(17.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
Odborníci jsou přesvědčeni, že autoři tohoto nařízení vlády neznají staveniště ani stavební práce a o bezpečnosti práce též nevědí téměř nic. Jsou přesvědčeni, že tento zákon nebyl nikdy konfrontován se znalostmi odborné veřejnosti. Již v § 1 s názvem Stabilita a pevnost najdeme citaci, že materiály a zařízení na staveništi musí být stabilizovány náležitým a bezpečným způsobem. Odborníci se však všetečně ptají, co to je náležitý a bezpečný způsob. Proč se zde uvádí zcela obecná, nic neříkající tvrzení, když existují normy ČSN, které jsou léty prověřeny?
Paragraf 5 ve čtyřech odstavcích se zabývá protipožární ochranou a signalizací, jako bychom neměli zákon o požární ochraně ani vyhlášku číslo 246/2001 Sb. Přesto se dovídáme, že zkoušky a náležitý výcvik musí být prováděny v pravidelných intervalech. Není jasné, jaké zkoušky a jaký náležitý výcvik koho nebo čeho. Hasiči znají hasební prostředek, případně ono PHP, tedy přenosný hasicí přístroj, ale zde máme nový terminus technicus, a to přístroje protipožární ochrany. Myslím, že hasiči by z něho měli velkou radost.
Při čtení vyhlášky má člověk pocit, že se octl uprostřed děje románu Aloise Jiráska z doby obrození, kdy vznikala různá nová slova, jako na příklad nosočistoplena. Pokud se domníváte, že přeháním, pak vás odkazuji na § 45 s názvem Jímky a komůrky. Nikdo z odborníků se nechtěl ke slovu "komůrky" hlásit. Další nový zajímavý termín je "vzdušné elektrické vedení". Díky tomu, že jsem absolventka elektrotechnické fakulty, jsem z kontextu pochopila, že se nejedná o vzdušné elektrické vedení, pod kterým musí nákladní automobily jezdit, ale že se jedná o obyčejné venkovní elektrické vedení.
Paragraf po paragrafu bych takto mohla pokračovat a dověděli byste se, že nakládací rampa musí mít alespoň jeden východ. Vědí předkladatelé, co to je nakládací rampa? Dále se dočteme, že pokud to velikost staveniště nebo druhy prováděných činností vyžadují, musí být počítáno s jednou či několika místnostmi první pomoci. Tomu se odborníci velice smáli. Dobře viditelné označení musí obsahovat adresu a číslo telefonu - cituji: "místního střediska první pomoci". Co to je, "místní středisko první pomoci"? Zákon o veřejném zdraví o tom nic nepíše. Povinnosti v první pomoci ustanovuje zákoník práce. Opět je potřeba konstatovat, že autor nikdy nenavštívil staveniště.
A další větu mi možná pomůže vysvětlit pan ministr. Dočítáme se, že pro muže a ženy musí být zřízeny oddělené záchody nebo alespoň musí být zajištěno jejich oddělené používání. Ptám se, jak se to bude zajišťovat? (Smích - oživení v sále.) Na staveništi nenajdeme jenom dvě místnosti první pomoci a komůrky, ale dokonce zde musí mít těhotné ženy a kojící matky možnost odpočinout si za náležitých podmínek v poloze vleže. (Smích.) Dále tělesně postižené osoby - vzhledem k případné přítomnosti tělesně postižených osob musí zde být upraveny dveře, komunikace, schodiště, sprchy, umyvadla, toalety a pracoviště používaná nebo přímo určená tělesně postiženým osobám. Domníváme se snad, že kojící matky, těhotné ženy a tělesně postižené osoby, vozíčkáři patří na staveniště? Bohužel to, co zde cituji, i když slyším smích, není legrace. Je to norma předložená vládou České republiky Parlamentu České republiky.
Dokázala bych zde dlouho uvádět další a další úvody pro zamítnutí právě projednávaného návrhu zákona, jehož přijetí by v praxi způsobilo ohromné potíže. Jsem hluboce znepokojena představou, že tento zákon bude přijat, a proto dávám návrh na zamítnutí tisku 72 a děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji vám, paní poslankyně. Táži se, zda se někdo hlásí jako další do rozpravy. Není tomu tak. Do obecné rozpravy pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, paní předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové. V úvodu si dovolím malou rekapitulaci. Tento návrh zákona projednávala sněmovna na své 6. schůzi 9. října 2002. Na této schůzi jsme vyslechli zprávu předkladatele z úst pana ministra Škromacha, zpravodajskou zprávu a v obecné rozpravě příspěvky pěti poslanců. Po přerušení projednávání tohoto návrhu zákona jsme obdrželi dodatek ke sněmovnímu tisku číslo 72, to je vládnímu návrhu zákona o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích a o změně zákona číslo 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů. Tento dodatek obsahuje návrh nařízení vlády o dalších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a návrh vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí o obsahu a organizaci odborné zkoušky a postupu ověřování znalostí a dovedností nezbytných pro činnost koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích. Tento dodatek neřešil žádnou připomínku, která byla vznesena v obecné rozpravě, ale po vašem dnešním úvodním slově, pane ministře, jsem pochopil proč. Nemohu říci, že by mě vaše vysvětlení v mnoha případech uspokojovalo.
Nechci opakovat svou zpravodajskou zprávu z projednávání návrhu zákona na minulé schůzi, protože si ji zajisté všichni pamatujeme, ale pokusím se o jiný pohled na tento návrh zákona.
Návrh zákona se pokouší řešit doposud neexistující úpravu vzájemných vztahů mezi osobou stavebníka, zhotovitele a nově zaváděného koordinátora pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Pokouší se zavést princip odpovědnosti stavebníka tím, že mu ukládá mít odborně způsobilou osobu koordinátora pro otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který má roli poradní, konzultační, odbornou a doporučující. Odpovědnost však má zůstat stavebníkovi. To jsou, pane ministře, vaše slova z vaší předkladatelské zprávy.
Zavedení principu odpovědnosti stavebníka tak, jak ho řeší návrh zákona, je velmi diskutabilní. Tato odpovědnost je navrhována skrze osobu koordinátora, který je ovšem v přímém závislém vztahu na stavebníkovi, a to buď vztahem obchodním, nebo pracovněprávním. Doposud se shodujeme, pane ministře. Ovšem představa, že stavebník, který koordinátora určuje, jej také bude řídit a kontrolovat, je úsměvná. Nedovedu si představit podnikatele například v oboru výroby kosmetických přípravků, který pro své podnikání bude realizovat jakoukoli investiční výstavbu, u které bude potřebovat koordinátora, jak tohoto vysoce specializovaného odborníka kontroluje a řídí. O jeho pochybení se může dovědět pouze od příslušného orgánu státního odborného dozoru, pokud se na staveniště tento orgán dostaví, nebo od jiného účastníka výstavby, který s činnosti koordinátora nebude spokojen.
***