Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý zaslal odpověď na interpelaci poslance Michala Krause dopisem ze dne 24. června 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého na interpelaci poslance Michala Krause. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane poslanče,

v příloze Vám zasílám odpověď na Vaši interpelaci, kterou jste přednesl na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 2. 6. 1994 ve věci privatizace českého petrochemického průmyslu.

Věřím, že moje odpověď Vám problematiku privatizace petrochemického průmyslu dostatečně osvětlila a zároveň vyvrátila Vaše obavy o osud tohoto strategického odvětví naší ekonomiky.

Ujišťuji Vás, vážený pane poslanče, že rozhodování v této věci je poplatné pouze ekonomickým a technickým kriteriím. Jsem veden při tomto rozhodování snahou, aby bylo co nejobjektivnější a odpovídalo strategickým zájmům naší ekonomiky.

Zároveň Vám sděluji, že konečné rozhodnutí o privatizací českého petrochemického průmyslu přísluší vládě České republiky, do které ve smyslu doporučení Porady ministrů předkládám příslušný materiál.

S pozdravem

Příloha: dle textu

Vážený pan

Michal Kraus

Parlament České republiky

Praha

Na vědomí:

Vážený pan

Milan Uhde

předseda Poslanecké sněmovny

Parlament České republiky

Praha

Příloha

K otázce privatizace Českého petrochemického průmyslu

Otázka č. 1. - "Nakolik obvyklé a hlavně nakolik z hlediska tržního hospodářství životaschopné je, že nabyvatel petrochemických podniků Chemapol byl vlastně těmito podniky zřízen a je sám v jejich majetku. Jak budou v tomto spletenci probíhat majetkové vztahy?"

Akciová společnost Chemapol Praha vznikla jako tradingová organizace v roce 1968 za účelem obchodu s ropou a ropnými produkty a dalšími chemickými a farmaceutickými komoditami. Nebyla zřízena jen českými petrochemickými podniky, ale je jimi částečně vlastněna. Chemapol má celkem 102 akcionářů, z nichž největším je a. s. Chemopetrol Litvínov, který vlastní 12.5% akcií. Dále následují ČSOB Praha (10.45%), bývalý s. p. Benzina (9.1%), Slovnaft Bratislava (7.1%), Chemia Bratislava (3.3%) a Kaučuk Kralupy (3.0%); ostatní akcionáři mají méně jak 2.3%.

Dva naše největší rafinersko-petrochemické podniky, tj. a. s. Chemopetrol Litvínov a Kaučuk Kralupy, vlastní 15.5% upsaného kapitálu.

Podle schváleného privatizačního projektu má a. s. Chemapol získat přímým prodejem 25% akcií a. s. Kaučuk Kralupy, v a. s. Koramo Kolín 52.3% a Paramo Pardubice 5.0% akcií. V a. s. Kaučuk uvažuje Chemapol o navýšení základního jmění o 10% za emisi nových akcií.

O organizační struktuře a majetkových vztazích českých petrochemických subjektů bude rozhodovat vláda. Dnes je zřejmé, že bude preferována varianta vycházející především z výrobních podniků, nikoliv z obchodní organizace. Chemapol v nové organizační struktuře může působit jako jeden z více minoritních akcionářů v některých dceřiných akciových společnostech. Chemapol však nebude v žádném případě jako majoritní či minoritní akcionář v připravovaném holdingu, kde budou majetkově propojeny hlavní rafinersko-petrochemické podniky.

Otázka č. 2 - "Proč vláda nevyužila v době přípravy privatizace zájmu dvou velkých zahraničních konkurentů, tedy firmy Shell a konsorcia Total, Agip, Conoco, k tomu, aby ve vzájemné konkurenci nabídli pro českou petrochemii co nejvýhodnější podmínky, a proč naopak byli tito velcí konkurenti přesvědčeni o tom, aby podali jeden společný projekt, pochopitelně v konečném důsledku mnohem méně výhodnější?"

Vláda dosud o privatizaci a vstupu zahraničního kapitálu do rafinersko-petrochemického komplexu nejednala.

Problematikou se zabývala Porada ministrů, která posuzovala dvě základní nabídky s tím, že obě mají své téměř rovnocenné výhody i rizika. Po podrobné diskusi doporučila předložit vládě variantu založenou na majetkovém propojení českých podniků, respektující existencí nejen rafinerských, ale i petrochemických výrob, energetiky a navazujících výrob maziv, dalších petrochemických provozů a navazujících odvětví chemického průmyslu. Majetkové propojení umožňuje vytvořit silný konkurenceschopný subjekt v regionu střední Evropy.

Nabídka zahraničního Konsorcia byla shledána méně vhodnou především z následujících důvodů:

- zájem pouze o majetkovou účast v rafineriích a. s. Chemopetrol a Kaučuk,

- opomíjení požadavku české strany na řešení rozvoje navazujících petrochemických výrob, zejména v a. s. Chemopetrol,

- oddělený vstup společností do rafinerie v Kralupech (Shell a Konsorcium) a rafinerie v Litvínově (jen Konsorcium).

Ke společnému projektu na vstup do rafinersko-petrochemického komplexu nebyly společnosti nuceny. Cílem bylo dosáhnout právě výhodnějších podmínek, tj. dlouhodobé řešení prosperity všech subjektů komplexu, včetně petrochemie, uchování surovinových, polotovarových a obchodních vazeb v celém komplexu a posílení konkurence našich subjektů na trhu.

Otázka č. 3 - "Jak je možné, že v odborné komisi, tzv. G 6, která posuzovala nabídky, pracovali kromě náměstků ministrů Sabely, Jurečky a Tery také pánové ředitel Chemapolu Junek, ředitel CHZ Litvínova Nepejchal a ředitel Kaučuku Kralupy Helebrant. Jak byla zajištěna objektivita rozhodování této odborné poradní komise?"

Především chci upřesnit, že generálním ředitelem a. s. Kaučuk je p. Ing. Miroslav Nevosad.

Odborná komise pro posouzení vstupu zahraničního kapitálu do rafinersko-petrochemického komplexu byla pouze poradním orgánem vedení Ministerstva průmyslu a obchodu. Generální ředitelé a. s. Chemapol, Chemopetrol a Kaučuk v ní působili jako odborní experti k projednávané problematice.

Úkolem odborné komise bylo provést hodnocení všech tří nabídek, tj. japonské EXIM banky, společné nabídky mezinárodních ropných společností (Agip, Conoco, Total a Shell) a nakonec i společné nabídky a. s. Chemopetrol, Kaučuk a Chemapol, projednat nevyjasněné problémy se zahraničními partnery a ostatními předkladateli nabídek a předložit odborné stanovisko k výběru optimálního řešení privatizace a restrukturalizace subjektů rafinersko-petrochemického komplexu.

Otázka č. 4 - "Prosazoval pan ministr Dlouhý tzv. zahraniční cestu ve vládě prokazatelně jenom jako proto, že jak zástupci firmy Total v Paříži, tak i firmy Shell v Amsterodamu mají zdokumentovány jeho sliby a přísliby ve věci české petrochemie, i když měl zcela zřetelně sám zájem na realizaci té - v dané situaci nejméně výhodné a vhodné - tzv. české cesty?"

Privatizace a restrukturalizace subjektů rafinersko-petrochemického komplexu byla projednávána zatím pouze v Poradě ministrů vlády České republiky. Rozhodnutí o petrochemii jako strategickém oboru v naší ekonomice je jedno z nejtěžších a nejsložitějších. Rozhodování Porady ministrů nebylo poplatné strategicko-politickým aspektům. Rozhodovací kriteria měla pouze ekonomické, technické a obchodní aspekty. Hlavni strategické důvody pro doporučení řešit privatizaci a restrukturalizaci subjektů rafinersko-petrochemického komplexu podle tzv. české cesty jsou následující:

- zachovává rafinerie a petrochemické provozy, jakož i další bezprostředně navazující technologie, a nutnou infrastrukturu v jednom organizačním celku,

- zajišťuje větší jistotu reinvestování vytvořených zisků do rafinerií, petrochemických, energetických a pomocných provozů,

- plně počítá z diverzifikovanými zdroji ropy prostřednictvím ropovodu Ingolstadt - Kralupy - Litvínov (IKL),

- zachovává silný vliv státu na tento strategický segment hospodářství,

- umožňuje budoucím akcionářům, vzešlým z privatizace, zapojit se do restrukturalizace rafinersko-petrochemického komplexu, jakož i případným dalším investorům, včetně zahraničních, na základě vzájemně výhodných podmínek.

