Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Česká televize /dále jen "ČT"/ zastoupená vedoucí personálního a právního úseku

a .................................. nar ............... os. č. .........., /dále jen pracovník/ se dohodli na této pracovní smlouvě:

Den nástupu do práce (vznik pracovního poměru) ..........................

Místo výkonu práce .....................................................

Druh práce /funkce/: ...................................................................................................

Číslo funkce: ..........................................................

Pracovník uděluje svolení k časově neomezenému užití díla v tomto rozsahu:

a/ k vytvoření audiovizuálního díla,

b/ k vysílání živému a ze záznamu,

c/ k přenosu do zahraničí,

d/ k prodeji záznamu v tuzemsku, k prodeji a výměně záznamu do zahraničí,

e/ k překladu do cizích jazyků a k dabování,

f/ k prodeji záznamu do sítě kin v tuzemsku a v zahraničí,

g/ k pořízení rozmnoženin a jejich šíření formou prodeje a k půjčování v tuzemsku a v zahraničí,

h/ k prodeji záznamu k pořízení rozmnoženin a jejich šíření prodejem a půjčováním v tuzemsku a v zahraničí.

Odměna za užití díla je součástí mzdy.

1/ Vzájemná práva a povinnosti se řídí obecně závaznými předpisy, zejména zákoníkem práce, dále pracovním řádem a ostatními interními předpisy ČT. Pracovník je povinen zachovávat obchodní tajemství, nepoškozovat dobré jméno ČT, dále je povinen řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu ČT, střežit a ochraňovat majetek ČT před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím.

2/ Pracovník je povinen nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy ČT:

a/ pracovník smí používat zařízení a pracovní prostředky ČT jen k plnění povinností vyplývajících z pracovní smlouvy, pokud jeho vedoucí pracovník nestanoví jinak,

b/ pracovník je povinen nesdělovat a nezpřístupňovat jiné právnické nebo fyzické osobě informace, které se dozvěděl v souvislosti s plněním úkolů v ČT, pokud nejsou sdělovány nebo zpřístupňovány z důvodu plnění úkolů vyplývajících z jeho pracovní smlouvy,

c/ pracovník v pracovním poměru k ČT smí vedle svého zaměstnání vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti ČT, jen s předchozím písemným souhlasem vedoucí personálního a právního úseku ČT. Omezení se nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.

Vzhledem k pracovnímu zařazení pracovníka, vyplývajícímu z této pracovní smlouvy, je pracovník dále povinen:

......................................................................................................................................

Pracovník se zavazuje bezodkladně oznamovat útvaru pověřenému osobní agendou veškeré osobní změny/např. změny stavu, jména, bydliště, narození dítěte, změnu zdravotní pojišťovny apod./.

Pracovní poměr se uzavírá na dobu neurčitou - určitou do..........................................

Jiné údaje /sjednání zkušební doby apod./:

.......................................................................................................................................

Tato smlouva byla sepsána ve dvou vyhotoveních, přičemž každá smluvní strana obdržela po jednom z nich.

V Praze dne.........................

............................................

jméno, příjmení /dále jen pracovník/

os. číslo................ funkce............................

Pracovník se zavazuje vykonávat svou pracovní funkci v souladu s principem poskytování objektivních, ověřených, všestranných a vyvážených informací. Za tímto účelem se zavazuje při vykonávání své novinářské činnosti nepůsobit ve prospěch žádného politického, ekonomického či jiného subjektu a nevyvíjet takovou činnost, která by s výše zmíněným principem objektivity a nestrannosti nebyla v naprostém souladu. Zároveň je si vědom, že podle platných právních předpisů hlasatelé a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů nesmějí vystupovat v reklamních šotech a pořadech a že zpravodajské a politicko-publicistické relace nesmějí být sponzorovány /zákon FS č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání/.

V Praze dne.....................

Podepsanou kopii vraťte prosím personálnímu odboru.

III. 2. B Kultura v České televizi

Bylo vysíláno 6 okruhů pořadů, jež oddělení programových analýz SAPA-ČT charakterizuje takto:

1/ kulturní publicistika a dokumentaristika

2/ informativní pořady kulturní povahy

3/ vzdělávací pořady kulturní povahy

4/ osvětové pořady kulturní povahy

5/ hudební pořady

6/ literární pořady.

1/ kulturní publicistika a dokumentaristika

Na ČT 1 a ČT 2 bylo odvysíláno celkem 696 pořadů, z toho

Jádro zde tvořily cykly a seriály jako GEN, Z očí do očí, Portréty, Setkání v Panském dvoře, Jak vznikl svět, Podivuhodný svět.

Z premiérových pořadů byly nejvíc sledovány pořady cyklu GEN (na prvních 5 místech V. Havel, V. Chytilová, K. Gott, O. Havlová, J. Škvorecký), z reprízových pořady seriálu Za svědky minulosti (Dědicové starého řemesla, Ruce a dřevo, Ve znamení dřevěného kola, Kolik váží jediný list, Dřevěný fortel). Průměrné procento sledovanosti u premiér bylo 10, u repríz 3. Je třeba si ovšem uvědomit, že toto procento vždy závisí na době vysíláni toho kterého pořadu - že některé mají po této stránce před jinými výhodu.

Pokud jde o spokojenost diváků, z premiérových pořadů získaly prvenství pořady Japonsko, má lásko, Poutník v krajině paměti (ze seriálu Jak vznikl svět), Ach, ta léta pražská a Víkend s Naďou, z reprízových opět Japonsko, má lásko, Kapitoly o TGM, Muž s kamerou 1 a některé pořady ze seriálu Za svědky minulosti. Průměrný koeficient spokojenosti diváků u premiér byl 4,9, u repríz 4,7.

