Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr vnitra Jan Ruml zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího Šolera dopisem ze dne 21. července 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra vnitra Jana Rumla na interpelaci poslance Jiřího Šolera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Ministr vnitra České republiky

Jan RUML

Vážený pane poslanče,

obrátil jste se na mne s interpelací, v níž vyslovujete podezření z možného zneužívání psychiatrie k umlčování politických odpůrců. Jako konkrétní doklady Vašich tvrzení uvádíte případy trestního stíhání pana Čestmíra SKÁLY a pana Bohumila POURA. Celou záležitost jsem nechal prošetřit Úřadem vyšetřování pro ČR s následujícími závěry:

V případě pana Čestmíra SKÁLY bylo zjištěno, že jmenovaný byl stíhán vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování Jindřichův Hradec pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156/3 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 20. 12. 1993 zaslal obv. oddělení PČR v Jindřichově Hradci dopis, v němž urážlivými a nepravdivými výroky napadá starostu obce Nová Včelnice Ing. Kratochvíla v souvislosti s vyřizováním jeho restitučních nároků.

V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že Čestmír SKÁLA byl v minulosti opakovaně stíhán pro stejný trestný čin a byl vždy znalecky zkoumán jeho duševní stav se závěrem, že s ohledem na duševní poruchu není trestně odpovědný. V r. 1993 mu bylo soudem uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní formou.

Protože trestní řád ukládá vyšetřovateli povinnost objasnit všechny okolností týkající se jak vyšetřovaného trestného činu, tak osoby pachatele, po zjištění uvedených skutečností bylo nezbytné znovu vyšetřit duševní stav obviněného za účelem zjištění jeho trestní odpovědnosti. Obviněný však s přibranými znalci - psychiatry odmítl komunikovat, nedostavoval se na předvolání, takže musel být v souladu s trestním řádem ke znalcům předveden.

Jeho reakce při. předvedení. byla natolik nepřiměřená, že znalci vyšetřovateli sdělili., že za dané situace není možno znalecké vyšetření provést a navrhli jako jedinou možnost jeho pozorování ve zdravotnickém ústavu.

Vyšetřovatel proto v souladu s § 116 odst. 2 tr. řádu podal podnět státnímu zástupci, který se s ním ztotožnil a podal soudci Okresního soudu v Jindřichově Hradci návrh na vydání takového příkazu.

Soudce JUDr. Sitař tento návrh shledal důvodným a dne 3. 1. 1995 vydal usnesení, kterým nařídil pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení podle § 116 odst. 2 tr. řádu. J ako znalci k provedení tohoto vyšetření byli přibráW psychiatři MUDr. Zímanová a MUDr. Straka a psycholožka PhDr. Straková z Psychiatrické léčebny Horní Beřkovice, kam byl obviněný na dobu nezbytně nutnou umístěn.

Je tedy zřejmé, že nucené umístění pana Straky na pozorování v psychiatrickém zařízení bylo vyvoláno výhradně jeho odmítáním podrobit se opatření orgánu činného v trestním řízení, které bylo přijato na základě zákona.

V druhém případě je obviněný Bohumil POUR vazebně stíhán vyšetřovatelem Krajského úřadu vyšetřování Ústí nad Labem pro trestný čin vydírání podle § 235/1, 2a tr. zákona. Trestného činu se měl dle obvinění dopustit tím, že nejméně od 7. 1. 1994 opakovaně -telefonicky na záznamová zařízení ČTK, velvyslanectví SR v Praze a redakce deníku Blesk pod jménem kapitán Samo, jako mluvčí Čs. osvobozenecké armády hlásící se k metodám IRA, vyhrožoval usmrcením prezidenta republiky a dalších ústavních činitelů, včetně umístění výbušnin na veřejných prostorách s cílem změnit stávající ústavní pořádek a politický systém a dosáhnout i změn v podmínkách života národnostních menšin.

V průběhu vyšetřování trestné činnosti sám obviněný upozorňoval na své problémy psychického rázu i na skutečnost, že v rámci občanskoprávního sporu probíhá řízení o návrhu na omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, rovněž na jeho popud, když sám před soudem uváděl, že má pochybnosti o své způsobilosti před soudem jednat.

Za této situace vyšetřovateli trestní řád přímo ukládá zabývat se otázkou trestní odpovědnosti obviněného. Protože jde o otázky odborné, k jejichž posouzení je nutné přibrat znalce, postupoval vyšetřovatel v souladu s §§ 105/2 a 116/1 tr. řádu a přibral k vyšetření duševního stavu obviněného dva znalce psychiatry, a psychologa, kteří vyšetřili duševní stav obviněného a vypracovali znalecký posudek.

Obviněný do protokolu výslovně za přítomnosti obhájce uvedl, že vyšetření duševního stavu potřebuje, protože trpí depresemi a jeho stav se zhoršuje, takže si ani nepodal stížnost do vyhlášeného usnesení o přibrání znalců z oboru psychiatrie. Proto jakékoliv pozdější tvrzení o zneužití psychiatrie, nátlaku apod. je naprosto nesmyslné.

Je nutné odmítnout Vaše náznaky o zneužití psychofarmak k potlačení vlasteneckých a osobních rysů pana POURA. Pokud se totiž dovoláváte osobní znalosti tohoto případu, pak by Vám bezpochyby byl znám zdravotní stav pana POURA, jeho částečná invalidita a dlouhodobé užívání uklidňujících léků. Logicky pak léčba pokračuje i v podmínkách výkonu vazby, včetně podávání potřebných léků.

Doufám, že toto stručné přiblížení případů, kterým podsouváte naprosto nepodloženě a zjevně účelově politické pozadí, částečně rozptýlí Vaše obavy o možném zneužívání psychiatrie v rámci trestního řízení.

Vážený pan

RNDr. Jiří Šoler CSc.

poslanec Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR

Praha