Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zásada č. 125

Státnímu zaměstnanci náleží za podmínek a ve výši stanovené nařízením vlády příplatek na úhradu zvýšených životních nákladů, jestliže vykonává státní službu ve služebním úřadu, jehož sídlo nebo sídlo jeho organizační jednotky je ve vymezené oblasti, kde úroveň životních nákladů je vyšší než obecná úroveň, vláda nařízením rovněž vymezí oblasti, kde je úroveň životních nákladů vyšší, než je obecná úroveň.

Odůvodnění k zásadám č. 118 až 125:

Zvláštní druhy příplatků jsou podle zásady č. 111 součástí platu státního zaměstnance. Po splnění stanovených podmínek vznikne státnímu zaměstnanci na zvláštní příplatek právní nárok. Vzhledem k tomu, že státním zaměstnancem je rovněž představený, bude po splnění stanovených podmínek náležet zvláštní příplatek i jemu.

Charakter jednotlivých druhů zvláštních příplatků je dostatečně zřejmý, a proto není třeba bližší objasnění. Pokud jde o zvláštní příplatek na zvýšené životní náklady, navrhuje se jako kompenzační opatření pro státní zaměstnance. Důvodem je skutečnost, že státní služba podle navrhovaného zákona bude vykonávána ve státně zaměstnaneckém poměru ke státu v místě sídla služebního úřadu nebo jeho organizační jednotky. Toto sídlo bude povinen státní zaměstnanec respektovat a konat v něm státní službu. Je proto odůvodněné, aby mu byly z tohoto. důvodu kompenzovány zvýšené životní náklady.

U zvláštních příplatků, kterými jsou

- rizikový příplatek,

- příplatek za výchovu státního zaměstnance - čekatele,

- příplatek na zvýšené životní náklady

se navrhuje, aby je co do výše, případně podmínek, jakož i z důvodu snadnějšího dosažení potřebných změn, stanovila vláda právním předpisem.

Zásada č. 126

Státnímu zaměstnanci státní služby stálé, který má odslouženo nejméně 10 let státní služby, jemuž je přiznán starobní nebo invalidní důchod, náleží při prvním odchodu do důchodu plat na odchodnou ve výši 5 násobku jeho platu podle zásady č. 111 písm. a) a c).:

Plat na odchodnou nenáleží, jestliže státní služba skončila před vznikem nároku na starobní nebo invalidní důchod.

Odůvodnění:

Plat na odchodnou se navrhuje stanovit jako nárokovou složku platu státního zaměstnance k ocenění dlouhodobého výkonu státní služby. Nosným druhem státní služby podle navrhovaného zákona má být státní služba stálá. Nepřichází proto v úvahu obdobně zvýhodňovat státní službu dočasnou. Dosavadní právní úprava (§ 10 písm. b) nařízení vlády ČR č. 253/1992 Sb.) umožňuje poskytovat zaměstnancům státních orgánů nenárokovou odměnu při prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu po nabytí nároku na starobní důchod. I v tomto případě se navrhuje plat na odchodnou z kompenzační opatření ve prospěch státních zaměstnanců.

Zásada č. 127

Je-li státnímu zaměstnanci přikázána služební pohotovost ve státní službě, náleží mu za každou hodinu služební pohotovosti příplatek ve výši

a) 50 % služebního platu připadajícího na hodinu státní služby v kalendářním měsíci, v němž je služební pohotovost konána, a jde-li o den služebního klidu ve výkonu státní služby, ve výši služebního platu připadajícího na hodinu státní služby v tomto kalendářním měsíci, je-li služební pohotovost konána v místě sídla služebního úřadu, případně jeho organizační jednotky, kde státní zaměstnanec vykonává státní službu,

b) 20 % služebního platu připadajícího na hodinu státní služby v kalendářním měsíci, v němž je služební pohotovost konána, a jde-li o den služebního klidu ve výkonu státní služby, ve výši 30 % služebního platu připadajícího na hodinu státní služby v tomto kalendářním měsíci, je-li služební pohotovost konána v místě trvalého nebo přechodného pobytu státního zaměstnance.

