

b) vyšetření nebo ošetření státního zaměstnance ve zdravotnickém zařízení,

c) doprovod rodinného příslušníka státního zaměstnance do zdravotnického zařízení nebo zdravotně postiženého dítěte do zařízení sociální péče,

d) úmrtí rodinného příslušníka státního zaměstnance,

e) vlastní svatby, svatby dětí a rodičů,

f) přestěhování státního zaměstnance v souvislosti se změnou státní služby,

g) znemožnění dopravy do státní služby nehromadným dopravním prostředkem z povětrnostních důvodů státního zaměstnance těžce postiženého na zdraví,

h) vyhledání nového zaměstnání v případě skončení státní služby přípravné a státní služby dočasné,

i) přípravy a vykonání kvalifikační zkoušky včetně opakované kvalifikační zkoušky.

Rodinným příslušníkem podle předchozího odstavce písm. c) se rozumí manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené státnímu zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, případně další fyzické osoby žijící v domácnosti se státním zaměstnancem.

Státní zaměstnanec má dále právo na udělení placeného služebního volna v nezbytně nutném rozsahu z důvodu výkonu občanských povinností; o výkon občanských povinností jde zejména:

a) u svědků, soudních znalců, tlumočníků a jiných fyzických osob předvolaných k jednání u soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu obce,

b) při poskytnutí první pomoci,

c) při povinných lékařských prohlídkách,

d) při opatřeních proti přenosným nemocem,

e) při jiných naléhavých opatřeních zdravotní péče,

f) při izolaci.z důvodu veterinárně ochranných opatření,

g) při poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, živelních událostech nebo jiných obdobných mimořádných případech a případech, kdy je fyzická osoba povinna podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout.

Zásada č. 79

Státní zaměstnanec má právo na udělení neplaceného služební volna z důvodu

a) přestěhování a

b).nepředvídaného přerušení provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků.

Zásada č. 80

Vláda nařízením stanoví bližší podmínky rozsahu služebního volna podle zásady č. 78 odst. 1 a zásady č. 79.

Zásada č. 81

Služební úřad může udělit státnímu zaměstnanci na základě jeho písemné žádosti neplacené služební volno. Denní služební dobu zameškanou udělením tohoto volna služební úřad omluv í. Služební volno podle předchozí věty nesmí přesáhnout 1 rok; to neplatí v případě služebního volna z důvodu péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči až do 7 let jeho věku. Písemnou žádost podává státní zaměstnanec služebnímu úřadu.

Zásada č. 82

Služební úřad může povolit, že při udělení neplaceného nárokového služebního volna nebo při udělení neplaceného nenárokového služebního volna výjimečně náleží státnímu zaměstnanci služební plat nebo jeho poměrná část.

Udělené neplacené nenárokové služební volno na dobu přesahující 6 měsíců nelze v plném rozsahu proplatit.

Jestliže je státnímu zaměstnanci uděleno nenárokové služební volno z důvodu péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči až do 7 let jeho věku náleží mu 30 služebního platu.

Služební úřad státnímu zaměstnanci na základě jeho písemné žádosti povolí, aby dobu uděleného, nejvíce jednoměsíčního, neplaceného služebního volna nasloužil; to neplatí, bylo-li neplacené nárokové nebo neplacené nenárokové služební volno plně nebo částečně proplaceno. Krácení služebního platu v důsledku neplnění týdenního služebního úvazku není dotčeno.

Zásada č. 83

Je-li důvod pro udělení služebního volna státnímu zaměstnanci předem znám, je povinen včas požádat služební úřad o udělení služebního volna. Jinak je státní zaměstnanec povinen uvědomit služební úřad o důvodu služebního volna a jeho předpokládaném trvání bez zbytečného průtahu.

Důvod nárokového služebního volna a jeho trvání je státní zaměstnanec povinen hodnověrně osobnímu úřadu prokázat.

