Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ RADY.20/1987 Sb., O STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČI, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ, S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN A DOPLNĚNÍ:

Účel zákona

((1) Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životného prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování politickoorganizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoj i kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti.)

(1) Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást hmotného kulturního bohatství i jako významného činitele životního prostředí. Účelem tohoto zákona je vytvořit podmínky pro péči o kulturní památky, pro jejich zachování a vhodné využívání.

(2) Péče státu o kulturní památky (dále jen "státní památková péče") zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a organizace státní památkové péče (§ 25 až 33) v souladu se společenskými potřebami zabezpečují zachování, ochranu a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. (Ostatní orgány státní správy a organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány a organizacemi státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů.) Jiné orgány státní správy a orgány samosprávy spolupracují v oboru své působnosti s orgány a organizacemi. státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů.

(1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen "ministerstvo kultury") nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory,

a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopnosti a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické,

b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.

(2) Soubory věcí podle odstavce 1 se prohlašují za kulturní památky, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami.)

(1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory,

a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životní.ho způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty historické, umělecké, vědecké, technické a dokumentační, nebo

b) které mají, přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem, anebo.

c) které jsou archeologickým nálezem nebo nalezištěm.

(2) Soubory věcí podle odstavce 1 se prohlašuji za kulturní památky, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami.

(3) Ministerstvo kultury může prohlásit věc za kulturní památku na návrh vlastníka věci, obce, na jejímž katastrálním území se věc nachází, nebo muzeí, knihoven a odborných organizací státní památkové péče, jejichž seznam a působnost uveřejní ministerstvo kultury ve Sbírce zákonů [§ 4 odst.l písm.b) zákona ČNR č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky.]. Prohlásit věc za kulturní památku může ministerstvo kultury též z vlastního podnětu.

(4) V řízení o prohlášení věci za kulturní památku si ministerstvo kultury vyžádá vyjádření územ.ně příslušného orgánu státní památkové péče, ústřední organizace státní památkové péče a příslušné obce, pokud není tato obec navrhovatelem.

(5) Vlastník věci je povinen od zahájení řízení o prohlášení věci za kulturní památku až do vydání rozhodnutí chránit věc před poškozením, zničením nebo odcizením a zajistit, aby věc nebyla vyvezena mimo území

České republiky. Rovněž je povinen oznámit ministerstvu kultury každou změnu vlastnictví věci.

(6) Náležitosti návrhu na prohlašování věci za kulturní památku stanoví ministerstvo kultury vyhláškou.

(1) Ministerstvo kultury si před prohlášením věci za kulturní památku vyžádá vyjádření okresního úřadu, pokud již od tohoto orgánu neobdrželo. Archeologický nález (§ 23) prohlašuje ministerstvo kultury za kulturní památku na návrh Československé akademie věd.

(2) Ministerstvo kultury vyrozumí písemně vlastníka věci o podání návrhu na prohlášení věci za kulturní památky nebo o tom, že hodlá věc prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu, a umožnit mu k návrhu nebo podnětu se vyjádřit.

(3) Vlastník věci je povinen od doručení vyrozumění podle odstavce 2 až do rozhodnutí ministerstva kultury chránit věc před poškozením, zničením nebo odcizením a oznámit ministerstvu kultury každou zamýšlenou i uskutečněnou změnu jejího vlastnictví, správy nebo užívání.

(4) Ministerstvo kultury vyrozumí písemně o prohlášení věcí za kulturní památku jejího vlastníka, okresní úřad a ústřední organizaci státní památkové péče (§ 32) a u a archeologických nálezů též Československou akademii věd. Vyrozumí je i v tom případě, že neshledalo důvody pro prohlášení věci za kulturní památku.

(5) Vlastníci věcí, které pro, svou mimořádnou uměleckou nebo historickou hodnotu by mohly být v souladu se společenským zájmem prohlášeny za kulturní památku jsou povinni oznámit ministerstvu kultury nebo okresnímu úřadu na jejich písemné vyzvání požadované údaje o těchto věcech a jejich zamýšlené změny, umožnit těmto orgánům nebo jimž pověřeným organizacím státní památkové péče prohlídku věcí, popřípadě pořízení jejich vědecké dokumentace.

(6) Podrobnosti. o prohlašování věcí za kulturní památky a způsob oznamovací povinností podle odstavce 5 stanovit obecně závazný právní předpis.)

(1) Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany.

((2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče o národní kulturní památky.)

(1) Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, může vláda České republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami.

(2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče v památkových rezervacích.)

(1) Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, který vykazuje jako celek jedinečné kulturní hodnoty, může vláda nařízením prohlásit za památkovou rezervaci a stanovit podmínky regulace využití území z hlediska urbanistického a architektonického, pokud jde o území s archeologickými nálezy i podmínky hospodářského využití území. Tyto podmínky se vztahuji v rozsahu uvedeném v nařízení i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami.

(2) Prohlášení památkové rezervace musí obsahovat zejména charakteristiku významných kulturních hodnot území, vymezeni hranice památkové rezervace a popis předmětu ochrany a péče.

(3) V nařízeni podle odstavce 1 stanoví vláda též rozsah a způsob spoluúčasti státu na rozvoji a ochraně tohoto území.

(1) Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazuj t významné kulturní hodnoty, může okresní úřad po předchozím projednáním s ministerstvem kultury prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky jejich ochrany.

(2) Podrobnosti o prohlašování památkových zón stanoví obecně závazný právní předpis.)

(1) Území obce nebo její části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, může vláda nařízením prohlásit za památkovou zónu, stanovit rozsah a způsob spoluúčasti státu na rozvoji a ochraně tohoto území a určit podmínky regulace využiti území z hlediska urbanistického a architektonického.

(2) Prohlášení památkové zóny musí obsahovat zejména charakteristiku významných kulturních hodnot území., vymezení hranice památkové zóny a popis předmětu ochrany a péče.

(1) Kulturní památky se zapisují do (Ústředního seznamu kulturních památek České socialistické republiky (dále jen "ústřední seznam")) ústředního seznamu. Ústřední seznam vede ústřední organizace státní památkové péče.

(2) Ústřední seznam je souborem základních údajů, které určují kulturní památku, památkovou rezervaci a památkovou zónu. Tvoři jej stejnopis o prohlášení věci za kulturní památku, rejstřík, evidenční listy a dokumentace včetně fotografií. Do ústředního seznamu se rovněž zapíše dotčené parcely a vykreslí se hranice v kopiích katastrálních map.

(3) V ústředním seznamu se ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí ministerstva kultury vyznačí prohlášení věcí za kulturní památku, popřípadě vymezení jejího ochranného pásma. Dále se vyznačí, že kulturní památka se nachází nu území prohlášeném za památkovou rezervaci, památkovou zónu nebo v ochranném pásmu. Průběžně se vyznačují změny vlastnictví kulturních památek a jejich přemístění, u nemovitých kulturních památek se vyznačí také změny jejich využití. V ústředním seznamu se vyznačí i zrušení prohlášení věci za kulturní památku.

((2))(4) Okresní úřady vedou seznamy kulturních památek svých územních obvodů. Zápisy do těchto seznamů provádějí podle výpisů z ústředního seznamu.

((3))(5) Ústřední organizace státní památkové péče vyrozumí o zápisu kulturní památky do ústředního seznamu, jakož i o zrušení prohlášení věci za kulturní památku (§ 8), vlastníka kulturní památky a okresní úřad.[ (1) § 117, 120 a 121 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).) 117, 120 a 121 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 103/1990 Sb. a zákona č. 262/ 1992 Sb.] Jde-li o nemovitou kulturní památku, vyrozumí kromě toho také stavební úřad. U archeologického nálezu prohlášeného za kulturní památku vyrozumí též Archeologický ústav Československé akademie věd.

((4))(6) Ústřední organizace státní památkové péče oznámí příslušnému (orgánu geodézie a kartografie) katastrálnímu úřadu každé prohlášení nemovitosti za kulturní památku, jakož i každé zrušení tohoto prohlášení, jde-li o věc, která je předmětem (evidence nemovitostí [Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitosti, ve znění zákona ČNR č. 157/1983 Sb. Vyhláška č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve změnit vyhlášky č. 133/1965 Sb. a vyhlášky č. 19/1984 Sb. Zákon č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii. Zákon ČNR č.. 36/1973 Sb., o orgánech geodézie a kartografie.)]) zápisu do katastru nemovitostí.