Výkon státní služby v době služební pohotovosti je státní službou přesčas; příplatek za služební pohotovost v takovém případě nenáleží.

Odůvodnění:

Podobně jako je tomu v § 19 zákona č. 143/1992 Sb. se navrhuje upravit ve služebním zákoně příplatek za služební pohotovost ve státní službě.

Výše příplatku je rozlišena podle toho, zda je služební pohotovost konána v místě sídla služebního úřadu nebo v místě trvalého nebo přechodného pobytu státního zaměstnance, a zda připadá na normální den výkonu státní služby anebo na den služebního klidu ve výkonu státní služby.

Zásada č. 128

Na platové poměry státních zaměstnanců - čekatelů se vztahují zásady upravující zvýšení stupnice platových tarifů, další plat, příplatek za státní službu v noci, příplatek za státní službu v sobotu a neděli, příplatek za státní službu ve svátek, rizikový příplatek, náhradní volno za státní službu přesčas nebo příplatek za státní službu přesčas, příplatek na zvýšené životní náklady a příplatek za služební pohotovost ve státní službě.

Vláda nařízením stanoví výši služebního platu státního zaměstnance - čekatele podle stanoveného kvalifikačního předpokladu až do složení kvalifikační zkoušky tak, aby činil v 1. roce státní služby přípravné 75 %, ve 2. roce státní služby přípravné 80 % a ve 3. roce státní služby přípravné 90 % platového tarifu pro nejnižší platovou třídu, pro níž je tento kvalifikační předpoklad stanoven.

Zásada č. 129

Na platové poměry státních zaměstnanců státní služby dočasné se vztahují zásady upravující služební plat, osobní příplatek, platové zařazení představeného podle zásady č. 16 odst. 2, funkční příplatek, zvýšení stupnice platových tarifů, další plat, příplatek za zastupování, příplatek za státní službu v noci, příplatek za státní službu v sobotu a neděli, příplatek za státní službu ve svátek, rizikový příplatek, náhradní volno za státní službu přesčas nebo příplatek za státní službu přesčas, příplatek na zvýšené životní náklady a příplatek za služební pohotovost státních zaměstnanců stání služby stálé.

Zásada č. 130

Státní zaměstnanec - čekatel se zařadí do platové třídy po úspěšném vykonání kvalifikační zkoušky.

Odůvodnění k zásadám č. 128 a 130:

Platové poměry podle navrhovaného zákona jsou koncipovány a státní službu stálou, která je nosným druhem státní služby. Návrh se musí vyrovnat také s tím, jaké budou platové poměry státních zaměstnanců - čekatelů a platové poměry státních zaměstnanců ve státní službě dočasné.

Podle povahy věci se navrhuje vyloučit ty platové sloky, které nemohou přicházet v úvahu.

V zásadě č. 128 je ze zvláštních příplatků vyloučen příplatek za zastupování a příplatek za výchovu státního zaměstnance - čekatele a v zásadě č. 129 příplatek za výchovu státního zaměstnance - čekatele.

Obdobně jako pro státní zaměstnance státní služby stálé se navrhuje, aby výši služebního platu státního zaměstnance - čekatele, a to se zřetelem na kvalifikační předpoklad stanovila vláda právním předpisem.

Zásada č. 131

Jestliže státní zaměstnanec neodslouží více, než 12 dnů denní služební doby v kalendářním roce a tyto dny jsou služebním úřadem omluveny, krátí se mu služební plat za každou neodslouženou hodinu. Neodsloužené kratší části denní služební doby, než 1 hodina, se sčítají. Netrvá-li statně zaměstnanecký poměr celý kalendářní rok, počet 12 dnů denní služební doby se poměrně sníží.

Odůvodnění:

Odůvodnění je uvedeno u zásad č. 78 až 86.

Zásada č. 132

Plat je splatný pozadu za měsíční období, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci.

Na písemnou žádost státního zaměstnance musí mu být plat splatný během dovolené vyplacen před nastoupením dovolené; totéž platí při nástupu vojenského cvičení.

Při skončení státní služby vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci na jeho písemnou žádost plat splatný za měsíční období v den skončení státní služby, jestliže to umožňuje technika výpočtu platů, jinak mu poskytne přiměřenou zálohu.

Zásada č. 133

Plat se vyplácí státnímu zaměstnanci v penězích. Plat lze vyplácet v jiné než měně České republiky, jen pokud to umožňuje tento zákon.

Plat se vyplácí v denní služební době a v místě sídla služebního úřadu, případně jeho organizační jednotky, kde státní zaměstnanec vykonává státní službu. Nemůže-li se státní zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, případně vykonává-li státní službu na vzdáleném místě, zašle mu služební úřad plat v den stanovený pro jeho výplatu, případně nejpozději v nejbližší den výkonu státní služby na svůj náklad a nebezpečí, pokud státní zaměstnanec písemně nepožádá služební úřad, aby mu byl plat vyplacen jiný den.

Pří měsíčním vyúčtování platu je služební úřad povine vydat státnímu zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o provedených srážkách. Na žádost státního zaměstnance předloží mu služební úřad k nahlédnutí doklady, na jejichž základě byl plat vypočten.

Státní zaměstnanec může k přijetí platu písemně zmocnit jinou osobu. Manželu lze plat vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit plat jiné osobě než státnímu zaměstnanci, jen pokud to stanoví zvláštní zákon.

Na písemnou žádost státního zaměstnance je služební úřad povinen při výplatě platu, po provedení případných srážek z platu podle zvláštních předpisů, poukázat částku určeno: státním zaměstnancem na jeho účet u peněžního ústavu.

Zásada č. 134

Srážky z platu lze provést jen na základě dohody o srážkách z platu. Jinak může služební úřad srazit z platu jen

a) zálohu na daň z příjmů fyzických osob,

b) zálohu na plat, kterou je státní zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání tohoto platu

c) částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným soudem, orgánem státní správy nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem,

d) částky propadající státu v důsledku peněžitého trestu (pokuty), jakož i náhrady uložené státnímu zaměstnanci vykonatelným rozhodnutím příslušných orgánů,

e) přeplatky na dávkách nemocenského pojištění, pokud je státní zaměstnanec povinen je vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle právních předpisů o nemocenském pojištění,

f) neprávem přijaté částky dávek sociálního zabezpečení, pokud je státní zaměstnanec povinen je vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle právních předpisů o sociálním zabezpečení,

g) částky rodičovského příspěvku, které je státní zaměstnanec povinen vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o rodičovském příspěvku,

h) nevyúčtované zálohy cestovních náhrad podle zvláštního předpisu,

ch) plat za dovolenou, na niž státní zaměstnanec ztratil nárok, případně na niž mu nárok nevznikl,

i) neprávem přijaté hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo jeho zvýšení anebo zálohově poskytnuté hmotné zabezpečení, pokud je státní zaměstnanec povinen jej vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o zaměstnanosti,

j) pojistné na důchodové zabezpečení; u státních zaměstnanců státní služby přípravné a státní služby dočasné též příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Zásada č. 135

Státním zaměstnancům, kteří vykonávají státní službu v cizině, lze na jejich písemnou žádost poskytovat plat nebo jeho část v jiné než měně České republiky. Způsob poskytování platu státním zaměstnancům podle předchozí věty v jiné než měně České republiky stanoví vláda nařízením.

Ustanovení předchozího odstavce neplatí pro státní zaměstnance, kteří vykonávají státní službu v cizině jen příležitostně.

Zásada č. 136

Zásady č. 132 až 134 se vztahují obdobně na příplatek za služební pohotovost ve státní službě.

Zásada č. 137

Vedoucí služebního úřadu v

a) jiném ústředním orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády,

b) Úřadu vlády

a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, který je vedoucím služebního úřadu

mají právo na bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti ním a k umožnění styku s rodinou a na bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v době výkonu státní služby i mimo ni.