Otázka č. 5 - "Jak hodlá ministerstvo průmyslu konkurovat dvěma velkým sousedům, rafinerii v německé Leuně a v rakouském Schwechatu, který se hodlá spojit se slovenským Slovnaftem?"

Ministerstvo průmyslu a obchodu ani vláda nehodlá vytvářet mimořádné podmínky zvýhodňující tuzemské subjekty na našem trhu a v exportní politice.

Udržení a posílení konkurence na našem trhu a možnost zvýšit export do okolních zemí je plně v kompetenci společností. Management těchto společností si to jasně uvědomuje a považuje toto za zcela rozhodující pro prosperitu a rozvoj.

K dosažení konkurenceschopnosti budou subjekty rafinersko-petrochemického komplexu:

- revidovat cenovou politiku tak, aby jejich výrobky byly konkurenceschopné na tuzemském trhu a při exportu. V tomto smyslu jsou připravována opatření ke snížení prodejních cen pohonných hmot z rafinerií. Záměrem je získat větší podíl na trhu na úkor dovozců. Zároveň bude budována obchodní síť na prodej petrochemických výrobků, včetně případných zahraničních zastoupení, a podporován rozvoj návazných výrob, např. v oblasti plastů,

- udržovat kvalitu odpovídající konkurenčním výrobkům a zajišťovat její rozvoj v souladu s evropským trendem,

- zlepšovat úroveň obchodně-technických služeb pro zákazníky,

- realizovat společný postup při budování distribuční. sítě pohonných hmot a motorových olejů,

- koordinovat zarážky technologických zařízení a optimalizaci údržbářských zařízení,

- využívat předpokládaného trendu růstu spotřeby pohonných hmot na trhu v České republice,

- udržovat a rozšiřovat produktové a polotovarové vazby mezi subjekty komplexu.

Otázka č. 6 - "Která finanční síla poskytne obrovské finanční prostředky na rekonstrukci zastaralých provozů české petrochemie?"

Potřeba finančních prostředků na modernizací a restrukturalizaci je odhadována do roku 1998 na cca 25 - 27 mld. Kč. Z toho asi 50% se předpokládá získat z vlastních zdrojů a zbytek jinými formami, např. navyšováním základního jmění společností, úvěry tuzemských i zahraničních peněžních ústavů, vydáním obligací, prodejem části akcií a pod.

Tvorba vlastních zdrojů předpokládá získání dostatečných trhů pro prodej pohonných hmot a zachycení trendu zvýšení spotřeby pohonných hmot, zejména bezolovnatých benzinů. V tvorbě vlastních zdrojů je počítáno se všemi uvažovaným i vlivy, zejména optimalizací výrobní a obchodní politiky.

Akciové společnosti již zahájily pracovní jednání o poskytnutí úvěrů s řadou evropských a světových bank jako např. BBRD, JEXIM, USEXIM, Fieldstone a CITIBANK atd.

Jsem přesvědčen, že udržení spojení rafinerských a petrochemických provozů v jednom celku a vhodná, majetkově provázaná struktura zlepší vyjednávací pozici české strany.

Otázka č. 7 - "Jaké jsou záruky návratnosti investic do rekonstrukce?"

Připravovaný investiční program pro obě akciové společnosti vychází z podrobné analýzy trhu v České republice na období nejbližších 10ti let. Všechny naše i zahraniční studie předpokládají prudký růst spotřeby pohonných hmot, zejména automobilových bezolovnatých benzinů. Expertiza vychází ze stávající situace, kdy spotřeba autobenzinů je u nás na hlavu a rok 5x menší než např. v SRN, a z perspektivy české ekonomiky. Investiční program je proto zaměřen především na zvýšení výroby pohonných hmot hlubokým zpracováním ropy a na výrobu bezolovnatých benzinů. Při naplnění investičního programu budou naše rafinerie tento trend růstu spotřeby schopné zachytit.

Vzhledem k technologickým vazbám bude v nezbytné míře investováno i do navazujících petrochemických výrob. Zvláště budou investice směřovány do perspektivních oblastí, převážně v oblasti progresivních petrochemických výrob (např. výroba speciálních plastických hmot), které budou mít rychlou návratnost, budou rozšiřovat sortiment a zvyšovat efektivitu a konkurenceschopnost. U těchto výrob se očekává zakládání společných podniků se zahraničními partnery.

Otázka č. 8 - "Jak bude zabráněno možnosti zvýšení tranzitních poplatků dopravy produktů z Ruska přes Slovensko ze strany Slovenské republiky?"

Mezi českými rafineriemi a slovenským přepravcem ropy a. s. Transpetrol Bratislava existují dlouhodobé smlouvy o přepravě ropy. Tarifní poplatky odpovídají evropským zvyklostem.

Po dobudování ropovodu Ingolstadt - Kralupy - Litvínov bude v nákupu a dopravě ropy vytvořeno přirozené konkurenční prostředí. České rafinerie si budou nakupovat ropu podle kvality a obchodních podmínek, která jim bude nejlépe vyhovovat.

Otázka č. 9 - "Je promyšlena koordinace obou rafinerií v Kralupech a Litvínově?"

Koordoriovaný postup rafinerií je rozhodující součástí společné nabídky a. s. Chemopetrol, Kaučuk a Chemapol. Je předpokladem úspěchu české cesty.

V zásadních rysech je připraven program koordinace podnikání rafinérií v těchto oblastech:

optimální organizační struktuře, která umožní jednotné a koordinované řešeni všech aktivit,

- společné obchodní a výrobní politice na našem i vnějším trhu,

- společné finanční politice,

- společné optimální investiční politice a ve strategickém rozvoji.

Je samozřejmé, že jednotlivé oblasti budou podrobně rozpracovány na úrovni nově připravované organizační struktury a v akciových společnostech s ohledem na měnící se vnitřní i vnější podmínky.

Otázka č. 10 - "Jak zamýšlí ministerstvo průmyslu minimalizovat náklady v rafinerii při neodstranitelném propojení prvovýroby s následnými zpracovatelskými výrobami, jejichž optimalizace je v přímém protikladu s optimalizací rafinerií?"

Minimalizace nákladů na zpracování ropy a výrobu rafinerských a petrochemických výrobků je věcí akciových společností. Akciové společnosti mají v zásadních rysech program minimalizace nákladů zpracovaný. Je rafineriemi. považován za neodmyslitelnou součást koordinovaného postupu při podnikání.

Základními rysy programu minimalizace nákladů je:

- po uvedení do provozu ropovodu Ingolstadt - Kralupy - Litvínov nákup ropy vhodné kvality (např. nákup lehkých, nízkosirných rop),

- optimalizace výrobních a obchodních plánů rafinerií na základě objektivního lineárního programování,

- společný nákup ropy a prodej ropných výrobků na základě optimalizačních studií,

- snižování energetické náročnosti realizací modernizace zařízení,

- koordinování zarážek technologických celků

a realizace procesů k dosažení větší výtěžnosti dražších produktů z ropy.

Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý zaslal doplňující odpověď na interpelaci poslance Michala Krause dopisem ze dne 27. září 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého na interpelaci poslance Michala Krause. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane poslanče,

v příloze Vám zasílám doplněk odpovědi na Vaši interpelaci, kterou jste přednesl na 21. plenární schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu, ve věci privatizace českého rafinersko-petrochemického průmyslu.

Věřím, že moje doplňující odpověď Vám problematiku privatizace rafinersko-petrochemického průmyslu dostatečně osvětlí.

Zároveň vám sděluji, že konečné rozhodnutí o privatizaci českého rafinersko-petrochemického průmyslu přísluší vládě České republiky, které bude ve smyslu usnesení vlády ze dne 13. července 1994 a porady ministrů ze dne 11. srpna t. r. znovu do 15. září 1994 materiál o privatizaci a restrukturalizaci akciových společností rafinersko-petrochemického průmyslu předložen.

S pozdravem

Příloha: dle textu

Vážený pan

Michal Kraus

Parlament České republiky

Praha

Na vědomí:

Vážený pan

Milan Uhde

předseda Poslanecké sněmovny

Parlament České republiky

Praha

Odpověď na interpelaci pana poslance Michala Krause

K otázce privatizace českého petrochemického průmyslu

Otázka č. 1 "Je v zahraničí obvyklé, aby špičkoví manažeři firem, které se zúčastňují určitého výběrového řízení, fungovali jako odborný poradní orgán, zatímco jejich konkurenti v takovémto řízení podobnou možnost nemají?"

Náměstek ministra průmyslu a obchodu ČR ustavil na přechodnou dobu poradní komisi, jejímž úkolem bylo projednat a odborně posoudit některé otázky související se vstupem zahraničních firem do českých rafinerií (konsorcium firem Agip, Conoco a Total, firma Shell).

V kompetenci komise, která po předložení nové nabídky zahraničních firem v únoru 1994 (společná nabídka Mezinárodních ropných společností - IOC - Agip, Conoco, Total, Shell) byla rozšířena o zástupce Ministerstva pro správu národního majetku a privatizaci a Ministerstva financí, dále bylo též definovat upřesňující podmínky české strany pro uskutečnění vstupu zahraničního kapitálu.

V zahraničí u firem v obdobné oblasti podnikání jsou obchodní nabídky běžně projednávány v poradních komisích či orgánech. Tyto odborné komise (orgány) jsou složeny ze špičkových expertů vlastních firem a externích společností.

Otázka č. 2 "Jak byla zajištěna objektivita rozhodování těchto pánů? Jsou skutečně takovými odborníky, aby dokázali objektivně poradit vedení ministerstva průmyslu optimální variantu?"

Odborná komise náměstka ministra neměla rozhodovací právo, byla pouze poradním orgánem MPO.

Generální ředitelé a. s. Chemopetrol, Kaučuk a Chemapol pracovali v odborném poradním orgánu jako poradci k projednávané věcné problematice vstupu zahraničního kapitálu do rafinerií. Návrh výběru vhodné varianty privatizace a restrukturalizace rafinersko - petrochemického průmyslu byl věcí užšího vedení mého ministerstva. Konečné rozhodnutí je věcí vlády České republiky.

Pánové Nepejchal a Nevosad jsou odborníky na rafinersko - petrochemické procesy a jejich řízení. Pan Junek je odborníkem v oblasti obchodování s ropou, ropnými a petrochemickými produkty. Všichni mají požadované vzdělání, prošli praxí a v poslední době se zúčastnili řady stáží a manažerských kurzů. Jsou uznávanými odborníky doma i v zahraničí.

Otázka č. 3 "Je zachování rafinerií petrochemických provozů i dalších bezprostředně navazujících technologií včetně infrastruktury v jednom organizačním celku skutečně reálnou cestou k optimalizaci těchto kolosů? Kde ve světě se takovýmto mamutům daří prosperovat?"

V průmyslově vyspělých zemích existují obě varianty organizační struktury t. j. rafinerie a petrochemie spojené v jeden právní subjekt a odděleně podnikající. Jejich prosperita je odvislá na místních podnikatelských podmínkách, vnitřních ekonomických vazbách a postavení na trhu v regionu. V našich podmínkách musí dojít v akciových společnostech Chemopetrol a Kaučuk k restrukturalizaci, která bude optimální pro vytvoření podmínek pro vstup zahraničního i tuzemského kapitálu, který je nezbytný pro rychlou modernizaci výrobní základny a posíleni pozice společnosti na trhu.

A. s. Chemopetrol a Kaučuk z hlediska svých výrobních kapacit se nemohou srovnávat s mamutími rafinersko-petrochemickými provozy v Evropě či ve světě.