((5))(7) Vlastník kulturní památky je povinen oznámit ústřední organizaci státní památkové péče každou změnu vlastnictví (správy, užívání) kulturní památky nebo její přemístění. Oznámení musí učinit vlastník kulturní památky nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy k takové změně došlo.

((6) Podrobnosti o evidenci kulturních památek stanoví obecně závazný právní předpis.)

(1) Pokud nejde o národní kulturní památku, může ministerstvo kultury z mimořádně závažných důvodů prohlášení věci za kulturní památku zrušit na žádost vlastníka kulturní památky nebo organizace, která na zrušení prohlášení věci za kulturní památku (dále jen "zrušení prohlášení") prokáže právní zájem, nebo z vlastního podnětu.

(2) Ministerstvo kultury si před zrušením prohlášení v, žádá vyjádření okresního úřadu, popřípadě vyjádření Československé akademie věd, jde-li o archeologický nález prohlášený za kulturní památku, pokud o zrušení prohlášení Československá akademie věd sama nepožádala. V případe, že vlastník kulturní památky není žadatelem o zrušení prohlášení, musí mu být umožněno zúčastnit se ohledání věci a ke zrušení prohlášení se vyjádřit.

(3) Ministerstvo kultury může zrušení prohlášení vázat na předchozí splnění jím určených podmínek. Náklady vynaložené na splnění podmínek nese žadatel a v případě, kdy řízení o zrušení prohlášení zahajuje z vlastního podnětu ministerstvo kultury, nese náklady ten, v jehož zájmu ke zrušení prohlášení došlo.

(4) Ustanovení § 3 odst. 4 platí obdobně i pro zrušení prohlášení.

(5) Podrobnosti o zrušení prohlášení věci za kulturní památku stanoví obecně závazný právní předpis.)

Zrušení prohlášení věci za kulturní památku

(1) Ministerstvo kultury může prohlášení věci za kulturní památku, nejde-li o národní kulturní památku, z.rušit (dále jen "zrušení prohlášení"), jestli.že zanikl důvod památkové ochrany nebo vyžaduje-li to naléhavý veřejný zájem, a to na žádost vlastníka nebo z vlastního podnětu.

(2) V řízení o z.rušení prohlášení si ministerstvo kultury vyžádá vyjádření územně příslušeného orgánu státní památkové péče a ústřední organizace státní památkové péče.

(3) Ministerstvo kultury může v rozhodnutí o zrušení prohlášení vlastníkovi věci uložit zejména zpracování měřičské a fotografické dokumentace, provedení stavebně historických, popřípadě jiných průzkumů a přemístění. vybraných prvků kulturní památky. Náklady spojené se zabezpečením těchto povinností nese vlastník nebo ten v jehož prospěch ke zrušení prohlášení věci došlo.

(4) Náležitosti žádosti o zrušení prohlášení věci za kulturní památku stanoví ministerstvo kultury vyhláškou.

(1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem,který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka v socialistickém společenském vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.

(2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky.

(3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek.

(4) Vlastník, který kulturní. památku převádí na jiného, někomu přenechává k dočasnému užívání nebo předá k provedení její obnovy (§ 14), nebo k jinému účelu, je povinen toho, na koho věc převádí nebo komu ji přenechá nebo předá, uvědomit, že věc je kulturní památkou.

(5) Vlastník kulturní památky má ke splnění povinností podle odstavce 1 právo vyžadovat od odborné organizace státní památkové péče bezplatné poskytnutí informačních a poradenských služeb.

(1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá okresní úřad po vyjádření krajské organizace státní památkové péče (33) rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření ústřední organizace státní památkové péče ministerstvo kultury v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky.

(2) Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, vydá okresní úřad, a jde-li o

(2) Vlastník památek uvedených v odstavci 1 je povinen vykonat nabídku státu písemně. Stát je povinen zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, nejvýše však cenu odhadní.

(3) Ministerstvo kul.tury je povinno ve lhůtě šesti měsíců od doručení nabídky oznámit vlastníku památky uvedené v odstavci 1, zda nabídku koupě přijímá. Jinak předkupní právo státu k památce uvedené v odstavci 1 vůči vlastníku, který nabídku učinil, zaniká.

(4) Ustanovení § 603 odst. 3 Občanského zákoníku platí obdobně.

(1) Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen "obnova"), je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko okresního úřadu, a jde-li o národní kulturní památku, závazně stanovisko ministerstvu kultury.

(2) Vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny (§ 17), je povinen k zamýšlené stavbě, stavební změně nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko okresního úřadu.

(3) V závazném stanovisku podle odstavců 1 u.2 se vyjádří, zda práce tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné a stanoví se základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru.

(4) V územním řízení [§ 32 až 42 stavební.ho zákona.] a v řízení o povolení staveb, změn staveb a udržovacích prací [§ 54 až 70 stavebního zákona.] prováděném v souvislosti s úpravou území na němž uplatňuje svůj zájem státní památková péče,) nebo v souvislosti s obnovou nemovitě kulturní památky, popřípadě se stavbou, stavební změnou nebo udržovacími pracemi na nemovitosti podle odstavce 2, rozhoduje orgán územního plánování nebo stavební úřad v souladu se závazným.stanoviskem okresního úřadu, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, se závazným stanoviskem ministerstva kultury.

nabytí do státního vlastnictví) kulturní památky buď přímo nebo prostřednictvím příslušných státních organizací [Zákon č. 54/1959 Sb., o muzeích a galériích.] a to za cenu stanovenou podle cenových předpisů [Vyhláška č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim. Výnos Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu ze dne 29. listopadu 1985 č. V-1/86, o cenách sjednávaných dohodou, uveřejněný v Cenovém věstníku částka 52/1985 ze dne 11. prosince 1985, reg. v částce 32/1985 Sb. Vyhláška č. 149/1961 Sb., o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění, ve znění vyhlášky č. 39/1966 Sb. Vyhláška č. 128/1984 Sb., o cenách staveb, pozemků, porostů, úhradách ze zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků.], a nelze-li cenu takto určit, za cenu obvyklou odpovídající povaze věci. Přitom si okresní úřad vyžádá od vlastníka kulturní památky doklad, popřípadě prohlášení o vlastnictví movité kulturní památky.

(3) Okresní úřad, jemuž nabídka došla, je povinen, jde-li o movitou kulturní památku ve lhůtě tří měsíců a jde-li o nemovitou kulturní památku ve lhůtě šesti měsíců od doručení nabídky oznámit vlastníku kulturní památky, že nabídku koupě (úplatného nabytí do státního vlastnictví) kulturní památky přijímá, jinak právo státu na přednostní koupi kulturní památky vůči vlastníku, který nabídku učinil, zaniká.

(4) Nesplní-li vlastník kulturní památky povinnost uvedenou v odstavci 1, je právní úkon, kterým převedl vlastnictví ke kulturní památce na jinou osobu, neplatný, pokud se této neplatnosti dovolá okresní úřad příslušný k uplatnění práva státu na přednostní koupi kulturní památky. Okresní úřad může toto právo uplatnit do tří Zet ode dne provedení uvedeného právního úkonu.

(5) Ustanovením odstavce 1 nejsou dotčeny předpisy upravující bezplatný převod věcí do státního vlastnictví [§ 4 a 5 vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku.]

(1) Převádí-li se vlastnictví k národní kulturní památce nebo movité kulturní památce, má stát zastoupený ministerstvem kultury předkupní právo, ledaže jde o převod na příbuzného v řadě přímé.

(3) Orgány státní správy vydávají svá rozhodnutí podle zvláštních předpisů, jimiž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče na ochraně nebo zachování kulturních památek nebo na jejich vhodném využití, jen v dohodě s okresním úřadem, a jde-li o národní kulturní památky, jen v dohodě s ministerstvem kultury.

(2) Jestliže organizace nebo občan svou činností působí. nebo by mohli způsobit nepříznivé změny kulturní památky nebo jejího prostředí, anebo ohrožují zachování nebo společenské uplatnění kulturní. památky, určí okresní, úřad po vyjádřeni odborné organizace státní památkové péče podmínky pro další výkon takové činnosti nebo výkon činnosti zakáže.

(3) Orgány státní správy vydávají svá rozhodnutí podle zvláštních předpisů, jimiž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče na ochraně nebo zachován.í kulturních památek, nebo v územních, na nichž uplatňuje svůj zájem státní památková péče, jen v dohodě s okresním úřadem.

(1) Vlastník kulturní památky je povinen bez zbytečného odkladu každé ohrožení nebo poškození kulturní památky oznámit okresnímu úřadu a vyžádat si jeho rozhodnutí o způsobu odstranění závady. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, vyrozumí též stavební úřad. [§ 100 písm. b) stavebního zákona.]

(2) Vlastník kulturní památky je povinen každou zamýšlenou změnu jejího užívání, a jde-li o nemovitou kulturní památku, i její zamýšlené vyklizení, předem oznámí okresnímu úřadu.

(1) Vlastník kulturní památky je povinen v případ zamýšleného prodeje (úplatného převodu vlastnictví) kulturní památky ji přednostně písemné nabídnout ke koupi (úplatnému nabytí do státního vlastnictví) okresnímu úřadu příslušnému podle bydliště vlastníka (sídla organizace, která vlastníkem kulturní památky); jde-li o nemovitou kulturní památku okresnímu úřadu příslušnému podle místa, kde nemovitost je.

(2) Okresní úřad může na základě nabídky vlastníka kulturní památky z mimořádně závažných kulturně politických důvodů uplatnit právo státu na přednostní koupi (úplatné národní kulturní památku, ministerstvo kultury, též na žádost jejího vlastníka.

(3) Podrobnosti o povinnostech vlastníků kulturních památek při jejich ochraně a užívání stanoví obecně závazný právní předpis.)

(1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá okresní úřad po vyjádření odborné organizace státní památkové péče (§ 33) rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda.

(2) Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, vydá okresní úřad též na žádost jejího vlastníka.

(3) Právo dalších orgánů státní správy vydávat rozhodnutí podle zvláštních předpisů [Např. § 102 odst. 6 zákona č. 50/1976 Sb., o územní.m plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 50 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.] zůstává nedotčeno.

(1) Orgány státní správy příslušné rozhodovat o způsobu využití budov, které jsou kulturními památkami, (nebo o přidělení bytů, jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení v těchto budovách) vydávají svá rozhodnutí po předchozí dohodě s příslušným orgánem státní památkové péče. Při rozhodování o způsobu a změnách využití kulturních památek jsou povinny zabezpečit jejich vhodné využití odpovídající (jejich hodnotě) jejich památkové hodnotě a technickému stavu.

((2) Jestliže organizace nebo občan svou činností působí nebo by mohli způsobit nepříznivě změny stavu kulturní památky nebo jejího prostřed anebo ohrožují zachování nebo společenské uplatnění kulturní památky, určí okresní úřad, a jde-li o národní kulturní památku, ministerstvo kultury, podmínky pro další výkon takové činnosti nebo výkon činnosti zakáže.

(5) Lze-li zamýšlenou obnovu nemovité kulturní památky podle odstavce 1, popřípadě drobnou stavbu, stavební úpravu nebo udržovací práce na nemovitosti podle odstavce 2 provést na základě ohlášení, může stavební úřad dát souhlas pouze v souladu se závazným stanoviskem okresního úřadu nebo, jde-li nemovitou národní kulturní památku, ministerstva kultury [§ 57 stavebního zákona].

(6) Okresní úřad vydá závazné stanovisko podle odstavců 1, 2, 4 a 5 po písemném vyjádření krajské organizace státní památkové péče. Jde-li o národní kulturní památku, vydá závazné stanovisko podle odstavců 1, 4 a 5 ministerstvo kultury po písemném vyjádření ústřední organizace státní památkové péče.

(7) Přípravnou a projektovou dokumentaci obnovy nemovité kulturní památky nebo stavby, stavební změny nebo udržovacích prací na nemovitosti podle odstavce 2 vlastník kulturní památky nebo projektant projedná v průběhu zpracování s příslušnou organizací státní památkové péče z hlediska splnění podmínek závazného stanoviska podle odstavců 1 a 2. Při projednávání poskytují organizace státní památkové péče potřebné podklady, informace a odbornou pomoc. Ke každému dokončenému stupni dokumentace zpracuje příslušná organizace státní památkové péče písemné vyjádření jako podklad pro závazné stanovisko okresního úřadu, a jde-li o nemovitou národní kulturní památku, jako podklad pro závazné stanovisko ministerstva kultury.