Nejvíce kritických ohlasů v tisku vzbudil cyklus GEN (Galerie elity národa) pro svůj název a pro výběr osobností.

2/ informativní pořady kulturní povahy

Na ČT 1 a ČT 2 bylo odvysíláno celkem 173 pořadů, z toho

Šlo o pořady z cyklů - Tóny pro vás a Knihy 93. Průměrné procento sledovanosti bylo u premiér 5%, u repríz 2,5%. Průměrný koeficient spokojenosti diváků u premiér 5,0, u repríz 5,1.

3/ vzdělávací pořadů kulturní povahy

Na ČT 1 a ČT 2 bylo odvysíláno celkem 180 cyklů, z toho

Jádrem byly pořady cyklu Encyclopaedia Britannica a seriálů Televizní čítanka a Dílo a osobnost. Obsadily také prvá místa jak v pořadí sledovanosti, tak úspěšnosti. Nejsledovanější vůbec byl však pořad Karlův most, paprsek staletími, který patřil rovněž k nejkladněji hodnoceným. Průměrné procento sledovanosti bylo u premiér 3%, u repríz 1%, průměrný koeficient spokojenosti diváků u premiér 5,1, u repríz 5,0.

Pokud jde o umělecké obory, jimž byly pořady věnovány, měly pořady o literatuře (9 premiér, 42 repríz) výraznou převahu nad pořady o výtvarném umění (žádná premiéra, 12 repríz).

4/ osvětové pořady kulturní povahy

Na ČT 1 a ČT 2 bylo odvysíláno celkem 221 pořadů, z toho

Převahu měly pořady cyklů Kalendárium, Trend, Kalendář a Osobnosti Trendu. Průměrné procento sledovanosti bylo u premiér 111%, u repríz 2%, průměrný koeficient spokojenosti diváků u premiér 5,3, u repríz 5,3.

5/ hudební pořady

Na ČT 1 a ČT 2 bylo odvysíláno celkem 453 pořadů, z toho

Většinu tvořily záznamy jednotlivých koncertů, operních představení ap., doplňovaly je pořady seriálů, zejména O slavných muzikantech. Poměrně málo bylo pořadů vysílaných v rámci Pražského jara 93 (celkem 5). Průměrné procento sledovanosti bylo u premiér 5%, u repríz 3%, průměrný koeficient spokojenosti diváků u premiér 5,8, u repríz 5,0.

6/ literární pořady

Na ČT 1 a ČT 2 bylo odvysíláno celkem 41 pořadů, z toho

Povětšině šlo o pořady seriálu Pohádky pro velké a Čtení na dobrou noc. Průměrné procento sledovaností u premiér bylo 17%, u repríz 4%, průměrný koeficient spokojeností diváků u premiér 2,6, u repríz 4,5. V celku patřila tato skupina pořadů k nejméně úspěšným - nejvyšší známku za spokojenost diváků, 10, dostal jediný pořad: Obnovení pořádku M. Šimečky (seriál Listování).

Jak je patrné jíž z toho, že pořady věnované výtvarnému umění nezařadila SAPA-ČT do zvláštní skupiny, byly tyto pořady skoro všude v menšině. Příznačné je např. to, že nebyl vytvořen informativní pořad o výtvarném umění, odpovídající pořadu Tóny pro vás. Starému umění bylo věnováno nejvíce času ve vzdělávacích pořadech kulturní povahy, umění modernímu a současnému v kulturní publicistice a dokumentaristice. Výběr jednotlivých osobností se však řídil spíše jejich popularitou než uměleckou kvalitou. Patrné to bylo zejména v pořadu GENu. Nejlepší pořady o současných výtvarnících se i po této stránce objevily v seriálu Album 93 (V. Janoušková, A. Šimotová, J. a K. Válovy, Z. Sýkora, V. Kopecký).

Poměr počtu pořadů (premiér a repríz) vysílaných na ČT 1 a na ČT 2 u jednotlivých druhů:

Ve skupině č. 3 a 6 měly pořady ČT 2 nad ČT 1 početní převahu, zvláště výraznou u č. 3. Ze všech těchto čísel vysvítá, jak podstatný podíl na šíření kultury a osvěty měly pořady vysílané na ČT 2, a že i proto je nutné, aby veřejněprávní televizi v České republice byly i napříště ponechány 2 vysílací kanály.

Nesporným kladem roku 1993 bylo postupné přibývání zpráv o kulturních událostech v hlavních zpravodajských a publicistických pořadech Události, Události a komentáře, Deník a Deník plus. Ke konci roku se jíž dalo říci, že tyto zprávy se stávají už téměř jejich standardní součástí. Značnou zásluhu na tom měl stálý tlak na obě příslušné redakce ze strany Rady ČT. (Ale stále zde má sport převahu nad uměním).

Hovoří-li se o kultuře v ČT, je třeba si uvědomit, že k vyšší kulturnosti vede naši veřejnost nejen vysíláni speciálních pořadů o kultuře a umění, ale může a mělo by k ní vést také to, jak kulturně se ČT prezentuje prostřednictvím svých hlasatelů, komentátorů a moderátorů - to, jak tito lidé před kamerou (a nejen před ní) mluví a chovají se, jak se oblékají, ale též na čem a před čím sedí atd. I po této stránce je nutné ještě mnoho zlepšit a stojí za úvahu, zda by ČT k tomu účelu neměla mít skupinu stálých odborných poradců včetně svého "Gutha-Jarkovského"

III. 2. C Původní dramatická tvorba pro dospělé

odpovědnost veřejnoprávní ČT je v tomto oboru snad ještě větší než jinde: nejde o nic menšího, než o dlouhodobé působení na společenské klima prostřednictvím příběhů a hrdinů jednotlivých televizních inscenací a seriálů, o dlouhodobě působící modely jednání, které mohou ovlivnit úroveň mezilidských vztahů v politice i v soukromém životě. ČT je pokud jde o tvorbu původních televizních inscenací nezastupitelná. Žádná soukromá televizní společnost nebude s to za dlouhá léta vyprodukovat to, co ČT za jediný rok. V roce 1993 uvedla na obou kanálech celkem

- 63 premiér jednotlivých inscenací

- 7 převzatých divadelních představení

- 11 cyklických pořadů a seriálů.