Ředitel sekce (zástupce vedoucího služebního úřadu) v

a) ministerstvu,

b) jiném ústředním orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády,

c) Úřadu pro legislativu a veřejnou správu,

mají právo na bezplatné používání služebního vozidla přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti ním a k umožnění styku s rodinou a na bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v době výkonu státní služby i mimo ni.

Odůvodnění k zásadám č. 132 až 137:

Podobně jako je tomu v ustanoveních § 16 až 18, 21 a 22 zákona č. 143/1992 Sb. je třeba i v navrhovaném zákoně upravit společná ustanovení o platových poměrech státních zaměstnanců a příplatku za služební pohotovost ve státní službě. Navrhovaná právní úprava je v podstatě recipována z uvedeného zákona.

Do doby dosažení plné konvertibility měny České republiky s měnami ostatních států, se navrhuje v zájmu ocenění zastupování státních zájmů České republiky (zásada č. 135), možnost přepočtu určité části platu přes spotřební koš. Takto postupovat se navrhuje jen pro státní zaměstnance, kteří z této části platu soustavně hradí životní náklady své, případně své rodiny, nikoli pro státní zaměstnance, kteří hájí zájmy České republiky v cizině pouze příležitostně, např. státní zaměstnanci v celní správě.

V zásadě č. 134 písm. t) a g) v obou případech jde o plnění z doby před vznikem státně z zaměstnaneckého poměru.

Zásada č. 138

Zdravotní péče o státní zaměstnance se řídí obecnými právními předpisy. Pro státní zaměstnance v celních orgánech zabezpečuje služební úřad zdravotnickou péči za podmínek stanovených zvláštním zákonem.

Státní zaměstnanci nejsou poplatníky pojistného na zdravotní pojištění; toto pojistné za ně hradí stát.

Správa všeobecného zdravotního pojištění státních zaměstnanců se řídí obecnými předpisy.

Odůvodnění:

Z čl. 31 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že každý občan má právo na ochranu zdraví, občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péčí a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Tato právní úprava jíž předvídá Listina základních práv a svobod,v právním řádu České republiky existuje.

Návrh zákona předpokládá, že podmínky zdravotní péče o státní zaměstnance se nebudou odlišovat od obecné úpravy, která platí pro občany a pracovníky v pracovněprávních vztazích. Na uvedené právní poměry státních zaměstnanců se má vztahovat zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů a právní předpisy vydané k jeho provedení, zákon ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a právní předpisy vydané k jeho provedení.

Navrhuje se zachovat úpravu zdravotní péče pro státní zaměstnance v celních orgánech. Zvláštním zákonem, na který se odkazuje, je ustanovení § 20 celního zákona a vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 361/1991 Sb., o zdravotní způsobilosti žadatelů o přijetí pro výkon práce příslušníka celní správy a organizaci a výkonu zdravotnických služeb v celní správě.

Pokud jde o zdravotní pojištění státních zaměstnanců, navrhuje se, aby tito zaměstnanci pojistné na zdravotní pojištění podle zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů neplatili, nýbrž, aby je za ně hradil ve stanovené výši stát ze státního rozpočtu. Navrhovaná úprava by měla být kompenzačním opatřením ve prospěch státních zaměstnanců, jejichž státně zaměstnanecký poměr bude založen ke státu. Úhrada zdravotního pojištění za státní zaměstnance by se mohla vztahovat na všechny druhy státní služby.

Navrhuje se, aby zdravotní pojištění hrazené ze státního rozpočtu za státní zaměstnance, na které se bude navrhovaný zákon vztahovat, spravovala Všeobecná zdravotní pojišťovna nebo některá pojišťovna založená podle zákona ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.

Zásada č. 139

Státní zaměstnanci nejsou účastni nemocenského pojištění podle právních předpisů o nemocenském pojištění a nemají páva na peněžité dávky z tohoto pojištění.

Státní zaměstnanci ani stát nejsou poplatníky pojistného na nemocenské pojištění.

Odůvodnění:

Protože státní služba podle navrhovaného zákona bude mít zvláštní charakter, navrhuje se zabezpečit státní zaměstnance po dobu přechodné neschopnosti k výkonu státní služby platem ve stanovené výši. Je proto na místě vyloučit je z účasti na nemocenském pojištění.