(8) Obnovu kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, mohou provádět pouze fyzické osoby na základě povolení, které uděluje ministerstvo kultury. Právnické osoby mohou provádět obnovu kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, prostřednictvím fyzických osob majících povolení k restaurování. V rozhodnutí o udělení povolení může ministerstvo kultury stanovit rozsah činnosti, popřípadě podmínky pro jejich vykonávání. Toto povolení jim může být odňato, jestliže nesplňují podmínky, za nichž jim bylo povolení uděleno, nebo jestliže obnovu kulturních památek nebo jejich částí provádějí způsobem narušujícím jejich hodnotu.

(9) Vlastník kulturní památky je povinen odevzdat ústřední organizaci státní památkové péče nebo krajské organizaci státní památkové péče na její vyžádání jedno vyhotovení dokumentace.

(10) Podrobnosti o podmínkách pro dokumentaci obnovy a pro provádění obnovy kulturních památek stanoví obecně závazný právní předpis.)

(1) Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen " obnova"), je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko okresního úřadu.

(2) Vlastník nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny (§ 17), je povinen k zamýšlené stavbě, stavební změně, udržovacím pracím na této nemovitosti nebo k odstranění stavby si předem vyžádat závazné stanovisko okresního úřadu, pokud není v podmínkách prohlášení památkové rezervace, památkové zóny nebo ve vymezení ochranného pásma (§ 17) tato povinnost pro tuto nemovitost, její část nebo určité práce na ní prováděné, vyloučena.

(3) V závazném stanovisku podle odstavců 1 a 2 se vyjádří, zda práce tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné a stanoví se základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru.

(4) V územním řízení⁷⁾ a řízení o povolení staveb, změn staveb a udržovacích prací⁸⁾ prováděném v souvislosti s úpravou územ na němž uplatňuje svůj zájem státní památková péče [Památková rezervace, památková zóna, ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny.], nebo v souvislosti s obnovou nemovité kulturní památky, popřípadě se stavbou, stavební změnou nebo udržovacími pracemi na nemovitosti podle odstavce 2, rozhoduje orgán územního plánování nebo stavební úřad v souladu se závazným stanoviskem okresního úřadu.

(5) Lze-li zamýšlenou obnovu nemovité kulturní památky podle odstavce 1, popřípadě drobnou stavbu, stavební úpravu nebo udržovací práce na nemovitosti podle odstavce 2 provést na základě ohlášení, může stavební úřad dát souhlas pouze v souladu se závazným stanoviskem okresního úřadu [§ 57 stavebního zákona.].

(6) Okresní úřad vydá závazné stanovisko podle odstavců 1, 2, 4 a 5 po písemném vyjádření příslušné odborné organizace státní památkové péče. Jestliže se odborná organizace státní památkové péče nevyjádří do 30 dnů, může příslušný orgán státní památkové péče vydat závazné stanovisko bez tohoto vyjádření.

7) Přípravnou a projektovou dokumentaci obnovy nemovité kulturní památky nebo stavby, stavební změny nebo udržovacích prací na nemovitosti podle odstavce 2 vlastník kulturní patky nebo projektant [§ 20 odsz 1 písm. c), § 24 odst. 4, § 36 až 39 a § 43 vyhlášky č. 5/1987 Sb., o dokumentaci. staveb.] projedná v průběhu zpracování S příslušnou organizací státní památkové péče z hlediska splnění. podmínek závazného stanoviska podle odstavců 1 a 2. Při projednávání poskytují organizace statní památkové péče potřebné podklady, informace, odbornou pomoc. Ke každému dokončenému stupni. dokumentace zpracuje příslušná organizace státní památkové péče písemné vyjádření jako podklad pro závazné stanovisko okresního úřadu.

(8) Obnovu kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, mohou provádět pouze fyzické osoby na základě povolení, které uděluje ministerstvo kul.tury po vyjádřeni ústřední organizace státní památkové péče. Právnické osoby mohou provádět obnovu kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo umělecko.řemeslnými pracemi, prostřednictvím fyzických osob majících povolení k restaurování. V rozhodnutí o udělení. povolení může ministerstvo kultury stanovit rozsah činnosti, popřípadě další podmínky pro její vykonávání. Toto povolení jim může být odňato, jestliže: nesplňují podmínky, za nichž jim bylo povolení uděleno, nebo jestliže obnovu kulturních památek nebo jejich částí provádějí způsobem narušujícím jejich hodnotu.

(9) Vlastník kulturní památky je povinen odevzdat ústřední organizaci státní památkové péče nebo odborné organizaci státní památkové péče, na její vyžádán i jedno vyhotovení dokumentace.

(10) Podrobnosti o podmínkách pro dokumentaci. obnovy a pro provádění obnovy kulturních památek stanoví obecně závazný právní předpis.

(1) Jestliže vlastník kulturní památky v určené lhůtě neprovede opatření podle 10 odst. 1, může okresní úřad, a jde-li o národní kulturní památku, ministerstvo kultury, rozhodnout, že se nezbytná opatření pro zabezpečení kulturní památky provedou na náklad jejího vlastníka. Pokud tato opatření neprovede správce nebo uživatel kulturní památky v národním majetku, je nadřízený orgán organizace, která má kulturní památku ve správě, nebo nadřízený orgán organizace, které byla kulturní památka odevzdána do trvalého užívání, povinen na návrh okresního úřadu, a jde-li o národní kulturní památku, na návrh ministerstva kultury, zabezpečit nutnou nápravu.

(2) Vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, může okresní úřad, jde-li o movitou kulturní památku, a ministerstvo kultury, jde-li a movitou národní kulturní památku, uložit jejímu vlastníku povinnost určitým způsobem s ní nakládat, popřípadě mu uložit, aby ji bezplatně svěřit na nezbytně dlouhou dobu do úschovy odborné organizací, kterou okresní úřad zároveň určí.

(3) Zanedbává-li vlastník nemovité kulturní památky, která není národním majetkem, trvale své povinnosti a ohrožuje tím její zachování nebo užívá-li kulturní památku v rozporu s jejím kulturně politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem, může se ve společenském zájmu, nedojde i k dohodě s vlastníkem o jejím prodeji státu, výjimečně kulturní památka na návrh okresního úřadu rozhodnutím stavebního úřadu vyvlastnit. V případě vyvlastnění nemovité národní kulturní památky zahajuje řízení o vyvlastnění stavební úřad na návrh ministerstva kultury. Jinak platí pro vyvlastnění obecné předpisy [§ 109 a násl. stavebního zákona. (13) 86 a 87 a 94 stavebního zákona].

(4) Je-li kulturní památka bezprostředně ohrožena, provede obecní úřad s předchozím souhlasem okresního úřadu nutná opatření k její ochraně. Jde-li o nemožnou kulturní památku, která je stavbou, dá obecní úřad, pokud není sám stavebním úřadem, podnět stavebnímu úřadu k nařízení udržovacích prací nebo nezbytných úprav nebo k nařízení neodkladných zabezpečovacích prací podle zvláštních předpisů a vyrozumí a tom okresní úřad, a jde-li o národní kulturní památku, i ministerstvo kul tury. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, vyrozumí o tom též nadřízený orgán organizace, která kulturní památku spravuje nebo je jejím vlastníkem.)

Zanedbává-li vlastník nemovité kulturní památky, která není ve vlastnictví státu, trvale své povinnosti a ohrožuje tím její zachování nebo užívá-li kulturní památku v rozporu s její památkovou hodnotou nebo technickým stavem, pokud byla shledána uložená opatření podle § 10 a sankce podle § 35 neúčinnými a obdržel finanční příspěvek podle § 16, může se ve veřejném zájmu, nedojde-li k dohodě s vlastníkem o jejím prodeji státu, výjimečně kulturní památka na návrh okresního úřadu vyvlastnit. Pro vyvlastnění platí obecné předpisy. [§ 109 a násl. stavebního zákona. (13) 86 a 87 a 94 stavebního zákona].

Příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky

(1) Vlastníku kulturní památky může okresní úřad na jeho žádost poskytnout, jde-li o zvlášť odůvodněný případě příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění. Příspěvek může poskytnout i tehdy, nemůže-li vlastník kulturní památky uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky.

(2) V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může na obnovu kulturní památky poskytnout příspěvek ministerstvo kultury..

(3) Podrobnosti o poskytování příspěvku na zachován a obnovu kulturní památky stanoví obecně závazný právní předpis.)