Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

5. 2 Platební bilance

V 1. pololetí 1995 se vliv pasiva obchodní bilance v souhrnné platební bilanci ČNB promítl do deficitu běžného účtu, který dosáhl podle předběžných údajů ČNB 0,7 mld. USD. Deficit obchodní bilance ke konci 1. pololetí činil 1,8 mld USD. Přebytky bilance služeb (ve výši 0,8 mld. USD) a bilance jednostranných převodů (0,3 mld. USD) nedokázal vyrovnat schodek obchodní bilance.

Pokračoval příliv zahraničního kapitálu, který ČNB předběžně vyčíslila na 3,1 mld. USD. To se promítlo v dalším růstu devizových rezerv. Rezervy v celém bankovním sektoru se v 1. pololetí zvýšily o 2,9 mld. USD (z 8,3 na 11,8 mld. USD). Devizové rezervy ČNB ve stejném období vzrostly o 3,0 mld. USD, z toho ve 2. čtvrtletí o 1,0 mld. USD, a dosáhly podle předběžných údajů ke konci období 9,2 mld. USD. Rozdíl mezi bilancí běžného účtu, kapitálového účtu a změnou devizových rezerv představují převážně kurzové dopady poklesu USD v ocenění devizových rezerv ČNB.

Rostoucí přebytek kapitálového účtu souvisí i s růstem hrubé zadluženosti České republiky, která ke konci 1. pololetí podle předběžných údajů činila 13,7 mld. USD (vzrostla proti konci roku 1994 o 3,0 mld. USD). Kurz české koruny vůči koši USD a DEM je stabilní již více než 56 měsíců.

Graf 8

Predikce do konce roku

Vládní odhad schodku obchodní bilance ke konci roku 1995 je okolo 3,0 mld. USD (tj. cca 80 mld. Kč) a bude pouze zčásti kryt přebytkem v bilanci služeb (okolo 1,1 mld. USD). Výsledná bilance běžného účtu tak bude schodková ve výši cca 1,9 mld. USD (tj. cca 52 mld. Kč). Vzhledem k tomu, že příliv zahraničního kapitálu dosud převyšoval velikost schodku běžného účtu, neočekává se významná změna ve výši devizových rezerv ČNB a jejich stav se ke konci roku odhaduje okolo 10,2 mld. USD (růst pasiva běžného účtu bude ve zbytku roku přibližně na úrovni přílivu kapitálu).

5. 3 Clearingový účet se SR

Od července 1994 v následujících měsíčních obdobích Česká republika vždy ke konci měsíce překračovala hranici mezního úvěru v clearingovém zúčtování se Slovenskem, kterou platební dohoda mezi oběma zeměmi z února 1993 stanovila na 130 mil. ECU. Překračování této hranice se od počátku roku 1995 dále prohlubovalo a to až do května 1995, kdy měsíční překročení dosáhlo 200,3 mil. ECU. V následujícím měsíci se překročení mezního úvěru snížilo na 61,9 mil. ECU. Projevila se tak zřejmě květnová čtyřprocentní revalvace slovenské koruny vůči clearingovému ECU.

V 1. pololetí 1995 (tj. do 30. června 1995) Česká republika uhradila Slovensku 19,7 mld. Kč (574,4 mil. clearingových ECU). V této částce je zahrnuta platba za překročení mezního úvěru v prosinci 1994, uhrazená 3. ledna 1995, naopak není v ní zahrnuto překročení mezního úvěru v červnu 1995, které byla uhrazeno 3. července 1995. Stav na clearingovém účtu ke konci měsíčních období je zobrazen na následujícím grafu.

Graf 9

Vzájemný obchod v 1. pololetí 1995 byl i nadále ovlivňován po převážnou část období podhodnocením kurzu slovenské koruny vůči clearingovému ECU i mimocelními překážkami obchodu ze strany Slovenska. Celkové saldo zahraničního obchodu se Slovenskem za 1. pololetí 1995 bylo kladné a činilo 0,8 mld. Kč, oproti 4,4 mld. Kč ve stejném období roku 1994. Vývoz na Slovensko dosáhl v objemu 35,2 mld. Kč a zvýšil se meziročně v běžných cenách pouze o 5,7%, zatímco dovoz ze Slovenska činil 34,4 mld. Kč a zvýšil se v porovnání se stejným obdobím minulého roku o 19,3%.

Predikce do konce roku

Vliv revalvace slovenské koruny v květnu a září 1995 se projeví i ve zbývajícím období platnosti vypovězené platební dohody. Pravděpodobnost překračování hranice mezního úvěru ze strany ČR se bude měsíčně ve zbývajícím období snižovat. Úhrady do konce platnosti platební dohody (bez vypořádání mezního úvěru) se odhadují na 110 až 150 mil. clearingových ECU včetně úhrady překročení mezního úvěru za červen 1995.

6. Domácnosti

Peněžní příjmy domácností dosáhly podle předběžných odhadů v 1. pololetí 1995 nominálně 442 mld. Kč, což představuje proti srovnatelnému období roku 1994 nárůst o 18,0%, tj. o 7,6% reálně. Tempa růstu jednotlivých příjmových položek se vzhledem k předchozímu vývoji sblížila a relativně stabilizovala.

Téměř polovinu z celkového objemu příjmů (47%) představovaly příjmy z mezd. Určité zrychlení růstu objemu mezd se v průběhu pololetí projevovalo jak v hodnotách nominálních (nárůst o 18,2%), tak reálných (o 7,7%). Průměrná nominální mzda ve "velkých podnicích" vzrostla oproti prvnímu pololetí roku 1994 podle předběžných odhadů o 17,2%. Celkově lze konstatovat, že docházelo k dalšímu prohlubování mzdové diferenciace v zásadě ve všech dostupných sledovaných základních průřezech. Rychlejším nárůstem mezd v podnikatelském sektoru byla opět oslabena relativní mzdová pozice rozpočtové sféry.

Nižší dynamiku přírůstku než příjmy vykazovaly dle předběžných odhadů peněžní výdaje domácností. V nominální hodnotě překročily v úhrnu 408 mld. Kč, což představuje meziroční nárůst o 17,4% nominálně a 7,0% reálně. Ve 2. čtvrtletí došlo ke zpomalení tempa přírůstku spotřeby domácností - výdaje za zboží a služby tak celkově za 1. pololetí stouply oproti srovnatelnému období roku 1994 o 14,4% nominálně, tj. o 4,3% reálně. Nejvyšší přírůstek (o 35% nominálně) vykazovaly "ostatní výdaje" (růst výdajů na neživotní a životní pojištění).

Vývoj stavu finančních aktiv a pasiv domácností (nárůst o 26,2%) byl charakterizován přírůstky korunových vkladů a hotovostí při poklesu stavu držby cenných papírů a devizových vkladů. Celková míra úspor (podíl přírůstku korunových a devizových úspor, hotovostí a kapitálových investic na disponibilních příjmech) úhrnně za 1. pololetí 1995 činila 8,7% (srovnatelně ve stejném období m. r. 9,8%).

Predikce do konce roku

Vzhledem ke zrušení mzdové regulace a odsouhlasenému zvyšování platů v některých odvětvích ve 2. pololetí vláda očekává růst mezd až na úroveň kolem 19%. Důsledkem této velmi sledované skutečnosti i připraveným úpravám sociálních příjmů bude další růst celkových příjmů obyvatelstva. V rámci růstu příjmů nelze vyloučit ani vliv doznívajícího odprodávání akcií z kupónové privatizace. Vyšší příjmy z mezd se odrazí v inkasu daní a pojistného. Vláda neočekává posílení sklonu ke spořivosti, přírůstek celkových příjmů obyvatelstva se projeví vyšší spotřebou.

7. Měnová politika

V 1. pololetí roku 1995 došlo k dalšímu snížení tempa růstu peněžní zásoby (peněžní agregát M 2). Dále se urychlil přírůstek čistých zahraničních aktiv bankovního sektoru. Přírůstek domácích úvěrů se proti stejnému období roku 1994 poněkud snížil.

Česká národní banka zpřísnila svoji protiinflační stabilizační měnovou politiku. S cílem omezit značný příliv krátkodobého zahraničního kapitálu nakupuje od konce dubna devizy od komerčních bank za střední kurz snížený o 0,25%, a při prodeji používá naopak kurz o 0,25% vyšší. Dále přistoupila ve 2. polovině června ke zvýšení diskontní sazby (z 8,5 na 9,5%) a lombardní sazby (z 11,5 na 12,5%), ke stanovení nové úrovně povinných minimálních rezerv udržovaných komerčními bankami u ČNB (sjednocení 3% sazby z termínovaných vkladů a 12% sazby z vkladů na viděnou na 8,5%) a k limitování otevřených devizových pozic komerčních bank vůči zahraničí (krátkodobé závazky bank vůči zahraničním subjektům nesmějí převýšit krátkodobé pohledávky o více než 30%, maximálně však o 500 mil. Kč).

Tato opatření představují výrazné posílení restriktivního charakteru měnové politiky a ve 2. polovině roku 1995 budou mít za následek jak snížení likvidity peněžního trhu (předpokládá se, že úprava sazeb povinných minimálních rezerv stáhne z oběhu cca 13 mld. Kč), tak zvýšení úrokových sazeb z úvěrů. To zároveň ovlivní kritéria efektivnosti nových investic pořizovaných z úvěru. Vývoj pasiva obchodní bilance je z hlediska měnové situace pozitivním faktorem.

