(9.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)

Jako příklady lze uvést tvrzení, že horší saldo státního rozpočtu v roce 2002 je způsobeno, cituji: "především překročením sociálních mandatorních výdajů", viz svazek C str. 3. Již hned z následující tabulky je zřejmé, že na jeho zhoršení se sociální dávky podílely jen 1/3. Při komentování jejich vývoje se zdůrazňuje, že, cituji: "z objemu příjmů státního rozpočtu na rok 2003 blokují přes 53 %", viz svazek C str. 27. A zamlčuje se, že mandatorní výdaje vyplácené ze zákona rostou pomaleji než celkové rozpočtové výdaje, takže jejich podíl vlastně klesá.

Stejně tak zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu na příští rok mlží kolem vývoje zaměstnanosti a platů zaměstnanců rozpočtovaných v organizačních složkách státu. Vláda se spokojuje s tím, že srovnává své návrhy mzdového vývoje v této oblasti na rok 2003 s překonanými údaji původního rozpočtu na letošní rok a pomíjí komplexní vyjádření vývoje zaměstnanosti v organizacích limitovaných státním rozpočtem i v organizacích spadajících do působnosti územních rozpočtů.

Tyto příklady jen podtrhují nutnost zkvalitnění vypovídací schopnosti předložené zprávy. Návrh státního rozpočtu, který nyní projednáváme, je možné označit za snahu o resuscitaci skomírající koalice, která možná již se nachází na jednotce intenzivní péče. Nepřímo to přiznávají i ti její členové, kteří veřejně hovoří o snaze udržet dnešní podobu vlády do referenda o vstupu do Evropské unie, to znamená nejpozději do poloviny příštího roku. Obávám se však, že předložený návrh státního rozpočtu, pokud by byl přijat, nemá šanci udržet svojí řídicí funkci pro oblast financí ani na tak krátkou dobu.

Jak mi jistě potvrdí ctihodný předsedající, svého času vyslovil Démokritos z Abdér hluboce pravdivou myšlenku, totiž, že - cituji: "Nabývají-li špatní lidé úřadů, čím méně si toho zasluhují, tím se stávají nedbalejší a jsou plni nerozumu a drzosti."

Ano, majoritní část vládní koalice by si konečně měla přiznat, že nepřítel ve vlastních řadách je nebezpečnějších než otevřený oponent, a měla by být vstřícná ke všem návrhům na zkvalitnění rozpočtu. Zatím to vypadá ovšem jinak. Chová se tedy tak jako kdysi svatý Antonín poustevník, který odmítal dělat dobré skutky, pokud mu je našeptával ďábel. Ostatně i Voltaire říkal, že zem je plná lidí, kteří nejsou hodni, abychom s nimi hovořili. Není to ovšem rozumný přístup k praktickému vládnutí, i když, jak se zdá, současná koalice, její majoritní část z toho vychází.

Poslanecká sněmovna na základě projednání vládního rozpočtu nyní musí posoudit, jestli má smysl jeho propuštění do druhého čtení, nebo zda není racionálnější vrátit rozpočet vládě k serióznímu propracování, a to i za cenu krátkodobého rozpočtového provizoria.

Já podobně jako moji kolegové doporučuji odmítnout návrh rozpočtu, okamžitě přistoupit k jeho přepracování a nevyhrožovat tím, že vláda bez schváleného rozpočtu nemá možnost financovat povodňovou pomoc. Kdyby nedokázala proplatit slíbené částky na tento účel, prokázala by tím pouze svoji neochotu nebo nemohoucnost.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části sněmovny)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji kolegu Ransdorfovi včetně citací některých klasiků a žádám o slovo pana poslance Jaroslava Gongola a po něm se připraví pan poslanec Petr Braný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové. Často v této sněmovně slýchávám, že zákon o státním rozpočtu je nejvýznamnějších zákonem. Podle přítomnosti poslanců ve sněmovně začínám o tom úspěšně pochybovat. Ledaže by bylo na stranických sekretariátech již rozhodnuto a diskuse je proto zbytečná.

