(10.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Současná dislokace již nepochybně přispívá k omezení rizika použití zbraní hromadného ničení. Tak to hodnotí všechny státy v oblasti. V současné době se objevují výslovné žádosti některých dalších států, abychom byli připraveni jim poskytnout pomoc. A protože v té možné napjaté situaci existují ještě dva významně ohrožené státy, navrhujeme rozšíření mandátu v rámci operace Trvalá svoboda.
Dámy a pánové, toto rozhodnutí a tato debata je velmi důležitá. Myslím si, že je mimořádně důležitá i ve vztahu k předpokládané dynamice situace, a pokud ji povedeme odpovědně a hluboce, budeme připraveni jednat, kdyby se situace vyhrotila způsobem, který byl naznačen.
Dámy a pánové, vláda předložila návrh na usnesení, který byl konzultován mezinárodně, byl konzultován i s předsedou Valného shromáždění OSN Janem Kavanem a odpovídá základním svazkům, základním záměrům zahraniční a bezpečnostní politiky České republiky. To je politiky kolektivní bezpečnosti, dodržování spojeneckých svazků a poskytnutí pomoci, pokud jsme toho schopni a pomoc je potřeba.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji, pane premiére. Požádám o slovo ministra zahraničí a místopředsedu vlády Cyrila Svobodu.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, podstatné už řekl předseda vlády. Nepochybné je, že režim Saddáma Husajna je nebezpečím nejen pro region, ale nebezpečím i pro celý svět. My dnes si klademe otázku, jakou autoritu má OSN, jestliže mezinárodní společenství svými rezolucemi - a pan premiér je citoval - jasně vzkázalo Iráku, že kromě toho, že se měl stáhnout z Kuvajtu, což se stalo, má odzbrojit pod mezinárodním dohledem. Tato povinnost, kterou jsem zjednodušil do jedné věty, nebyla dosud splněna. Irák s mezinárodním společenstvím nespolupracuje, pouze koná to, k čemu je v zásadě přinucen. Kdyby neexistovala síla mezinárodního společenství, kdyby neexistoval tlak vůči Iráku, tak nevíme, jaký vývoj by v regionu byl, protože i tak se ukazuje, že v deklaraci Iráku, ve které má odpovědět na uložené závazky rezolucemi Rady bezpečnosti, že Irák deklaruje něco jiného, než je skutečností.
Jde tedy o tuto autoritu, o autoritu OSN. A jak pan premiér řekl, čekáme nový akt Rady bezpečnosti, neboť rezoluce 1441 sice odkazuje na ty dvě klíčové rezoluce 687 a 678 z let 1990 a 1991, ale vzhledem k tradičním postojům především Číny a Ruska nerozhodla Rada bezpečnosti přímo v té rezoluci 1441 o formě, zda již ty stávající citované rezoluce jsou dostatečným důvodem pro vynucení chování silou. Z tohoto důvodu se předpokládá členy Rady bezpečnosti, že bude učiněn ještě další akt. Tento další akt bude učiněn na základě zprávy, kterou přednese pan Blix a jeho tým, a doufáme, že to bude jasná zpráva, která přijde z Rady bezpečnosti. Vláda proto nepředjímá formu rozhodnutí Rady bezpečnosti, ve které zaujme postoj k tomu, aby vyhodnotila na straně jedné zprávu inspektorů a na straně druhé deklaraci Saddáma Husajna. Nepochybně bez tohoto vyjádření není možné učinit žádné další rozhodnutí na mezinárodním poli. To neznamená, že by Česká republika nevyjádřila svůj postoj nyní, jsme-li žádáni našimi spojenci.
A to je druhý mezinárodně politický aspekt našeho rozhodování, že totiž jsme spojenci, partneři a spojenci demokratických států, Severoatlantické aliance, jdeme cestou integrace, a doufám, že úspěšně vstoupíme do EU, a chceme být plnohodnotným členem také OSN. Ve chvíli, kdy spojenci nás žádají, abychom zaujali postoj k tomu, co se děje, a zároveň vyjádřili připravenost také přispět k řešení problému, je načase, abychom také my odpověděli, jak vážně myslíme své partnerství a spojenectví s těmi, se kterými jsme se do partnerského a spojeneckého vztahu dobrovolně zavázali. Takže to je ten druhý aspekt, který chci vyzvednout, abychom tuto skutečnost vzali v úvahu.
Potřebujeme tedy OSN jako organizaci s autoritou, která již ve svých rezolucích jasně deklarovala vůli mezinárodního společenství, a je tedy správné chtít, aby tato vůle byla plněna. Samozřejmě že nám jde také o existenci, trvání a skutečné efektivní fungování našich partnerských a spojeneckých vztahů.
Také bylo jasně řečeno, že ona jednotka, kterou již v tom regionu máme, má nepochybně v celé případné možné operaci spíše humanitární poslání, neboť jejím posláním je pomoci těm, kteří by byli zasaženi zbraněmi hromadného ničeni. Zřejmě ministr obrany ve svém vystoupení bude popisovat sněmovně, o jaký typ zbraní může jít a jak je velmi těžké dnes tyto zbraně nalézt. Takže to je další aspekt, který myslím máme vzít v úvahu při našem rozhodování.
Je samozřejmé, dámy a pánové, že toto rozhodování není jednoduché a že jde o jedno z nejzávažnějších rozhodování, která máme na programu našeho jednání, protože nepochybně se rozhoduje o účasti naší jednotky v možném ozbrojeném konfliktu. Ale berme také v úvahu, že tato jednotka už je v prostředí, kde de facto už konflikt existuje, a berme v úvahu, že alternativou našeho rozhodnutí je pouze stažení této jednotky z místa, kde je. I to je výraz (čeho?) vůči našim spojencům a partnerům. Možná že si někdo položí otázku, zda je vhodné to řešit dnes, zda je vhodné to řešit v tento den, zda není lepší počkat na vyjádření našich dalších partnerů, ale myslím si, že máme mít také odvahu se rozhodnout, protože i my tím ovlivňujeme rozhodování našich dalších spojenců a partnerů.
Podle informací, které máme, velmi důvěryhodných informací, které jsme si ještě dnes ráno ověřovali na našem ministerstvu, můžeme konstatovat, že je velmi pravděpodobné, že nejméně 8 z 15 členů Severoatlantické aliance se účastní této operace v různé míře. Tedy ujišťuji sněmovnu, že to není rozhodování my a USA, ale že to je rozhodování v rámci partnerských vztahů.
***