Měnové agregáty

Peněžní zásoba M 2 [Měnový přehled ČNB (stálý kurz k USD), s vazbou na státní finanční aktíva a pasíva] ke konci 1. pololetí 1995 dosáhla 901,5 mld. Kč a vzrostla proti stejnému období minulého roku o 17,1% s výrazným snížením červnové dynamiky. Vývoj byl v rozhodující míře určen pokračujícím intenzívním přílivem zahraničního kapitálu a domácí emisí úvěrů podnikům.

Tabulka 7

Zdroje růstu peněžní zásoby (změna v příslušném období) mld. Kč

Vzhledem k růstu čistých zahraničních aktiv bankovní soustavy, které v období leden až červen 1995 vzrostly proti konci roku 1994 o 53,4 mld. Kč (tj. o 31,6%), byla i nadále dynamika peněžní zásoby výrazně vyšší než dynamika domácích úvěrů.

Růst peněžní zásoby byl zpomalován pokračujícím výrazným zlepšováním pozice vládního sektoru a vývojem ostatních čistých položek (tj. především posilováním vlastního kapitálu komerčních bank a jejich rezervních fondů).

Graf 10

Peněžní agregát M 1, vyjadřující objem transakčních peněz (tj. souhrn oběživa a vysoce likvidních vkladů na viděnou) v meziročním srovnání vzrostl o 24,9 mld. Kč, tj. o 6,7%. Toto zvýšení nastalo ve 2. pololetí 1994 a v roce 1995 prakticky stagnuje. Objem oběživa koncem června 1995 vzrostl proti stejnému období minulého roku o 19,3 mld. Kč, tj. o 26,4%. Zatímco v 1. čtvrtletí 1995 přírůstek oběživa téměř stagnoval, ve 2. čtvrtletí 1995 činil 8,1 mld. Kč. Vklady na požádání ke konci 1. pololetí vzrostly meziročně pouze o 5,6 mld. Kč (tj. o 1,9%). Přitom došlo k výraznému poklesu podnikových depozit o 11,4 mld. Kč (tj. o 5,6%), což souvisí i s preferencí umístění do termínovaných depozit.

Pro korunové termínované vklady byl příznačný dynamický vývoj. Meziročně se ke konci 1. pololetí 1995 zvýšily o 101,4 mld. Kč (tj. o 30,0%), z toho 46% tvořil přírůstek vkladů obyvatelstva a téměř 43% přírůstek vkladů podniků. Výrazně se rovněž zvýšily vklady pojišťoven, a to o 11,2 mld. Kč, tj. o 31,5%.

Vklady v cizích měnách meziročně vzrostly na konci 1. pololetí 1995 pouze o 5,6 mld. Kč (tj. o 9,7%). Pokračovala tak tendence jejích nižšího tempa růstu oproti korunovým vkladům.

Predikce do konce roku

Růst peněžního agregátu M 2 může dosáhnout meziročního tempa až 20%, a to i přes vliv měnových opatření ČNB z června 1995 a rostoucí deficit obchodní bilance.

Úvěry

Domácí úvěry se ke konci června 1995 meziročně zvýšily o 83,2 mld. Kč (tj. o 10,6%) a dosáhly výše 867,3 mld. Kč. Meziroční dynamika jejich růstu byla nižší než dynamika peněžní zásoby, a to vzhledem ke sterilizační měnové politice ČNB, přebytkovému vývoji státního rozpočtu v 1. pololetí 1995 (+10,4 mld. Kč), výraznému snížení čistého úvěru vládě (o 18,9 mld. Kč; bez změny pozice FNM, zdravotních pojišťoven a vlivu clearingu) a pokračujícímu zlepšování pozice FNM (o 5,3 mld. Kč) vůči bankovnímu sektoru.

Váhově nejvýznamnější složka celkových aktiv bankovní soustavy - korunové úvěry podnikům se v průběhu 1. pololetí 1995 zvýšily o 34,3 mld. Kč a dosáhly ke konci června 760,7 mld. Kč. Přírůstek se koncentroval do 2. čtvrtletí (29,1 mld. Kč). Z pohledu pololetních intervalů pokračovala tendence snižování jejich nárůstu (v 1. pololetí 1994 činil přírůstek korunových úvěrů podnikům 58,3 mld. Kč, ve 2. pololetí 49,5 mld. Kč). Celkový objem korunových úvěrů poskytnutých podnikové sféře se tak koncem června meziročně zvýšilo o 12,4%, tedy výrazně pomaleji než M 2.

V červnu se znatelně snížil objem úvěrů poskytnutých obyvatelstvu, a to z 44,8 mld. Kč v květnu na 35,0 mld. Kč v červnu. Jednalo se o splacení úvěrů poskytnutých v rámci první vlny kupónové privatizace, které byly jištěny zástavou cenných papírů.

Predikce do konce roku

Růst domácích úvěrů se bude pohybovat okolo 12,5%. Celkový objem domácích úvěrů dosáhne výše cca 950 mld. Kč.

Úrokové sazby

Vývoj úrokových sazeb na mezibankovním trhu, vyjádřený tříměsíční sazbou PRIBOR, měl v průběhu 1. pololetí 1995 klesající, resp. stagnující tendenci (z 12,65% v prosinci 1994 na 10,38% v březnu 1995 a 10,36% v květnu 1995). V červnu, v reakci na vyhlášená protiinflační opatření ČNB, tata tříměsíční sazba mírně stoupla na úroveň 10,77%. Proti červnu 1994 však celkově zrostla o 3,79 procentních bodů.

Průměrná úroková sazba z celkových vkladů v uplynulých 12 měsících v podstatě stagnovala a nepatrně oscilovala okolo 7%. V červnu 1995 se projevil mírný nárůst této sazby na 7,02%, a to zejména jako důsledek horší dostupnosti krátkodobých peněz.

Graf 11

Obdobný průběh měl i vývoj průměrné úrokové sazby u celkových úvěrů, která v období leden až červen v zásadě stagnovala na úrovni okolo 12,75%. Úprava povinných minimálních rezerv obchodních bank a růst úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit se v červnu do úrokových sazeb z celkových úvěrů ještě nepromítly. U nově čerpaných úvěrů se tendence poklesu úrokových sazeb, která se projevovala ve 2. čtvrtletí 1995, zastavila a v červnu poměrně razantně vzrostla proti předchozímu měsíci celkem o 0,40 procentního bodu na 13,10%, a to zejména u úvěrů krátkodobých (+ 0,49 bodu na 12,89%).

Státní dluhopisy (s dobou splatnosti 5 let) měly v červnu 1995 průměrný výnos do doby splatnosti 8,72%, byl tedy pod mírou inflace.

Predikce do konce roku

Ve vývoji úrokových sazeb vláda očekává mírný pokles u vkladů, a to v průměru za rok na cca 6,8% a u úvěrů naopak nárůst v průměru za rok na cca 13,0%.

8. Kapitálový trh

Příznivé makroekonomické výsledky vývoje české ekonomiky jako celku a zlepšující se situace podnikové sféry zatím nenašly adekvátní odraz ve vývoji na kapitálovém trhu. Jde o trh, jehož základní atributy se formují a tomu odpovídá i vývoj cen a obchodů.

Graf 12

Oficiální burzovní index PX 50 poklesl v období leden až srpen 1995 z úrovně 557,2 bodu na konci prosince 1994 na 426,2 bodu na konci srpna 1995, tj. o 23,5%. Vývoj indexu PK 30 (RM - Systém) byl obdobný.

Pokles kurzů se ve 2. čtvrtletí postupně zastavil, část akcií zřejmě dosáhla cenového dna a začíná být zajímavá i z pohledu dividendového výnosu.

Na Burze cenných papírů Praha prochází automatizovaným obchodním systémem cca 14% celkových obchodů uzavřených na tomto trhu. Podíl automatizovaných obchodů v součtu s RM - Systémem tvoří na všech obchodech okolo 6,7%.

V období leden až srpen 1995 činil celkový objem obchodů na českém kapitálovém trhu 218,1 mld. Kč (36,1 mld. Kč ve stejném období m. r.). V březnu a v následujících měsících se projevilo uvedení akcií z druhé vlny kupónové privatizace na trh.

Tabulka 8

Pramen: BCPP, RM-S, SCP

Kapitálový trh se dotýká stále většího objemu finančních prostředků. Část prostředků získaná prodejem akcií drobnými investory však odtéká do spotřeby domácností. Růst objemu obchodů po skončení kupónové privatizace již vyjadřuje přerozdělování majetkových zájmů a získávání kontrolních balíků.

Celkový objem obchodů na obou organizovaných trzích (tj. BCPP a RM - Systém) v období leden až srpen 1995 činil 94,0 mld. Kč. Na počátku roku se projevoval určitý pokles objemu realizovaných obchodů, po uvedení akcií z druhé vlny kupónové privatizace došlo k jejich výraznému zvýšení. Burza cenných papírů zorganizovala obchody v hodnotě 89,3 mld. Kč, z toho za 12,3 mld. Kč na automatizovaném trhu (jeho podíl na burzovních operacích se v posledních měsících snižoval) a za 77,0 mld. Kč v rámci přímých obchodů. V RM - Systému byly obchodovány cenné papíry za 4,7 mld. Kč.

Z pohledu struktury obchodovaných cenných papírů převažují na Burze cenných papírů obchody s akciemi (50,8 mld. Kč) nad obchody s dluhopisy (38,5 mld. Kč). Základní rozdělení na likvidní a nelikvidní akcie již trh v zásadě provedl a lze tedy předpokládat, že trh sám bude eliminovat rozsah obchodovaných titulů cenných papírů. Zájem se soustřeďoval na kótované tituly, kde objem obchodů dosáhl 32,4 mld. Kč, zatímco na nekótovaném trhu to bylo jen 18,4 mld. Kč.

Značná část obchodů s cennými papíry se odehrává mimo organizované trhy ve formě tzv. úplatných převodů na přepážkách Střediska cenných papírů. Jejich objem dosáhl za období leden až srpen 1995 výše 124,1 mld. Kč. Vzhledem k celkovým objemům obchodů na Burze cenných papírů Praha a v RM - Systému tak bylo na neorganizovaných trzích realizováno 56,9% hodnotového objemu všech registrovaných obchodů s cennými papíry.

9. Veřejné rozpočty

Soustava veřejných rozpočtů (státní rozpočet a souhrn místních rozpočtů) působila v 1. pololetí 1995 jako výrazně stabilizující prvek ekonomiky. Přebytkové rozpočtové hospodaření bylo významné pro měnový vývoj (zpomalení vývoje peněžních makroagregátů) a oslabovalo inflační vliv rostoucí domácí poptávky.

Růst výdajů (111,2%) i růst příjmů (114,4%) byl nižší než růst hrubého domácího produktu v běžných cenách (116,3% podle předběžného údaje ČSÚ).

Pro zajištění srovnatelnosti jsou údaje v tabulce očištěny o použité mimorozpočtové zdroje (saldo převodů u vlastních fondů, saldo úvěrů, půjček a komunálních obligací) a o vliv zahrnutí salda z clearingového zúčtování se SR v roce 1994. V dalším textu vycházíme z takto očištěných údajů.

Tabulka 9

Veřejné rozpočty (upravené) mld Kč

Na přebytku hospodaření veřejných rozpočtů v 1. pololetí 1995 se podílel státní rozpočet přebytkem 10;4 mld. Kč, místní rozpočty 3,7 mld. Kč. Výsledné saldo vzniklo především důsledkem vyšší dynamiky rozpočtových příjmů.

Podíl výdajů veřejných rozpočtů na HDP za 1. pololetí 1995 (HDP předběžný údaj ČSU) se snížil na 41,3% (v 1. pololetí 1994 činil 43,2%) při metodické srovnatelnosti - očištění výdajů státního rozpočtu za 1. pololetí 1994 o vliv clearingu se SR ve výši 7,5 mld. Kč (neočišťujeme o vliv úroků a kurzovních rozdílů z clearingu). Znamená to další pokles míry přerozdělování finančních prostředků státem.

Z tabulky 10 je zřejmý nadproporcionální růst daňových příjmů místních rozpočtů (se zahrnutím poplatků) ve vztahu k nominálnímu indexu HDP, přičemž růst daňových příjmů celkem je mírně podproporcionální. Odráží se zde ekonomický růst a cenový vývoj, a to i přes snížení sazeb daní, sezónní efekty a faktory administrativního charakteru (meziroční změny záloh daní, daňové dopočty při daňovém přiznání za předchozí rok aj.).

Tabulka 10

Pramen: MF ČR

I. Systémové změny v ekonomice ČR v roce 1996

Zásadní systémové změny spolu s příslušnou makroekonomickou politikou vyústily ve stabilizovanou situaci české ekonomiky se zrychlujícím se hospodářským růstem, dnes už nejen ve službách, ale i v průmyslu, nejen ve spotřebě, ale i v investicích. Inflace je pod kontrolou, míra nezaměstnanosti je nízká a rezervy konvertibilních měn relativně vysoké.

Další systémové změny musí být především zaměřeny na nabídkovou stranu ekonomiky s cílem podpořit započatý růst při současném snížení míry inflace. Půjde o zlepšení fungování trhů výrobních faktorů a dosažení jejich vyšší efektivnosti, o zdokonalení soutěžního prostředí v ekonomice, o zlepšení činnosti řídících struktur zprivatizovaných podniků, o další opodstatněnou a přiměřenou liberalizaci regulovaných cen, jakož i o odstranění dosud nadměrné či neopodstatněné regulace apod. Významnými kroky, zdokonalujícími fungování ekonomiky v nejbližším období bude dovršení privatizace urychleným odprodejem vlastnických podílů v některých podnicích, které dosud drží FNM a dovršení procesu konvertibility měny.

Vláda se nebude pouštět do významnější mikroekonomické intervencionistické politiky. Naopak takové zásahy musí být méně časté, než dříve. Stále totiž platí, že nejvýznamnější podporou soukromého podnikání je stabilní právní a ekonomické prostředí a snižující se daňové zatížení při vyrovnaném rozpočtu.

1. Deregulace a fungování státní správy

V existujícím právním rámci tržní ekonomiky je nutné pokračovat v opravách některých prvků nadměrné sociální a ekonomické regulace, které jsou v něm obsaženy. Jde např. o novelu živnostenského zákona, stavebního zákona a některých sociálních zákonů a také zákonů z oblasti ekologické a zákonů o komorách.

Zdokonalování činností státní správy i samosprávy ve smyslu jednotné vůle při interpretaci a lepším prosazování existujících zákonů do reálného života je úkolem permanentním.

Tam, kde je nutná regulace z ekonomických důvodů (přirozené monopoly) či ze sociálních důvodů (bezpečnost práce apod.), jde o její přiměřený rozsah a předvídatelnost, které umožňují podnikatelům i spotřebitelům lépe kalkulovat jejich záměry v delším horizontu.

Efekty těchto úprav se projeví urychlením rozhodování a v konečném důsledku ve větší pružnosti fungování trhů i ve vyšší ekonomické aktivitě a relativně nižších cenách zboží a služeb, z čehož budou nejvíce těžit spotřebitelé.

2. Trh práce a mzdy

Analýzy naznačují, že minulá "měkká" forma mzdové regulace přispěla k udržení inflačních tlaků pod kontrolou. Tato regulace byla vždy chápána jako střednědobé doprovodné opatření. Je však patrné, že i tato forma regulace měla v některých případech za následek určité strukturální distorze v ekonomice. Vláda, vědoma si určitých negativních vedlejších efektů regulace (včetně expektačních efektů), které začaly postupně převažovat, v polovině roku mzdovou regulaci zrušila (to bylo podmíněno i vysokou dosaženou úrovní privatizace ekonomiky).

Zrušení mzdové regulace přispěje k vyšší diferenciaci příjmů, povede k efektivnější alokaci pracovní síly a postupně může přispět ke zmírnění napětí na trhu práce, na kterém dnes spíše existuje převaha poptávky nad nabídkou kromě některých lokalit) s negativním vlivem na pracovní disciplínu. Efekty samotného zrušení mzdové regulace patrně nebudou dostačující, stejně jako připravované "přitvrzení" zákona o bankrotech.

V důsledku urychlení ekonomického růstu se situace na trhu práce stává úzkým místem ekonomiky, vede k tlakům na nadměrný růst mezd a plodí inflační tendence. Zmírnit tento tlak mohou nedávno přijatá opatření v rámci politiky bydlení, respektive dovoz pracovní síly ze zahraničí.

3. Kapitálový trh a jeho regulace

Český kapitálový trh má za sebou dosud velmi krátkou historii. Jeho prudký start umožnila především kupónová privatizace a vtiskla mu jisté zvláštnosti, vyplývající především ze zvolené cesty privatizace. Zkušenosti ukazují, že nezbytný legislativní rámec umožňuje jeho vývoj správným směrem, a že v této fázi jeho vývoje jde o dílčí vylepšení regulačního rámce s cílem rozšířit pravomoci státního dozoru a informační povinnosti subjektů kapitálového trhu (např. investičních společností a fondů). Regulační zásahy musí tedy přihlížet k tomu, že kapitálový trh je velmi "mladý" a vyžaduje pro svůj přirozený vývoj jistý prostor a čas. Zlepšení fungování kapitálového trhu by mělo vést k přesunům v alokaci volných peněžních zdrojů ve prospěch kapitálového trhu a k jeho většímu využívání při financování investičních aktivit firem.

4. Bankovní sektor a úvěrový trh

Služby českých bankovních domů v některých případech stále neodpovídají požadovaným cenám a očekávání podnikatelů i občanů. České bankovní domy si musí zvyknout na ostrou soutěž na domácím trhu o dobré klienty. Pod konkurenčním tlakem by mohlo také dojít k žádoucím fúzím menších bank. Ke zvýšení míry konkurence na úvěrovém trhu přispěje i činnost soukromých penzijních fondů a nově nabízené produkty na tomto trhu, zejména hypotekární úvěry a produkty České exportní banky a EGAPu. Zároveň je třeba se zmínit o rychlém přílivu peněz ze zahraničí, který však není třeba dramatizovat a nadměrně regulovat.

5. Trh s půdou

V průběhu procesu privatizace byla zemědělská půda z privatizačních projektů vyjímána (1. vlna), nebo do privatizačních projektů nebyla vůbec zahrnována (2. vlna). Důvodem této skutečnosti byl především probíhající restituční proces a složitosti procesu identifikace státní zemědělské půdy, použitelné pro privatizaci.

