(16.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)

Zejména se to týká údajů o výdajích na státní správu, které patří do kategorie těch, které zpráva více zatemňuje, než vysvětluje. Kromě toho zpráva ne vždy přihlíží k vlivu organizačních změn.

Budu se snažit být věcný a zaměřím se pouze na dva problémové okruhy, které podle mého soudu jsou významné, nebo minimálně nejsou zanedbatelné. Mám v této souvislosti především nespornou skutečnost, že osobní výdaje ve státní správě rychle rostly. V této oblasti zcela nepochybně lepší základnu pro hodnocení, než je srovnávání původního a upraveného rozpočtu se skutečnými výsledky, proto poskytují limity regulace zaměstnanosti a objemu mzdových prostředků. U těch je možné vyloučit vliv největších změn v organizaci státní správy a propočíst meziročně srovnatelná data. V údajích obsažených ve zprávě je ovšem nutné zajistit meziroční srovnatelnost, a to za prvé mzdových nákladů okresních úřadů, které jsou uvedeny jen za rok 2001; za druhé údajů za ministerstvo školství, které v roce 2001 převedlo zaměstnance školských úřadů, to znamená i učitelské sbory, z podřízenosti resortů do působnosti okresních úřadů; za třetí údajů Ministerstva dopravy a spojů, které v roce 2001 převedlo část svých prostředků na nově zřízený Státní fond dopravní infrastruktury.

Po těchto úpravách se ukazuje, že s vědomím možných menších nepřesností lze ocenit skutečný nominální růst objemu mzdových prostředků v roce 2001 proti předcházejícímu roku v organizacích, na něž se vztahují limity státního rozpočtu, zhruba na 14 %, z toho v orgánech státní správy na 16,6 %, v dalších organizačních složkách přímo řízených ministerstvy potom na 10,9 %. Jde např. o finanční úřady, úřady práce, Českou správu sociálního zabezpečení, služby Ministerstva vnitra, úřady obchodní, energetické, zemědělské a potravinářské inspekce, katastrální úřady apod. Mzdově limitované výdaje ve složkách obrany, bezpečnosti, celní a právní ochrany se zvýšily o 17,6 %.

Vláda tak vytvářela koupěschopnou poptávku obyvatelstva s cílem urychlit jeho spotřebu a dát tak impuls pro zrychlení dynamiky vývoje. Prosím, proč ne. Ale kladu si otázku, proč tento poměrně velice rychlý růst byl alespoň zčásti v souladu s růstem celkové výkonnosti státní správy jako takové. Zde mám nesporně pochybnosti. Je také sporné, zda při potížích ekonomiky a schodkovém státním rozpočtu bylo zrychlení tohoto mzdového vývoje ekonomicky opodstatněné. Nepochybně však bylo z hlediska menšinové vlády v předvolebním období politicky účelné.

Zarážející, i když plně v souladu se stávající běžnou praxí je ovšem fakt, že rozpočtem předpokládaný počet zaměstnanců nebyl naplněn o téměř 5,5 tisíce osob. Pokud vezmeme v úvahu i tzv. ostatní organizační složky státu, pak o plných 8900 osob. Dochází potom k takovým jevům, že např. předpokládaný počet zaměstnanců Úřadu pro veřejné informační systémy byl naplněn cca na 74 % a vykázal tak úsporu 30 zaměstnanců a čerpáním prostředků za neobsazená místa se průměrný plat v této instituci zvýšil o 35,3 %, tedy na 22 300 korun měsíčně. Jde o běžnou praxi ve státní správě, kdy ministerstva a další úřady přijmou méně úředníků, než kolik jim schválila Poslanecká sněmovna, ale peníze na jejich platy neušetří a současní zaměstnanci si tak více polepší.

Podobná situace se opakuje beztrestně každým rokem. Tento systém mrtvých duší - abych použil názvu Gogolova díla - využívají prakticky téměř všechny státní úřady. Ministerstva a další úřady placené z daní tak jen v roce 2001 utratily v souhrnu zhruba jednu miliardu korun na platy neexistujících státních úředníků. Pokud vezmeme v úvahu i tzv. ostatní organizační složky státu, kde bylo takto ušetřeno téměř 3500 pracovníků, pak jsou tyto výdaje ještě podstatně vyšší o dalších asi 600 milionů korun.

Jak jsem již zmínil, zvyšuje se tak uměle průměrný plat ve státní správě, což ovšem vytváří větší tlak na růst platů v dalších letech. Platí zde totiž v proslulých Murphyho zákonech definované tzv. Planerovo pravidlo, totiž že udělená výjimka se napříště stává očekávanou výsadou. Problém je tedy v tom, že se sleduje pouze překročení mzdových výdajů, ale nikdo nemusí dodržovat schválený počet pracovníků a dávat peníze jen na takto vytvořená místa.

Od roku 2004 sice dojde ke změně tohoto neutěšeného stavu, neboť začne platit zákon o státní službě, který stanoví, že peníze na platy státních zaměstnanců nesmějí být použity na jiný než stanoveny účel, tedy např. na zvyšování platů ostatních zaměstnanců. Nicméně pokud se nezmění postoj vlády, resp. Poslanecké sněmovny v této věci, pak budou v roce 2003 takto opět promrhány značné rozpočtové prostředky. Připomínám, že jde jen o jednu z mnoha potenciálních rezerv státního rozpočtu, kterou je možné použít na hrazení povodňových škod.

Mimochodem, když jsem narazil na otázku hledání možných zdrojů k získání prostředků pro odstranění škod způsobených letošními záplavami, nemohu nezmínit dvě opravdu absurdní věci. Podle nezávislých odhadů - a ctihodný ministr mi dá jistě za pravdu, pokud ji ovšem zná - každoročně připravují nelegální výrobci a distributoři lihovin státní fiskus na daních o zhruba 2 - 3 miliardy korun. Stát se proti tomu ovšem nijak nebrání, přitom co by bylo snazší než v této oblasti uplatňovat jen to, co je v zemích Evropské unie běžné. Mám na mysli skutečné kontroly zboží na našich hranicích či zákaz prodeje alkoholu a cigaret na tržištích. Obdobně i nejnovější aféra z poloviny letošního září týkající se ztráty přibližně 200 tisíc tun motorových paliv z celního skladu státní společnosti ČEPRO ukazuje tímto směrem. V tomto případě je daňový únik též odhadován na cca 3 miliardy korun.

To již nejsou náhody, ale laxnost daňové správy. Výsledkem takovýchto laxností jsou potom např. odhady Světové banky, podle níž naše veřejné finance ročně přicházejí na daních zhruba o 100 miliard korun. Ano, dámy a pánové, takto oceňuje efektivnost naší daňové správy Světová banka, která navíc zdůrazňuje, že v tomto ohledu jsme daleko za všemi ostatními kandidáty na vstup do Evropské unie. V tomto světle se jistě jeví zcela jinak chronická a stále narůstající schodkovost našich veřejných financí.

Chtěl bych se ve svém vystoupení dále zmínit o hospodaření územních samosprávných celků.

Prvé kroky v reformě státní správy uvedly do pohybu veškeré výkaznictví. V této souvislosti je zapotřebí kladně ocenit práci Ministerstva financí, které předložilo samostatný státní závěrečný účet územních rozpočtů, ale současně je potřebné vzít na vědomí, že jde v prvé řadě o shrnutí údajů, které se v dalších letech budou ještě značně měnit. Bylo by proto předčasné pokoušet se na jejich základě o hlubší hodnocení probíhající reformy.

Nově vznikající kraje teprve začaly v roce 2001 budovat svůj administrativní aparát i věcné zázemí, neměly prakticky žádné vlastní příjmy a byly plně závislé na dotacích ze státního rozpočtu a státních fondů. Ty dosáhly v loňském roce 14,5 miliardy korun a dostačovaly ke krytí nabíhajících nákladů. Dynamiku ve výstavbě krajského zřízení ukazuje skutečnost, že v roce 2002 se již počítá s jejich výdaji ve výši 66,7 miliardy korun, které budou kryty vlastními příjmy ve výši 11 miliard a dotacemi ze zdrojů státu ve výši 55,7 miliardy korun.

Složitější je ale vývoj rozpočtů obcí a jejich dobrovolných svazků. Nové rozdělení daňových výnosů mezi státní rozpočet a obce zvýšilo daňové příjmy obcí v loňském roce o 5,2 miliardy korun při současné změně jejich struktury. Snížily se jejich nedaňové a kapitálové příjmy a podstatně - totiž o 23,8 miliardy korun - vzrostly dotace ze státního rozpočtu a státních fondů.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP