(10.20 hodin)
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vláda předstupuje před Poslaneckou sněmovnu s návrhem, který je nad jiné závažným a který nevznikl v posledním okamžiku a nespadl v žádném případě z čistého nebe. Je to téma, které je potřebné projednávat ve sněmovně, je potřebné si ujasnit pozici a situaci, protože mezinárodní situace na Blízkém východě je mimořádně napjatá, mimořádně nestabilní a je nemožné, aby Česká republika nenalezla odpovídající pozici.
Bezprostředním důvodem pro projednávání tohoto tématu, které by dříve či později muselo vstoupit do sněmovny, v každém případě, byla žádost vlády USA, kde se vláda USA dotazuje, zda Česká republika umožní přelety a přejezdy jednotek vytvářejících příslušnou koalici, pobyty jednotek, pokud si to situace vynutí, a dále, jaký je vlastně mandát pro jednotku, která je v současné době dislokována v Kuvajtu, čili v místě, kde je bezprostředně sousedící s možným válčištěm.
Pokud jde o první dvě věci, přelety a přejezdy, je to záležitost čistě vládní odpovědnosti a myslím si, že je správné, abych sdělil bez nejmenších pochyb, že vláda v tomto případě by rozhodla kladně, nehledě k tomu, že obecně již existuje rozhodnutí, které říká, že přejezdy a přelety jednotek a armádních složek zemí NATO vláda v rámci svého partnerství a svých spojeneckých svazků umožňuje.
Pokud jde o pobyty, je to věc, o které musí jednat sněmovna. Není možné dovolit a připustit, aby o pobytu sněmovna nejednala, a nebylo by to také v souladu s naším ústavním systémem. Sděluji tedy - jistěže v debatě budou podrobnosti vyjasněny i později - že předpokládáme pobyt, spíše nahodilý pobyt v rámci řekněme nějakých nehod nebo ojedinělých událostí, maximálně do 500 osob některé z armád NATO.
To, co je nejzávažnější, je žádost o vyjasnění mandátu, který má jednotka v současné době umístěná v Kuvajtu. Dovolte mi, abych se zde zabýval širšími souvislostmi, které s tímto rozhodnutím souvisí.
Za prvé, a to je velmi významné, jakkoliv se to zdá být jednoduché a samozřejmé, naše jednotka je umístěna v Kuvajtu. Jednotka tam již je. Je umístěna v oblasti mimořádně vysokého mezinárodního napětí a je na základě jednání sněmovny v oblasti tzv. širší odpovědnosti, která se týká 22 zemí v zásadě od Kuvajtu až po Pákistán. Je to tedy velmi rozsáhlé území, převážně obývané muslimským obyvatelstvem, je to území, které zasahuje od Afrického rohu až po Pákistán, 22 států s převážně muslimským obyvatelstvem.
Naše jednotka po dobu své účasti v této oblasti si získala mimořádné renomé. Je kvalifikovaná, kvalitní, a někdy je to až překvapivé a naplňuje mě to hrdostí - její vojenská a odborná kapacita je násobně vyšší než kapacita obdobných jednotek. Tato jednotka velmi dobře působí i ve vztahu k politickému systému Kuvajtu a musím zdůraznit, že je považována kuvajtskou vládou za odstrašující vzhledem k možnosti využití zbraní hromadného ničení. Prostě Kuvajťané jsou přesvědčeni o tom, že naše jednotka je skutečně chrání.
Proto v okamžiku, kdy bychom se rozhodovali zcela zásadně, musíme učinit rozhodnutí, které zní: ponechat jednotku na místě, nebo ji stáhnout. Třetí možnost neexistuje. Protože v situaci, která je tak napjatá, jako je situace na Středním východě, je riziko konfliktu, rozsáhlého konfliktu, v nejrůznějších podobách tak vysoké, že není pochyb, kdyby k tomu došlo, že naše jednotka by nějakým způsobem do této situace byla vtažena. Právě proto vedeme debatu, jakým způsobem upřesnit mandát a jak postupovat v předpokládaných případech.
Je ještě jeden důvod, který bych chtěl zdůraznit. Nepovažuji za možné, aby vláda nepředstoupila v odpovídajícím čase před sněmovnu a Senát, protože už samotné neprojednávání je určitým postojem, na který podle mého názoru vláda nemá ústavní zmocnění v takto závažné věcí. Proto jsme předstoupili a proto jsem velmi rád, že sněmovna umožňuje toto jednání.
Dovolte mi, abych se dotkl toho, co je nejdůležitější. Vláda ve svém usnesení a ve svém návrhu neposkytuje jednotku žádné jednotlivé straně. Vláda ve svém usnesení konstatuje, že v případě, že bude existovat mandát OSN, poskytneme naši jednotku pod tímto mandátem mezinárodnímu společenství v jeho snaze přimět Irák k plnění rezolucí Rady bezpečnosti, kterých je velmi mnoho, dohromady asi 53, které se týkají této oblasti.
Vláda v tomto návrhu říká, že mandátem pro ni jsou příslušné rezoluce Rady bezpečnosti a nový akt OSN, nový akt Rady bezpečnosti, to znamená rezoluce, rozhodnutí Rady bezpečnosti či prohlášení předsedy Rady bezpečnosti, to znamená až po novém projednání, na základě kterého světové společenství usoudí, zda rezoluce byly plněny a jaká se učiní další opatření. Čili v tomto směru naše jednotka působící na Blízkém východě je jednotkou, která za prvé podporuje tlak mezinárodního společenství na Irák, aby Irák splnil své rezoluce, za druhé je to jednotka, která eliminuje nebo omezuje snahu použít chemické zbraně nebo jiné zbraně hromadného ničení, protože je schopná významně snížit účinek takovéhoto aktu.
Součástí našeho návrhu je rozšíření mandátu v rámci tzv. Trvalé svobody o dva mimořádně významné státy, Turecko a Izrael. V obou případech je tento mandát rozšiřován na žádost příslušného státu nebo se souhlasem jeho vlády.
***