Nyní však proces privatizace v zemědělství končí, státní zemědělský majetek přechází do vlastnictví privátních osob a je proto potřebné řešit vlastnické vztahy ke státní zemědělské půdě.

Předmětem prodeje bude zemědělská půda ve správě PF ČR, která může být prodávána ve smyslu současných předpisů (bez bývalé církevní půdy a půdy, na kterou je uplatněn přímý restituční nárok). Zemědělská půda bude přednostně prodávána nabyvatelům z privatizačních projektů, kteří ji mají nájmu, a to v určitém pořadí podle konkrétní situace.

Prodej státní půdy povede k větší nabídce pozemků (mj. i pro bytovou výstavbu) a zvýší efektivnost jejího využití.

6. Cenová politika

Tendence k deregulaci cen v průběhu let 1991 - 1994 je zřetelná a dokazuje, že vláda pokládá regulaci v celé řadě případů za přechodnou záležitost transformačního období. Proti roku 1991, kdy podíl cenově regulovaného zboží představoval asi 15% našeho hrubého domácího produktu, klesla tato hodnota k dnešnímu datu na asi 5%.

Specifická je situace v oblasti veřejných utilit ("síťových odvětví"), kdy regulace cen výrobků a služeb často vyvolává problém dotování. Značný objem dotací si vyžadují především některá odvětví "veřejného zájmu", jako je např. městská hromadná doprava (dotovaná z rozpočtů obcí), osobní železniční doprava, tepelné hospodářství apod. Další deregulaci cen v této oblasti lze spatřovat zejména ve dvou směrech: v přechodném období, dokud odvětví veřejného zájmu nebudou privatizována, postupně zvyšovat regulované ceny a využívat i další nástroje (křížové financování). Perspektivně, s postupným dokončováním privatizace a liberalizace těchto odvětví pak deregulovat ceny plně, s uplatňováním již standardní, na adresných sociálních transferech založené sociální politiky. Proces těchto změn je třeba provádět citlivě tak, aby "nepřiživoval" inflaci a s ohledem na jeho sociální aspekty.

7. Zemědělství

Zemědělství prošlo v posledních letech zásadním a někdy i bolestným přizpůsobovacím procesem, aniž bychom si zavedli nadměrné ochranářství a dirigistické instituty. Tento proces však byl naprosto nutný. V polovině roku 1995 lze již konstatovat, že i zemědělství dosáhlo jisté stabilizace transformačních efektů.

Ke konci roku 1994 hospodařily na 97% z celkové výměry zemědělského půdního fondu privátní podnikatelské subjekty (soukromníci, transformovaná družstva atd.). Zbývající 3% obhospodařovaly zbytkové školní statky, školní a vojenské statky a další subjekty. V souladu s dlouhodobými vývojovými tendencemi se oproti roku 1993 v roce 1994 dále snížil podíl zemědělství na HDP (z 5% na 4,5%). Podíl zemědělských pracovních sil na celkové zaměstnanosti poklesl z 6,4%, odhadovaných v roce 1994 na 5,1%.

Zemědělská politika tak nepotřebuje žádné zásadní nové instrumentárium. Jde o to, dobře uplatňovat to, co existuje, především fungování Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu, Fondu tržní regulace apod.

Existují názory, že v návaznosti na naše členství v EU je nezbytné připravit u nás systém nástrojů pro zásahy vlády do zemědělství, který je slučitelný se systémem řešení zemědělských otázek v EU. Toto je argumentace na podporu větší míry intervence, než máme doposud. Jde však o to, že nadměrně regulované zemědělství je největším problémem EU, nesmírně nákladné pro rozpočet EU. Tento systém se sama EU v současné době pokouší reformovat. Vzhledem k tomu by bylo nelogické přibližovat se k jejich systému. Naopak je žádoucí i nadále usilovat o zlepšení přístupu našich zemědělských výrobků na zahraniční trhy, a to jak na trhy EU, tak i v rámci CEFTA.

8. Rozšíření konvertibility koruny

Střednědobým cílem hospodářské a měnové politiky vlády a ČNB je plná vnější směnitelnost české měny.

Vytváření předpokladů pro směnitelnou měnu je nutně kontinuální proces, jehož výrazem jsou jednotlivé kroky k liberalizaci a deregulaci devizového režimu. Současně však existují určité předěly, kdy je nutno učinit strategické rozhodnutí a institucionálně zakotvit přechod z jedné vývojové fáze do druhé.

Nový devizový zákon přináší zavedení plné vnější směnitelnosti české koruny pro operace běžného účtu platební bilance podle čl. VIII. dohody o MMF. Dále se jedná o další uvolnění některých kapitálových operací, jako je přímé investování a nabývání nemovitostí v zahraničí tuzemci - jak pro právnické, tak pro fyzické osoby.

Zvýšení míry konvertibility měny povede k větší pružnosti ekonomiky a k efektivnější alokaci zdrojů.

9. Exportní politika a její změny

V r. 1994 došlo ke zpomalení růstu českého vývozu (který mimořádně rostl v předcházejících letech) a prudce se zvýšilo tempo růstu dovozu. Objevil se tak výrazný deficit obchodní bilance; tuto skutečnost však není třeba dramatizovat. Deficit obchodu odpovídá rozvojové fázi české ekonomiky (to potvrzuje zkušenost jiných zemí) a je "ufinancovatelný" přebytkem obchodu se službami a dovozem kapitálu. I z tohoto důvodu by bylo chybné pokoušet se o mikroekonomické intervence na podporu exportu a už vůbec nemá smysl zavádět opatření regulující dovoz (dovozní přirážka apod.). Naopak, je třeba zdokonalovat fungování již vybudované finanční infrastruktury na podporu exportu, tj. zlepšit činnost české exportní banky tak, aby úvěrové podmínky pro naše vývozce byly pokud možno srovnatelné s podmínkami jejich konkurentů na zahraničních trzích.

K podpoře exportu, a to zejména do EU, přispějí i změny naší technické legislativy, odstraňující či snižující tzv. netarifní překážky obchodu pro naše vývozce do EU, případně do zemí CEFTA (otázky certifikace výrobků apod.). Platí také, že českou diplomatickou službu je nutné neustále více zaměřovat na žádoucí informační a institucionální podporu pro české exportéry.

10. Regionální politika

Přes relativně vysokou míru hospodářské a sociální homogenity na území České republiky vyvstávají s postupující restrukturalizací i výraznější regionální či spíše mikroregionální disproporce trvalejšího charakteru. Zkušenost však ukazuje, že vláda má dostatek institucí i nástrojů k pružným, koordinovaným a přiměřených zásahům při řešení takovýchto regionálních disproporcí.

Stávající systém, resp. instrumentárium regionální hospodářské politiky, je založeno - odhlédneme-li od přerozdělování prostředků prostřednictvím státního rozpočtu z daňově výnosnějších, tj. ekonomicky silnějších regionů do ekonomicky slabších oblastí - na regionálně diferencované finanční podpoře především malého a středního podnikání a větší podpoře výstavby infrastruktury ve strukturálně postižených regionech apod.

Smyslem těchto opatření nemůže být a nebude konzervování neefektivních regionálních struktur, nýbrž naopak usnadnění vzniku nových životaschopných podnikatelských aktivit a tím i urychlení restrukturalizace v regionu.

Základem regionální revitalizace však musí být aktivita konkrétních osob v daném místě či oblasti založených na místních zdrojích. Případné rozpočtové prostředky určené pro strukturálně více postižené regiony mohou hrát úlohu katalyzátoru.

11. Podpora malého a středního podnikání

U malého a středního podnikání je státní podpora již systémově a institucionálně vcelku vyřešena. Jde o to, aby tento systém byl pružný a rychle odpovídal na potřeby podnikatelů. Např. je žádoucí rozšířit financování startu rozvoje malých a středních podniků za pomoci rizikového kapitálu. Pro podnikatele obecně, ale pro menší a začínající zvláště, je velmi podstatné vstřícné fungování živnostenských, berních, celních, katastrálních a jiných úřadů, u kterých zjišťujeme nedostatky vyvolávající u podnikatelů dodatečné náklady a oprávněné pocity nespravedlivého zacházení.

12 Velké podniky a pomoc státu

Co se týče větších podniků, končí pro ně éra pomoci prostřednictvím státního rozpočtu či FNM. Rozsah adresných mikroekonomických zásahů bude nepochybně zužován a pozornost bude věnována spíše jen výjimečně v případě nových nadměrných regionálně koncentrovaných účinků souvisejících s jedním či dvěma velkými podniky v dané oblasti.

Na druhé straně je nutné vyžadovat efektivní výkon vlastnických práv v akciových podnicích, v nichž je FNM prozatímně významným akcionářem.

Klíčem k vyšší prosperitě všech občanů, která je konečným testem úspěšnosti transformace, je rostoucí výkonnost ekonomiky. Ta nepochybně závisí na stabilních a předvídatelných hospodářsko politických i právních podmínkách, na rámci, který pro činnosti firem vytvoří vláda svou politikou. Hlavní příspěvek k růstu výkonnosti ekonomiky v privatizované ekonomice musíme však už dnes očekávat od podnikového sektoru, od nově vzniklých i restrukturalizovaných firem a podniků.