Otázka č. 4 "Jak a dokdy je smluvně garantováno zahájení provozu ropovodu Ingolstadt - Kralupy - Litvínov? Jaká opatřeni přijme vláda v případě, že se harmonogram najíždění provozu ropovodu začne zpožďovat?"

Přestože stavební povolení pro liniovou část ropovodu v SRN bude schváleno až letos v listopadu z důvodu průtahů na německé straně, je zpracován pracovní harmonogram, který předpokládá dokončeni stavby ropovodu v období konce roku 1995 a začátku roku 1996.

Otázka č. 5 "Jak chce management českých společnost i dosáhnout konkurenceschopnosti revizi cenové politiky pohonných hmot, když

a) výroba na stávajícím zařízení je prokazatelně zhruba o 1 korunu na litr dražší než u okolní konkurence a jejích případná rekonstrukce ji na dlouhé časové období zatíží náklady ještě vyššími,

b) v období, kdy světové ceny ropy klesaly postupně až o 30%, docházelo u cen českého benzinu právě k opačnému a mnohem progresivnějšímu trendu, zatímco nyní dochází k nárůstu světové ceny ropy a česká petrochemie hodlá jít s cenami dolů,

c) z čeho vychází předpoklad trendu růstu spotřeby pohonných hmot na trhu v České republice? Kdo a na základě čeho zpracoval analýzu trhu v České republice na období příštích deseti let a přitom vycházel - jak vyplývá z odpovědi - například z faktu, že spotřeba autobenzínu je u nás na hlavu a rok pětkrát menší než například v Německu. Vycházel i oni experti také z faktu, že v Německu je v přepočtu k reálným mzdám cena benzinu zhruba sedmkrát nižší a cena automobilu minimálně patnáctkrát nižší než u nás,

d) kdo a kdy nastartuje tento trend růstu spotřeby při současné hospodářské politice české vlády při monopolizaci výrobců benzinu, výrobců aut a tvrdé regulaci mezd,

e) o kolik bude vyšší nárůst spotřeby bezolovnatých benzinů než pokles spotřeby benzinů olovnatých? Jaký se vlastně očekává absolutní přírůstek spotřeby autobenzínu a na základě čeho?

Ekonomická efektivita zpracováni ropy je odvislá od hloubky jejího zpracování na pohonné hmoty a to zejména automobilové benziny, které jsou nejdražší a přináší největší zisk. Ve srovnání s jinými rafineriemi, např. rafinerií ÖMV ve Schwechatu a v a. s. Slovnaft Bratislava chybí našim rafineriím specifický proces zpracováni těžkých ropných zbytků na automobilové benziny a motorovou naftu. Rozdíl ve výtěžnostech pohonných hmot je ve srovnání typické palivářské rafinerie (např. a. s. Kaučuk) s rafinerií vybavenou technologii hlubokého zpracování ropy na pohonné hmoty vyšší o cca 20-22%. K dosažení konkurenceschopnost i musí proto české rafinerie toto zařízení vybudovat v co nejkratším čase.

Ministerstvo financí do června tohoto roku stanovovalo maximální ceny automobilových benzinů. Tento způsob nezohledňoval ceny vstupů pro výrobní proces. Všichni prodejci v distribuční síti se těchto cen drželi. Zvýšení cen automobilových benzinů k 1. lednu 1994 souviselo s úpravou spotřební daně. Výrobci naopak mírně cenu snížili. V současné době je cenová politika automobilových benzinů řízena t. zv. věcným usměrňováním. Konečná cena je dána všemi nezbytnými výrobními náklady a náklady na distribuci a přiměřeným ziskem. Cena pro konečnou spotřebu bude podle tohoto způsobu stanovení cen určitým způsobem kopírovat cenu ropy a dalších vstupů a bude záviset i na teritoriální nasycenosti trhu. Proto např. a. s. Benzina zavádí t. zv. pásmové ceny.

Přes výše uvedené skutečnosti, byla v polovině tohoto roku snížena rafineriemi prodejní cena automobilových benzinů cca o 300, - Kč za 1 tunu.

V současné době je vytvářena nová cenová politika s předpokladem dalšího snižováni prodejních cen automobilových benzinů. Důvodem tohoto předpokládaného snížení je zvýšení konkurenceschopnosti českých rafinerií vůči zahraničním firmám.

Konkurenceschopnost je dána vedle cenové poli tiky i kvalitou, která je u našich automobilových benzinů a motorové nafty zcela srovnatelná s evropskou a světovou špičkou.

Rozhodující pro dosažení konkurenceschopnosti je rychlá modernizace a intenzifikace výrobních technologií, která umožní zvýšit výrobu pohonných hmot, zejména automobilových benzinů. Dílčí kroky modernizace byly již zahájeny napr. výstavbou nové reformovací jednotky benzinů v a. s. Chemopetrol a přípravou výstavby jednotky isomerace C5 a C6 uhlovodíků v a. s. Kaučuk. Obě technologie přispějí i ke snížení výrobních nákladů.

Analýzu trhu pohonných hmot v České republice a předpověď do r. 1998-2000 zpracovala řada nezávislých společností a poradenských firem. Moje ministerstvo zná studie firmy Shell, Konzorcia (Agip, Conoco, Total), Gaffney, Cline and Associates, našich rafinerií, spol. INCOM atd. Zahraniční společnosti provedly průzkum trhu a předpověď na základě standardu, který se pro tyto analýzy běžně používá ve vyspělých zemích. Vychází z celkové úrovně ekonomiky, rozvoje prodeje automobilů, úrovně silniční sítě, poskytovaných služeb, osobní spotřeby, mentality obyvatelstva apod. Výsledky všech těchto studií, nezávisle zpracovaných jsou velmi podobné. Předpokládají růst spotřeby pohonných hmot, zejména automobilových bezolovnatých benzinů. Studie však nepředpokládají, že k roku 1998-2000 dosáhneme stejné úrovně spotřeby automobilových benzinů jaká je dnes v SRN.

Trend růstu spotřeby automobilových benzinů je jíž nastartován. Index prodeje automobilových benzinů 1993/1992 je 109.4%. U bezolovnatého benzinu BA95D Natural je index za stejné obdobi dokonce 308.9%. V prvním pololetí 1994 je vývoj obdobný. Čeští výrobci automobilových benzinů již monopolní postaveni nemají. Na trh se v 1. pololetí 1994 dováží automobilové benziny především z rafinerií ve Schwechatu a Slovnaftu a komplexu rafinerií v Ingolstadtu. Růstu spotřeby napomáhá čilý turistický ruch, rychlé budování nové distribuční sítě s komplexem služeb a řada dalších faktorů. Doznává změny i automobilový park.

Přírůstek spotřeby automobilových benzinů v České republice se k rokům 1998-2000 odhaduje, na základě výše uvedených studií, v rozmezí 53-65% (1994=100%). Absolutně se jedná o nárůst k roku 2000 o cca 700-900 tis. t. Předpokládá se, že část benzinu bude i v tomto období nutné dovážet. Zároveň se pro český trh otevřou nové vývozní prostory (např. jihozápadní Polsko a východní Sasko), kde se očekává po roce 1998 deficit. České rafinerie mohou pro vývoz využít svých logistických výhod.

V roce 1992 činil podíl bezolovnatého benzinu na trhu pouze 8.0%, v roce 1993 již 22.6% (včetně dovozů). Předpokládám, že v roce 1996-1997 bude podíl bezolovnatého benzinu na trhu cca 58-60%. Pak již bude růst podíl pomaleji (bude záviset na obměně automobilového parku). Olovnaté benziny budou ve spotřebě stagnovat a nebo mírně klesat, přičemž se předpokládá, že utlumení spotřeby bude rychlejší u BA96C Super.

Otázka č. 6 "Na jak dlouho jsou podepsány dlouhodobé smlouvy o přepravě ropy s akciovou společnosti Transpetrol Bratislava a jaké sankce pro slovenskou stranu vyplývají z jejich eventuálního neplnění?"

Smlouva o přepravě ropy mezi bývalou a. s. Petrotrans a Transpetrol Bratislava byla podepsána s účinností od 1. května 1993 na dobu neurčitou. Dne 11. července 1994 byla aktualizována na nový subjekt, na české straně a. s. MERO-ČR. S ohledem na předpokládaný náběh ropovodu Ingolstadt - Kralupy - Litvínov bude pravidelně ročně zpřesňována.

Smlouva řeší všechny mimořádné situace v dodávce ropy. Základem je dříve uzavřená dohoda (březen 1993) o čerpáni ropy do českých a slovenské rafinerie v mimořádných situacích. Ostatní ustanoveni vycházejí z platného právního řádu (Obchodní zákoník).

Svévolné přerušení dodávek ropy je nepravděpodobné, neboť z tranzitu ropy přes Slovenskou republiku plynou a. s. Transpetrol poplatky, které česká strana zúčtovává v ECU.

Otázka č. 7 "Jsou vůbec reálně schopny při současném stavu a v současných podmínkách vytvořit české rafinerie takový zisk, který by alespoň z 50% pokryl náklady na jejich modernizaci a restrukturalizaci?"

Ekonomická situace a. s. Chemopetrol Litvínov a Kaučuk Kralupy se v průběhu 1. pololetí 1994 zlepšila. Společnosti dosáhly zisku před zdaněním každá více jak 900 mil. Kč. Tradičně dobrých výsledků bylo dosaženo v divizích rafinerie. Zlepšila se situace i v divizi Petrochemie v Chemopetrolu Litvínov a divizi Plasty v Kaučuku Kralupy. Je to důsledek překonání recese v tomto odvětví.

Pozitivních výsledků, které samozřejmě nepřeceňuji, bylo dosaženo zlepšením aktivní obchodní politiky, v plastech orientací na vývoz a zlepšováním sortimentu a služeb.

Pro nejbližší období společnosti budou věnovat pozornost snižování celkové náladovosti a obchodní politice. Vzhledem k výsledkům mají společnosti i dobrou pozicí u financujících bank.

Jsem toho názoru, že společnosti mají předpoklady tento trend udržet a generovat vlastní zdroje k zajištění cca 50% nákladů na modernizací a restrukturalizaci.

Otázka č. 8 "Jak chce vláda udržet dlouhodobě silný vliv státu na tento důležitý segment hospodářství, jestliže se předpokládá minimálně z 50% získat finanční prostředky na modernizaci a restrukturalizaci z ostatních, tedy cizích zdrojů?"

Strategickým záměrem při privatizaci a restrukturalizací podniků rafinersko-petrochemického průmyslu je postupná privatizace majetkového podílu FNM. který je podle privatizačních projektů v jeho držení. Předpokládám, že se tak stane v průběhu 2-5 let a proces bude nastartován po uvedení do provozu ropovodu Ingolstadt - Kralupy - Litvínov. Zároveň budou v tomto období vytvořeny standardní systémové podmínky, obvyklé v rafinérském a petrochemickém průmyslu ve vyspělých zemích s tržním hospodářstvím. Budou respektovány základní strategické zájmy ČR a strategický rámec privatizace a restrukturalizace. Nezbytnými kroky bude zejména vydání legislativy (zákon o povinných zásobách ropy a ropných produktů, zákon o řešení mimořádných situaci, zákon o dálkovodech hořlavých kapalin apod.)

Pro ochranu strategických zájmů při zásobováni v mimořádných situacích a dalších případech se počítá u rozhodujících společností se zavedením akcie se zvláštními právy. Majitelem těchto akcií u těchto společnosti bude státní orgán.

Otázka č. 9 "Jak se tyto investiční vstupy promítnou do základního jmění společností?"

Investiční vstupy se promítnou do základního jmění těchto společnosti změnami v majetkových podílech vlastníků. V podnikatelském záměru s tímto společnosti počítají.

Majetkové poměry budou muset být citlivě korigovány ve smyslu schválených privatizačních projektů a dalších rozhodnutí.

Cizí investiční vstupy budou směrovány především do navyšování základního jmění společností.