Zásada č. 84

Doby, které se považují za výkon státní služby Za výkon státní služby se považuje doba

a) dovolené,

b) placeného nárokového služebního volna,

c) nenárokového služebního volna, jestliže bylo rozhodnuto o jeho proplacení,

d) vojenského cvičení, výkonu civilní služby místo vojenského cvičení,

e) prohlubování kvalifikace,

f) přestávky ke kojení,

g) nepřítomnosti státního zaměstnance ve státní službě z důvodu

ga) dočasné neschopnosti k výkonu státní služby z důvodu nemoci nebo služebního úrazu, nebo lázeňské péče anebo přijetí do ústavní péče ve zdravotnickém zařízení,

gb) karantény,

gc) mateřské dovolené do 3 let věku dítěte a poskytnuté služební volno státnímu zaměstnanci z důvodu péče o dítě do 3 let věku,

gd) ošetřování nemocného člena rodiny,

ge) péče o vlastní nebo osvojené dítě nebo dítě svěřené do pěstounské péče anebo do výchovy mladší než 10 let, které nemůže být z důležitých důvodů v péči dětského výchovného zařízení nebo školy, v jejichž péči jinak je, nebo jestliže osoba, jež jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo jí byla nařízena karanténa, případně se podrobila vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno zabezpečit mimo dobu výkonu státní služby státního zaměstnance.

V případech uvedených v předchozím odstavci písm. b), d), e) a f) náleží státnímu zaměstnanci služební plat.

Zásada č. 85

Státnímu zaměstnanci povolanému ke službě v ozbrojených silách nebo do civilní služby poskytne služební úřad v posledním týdnu přede dnem stanoveným k nástupu této služby 1 den služebního volna tak, aby si mohl vyřídit své osobní a rodinné věci a včas se dostavit na stanovené místo.

Má-li státní zaměstnanec nastoupit službu v ozbrojených silách nebo civilní službu v místě tak vzdáleném od svého místa trvalého pobytu, že cesta dopravními prostředky, kterých je oprávněn použít, trvá více než 6 hodin, má nárok na 1 cestovní den, a vyžaduje-li taková cesta více než 18 hodin, na 2 cestovní dny. Státnímu zaměstnanci,který koná službu v místě tak vzdáleném od místa trvalého pobytu své rodiny, že cesta z místa výkonu služby do místa jeho trvalého pobytu trvá více než 6 hodin, náleží další cestovní den.

Na cestu z místa, kde byl propuštěn ze služby v ozbrojených silách nebo z civilní služby, do místa trvalého pobytu, případně místa výkonu státní služby, náleží státnímu zaměstnanci cestovní dny za podmínek a v rozsahu uvedeném v předchozím odstavci.

Za dobu služebního volna a za cestovní dny poskytnuté podle předchozích odstavců náleží státnímu zaměstnanci služební plat.

Zásada č. 86

Státní zaměstnanec je povinen nastoupit výkon státní služby nejpozději třetí den po skončení služby v ozbrojených silách nebo civilní služby. Za dobu před nástupem do státní služby nenáleží státnímu zaměstnanci služební plat; do této doby se nezahrnují případné cestovní dny podle zásady č. 85 odst. 2 a 3.

Státnímu zaměstnanci, který nastupuje vojenskou základní (náhradní) službu nebo civilní službu, poskytne služební úřad služební plat za dobu 2 týdnů této služby.

Státnímu zaměstnanci při vojenském cvičení, při výkonu civilní služby místo vojenského cvičení, náleží po dobu této služby služební plat.

Vykonává-li státní zaměstnanec po skončení jednoho druhu služby v ozbrojených silách bezprostředně službu téhož nebo jiného druhu nebo civilní službu, považuje se navazující služba z hlediska právního nároku na služební plat jako pokračování předcházející služby; vykonává-li vojenskou základní (náhradní) službu ve dvou nebo více částech, náleží mu před nastoupením druhé nebo další části služby od služebního úřadu plat za 1 týden ode dne stanoveného k nastoupení druhé nebo další části této služby.