Při projednávání tohoto návrhu státního rozpočtu v rozpočtovém výboru kupodivu zazněla slova, že tento návrh státního rozpočtu je důsledkem dlouhodobě založených negativních tendencí ve veřejných financích. S tímto hodnocením samozřejmě vřele souhlasím. Jen nevím, kdo se k otcovství těchto dlouhodobě negativních tendencí bude hlásit. Pravděpodobně nikdo.

Předpokládám, že negativními tendencemi se nemyslí jen výdajová stránka státních rozpočtů, ale především stránka příjmová, která je přímým odrazem stavu naší ekonomiky v tomto delším časovém období. Donekonečna řada našich politiků papouškuje, že je nutno řešit výši tzv. mandatorních výdajů, a přitom se tváří, jako by vymysleli perpetuum mobile.

Chtějí nejlépe zavést placenou zdravotní službu, placené školství. Dokonce někteří ministři nám jdou příkladem a již dnes platí pro své děti školné na francouzských školách či vybraných předškolních zařízeních.

A pak zde zbývá ještě jedna skupina lidí, kteří se již nemohou bránit, a to jsou důchodci. Je proto nutno šetřit na důchodech. Navíc je jim to třeba neustále připomínat, že na výplatu důchodů nebudou peníze, aby náhodou neměli klidné stáří.

Občané si nás však nevolili proto, abychom neustále strašili tyto lidi a zvyšovali jejich životní náklady. Oni se nás oprávněně ptají, co uděláme pro to, abychom zvýšili příjmovou stránku státního rozpočtu, jak tedy zlepšíme ekonomiku, zvýšíme růst HDP a tím zvýšíme daňové příjmy státního rozpočtu.

Jistě se mnou budete souhlasit, že jedním - nikoli jediným - zdrojem prorůstovým je zaměstnanost. A když jsem se ptal přítomného náměstka ministra financí na rozpočtovém výboru, jaká konkrétní prorůstová opatření obsahuje tento návrh státního rozpočtu, jaké finanční prostředky pro to jsou při onom deficitu ve výši 111 mld. Kč obsaženy, tak musel konstatovat, že žádná.

Pokud jste si všimli, tak v letošním státním rozpočtu jsme dostali i tzv. střednědobý výhled státního rozpočtu. Je to prý podmínka jedné politické strany či jedné poslankyně, abych byl přesnější, pro to, aby tento rozpočet byl schválen. Opticky má deficit mírně klesající tendenci, a to o 4 mld. ročně do roku 2005. Marně přemýšlím o tom, proč tam není ještě rok 2006, neboť rozpočet na tento rok by měla připravovat ještě tato vláda. Nebo snad počítá, že to po třech letech zabalí? Nezapomněli náhodou ti, kteří tento výhled zpracovávali, že v roce 2004 se předpokládá náš vstup do Evropské unie a že nás to bude něco stát? V tomto výhledu to zohledněno určitě není. Nestavíme si jen Potěmkinovy vesnice?

Do stejné kategorie patří i optické snížení deficitu dnes předkládaného státního rozpočtu proti avizovanému ještě před povodněmi ve výši 157 mld. Mám tomu rozumět tak, že nám povodně pomohly snížit tento deficit o 46 mld. Kč na dnešní snížení na 111 mld.? Určitě v to nevěří i ten největší naivka v této republice. Je to opět jen úlitba jedné politické straně či poslankyni pro to, aby tento rozpočet prošel.

Jestliže jsem řekl, že souhlasím s tím, že tento státní rozpočet je výsledkem dlouhodobě založených negativních tendencí, tak stejně prohlašuji, že tento snížený deficit je jen výsledkem dlouhodobého klamání našich občanů. Snížit úhradu ztráty České konsolidační agentury o 42 mld. Kč a přesunout to na další léta není ničím jiným než klamáním, či dokonce lží.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP