(10.30 hodin)
(pokračuje Pithart)
V tomto sále nemusím připomínat, že základem našeho politického systému je volná soutěž politických stran a dalších politických sil. Zdůraznit však je třeba, že prezident v ní není ještě dalším samostatným hráčem, tím méně soudcem. Má-li však plnit své úkoly, musí být mimo strany. Důrazně říkám mimo strany, nikoli nad stranami. Říkám to proto, že nejen z konstrukce naší ústavy je pro mě zřejmé, ba samozřejmé, že prezident s vládou spolupracuje, a to s každou vládou, již proto, že je to on, kdo jmenuje jejího předsedu a její členy. To zajisté neznamená, že by vůči vládě a jejím členům měl být pasivní a vždy ve všem s ní musel souhlasit. Nesmí však být politickým protihráčem vlády. Veto na jedné straně a kontrasignace na druhé straně jsou prostředky, kterými ústava vytváří prostor ke každodenní dialogické spolupráci prezidenta s vládou. Prezident také spolupracuje s oběma komorami Parlamentu. Od nich má ostatně svůj mandát.
Prezident by ze všech těchto důvodů měl být iniciátorem, zprostředkovatelem, účastníkem každodenního politického i odborného dialogu o způsobech řešení našich problémů. Ty už nejsou a nikdy nebudou řešeními jednoznačnými, plošnými, inspirovanými velkými ideologiemi 19. a 20. století. Proto musí napříště jít doslova o každodenní trpělivé vyjednávání, neboť nikdo nemá a nebude už mít privilegovaný přístup k pravdě o problémech, které se týkají všech.
Nejdůležitější dialog, jehož se prezident účastní, je dialog s občany, s veřejností. Jako senátor za volební obvod Chrudimsko a Havlíčkobrodsko vím, o čem mluvím. Jsem v tomto dialogu šest let dobře trénovaný a mohu slíbit, že zvolíte-li mne prezidentem, chci a budu umět v něm pokračovat.
Pokud jde o zahraniční politiku, buďme v ní přiměřeně sebevědomí a zároveň realističtí. Plňme všechny závazky, které jsme přijali, to znamená, sdílejme přiměřený díl odpovědnosti za stav světa a počítejme s tím, že někdy to může vyžadovat oběti. Respektujme však přitom byť i nedokonalá pravidla, na kterých se mezinárodní společenství dohodlo, protože jiná pravidla nemáme. Ano, pracujme s ostatními státy na pravidlech přiměřenějších této době, ale vyvarujme se skutků, pro které se až dodatečně hledá obecně uznaná doktrína či jen situační ospravedlnění.
Zcela konkrétně řečeno - mandát OSN nechť je pro nás podmínkou, bez které nelze jednotky Armády České republiky použít ve vojenských akcích na územích cizích států. Výjimkou z tohoto pravidla by mohla být jen možnost nasadit je pro záchranné operace v případě, že budou použity zbraně hromadného ničení.
Dobré vztahy se sousedy jsou samozřejmým předpokladem solidní zahraniční politiky České republiky. V Evropské unii budou hranice postupně ztrácet praktický smysl. O to bude důležitější - a bude to záležet jen na nás, na Češích, Moravanech a Slezanech - abychom si zachovali svoji národní, regionální i místní osobitost. Evropský kulturní svět, příznačný právě tím, že se v něm přes všechny protichůdné tendence nakonec vždy prosazovala pestrost a rozmanitost, nabízí dostatečný prostor pro to, aby si každý národ, každý region, každé místo udržely svůj způsob života. Také proto, nejen z důvodů pragmatických, jsem vždy prosazoval a vždy také budu prosazovat naše sebevědomé členství v Evropské unii, kterou chápu jako výzvu k účasti na formování mírové budoucnosti tohoto kontinentu.
Vážené paní senátorky, vážené paní poslankyně, vážení páni senátoři, vážení páni poslanci, moje dnešní výhoda i nevýhoda zároveň je v tom, že po sobě, po svých názorech a postojích zanechávám od poloviny šedesátých let četné písemné stopy doma i ve světě. Ani sedmdesátá a osmdesátá léta pro mne nebyla přestávkou. Tehdy mé práce vycházely v opisech doma, v exilových i západních periodikách. V tomto smyslu jsem něco jako otevřená kniha, a tak vás dnes nemohu - a věřte mi, že ani nechci - přesvědčovat o něčem, co bych již dříve neřekl či nenapsal veřejně.
Pokud by se někdo těmito stopami zabýval, nemohl by neobjevit jedno téma, ke kterému se neustále vracím: neexistuje nic takového jako kolektivní vina. Existuje toliko vina konkrétních lidí. Toto mé přesvědčení, v němž je zároveň suma mého porozumění k tragickým epizodám lidských dějin, nejednou vyvolávalo nesouhlas, ať se to týkalo lidí charakterizovaných příslušností k bývalé politické straně, nebo lidí určených národností. Jistěže víte, o čem mluvím. Vyvarujme se neoprávněného zevšeobecňování. Trvejme na tom, že například dnes neplatí, že podnikatelé jsou vesměs nepoctivci proto, že někteří podnikatelé nepodnikají poctivě. Tohoto svého přesvědčení se budu držet i napříště, v jakékoli roli, v jakémkoli postavení. Setrval jsem v něm jako člověk, který žil delší dobu na okraji společnosti, setrvám v něm, dáte-li mi svou volbou důvěru, i v nejvyšší státní funkci.
Jsem připraven ze všech svých sil přispívat k tomu, aby Češi, Moravané a Slezané byli sebevědomým národem. Budeme však takovýmto národem jen tehdy, budeme-li sebevědomými občany. To znamená jistými s tím, že dokážeme obhájit svá práva. Pak teprve si budeme vážit státu jako státu.
Jsem připraven s plným nasazením usilovat o to, abychom byli vždy respektováni jako seriózní partneři, jako spolehliví a věrohodní spojenci. A také jako ti, kteří nikdy nebudou muset jednat pod nátlakem, nýbrž jen z vlastní demokraticky potvrzené vůle. Aby bylo zcela zřejmé, o čem mluvím, řeknu, že poválečné právní poměry - zejména ve vztahu k našim sousedům - pokládám za nezměnitelné.
Jsou mezi vámi takoví, o nichž vím nebo tuším, že je o sobě přesvědčovat nemusím. Je vás tu také mnoho, kteří nejspíše váhali či váhají, zda mi dají hlas. Snad jsem jim napomohl k rozhodování. A nepochybně jsou tu i takoví, jejichž hlas nikdy nezískám. Všechny - i ty posledně zmíněné - chci ujistit, že budu stát za tím, co jsem vám dnes řekl. Že neselžu. Každopádně všem, kteří tu jste, děkuji, že jste byli trpěliví a vyslechli mne. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane předsedo. Dalším vystupujícím kandidátem bude pan Miroslav Kříženecký. Prosím, máte slovo.
***