Budou-li státní zaměstnanci vyloučeni z účasti na nemocenském pojištění, není důvod, aby byli poplatníky pojistného na nemocenské pojištění podle zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů; tento zákon platí jen do 31.12.1993.

V souvislosti s úpravou uvedenou v odstavci 2 bude třeba novelizovat zákon ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů nebo zákonnou úpravu, která tento zákon nahradí a zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.

Zásada č. 140

Státním zaměstnancům, na které se vztahuje tento zákon, případně též jejich rodinným příslušníkům nebo pozůstalým po nich, náleží

a) podpora při narození dítěte,

b) přídavky na děti,

c) pohřebné,

Ve výši a za podmínek jako pracovníkům v pracovním poměru s výjimkou účasti na nemocenském pojištění. Plnění podle předchozí věty se hradí ze státního rozpočtu.

Odůvodnění:

Podle navrhovaného zákona nemají být státní zaměstnanci účastni nemocenského pojištění, nemohli by mít nárok na peněžité dávky z tohoto pojištění. Jejich postavení by proto bylo oproti ostatním pracovníkům zhoršeno, protože by nedostávali podporu při narození dítěte, přídavky na děti a pozůstalí po nich ani pohřebné. Navrhuje se proto upravit poskytování těchto plnění ve služebním zákoně s tím, že jejich úhrada bude prováděna ze státního rozpočtu.

Tato úprava by měla zůstat v platnosti do doby nové zákonné úpravy státní sociální pomoci.

Zásada č. 141

Státnímu zaměstnanci v případě dočasné neschopnosti k výkonu státní služby z důvodu

a) nemoci nebo úrazu nebo lázeňské péče anebo přijetí do ústavní péče ve zdravotnickém zařízení,

b) karantény,

náleží služební plat po dobu 1 roku, a to po dobu prvních 6 měsíců ve výši služebního platu a po dubu dalších 6 měsíci ve výši 90 % služebního platu. Při nové dočasné neschopnosti k výkonu státní služby z důvodů uvedených v písmenu a), se do doby, po kterou náleží služební plat, započtou předchozí doby neschopnosti k výkonu státní služby z těchto důvodů, jestliže spadají do doby 1 roku před vznikem nové dočasné neschopnosti k výkonu státní služby.

Doby uvedené v předchozím odstavci větě druhé se však nezapočtou, jestliže

a) mezi skončením předchozí neschopnosti k výkonu státní služby a vznikem nové dočasné neschopnosti k výkonu státní služby byla státní služba konána alespoň 6 měsíců,

b) nová dočasná neschopnost k výkonu státní služby a v znik nové dočasné neschopnosti k výkonu státní služby byl způsoben služebním úrazem, za který služební úřad odpovídá nebo nemocí z povolání.

Státnímu zaměstnanci, který nevykonává státní službu z důvodu

a) ošetřování nemocného člena rodiny,

b) péče o vlastní nebo osvojené dítě nebo dítě svěřené do pěstounské péče anebo do výchovy mladší než 10 let, které nemůže být z důležitých důvodů v péči dětského výchovného zařízení nebo školy, v jejichž péči jinak je, nebo jestliže fyzická osoba, jež jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo jí byla nařízena karanténa, případně se podrobila vyšetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno zabezpečit mimo dobu výkonu státní služby státního zaměstnance,

náleží po dobu 6 měsíců 50 % služebního platu. V případech uvedených v písmenu a) a b) se do doby, po kterou náleží 50 % služebního platu, započtou předchozí doby, kdy státní zaměstnanec nevykonával státní službu z těchto důvodů, jestliže spadají do doby 6 měsíců, než přestal vykonávat státní službu z těchto důvodů. Doby uvedené v předchozí větě se však nezapočtou, jestliže mezi skončením předchozí v nepřítomnosti ve státní službě a novou nepřítomnosti ve státní službě byla státní služba konána alespoň 3 měsíce.

Členem rodiny podle předchozího odstavce písm. a) se rozumí

a) manžel nebo druh,

b) vlastní děti, osvojenci, děti svěřené státnímu zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy do skončení povinně školní docházky,

c) osoby uvedené v písmenu b) po skončení povinně školní docházky do dosažení 26 let věku, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou anebo duševní vadu trvale neschopny k práci,

d) vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, případně další fyzické osoby žijící v domácnosti se státním zaměstnancem.

Odůvodnění:

Navrhuje se zavést institut tzv. nemocenského roku, který byl znám za platnosti služební pragmatiky. S přihlédnutím k právním předpisům o nemocenském pojištění zaměstnanců, které omezují výplatu nemocenského na dobu 1 roku (podpůrčí doba), se navrhuje omezit výhodu poskytování platu ve stanovené výši rovněž dobou 1 roku.

Vzhledem k tomu, že jde o výrazné zvýhodnění oproti ostatním zaměstnancům, je důvodné výši platu při neschopnosti k výkonu státní služby delší než 6 měsíců omezit.

Aby se zamezilo třeba i několikaletému poskytování služebního platu ve stanovené výši, v případech, kdy by byl státní zaměstnanec po uplynutí nemocenského roku uznán schopný-m výkonu státní služby třeba jen na jeden den, navrhuje se provádět zápočet předchozích dob neschopnosti k výkonu státní služby stejným způsobem a za stejných podmínek, jako se započítávají předchozí doby pracovní neschopnosti do podpůrčí doby při poskytování nemocenského z prostředků nemocenského pojištění.

Protože státní zaměstnanci nebudou účastni nemocenského pojištění, navrhuje se poskytovat jim stanovenou část služebního platu, kdy nebudou vykonávat státní službu z důvodů, při jejichž existenci se ostatním zaměstnancům poskytuje tzv. podpora při ošetřování člena rodiny z prostředků nemocenského pojištění. Doba, po kterou státní zaměstnancům z těchto důvodů náleží plat, bude sice kratší než doba jeho poskytování v případech uvedených v odstavci 1, ale delší než je doba poskytování,podpory při ošetřování členi rodiny z prostředků nemocenského pojištění.

Při rozhodování fyzické osoby o vstupu do státní služby se předpokládá, že navrhovaná úprava může působit motivačně tím, že jde o kompenzační opatření.

Vzhledem k tomu, že po dobu přechodné neschopnost; státního zaměstnance k výkonu státní služby z uvedených důvodů, bude náležet státnímu zaměstnanci služební plat ve stanovené výši, bude se z tohoto platu i v této době odvádět pojistné na důchodové pojištění.

Zásada č. 142

Přezkoumání a potvrzení přechodné neschopnosti státního zaměstnance k výkonu státní služby a potvrzení mateřské dovolené se řídí zvláštním zákonem.

Zásada č. 143

Jestliže je možno na základě vyjádření příslušného orgán očekávat, že státní zaměstnanec státní služby stálé v krátké době nabude schopnosti k výkonu této služby a jestli že do časná neschopnost státního zaměstnance z důvodu nemoci nebo úrazu trvá 1 rok, zařadí služební úřad státního zaměstnance mimo státní službu činnou ze zdravotních důvodů. Zařazení státního zaměstnance podle předchozí věty může trvat nejdéle 2 roky.

V době zařazení státního zaměstnance mimo státní službu činnou ze zdravotních důvodů náleží státnímu zaměstnanci 70 % jeho služebního platu.

Odůvodnění k zásadám č. 142 a 143:

V případech stanovených v zásadě č. 142 se navrhuj odkázat na postup podle zvláštního zákona, kterým je zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Právní předpisy o nemocenském pojištění umožňuje poskytovat nemocenské i po uplynutí jednoroční podpůrčí doby jestliže podle posudku posudkového orgánu sociálního zabezpečení lze předpokládat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schopnost.

Namísto prodloužení nemocenského roku se navrhuje zařazení státního zaměstnance státní služby stálé mima státní službu činnou s platem ve stanovené výši.