Největším a nesporným úspěchem dramaturgie ČT byla čtyřdílná inscenace "Přítelkyně z domu smutku", kterou napsala Eva Kantůrková a režíroval Hynek Bočan. Shodli se na tom jak porota Mezinárodního festivalu televizních pořadů v Cannes (udělila jí Zlatou a Stříbrnou cenu FIPA), tak domácí kritika i televizní diváci. Od prvního ke čtvrtému dílu rostl jejich počet až k 81% a v diváckém hodnocení spokojenosti se tato inscenace ocitla na druhém místě. Dobře byla přijata i premiéra původní televizní hry "Noc pastýřů". To je důkaz, že se ve šťastném případě může dostat všeobecného uznání i skutečně hodnotnému a morálně závažnému dílu.

Jinak se ovšem právě v diváckém hodnocení velmi přesně vyjevují hranice, které i veřejnoprávní televize, nemá-li ztratit publikum, musí chtě nechtě respektovat. Hned na druhém místě ve sledovanosti a na prvním ve spokojenosti skončil problematický, místy zmatený a kýčovitý seriál "Náhrdelník", mezi reprízovanými původními inscenacemi se nejlépe umístily líbivé kreace "Jak dostat tatínka do polepšovny" a "Jak vytrhnout velrybě stoličku". Ty se v repríze zamlouvaly divačkám daleko nejvíc a umístily se před "Dobrodružstvím kriminalistiky" a starým Dietlovým seriálem "Synové a dcery Jakuba skláře". Jeho uvedení některé kritiky vyprovokovalo k protestům. Odpověď na otázku, nakolik je únosné reprízovat kdysi oblíbené seriály, není jednoduchá. Vzhledem k tomu, že je prakticky nemožné vysvětlit veřejnosti, jak rafinovaně se zde za pravdou jednotlivé postavy skrývá osudná politická dezinformace, Rada ČT uvádění seriálů tohoto druhu vedení České televize nedoporučila.

Veřejnoprávní televize je prozatím jediným patronem pokusů převést nesporně kvalitní, myšlenkově závažné předlohy do televizní a filmové podoby. Tyto realizace (např. Sartrovo "S vyloučením veřejností" a Havlovo "Largo desolato") najdeme ovšem spolehlivě na konci přehledu diváckého zájmu i na konci tabulky, vyjadřující spokojenost s inscenací. Původní televizní tvorba, která nekonvenčně pracuje s nadsázkou, metaforou, neobvyklou kamerou, se netěší velké přízni nakonec ani u kritiky. Rada ČT se přesto domnívá, že je povinností veřejnoprávní televize, aby přiměřenou část prostředků poskytla i na tvorbu tohoto typu.

Rada ČT požádala v květnu a v červnu 1993 o odbornou analýzu dramatických pořadů a filmů PhDr. Jaroslavu Suchomelovou, recenzentku Svobodného slova a PhDr. Věru Ptáčkovou z Divadelního ústavu. O výskytu násilí a sexu v dramatických pořadech Dr. Suchomelová píše: "...bylo pro mě překvapením, jak je výskyt tohoto fenoménu v naší televizi zanedbatelný. Samozřejmě, že detektivky a krimi se bez mrtvol neobejdou, ale v naprosto překvapující většině případů byly tyto záležitosti funkční součástí děje a nebyly nijak zdůrazňovány, vyzdvihovány či sadisticky traktovány. Obdobně není možno naši televizi vinit z přemíry sexu. Pořady jsou spíše rodinného charakteru, přístupné všem generacím, oblast erotiky a sexu spíše obcházejí velkým obloukem".

Autorka dále konstatuje, že "by bylo třeba zamyslet se spíše nad banalitami nejrůznějšího druhu, které se na obrazovce objevují, nad předstíráním autenticity, nad rozmanitým čarováním, nepoučeností, netolerancí, což všechno sice nepřímo, ale vzhledem k masivnosti výskytu nezanedbatelně působí a ovlivňuje formující se lidské charaktery". Rada ČT se s autorkou kritické analýzy shoduje v obecném požadavku, aby redakce nerezignovaly na intelektuálně náročnou komunikaci s divákem, která může být jen výsledkem dlouhodobější koncepce. "Dramatické vysílání by nemělo sestávat jen z řady jednotlivých více či méně kvalitních her, přenosů inscenací, seriálů, filmů, ale měl by tady vzniknout a trvaleji existovat náročnější způsob domluvy s publikem. Televize by přitom měla co nejvíce těžit ze své specifiky a vyjadřovat se svými vlastními prostředky". Rada ČT bude na vytvoření takové dlouhodobější koncepce v producentských skupinách trvat a bude s nimi na ní formou konzultací spolupracovat.

Závěr:

veřejnoprávní Česká televize je prozatím jediným patronem pokusů převést nesporně kvalitní, myšlenkově závažné předlohy do televizní a filmové podoby, je nezastupitelná, pokud jde o tvorbu původních televizních inscenací a seriálů. Žádná soukromá televizní společnost nebude s to za dlouhá léta vyprodukovat to, co ČT za jediný rok. ČT je důležitým kulturním činitelem v životě národa a státu. Nejde o nic menšího, než o dlouhodobé působení na společenské klima prostřednictvím příběhů a hrdinů, o dlouhodobé působící modely jednání, které mohou ovlivnit úroveň mezilidských vztahů v politice i v soukromém životě. Rada ČT bude na vytvoření takové dlouhodobé koncepce v producentských skupinách trvat a bude s nimi na ní formou konzultací spolupracovat.

III. 2. D Pořady pro děti

Dětským pořadům věnovala Rada ČT pozornost i tento rok a péčí o kvalitu těchto pořadů považuje za obzvlášť důležitou.

V tomto roce sledovaly dětské pořady tři expertní skupiny (Dr. P. Říčan, Dr. Z. Matějček, Dr. M. Černoušek, Dr. J. Jirák, Dr. B. Köpplová). Dvě z nich byly vypracovány profesionálními dětskými psychology, třetí týmem smíšeným. Dále byly sledovány ohlasy diváků, tisku a názory vycházející z porad televizních pracovníků, informace byly získány rovněž z univerzitní a parlamentní půdy.

Expertní studie i další zdroje se rozcházejí v některých postřezích a závěrech. Zatímco minulý rok byly dětské pořady hodnoceny spíše negativně, v roce 1993 bylo konstatováno, že vedle pořadů špatných se vyskytovaly velmi dobré. Je tomu tak i proto, že počet expertních názorů se podstatně zvětšil i rozšířil.

Výsledky expertíz i další získané poznatky jednoznačně ukazují, nejen že dětské pořady je nezbytné kvalitativně posunout na vyšší úroveň, ale že je třeba také vystavět novou koncepci dětských pořadů.

Rada ČT přitom vychází z určujících poznatků relevantních vědeckých disciplín, které lze sumarizovat takto: Veškeré cílevědomé i necílené zacházení, jednání, výuka či jiné působení na dítě je vždy také povahotvorné.

Rada ČT bude prostřednictvím všech možných a dostupných zpětných vazeb sledovat, jak televizní pořady určené dětem nejmladší populaci ovlivňuji ve shora uvedeném smyslu.

Byla rozebírána díla vytvořená našimi autory, stejně tak jako díla převzatá ze zahraničí.

Za shodné lze považovat konstatování, že je třeba opustit přetrvávající domněnku o jakési superioritě a kvalitativní výjimečnosti naší produkce pro děti. Naše seriály a dětské pořady jsou sice občas vtipné, poetické, jemné a básnivě duchaplné (jako protipól bývá uváděna americká produkce, o které se generalizuje názor, že je agresivní, hrubá, povrchní a konzumní); ale velmi často jsou také statické, nepřihlížejí k specifikám dětského věku, oplývají nudou a bezduchostí a rozpadem hodnot i názoru, vytvářejí konzumní postoje.

Kritikové naší dětské produkce se shodují na celkové pokleslosti a bezkoncepčnosti. Především proto, že jsou nedostatečně brány v potaz moderní poznatky o dětském světě a o světě, který s námi dětí sdílejí.

Naše i cizí produkce má rozdílnou kvalitu. Některé pořady jsou duchaplné, svižné, s velkým porozuměním pro dětský věk i dětské radosti, sny i problémy (např. Mach a Šebestová, Beverly Hills, Rumcajs a Manka ap.). Jiné jsou považovány za doslova škodlivé (Ďábelské znamení, většina grotesek pro děti). U některých se hodnocení různí. Další jsou, vzhledem ke své povaze sice vysílány v dětských pořadech a jsou o dětech, ale ve skutečnosti jsou určeny spíše pro dospělé (Simpsonovi).

Srozumitelnost pořadů. Zde se objevují závady trojího druhu:

a) jazyk - např. používání slov, narážek nebo vysvětlení, kterým děti nemohou rozumět,

b) stavba příběhu - komplikovaný nebo pro dětské vědomosti a znalosti nepochopitelný děj,

c) logika děje - nerespektování zásady přehledností a srozumitelnosti děje.

Vztahy mezi dětmi a dospělými. Ty jsou podle expertů základními nosnými sloupy dětského světa, jmenovitě vztahy k rodičům, prarodičům a dalším dospělým. Zde je zdůrazněn problém rozpadu autorit: pozitivních a negativních. Za zhoubný je považován kult mládí zesměšňující stáří, nemoc, handicap, a to nikoliv jen explicitně, nýbrž také nepřímo, např. opomíjením těchto skutečností.

Pohádky. Značná pozornost byla věnována stavbě pohádek. Jako dědictví obecného úpadku rozlišování podstatného a druhotného, mravného a nemravného lze spatřit v řadě pohádek, které si spíše na pohádky hrají, nežli jimi skutečně jsou. "Moderní pohádky" v TV jsou nezřídka bezduché svévolnosti a nikoliv nové obrazy odvěkých motivů, příběhů a mýtů.

Konzum na obrazovce. Konzum je v expertizách vnímán jako dětské duši škodlivý. Je totiž egostředný a nikoliv prosociální či pozitivně vztahový. Hedonismus a koncentraci na konzum považují mnozí přední odborníci naši i zahraniční a rovněž četní duchovní představitelé veřejnosti za znak úpadku jednotlivce i společnosti.

Občanská výchova a výchova k rodičovství. Zde byl konstatován strach z občanské výchovy, protože svádí k nepopulárnímu a neužitečnému mentorování. Dále chybí pevné a již zažité občanské vědomí v duchu demokracie, práv a povinností. Takové pořady jsou v TV ojedinělé a ojediněle dobré (Malá čarodějnice).

Výchova k rodičovství není pouze výchova sexuální, ale obsahuje vztah člověka k sobě jakožto bytosti již od narození pohlavní a vztah k pohlaví opačnému.

Speciální kapitolou je násilí na obrazovce a vliv na dětskou duši, osobnost a chování. Zde bylo znovu opakováno, že násilí podléhá, jako každé jiné společenské chování, procesu sociálně kulturního učení. O této problematice pojednává speciální kapitola této zprávy, úhrnem byla zdůrazněna významnost tohoto jevu pro dětský věk. Autoři expertíz nabádají k hlubším analýzám a k spolupráci TV s odborníky, dětmi a rodinami i vychovateli.

Je nutné budovat skutečnou zpětnou vazbu mezi dětmi a dospělými i v procesu TV tvorby!

Byly rozebírány i další oblasti, jako je příroda, ekologie, vztah k nemocným, starým či handicapovaným lidem. Ve všech oblastech se ukazuje, že je třeba vytvořit či převzít odlišnou metodiku působení založenou na nevtíravém a nenásilném příkladu, na možnosti se ztotožnit, na jazykové výuce atd. Zvláštním jevem je podle nás xenofobie, strach z neznámého vůbec a rasismus jako součást nebo následek xenofobie. Shodně byl konstatován rasismus negativní, tak např. se v dětských pořadech neobjevují děti jiné pleti takřka vůbec. To ovšem chybí v TV obecně!

Estetická a umělecká úroveň pořadů. V tomto ohledu byly konstatovány značné rozdíly, chronicky se opakují nedostatky scénické a dramaturgické.

Samozřejmě, že tato konstatování nemohou pominout tři podstatné věci:

1. Existuje řada kvalitních autorů a děl, která jsou nejen vynikající z hlediska dospělých, ale odpovídají naturelu dětského věku. Patří mezi ně nejen večerníčky, ale i některé pohádky, příběhy, seriály. Tento druh pořadů se musí stát měřítkem ke srovnávání (Čtvrtkovy Večerníčky).

2. V dětské produkci je velmi důležité udržet tvorbu, která by vycházela z kulturních, sociálních i psychologických tradic.

3. Na druhou stranu je nezbytné poskytovat dětem i nadále možnost zhlédnout tvorbu zahraniční. Zde je konstatováno, že tuto tvorbu je nutné vybírat za pomoci odborníků různých profesí týkajících se dětské populace. Nestačí totiž hledisko jediné, např. estetické nebo psychologické.

Autoři rovněž upozorňují na řadu svévolností, jichž se dopouštějí autoři pořadů, které jsou zřetelně vyjádřením jejich osobních problémů, nálad a "komplexů", a zapomínají na to, že jejich tvorba není určena jim, nýbrž má patřit dětem. Stejně tak upozorňují na stále přetrvávající "kult umělce a umění", což je nejen příznak nedávné doby, ale doby vůbec.

Závěrem lze konstatovat, že tvorbu dětských pořadů je nezbytné podrobovat pečlivé analýze a zvažovat všechny náměty a připomínky, které jsou příslušným redakcím poskytovány. V letošním roce bude Rada ČT iniciovat setkání s tvůrci dětských pořadů.

III. 2. E Vzdělávací a populárně-vědecké pořady

Působení České televize v oblasti vzdělávání a vědecko-populárních pořadů je zajisté nezastupitelné a patří k hlavním úkolům veřejnoprávní televize všude na světě.

Česká televize využívala k šíření vzdělávacích pořadů všech tří loni provozovaných televizních okruhů. Zejména je třeba vyzdvihnout Vysílání pro školy a jazykové kursy (angličtina, francouzština, němčina, italština), které jsou s ohledem na rostoucí intenzitu mezinárodních styků veškerého obyvatelstva republiky nesmírně potřebné. Rovněž tak jsou zajisté užitečné kursy obsluhy počítačů, pořady s tématikou zdravotní osvěty jakož i pořady věnované moderní technice, v neposlední řadě pak vědecké a technické informace v Teletextu. I když sledovanost těchto pořadů není masová, přece jen se tak dostávají cenné údaje do všech vrstev společnosti.

V uplynulém roce lze za nejúspěšnější počiny tohoto druhu označit převzatý japonský seriál "Zázračná planeta" (sledovanost 33%, spokojenost 7,9!) a vzdělávací seriál "Encyclopaedia Britannica", komentovaný prim. MUDr. F. Koukolíkem. Tyto seriály těží z výtečného obrazového materiálu, odpovídají současným vědeckým poznatkům a přitom nic neztrácejí z divácké přitažlivosti. Také další, většinou převzaté přírodopisné snímky (např. Korálový útes, Tahiti aj.) mají své stabilní diváky a vesměs dobrou až výtečnou úroveň, což se bohužel už nedá bez výhrad říci o reprízovaném britském seriálu A. Clarka: Svět tajemných sil, jakkoliv měl tento pořad příznivou,odezvu u diváků. Rada ČT se však shoduje s diváky v kladném ocenění pořadů s historicko-vlastivědnou tématikou, zejména o českých hradech. Velmi cenný a divácky oblíbený seriál red. Milana Švihálka: "Za svědky minulosti", pojednávající o mizejících technických památkách průmyslové civilizace, reprízovalo ostravské TV studio.

Rada ČT však vyslovila zásadní nesouhlas s vysíláním převzatého seriálu "Jak vznikl svět", zařazeného ostravským studiem, neboť obsahoval desinformace a zcela protivědecké názory na vznik a vývoj Země, života a člověka. Rada ČT přitom upozornila odpovědné pracovníky televize, že prakticky pro všechny vědecké obory máme u nás kvalifikované odborníky na vysokých školách a v ústavech Akademie věd, kteří jsou bezpečně schopni posoudit vhodnost, aktuálnost a zejména vědeckou správnost kterýchkoliv převzatých pořadů, když už televize nemá prostředky a možná ani zájem vytvářet adekvátní pořady domácí provenience.

Koncem roku vznikly z popudu RČT dvě expertízy o stavu vzdělávání, popularizace vědy a techniky v ČT, připravené biologem RNDr. Jiřím Doskočilem, DrSc. a fyzikem RNDr. Luďkem Pekárkem, DrSc. Expertízy se plně shodují s názorem RČT, že v oblasti vzdělávání a popularizace vědy a techniky je ČT dosti dlužna svému poslání veřejnoprávní televize. Kromě již citovaných pořadů s dobrou úrovní existuje totiž velké množství jiných relací, které racionální přístup k přírodě i společnosti výslovně maří tím, že dávají prostor názorům vědecky překonaným, neudržitelným či vyloženě chybným, propagují pavědy a rozličné projevy šamanství. Stává se tak často v pořadech, propagujících alternativní medicínu a v nepřiměřené publicitě věnované biotronikům, psychotronikům či astrologům.

Citujeme z analýzy doc. Pekárka: "Neověřená tvrzení i vysloveně chybné informace se v televizním vysílání velmi často vyskytují i v publicistických pořadech, ve zpravodajských relacích a v zájmových pořadech jako je Receptář pro podnikavé, Lady Today, Kanafas, v pořadech věnovaných péči o zdraví a dokonce i ve zprávách o počasí. V nich je šíření bludů mimořádně účinné, protože tyto pořady sleduje mnohem víc lidí než pořady určené k doplňování vzdělání, zvláště jsou-li jako vzdělávací pořady označeny."

Spíše nepříznivě vyznívá pro ČT hodnocení postojů k problémům ekologie, jak je obsaženo v analýzách nezávislých publicistů Bohuslava Blažka a PhDr. Vladimíra Justa. Kladnou výjimkou byl měsíčník red. RNDr. Pavla Bezoušky "Nedej se". Jde ovšem zčásti o bludný kruh: veřejnost je vůči stavu životního prostředí překvapivě laxní, a tak nenutí televizní pracovníky k tomu, aby problém na obrazovce reflektovali s patřičnou rasancí. (Viz též Reflektování Ústavu pro ekopolitiku: Ekologíe v TV - páté kolo u vozu?, jež se konalo za účasti pracovníků ČT i předsedy RČT dne 16. září 1993 a otištěné v časopise Planeta č.1/1994, str. 38 - 42).

Rada ČT nehodlá tuto neuspokojivou situaci pouze komentovat, ale ve spolupráci s vedením ČT postupně změnit. Dobrým příkladem může být zejména rozsah a úroveň vědecko-populárních pořadů v Českém rozhlase.

Návrhy na nápravná opatření:

- Rada ČT iniciuje setkání s představiteli tvůrčích skupin, jež se zabývají popularizací vědy a dále s představiteli ministerstva životního prostředí, kteří mají na starosti ekologickou osvětu a společně projedná cesty k vyššímu podílu domácí tvorby, zaměřené na popularizaci výsledků vědy a problémů ekologie.

- Rada ČT uskuteční setkání s představiteli širšího programového vedení ČT s cílem prosadit stanovisko Rady k prezentaci pavědeckých a protivědeckých názorů v publicistických a dalších mimovzdělávacích pořadech ČT resp. ve zpravodajství tak, aby byla ve veřejnoprávní televizi ctěna hierarchie hodnot, prospěšných pro rozvoj postindustriální společnosti.

- Rada ČT znovu upozorňuje vedení ČT na iniciativu Akademie věd ČR a Rady vědeckých společností jak pro konzultační činnost při přípravě domácích i převzatých populárně-vědeckých pořadů tak pro jejich oponenturu. Tato iniciativa se týká nejen přírodních věd, nýbrž i oboru humanitních (zejména pokud jde o objektivní pohled na nejnovější českou resp. československou historii).

III. 2. F Zábavné pořady v České televizi v roce 1993

Dopisy diváků dokazují stálý zájem o zábavu v televizi. Podle statutu České televize, schváleného Radou ČT dne 15. 4. 1992, má být zábava v televizních pořadech "všestranná a vkusná".

Všestrannost televizní zábavy v roce 1993 je při souhrnném pohledu nesporná. Potvrzuje to jednak vysoký počet zábavných pořadů, jednak i různost (pestrost) žánrů a forem, které má Česká televize k dispozicí. Od filmových komedií a grotesek přes show, estrádu, dechovku, klipový pořad, soutěže až k medailonům zpěváků čí sólistů, zábavnému cestopisu nebo přenosu ze světových jazzových pódií či domácích trampských potlachů.

Pří využití všech těchto možností nezapomínala Česká televize v roce 1993 na uspokojení požadavků menšinových skupin diváků. Vysílalo se mnoho hudebně zábavných pořadů - cykly dechovek (pro starší a venkovskou vrstvu diváků) a rockových skupin (pro mladou generaci). Počet těchto pořadů násobený reprízami možná až překvapí - bylo to v roce 1993 průměrně 150 pořadů v jednom měsíci! "Vyberte si šest ze sedmi", "Kdyby ty muziky nebyly", "Nejlepší z Moravy", "Medúza", "O 106", "Telerezonance", "Bago", "Country hitparáda" - to je několik názvů této zvláštní skupiny pořadů. Mají stabilně průměrnou sledovanost a své zájemce uspokojují.

Ze světové produkce vybírala Česká televize záznamy koncertů špičkových hudebních skupin a zprostředkovala divákům (většinou odborným) informace a vrcholné estetické zážitky. Dopisy a vysoké koeficienty spokojenosti svědčí o mimořádné úrovni těchto programů ve vysílání. (Většinou ovšem na ČT 3).

V roce 1993 měly u diváků nadprůměrný úspěch (potvrzený koeficienty sledovanosti a spokojenosti) tyto zábavné pořady: Videostop, Kufr, Šaráda, Tutovka, Televarieté, Možná přijde kouzelník, Večery Milana Markoviče, O poklad Anežky České, Udílení Oskarů apod.

Aktivizují diváky soutěžemi a hádankami. Mají ustálenou strukturu, pestrost a sdělnost. Jsou to pořady cyklické, pravidelně se vysílají ve výhodných časech už delší dobu a diváci je proto stačili plně zaregistrovat a přijmout za své.

Zvláštní postavení v této skupině pořadů zaujímá Tutovka, která přitahuje množství diváků tím, že jsou na výsledcích loterie finančně zainteresováni.

Nejstarší typ televizní zábavy, estrádu, představovalo Televarieté. Naopak nejmladší je O poklad Anežky České, těžící z velmi záslužné myšlenky dát zábavnou formou, spojenou se soutěží, poučení o českých dějinách, o našich hradech a zámcích.

Večer Milana Markoviče udržuje v divácích dnes tolik potřebné povědomí blízkého vztahu ke slovenské kultuře a slovenskému jazyku. Má navíc velmi přitažlivý aktuální politický náboj. Úspěch udílení Oskarů u našich diváků dokazuje, že je dovedou upoutat nejen domácí záležitosti, ale také mimořádné společensko umělecké zážitky ze světa.

Jak splnil rok televizní zábavy 1993 požadavek vkusnosti:

Určitě ne stoprocentně. Vkus je ukazatel kvalitativní a špatně se poměřuje. Je to subjektivní pojem. Ale přesto lze konstatovat, že uplatnění požadavku vkusné zábavy bránily některé nesympatické prvky; projevující se i v životě současné společnosti. Jsou to hrubost, násilí a přehnaně zdůrazňovaný sex. Objevily se hlavně v klipech a filmech.

Některým divákům vadí také ve vystoupeních nových mladých moderátorů jejich nedostatek širšího obecného vzdělání a prohřešky proti spisovnému jazyku. Námitky jsou také k jejich oblečení a chování před obrazovkou.

Závěr:

je zřejmé, že snaha Rady ČT o zlepšení zábavných pořadů co do požadavku vkusnosti si vyžádá delšího času a systematického kritického přístupu.

Požadavek všestrannosti (pestrosti) v pořadech televizní zábavy v roce 1993 byl splněn. Svědčí o tom divácký průzkum i dopisový ohlas diváků. Velkým dílem ke kladnému výsledku přispěly pořady pro speciální menšinové vrstvy diváků, které tyto pořady (vysílané zvlášť na ČT2) přijímaly s uspokojením.

Ne tak jednoznačně dopadla zábava v televizi z hlediska vkusnosti. V tomto směru se ještě mají co zlepšovat zvlášť mladí spíkři a moderátoři (způsob vystupování, vyjadřování, oblečení) i jimi uváděné programy (některé soutěže pro mladé miss). úroveň klipových pořadů bývá velmi různorodá a jednotlivé příspěvky nestejně kvalitní.

III. 2. G Násilí na obrazovce

Tomuto problému byla věnována zvláštní kapitola v minulé zprávě Rady ČT.

Expertní posudky se opět shodují v tom, že především ve srovnání s televizemi jiných demokratických států v Evropě se násilí a agrese vyskytuje na našich obrazovkách méně. Byl rovněž konstatován postupný úbytek těchto fenoménů v roce minulém ve srovnání s rokem 1992.

Přesto lze konstatovat, že se objevuje agrese a násilí

a) samoúčelné

b) sadistické a jinak zvrhlé

c) jako snaha namířená proti lásce a dlouhodobým vztahům

d) skryté a kamuflované

e) ve spojení se sexualitou

f) progresivní prvky v projevech lidí

g) svádění k násilí a agresivitě

Samotným problémem není agrese a násilí o sobě, ale postoje k agresi a násilí. Ty jsou totiž často rozpačité, rozporuplné a nezřídka protichůdné, což svědčí také o současném stavu hodnot a obecných názorů autorů, potažmo celé společnosti.

Násilí a agrese ve zpravodajství.

Zde je patrný posun v kultivaci a smysluplnosti zařazování daných jevů ve zprávách. Jednotný a jednoznačný názor na tento problém, zdá se, není možný, a to i proto, že je třeba příslušný jev pečlivě zmapovat, popsat a utřídit. Společnost je vůči těmto jevům s velkou převahou odmítavá a kritická. Problém ovšem je, zda tento postoj není pštrosí pohodlnou politikou českého člověka, který si nechce dělat problémy s věcmi, které jsou za prahem jeho bytu. Na druhé straně je ovšem v uvedených studiích konstatováno, že nejhůře lidé snášejí pocit bezmocnosti v situacích, které jsou negativní, ale které oni nemohou jakkoliv skutečně ovlivnit, nebo se tak alespoň domnívají.

Zajímavý je dopisový ohlas na tento jev. Lidé nemají násilí rádi, nejsou mu aktivně nakloněni a řešení problémů násilím považují zpravidla za nežádoucí. A to i tehdy, když je člověk, který násilí vykoná v legislativním či morálním právu. (To ovšem neznamená, že k němu sami nemají diváci sklony: viz např. jeden z nejpozitivněji hodnocených pořadů "Soud poslední naděje").

Závažným problémem je násilí a agrese v dětských pořadech. Oproti předloňsku se hodnocení posouvá. Je nezbytné nejen omezit samoúčelné, sadistické a jinak zvrhlé násilí na minimum, ale je třeba vytvářet pořady, které jsou aktivním příspěvkem v budováni opačných postojů a jednání. Je opět nutné zdůraznit, že u dětí nemáme ovlivňovat pouze postoje, ale ukazovat jim přirozenou nenásilnou cestou pomocí pozitivní autority možností jednání a chování opačného, konstruktivního, altruistického, ohleduplného, akceptujícího a tolerantního. Rovněž bylo konstatováno, že agrese je přirozeným lidským projevem. Někteří odborníci proto varují před zákazem agrese, mohla by vést ke známým důsledkům, které jsou psychologické i sociální povahy.

Odborníci upozorňují na dříve opomíjené, avšak, jak se ukazuje, potenciálně velmi nebezpečné tzv. preagresivní chování a osobnostní rysy dětských hrdinů. Mezi ně patří hrubost, sprosté či přisprostlé chování, nadměrná hlučnost, hrubost, lhostejnost, nezájem, nadřazenost, arogance, nevyřčené, leč vysouditelné negativní postoje. Rovněž tak je do preagresního chování řazen cynizmus a benevolence k násilí. Nezdvořilost a absence určitých rituálů a zvyklostí, které mají protiagresivní nebo prosociální význam (např. slavení svátků nebo každodenní projevy uznání pozornosti a zájmu o druhé).

Rada ČT bude doporučovat hledání nelehké cesty, která bude brát v potaz rozmanité názory a přitom bude spoléhat na přítomnost "dobrého srdce, zdravého rozumu, morální a etické dimenze" při uvádění pořadů i v "dětské" tvorbě České televize.

Expertní studie podpořené empirií rovněž poukazují na další významný faktor vlivu na chování i tvoření dětské povahy, jímž je dětský kolektiv, parta. Platí zde další přímá úměra, že čím je labilnější pozadí rodiny dítěte, tím větší roli hraje dětský kolektiv, kamarádi, se kterými se děti stýkají. Tedy i kamarádi dětských hrdinů na obrazovce.

Zvláštním podceňovaným druhem násilí je destrukce věcí, havárie aut, letadel, výbuchy, a také pády živých bytostí, úrazy nebo ničení pro zábavu nebo z bezcitné pohnutky mysli (např. odkopnutí).

Při ovlivňování dětí hrají roli také postavy, které jsou sympatické rodičům a dalším autoritám. V relevantní studii se potvrdilo, že děti si vybíraly vzorové hrdiny (kladné i záporné) ve vztahu na zjevných i skrytých preferencích rodičů. Nižší, ale významná korelace existovala v případě dětí a učitelů nižších ročníků.

Svádění k násilí a agresivitě. Odborníci upozorňují, že řada pořadů pro děti nejen vede k napodobování, ale je více či méně zastíraným sváděním k různým formám násilí. Tyto tendence lze vystopovat anebo přímo spatřit nejen v pořadech pro děti, ale zcela běžně v pořadech pro dospělé. Násilí je adorováno, omlouváno, glorifikováno, jeho vliv bagatelizován. Je nutné na tyto záměry otevřeně ukázat!

Konzumace agrese. Experti upozorňují na to, že součástí konzumačních trendů, návyků a utopií je také konzumace násilí. Konzumace násilí má, podobně jako jiné formy konzumace, návykový charakter. Rozněcovat v lidech rozkoš z násilí a agrese se stalo výhodně zpeněžitelným zbožím. Šíření násilí sdělovacími médii se stává normou pro diváky, jmenovitě diváky dětské, protože media jsou jednou z největších a nejdůležitějších autorit. Povýšení násilí a agrese, které vítězí nad dobrem, je společensky, kulturně a civilizačně nebezpečným a nedostatečně reflektovaným a zhodnoceným jevem. Tento jev se objevuje především ve filmech a zábavných pořadech, ale také v reklamách. Výraznější je ve videoklipech a vystoupeních některých skupin.

Experti rovněž upozorňují na to, že tvrzení o "odreagovací funkci agrese" (že pozorování agrese je "fyziologické a mentálně hygienické") je účelovou generalizací zastánců této hypotézy, která platí pouze za velmi omezených a přísně definovaných podmínek. Naopak při tzv. poskytování podmínek k odreagování jde zpravidla vždy o více či méně skryté podněcování agrese a násilí!

Z dopisových ohlasů je patrné, že jedním z nejčetnějších a nejkritizovanějších jevů je právě agrese a násilí a nedostatečná snaha, vytrvalost a koncepčnost boje s těmito projevy.

Rada ČT se danému jevu věnuje systematicky. Zadala proto expertní studie, které mají zmapovat a kategorizovat tento jev ve vysílání ve všech druzích programů pro různé věkové i demografické skupiny diváků. Podstatné je nalézat, podporovat a pěstovat tvorbu a programy, které zcela jasně, bez falše a pravdivě vytvářejí a posilují hodnoty, jako jsou láska, oddanost, věrnost, trpělivost, altruismus, skromnost, statečnost, toleranci, osobní odpovědnost, porozumění, kde se tvoří dobré vztahy k lidem, živým tvorům, hodnotám vůbec.

Rada ČT ovšem nechce podporovat nasládlé, nereálné nebo moralistické tendence, ale programy smysluplné, které uchovávají koherentnost světa a jsou srozumitelné, v nichž je zachován, bráněn či zdůrazňován řád věcí, světa i odvěkých hodnot.

Závěrem.

Násilí se na obrazovce vysílání ČT vyskytuje podle analýz odborníků méně, nežli je tomu v jiných evropských zemích. Nicméně násilí, destrukce a agrese se vyskytují v současném světě se stoupající tendencí a stávají se významným a znepokojujícím jevem. Proto je společnost obzvláště citlivá na všechny viditelné projevy násilí a zmaru a pochopitelně i na jejich prezentaci na obrazovce. Televize je považována za jedeno z nejvýznamnějších médií, která tento jev mohou ovlivnit jak pozitivním, tak negativním směrem. Rada ČT oba směry velmi pečlivě sleduje a v rámci svých kompetencí také ovlivňuje.