(10.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Nyní prosím, aby byl zjištěn počet přítomných poslanců. Děkuji.
Táži se, kdo z přítomných poslanců je pro návrh, aby se kandidáti na úřad prezidenta republiky mohli zúčastnit společné schůze obou komor Parlamentu. Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 2 z počtu přítomných 199 poslanců pro 199, proti žádný. Poslanecká sněmovna s návrhem vyslovila souhlas.
Konstatuji, že jsme rozhodli, že se kandidáti na úřad prezidenta republiky mohou zúčastnit společné schůze obou komor Parlamentu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nyní přistoupíme k jedinému bodu naší schůze, kterým je volba prezidenta republiky. Návrhy kandidátů na úřad prezidenta republiky byly společné volební komisi Poslanecké sněmovny a Senátu předloženy v zákonné lhůtě 48 hodin před dnem volby. Z těchto návrhů pak byly vytvořeny sněmovní tisky 154, 156, 157, 159, 160 a 164 a senátní tisky 8, 10, 12, 13, 14 a 15, které nám byly rozdány předem.
Společná volební komise na své dnešní schůzi ověřila, že kandidáti na úřad prezidenta republiky Jaroslav Bureš, Václav Klaus, Miroslav Kříženecký a Petr Pithart splňují podmínky volitelnosti podle čl. 57 Ústavy České republiky.
Nyní žádám určené ověřovatele, aby se dostavili k předsednickému stolu a vylosovali pořadí kandidátů, v jakém budou vystupovat, pokud požádají o slovo. Čekám na sdělení ověřovatelů.
Jako první vystoupí Petr Pithart, druhý Miroslav Kříženecký, Jaroslav Bureš a Václav Klaus. Děkuji vám.
Ústava ani jednací řád způsob volby prezidenta republiky nestanoví. Proto navrhuji, aby volba prezidenta republiky byla provedena tajným hlasováním. Je to - řekněme - výsledek určité společné vůle, jak vyplynulo z našich jednání.
Nyní mi nic nebrání a já otevírám rozpravu k navrženým kandidátům a ke způsobu volby. Žádám vás ještě jednou, aby se každý řečník v úvodu zřetelně představil. Navrhuji, abychom možná v úvodu rozpravy dali nejdříve slovo kandidátům, kteří se představí v pořadí, které si právě vylosovali. Pokud nevidím žádné námitky, tak bych požádal, aby se jako první ujal slova kandidát pan předseda Petr Pithart. Prosím.
Předseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážené paní poslankyně, vážení páni senátoři, vážení páni poslanci, předstupuji před vás, abych se na základě nominace 54 členů Parlamentu ucházel o funkci prezidenta České republiky. Dovolte mi proto, abych zde shrnul své názory na roli státu a na roli hlavy státu.
Stát má zajisté více úkolů a lidé se budou vždycky přít o to, které všechny to jsou. Jeden je však základní: vytvářet a zaručovat podmínky pro to, aby lidé mohli ve sporech před nezávislými soudy účinně a včas nalézat právo a skrze něj usilovat o spravedlnost. Stát, který neučiní všechno především pro to, aby lidé rozuměli a důvěřovali jeho institucím a pravidlům, podle kterých se mohou svých práv domáhat, není už ve skutečnosti státem, ale jen jakýmsi podnikem mezi podniky, jakousi firmou mezi firmami. Jsem přesvědčen, že když stát neplní tento úkol, nemá šanci plnit ani ty ostatní, ať již jsou jakkoliv důležité. V těch ostatních lze totiž s tím, co stát činí, souhlasit, nebo nesouhlasit. Nevládne-li však právo nad lidmi, nýbrž někteří lidé nad právem, anebo je-li právo z těch či oněch důvodů nedostupné, stát selhává a jako stát stává se nevěrohodným, pohrdaným.
Prezident republiky zajisté nemůže sám spravedlnost zajistit. Jako jeden ze strážců dodržování ústavy může však pro plnění tohoto základního úkolu státu udělat mnoho. Je to jmenování takových soudců a funkcionářů Ústavního soudu a funkcionářů Nejvyššího soudu, kteří zaručují nezávislost soudní moci. Je to zdrženlivé, ale přitom lidsky angažované a možno-li odůvodněné, zdůvodněné využívání práva odpouštět a zmírňovat tresty. Je to uvážlivé právo, uvážlivé používání práva vracet Parlamentu zákony k novému projednání. Toto posledně jmenované právo prezident nemá proto, aby jím dával najevo svůj politický nesouhlas se zákony, ale aby upozornil na právní a ústavní problémy. Nejen to. Prezident by podepsat ani takový zákon, který pokládá za nespravedlivý, (neměl?). Tím vším může významně přispívat k tomu, aby právo bylo vskutku nad státem a také na politickými stranami, aby bylo nástrojem spravedlnosti, nikoliv skupinových zájmů, aby právo na jedné a politika a ekonomika na druhé straně zůstaly oddělené.
***