Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý zaslal odpověď na interpelaci poslance Václava Exnera dopisem ze dne 24. června 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého na interpelaci poslance Václava Exnera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane předsedo,

dne 2. června t. r. na 19. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR vznesl ke mně poslanec Václav Exner interpelaci, jejímž obsahem byly dotazy týkající se úrovně prodeje, poskytování služeb a novely zákona č. 634/1992 Sb.

V příloze Vám zasílám moji odpověď na tuto interpelaci.

S přátelským pozdravem

Vážený pan

PHDr. Milan Uhde

předseda sněmovny

Poslanecká sněmovna

Parlamentu ČR

Sněmovní 4

118 26 Praha 1

V odpovědi na interpelaci pana poslance Exnera ve věci úrovně prodeje a poskytovaných služeb a zákona o ochraně spotřebitele bych chtěl uvést některé skutečnosti. Pokud jde o tvrzení o narůstající intenzitě nedostatků a šizení zákazníků, nejsou údaje pana poslance Exnera zcela přesné. Tak např. cenový odbor Ministerstva financí nejen že nemá žádné údaje, potvrzující jeho názor, že se nedodržují cenové předpisy, ale naopak na základě rozboru odvolání ve správním řízení dochází k názoru, že se situace v této oblasti zlepšuje. Pouhým vizuálním porovnáním např. značení zboží cenami, a to je významný prvek ochrany spotřebitele, lze zjistit, že se situace sice pozvolně a přece jen zlepšuje. Tato skutečnost je ovlivňována i publicitou výsledků z kontrol prováděných ČOI.

Vyskytují se nedostatky, někdy i hrubé; není však pravdou, že jejich počet vzrůstá. Pravdou je, že i drobné a formální závady jsou široce publikovány a diskutovány ve sdělovacích prostředcích a že se publicity dostává i pouhým podezřením, tak jako tomu bylo např. v případě kaše Balů, zatímco za vlády komunistické strany se utajovaly i tak závažné skutečnosti, jako byla rozsáhlá kontaminace potravin polychlorovanými bifenyly nebo kadmiem nebo odstrašující hygienický stav většiny jatek i jiných potravinářských výroben.

Je pravdou, že ve velmi malých místech dosud ještě může na přechodnou dobu dojít ke zneužití relativního monopolu nesvědomitým prodejcem; je však v moci samotných občanů, aby si zjednali nápravu, třebas otevřením další improvizované prodejny, sjednáním dohody s pojízdnou prodejnou a pod. Zpravidla stačí pouhé zahájení aktivit, které k něčemu podobnému směřují, aby si "monopolista" uvědomil, že jeho monopol je zcela relativní a začal se chovat tržně.

Konečně mohu konstatovat, že v únoru tohoto roku při schůzce zástupců všech českých nezávislých spotřebitelských organizací konstatovali zástupci těchto organizací, že vzdor nemožnosti uplatňovat zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je ochrana spotřebitele v České republice zajištěna dostatečně.

Počet spotřebitelských stížností ovšem podle údajů České obchodní inspekce vzrostl z 2585 za 1. pololetí 1993 na 4000 za 1. pololetí 1994. Je to tím, že český spotřebitel nabývá sebevědomí a učí se jednat jako svobodný účastník svobodného trhu. Pro porovnání: denverská pobočka americké Federal Trade Comission, odpovídající za 7 milionů občanů, přijímá ročně kolem 50 tisíc spotřebitelských stížností, asi 5 nebo 6 tisíc jich skutečně řeší a zbývající nepovažuje za tak důležité, aby se jimi zabývala. Americký občan se přitom může obracet také na instituce jednotlivých států nebo podnikatelské organizace, které v USA mají v ochraně spotřebitele významnou úlohu.

Po padesáti letech, kdy prakticky trh neexistoval a naopak se periodicky neustále vyskytovaly nedostatkové druhy zboží, považuji vzrůstající aktivitu spotřebitele za nesporný úspěch. Proto se nedomnívám, že by se dalo očekávat snížení počtu stížností v dohledné době. Na první otázku pana poslance, tedy jakým způsobem bude v krátké době dosaženo obratu v nepříznivém vývoji ochrany spotřebitele, tedy odpovídám, že základní předpoklady byly vytvořeny změnou ekonomického systému po r. 1989. Vláda a především parlament svými zákony vytváří předpoklady k fungování trhu. Subjektem trhu jsou však nejen "obchodníci" v tom dobrém slova smyslu, ale i ti, kteří jsou předmětem oprávněného zájmu kontrolních orgánů. Ministerští úředníci totiž nemohou ochraňovat spotřebitele při každém jeho nákupu.

Pokud jde o samotný zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, rád bych poslaneckou sněmovnu informoval o tom, že nedávná konference Mezinárodní organizace spotřebitelských svazů (International Organization of Consumers Unions, IOCU) v Londýně konstatovala, že uplatňování zákonů tohoto typu naráží na potíže jak v zemích postsocialistických, např. v Estonsku nebo v Maďarsku, tak v zemích s tradicí liberálního obchodu včetně Velké Británie. Pracovníci legislativního oddělení Úřadu pro ochranu spotřebitele ES (Consumer Protection Service, CPS) nám při diskusi o tomto zákoně a jeho připravované novele sdělili, že podobné rámcové zákony sice byly v některých členských státech ES přijaty, že však neřeší úplně žádný z významných problémů a že takové zákony nejsou předmětem zájmu ES. Představa levicových poslanců, kteří v bývalém Federálním shromáždění tento zákon prosadili, že tak mohou zajistit komplexní ochranu spotřebitelů, byla tedy podle mezinárodních zkušeností s podobnými legislativními předpisy nereálná.

Na novele nebo doplnění zákona, který byl přijat v závěru roku 1992, tedy v době, kdy paní ing. Štěpová již nebyla ministryní české vlády, samozřejmě nemohli vládní úředníci pracovat již od počátku roku 1992, ať už to tvrdí kdokoliv a kdekoliv. Pravdou je, že na něm začali pracovat počátkem března 1993, a že tato práce narážela na dva závažné problémy.

Prvním z nich jsou ustanovení zákona, pokoušející se vyřešit administrativně otázky, které může uspokojivě řešit pouze trh. Jako příklad bych uvedl problém vratných láhví: tam, kde je tento problém řešen tržně, tedy u firemních vratných skleněných obalů nebo vratných PET láhví, nejsou potíže žádné. U typizovaných láhví ovšem začínají stížnosti vždycky, když dojde k sezónnímu poklesu odbytu nápojů a jednotlivé tržní subjekty se pokoušejí - s využitím ustanovení zákona - svalit vzniklé skladovací a finanční problémy na někoho jiného. Ustanovení zákona tady znemožňují uzavření smluv a brání skutečnému řešení této otázky. Podobných problematických ustanovení je v uvedeném zákoně několik.

Druhým zásadním problémem je problém kompetenční. Z totalitních dob přetrvává vzájemné překrývání pravomocí a odpovědností jednotlivých inspekčních a dozorových orgánů, což vedlo k tomu, že při prvním pracovním jednání o návrhu doplňujícího zákona se o výkonné kompetence podle § 22 a následujících oprávněně hlásilo na základě svých zřizovacích zákonů více jak deset institucí. Teprve dlouhým jednáním se jejich počet podařilo snížit na sedm. I to je příliš mnoho, ale k dalšímu omezení jejich počtu by bylo třeba novelizovat další zákony a zásadně změnit celou koncepci činnosti dozorových organizací.

Návrh novely zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je připraven, během třetího čtvrtletí tohoto roku projde připomínkovým řízením a bude předložen vládě a Legislativní radě. Podle návrhu by měl být účinný od 1. 1. 1995. Tím bude odstraněn jeden legislativní problém, rozhodně však neočekáváme, že tím dojde k zásadnímu zlepšení ochrany spotřebitele. K tomu vede cesta jinudy, přes úplnou kompatibilitu s ustanoveními směrnic ES, a to se samozřejmě nedá vyřešit jediným zákonem.