(18.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane ministře. Táži se pana poslance, zda chce položit doplňující otázku. Je tomu tak.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane ministře, nevím, proč jste použil výrok "politické divadlo". V žádném případě nebylo mým zájmem dělat politické divadlo.
Ale vy jste mně bohužel neodpověděl na přímou otázku. Usnesení vlády č. 592 hovoří: Ukládá se ministrovi financí předložit do 31. července 2002 návrh zákona novelizující § 18 odst. 2 písm. b) zákona 171/1991 Sb., umožňující realizaci projektu výstavby průmyslových zón. A to byla otázka. Vy jste byl ministrem financí v době citovaného usnesení vlády a já se vás ptám, proč jste nepředložil návrh změny zákona. Vy jste se jenom soustředil na to, že váš náměstek napsal, že to není možné, ale vy jste ze zákona měl předložit nové znění zákona. A to jste neprovedl. Já nechci licitovat, co bylo, já se chci dohodnout, co uděláme společně pro to, aby to bylo realizováno.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má ministr průmyslu a obchodu pan Jiří Rusnok.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Rusnok: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, teď už je mi zase věc trochu bližší a chápu, o co jde více, než jsem pochopil předtím. Jedná se pravděpodobně o změnu zákona o Fondu národního majetku. Tuto novelu jsem předložil, předložila ji i skupina poslanců, nedávno jsme jednu z těchto novel zamítli, a to ne z mé iniciativy ani z vládní iniciativy. Tato novela se samozřejmě bude ještě opakovaně projednávat v Poslanecké sněmovně, protože pokud vím, tak existují návrhy i jiné poslanecké, ale předpokládám, že bude znovu zopakován i vládní návrh. Jestli zrovna novela doputovala včas, nebo pozdě, samozřejmě když to bylo do 31. července 2002, jestli jsem správně rozuměl, tak vás musím upozornit, že 31. července 2002 jsem už nebyl ministrem financí.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní udílím slovo paní poslankyni Kateřině Konečné, která přednese svoji interpelaci na místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí pana Cyrila Svobodu a bude zřejmě poslední interpelující dnešního dne.
Poslankyně Kateřina Konečná: Teď jste asi některé zklamala, paní předsedající. Paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, francouzský prezident v souvislosti s připravovanou válkou proti Iráku trefně poznamenal, že státy ucházející se o členství v Evropské unii promeškaly příležitost mlčet. Popravdě řečeno, Česká republika nejenže nemlčí, ale navíc ještě mluví mnoha jazyky. Pomineme-li podpis bývalého prezidenta na dopisu osmi, je zde dvojsmyslný vládní návrh odpovědi na zcela konkrétní žádost z USA o podporu v případě útoku proti Iráku. Pak zde máme schválení tohoto vládního návrhu Senátem a přijatou upravenou verzi Poslanecké sněmovny.
Vystoupení premiéra a ministra zahraničních věcí při nejrůznějších vhodných i nevhodných příležitostech celou situaci ještě více zatemňují, a to především tím, že až příliš často zcela nesmyslně tvrdí, že rezoluce Rady bezpečnosti 1441 stačí jako legalizace vojenského útoku či že si svévolně vykládají pravomoci jednotlivých orgánů OSN. K tomu je třeba přičíst řadu dětsky upřímných, ale krajně nevkusných výroků ministra obrany.
Výsledkem snažení bývalého prezidenta, vládních i zákonodárných orgánů je nepříjemný fakt, že zahraniční politika našeho státu je nekonzistentní a z domova i zvenčí nečitelná. Přitom zůstáváme jedním ze čtyř států, který má vojáky začleněné do intervenčních jednotek v oblasti Iráku.
Ptám se proto: je vláda připravena podpořit agresi proti Iráku v případě, že vojenská akce nezíská jasný mandát v podobě nové rezoluce Rady bezpečnosti OSN?
Druhá otázka: Co vlastně vláda odpověděla na americkou žádost?
Vzhledem k tomu, že se díváte na hodinky, věřím, že váš čas je tak krátký, že na tyto otázky dostanu jasné a stručné odpovědi. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, na hodinky jsem se díval proto, abych měl jistotou, že na tuto otázku dojde, nikoliv proto, že bychom spěchali.
Ale trochu k vlastní otázce. Otázce, která byla položena v interpelaci, nerozumím, protože jsou tam dány do souvislosti věci, které spolu nesouvisejí. Nevím o žádném výroku francouzského prezidenta, který by se týkal České republiky a Iráku. Možná, že to bylo řečeno ve zkratce, takže se to netýkalo mlčení k věci Iráku. Naše zahraniční politika je založena na tom, že nechceme a nebudeme mlčet, nechceme a nebudeme mlčet k žádné základní otázce, ať už vnitropolitické a samozřejmě také zahraničněpolitické. To znamená, že není možné mlčet k tomu, jaký je vývoj v Iráku, není možné mlčet k tomu, jak se chová Saddám Husajn, není možné mlčet k tomu, že Saddám Husajn se zavázal - a je to také vtěleno do rezolucí Rady bezpečnosti - odzbrojit Irák pod mezinárodní kontrolou. Není možné mlčet k tomu, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení, má biologické, bakteriologické popř. chemické zbraně. Tyto zbraně použil proti vlastnímu obyvatelstvu. Není možné mlčet k tomu, že Irák napadl své sousední země. A proto je správné, že Česká republika se k této věci vyjadřuje.
Je-li náš postoj nekonzistentní nebo nejasný, potom kladu otázku, jestli je nejasné to, co je sděleno naším usnesením, usnesením, které přijala tato sněmovna. Protože tam je definován základní postoj České republiky k vývoji v Iráku. Doufám, že nemusím paní poslankyni připomínat, co v tomto usnesení je detailně, ale připomínám, že smysl usnesení je zřetelný. Naše jednotka je v Kuvajtu, je pod mandátem akce Trvalá svoboda, a tato jednotka v Kuvajtu je a my jsme rozhodli v Poslanecké sněmovně, v Senátu a ve vládě, že by bylo možné použít tuto jednotku do případně vzniklé operace za předpokladu, že bude trvat mandát Rady bezpečnosti, že Rada bezpečnosti ve věci samé přijme nový akt. Říkáme také zřetelně, že to nemusí být nutně rezoluce, ale že musí jít o rozhodnutí Rady bezpečnosti. Dále říkáme v usnesení, že se věcí má zabývat vláda, aby konstatovala, zda tento mandát nadále trvá, a to je mandát, který byl sdělen touto sněmovnou, tímto parlamentem, a na tom je založen celý náš postoj k této věci. Také připomínám, že v usnesení je řečeno, že došlo-li by k hrozbě použití zbraní hromadného ničení a nebo pokud by tyto zbraně byly použity, tak že naše jednotka může pomoci těm, kteří by trpěli použitím zbraní hromadného ničení, neboť tato jednotka je právě v tom regionu proto, aby poskytla pomoc těm, kteří by byli zasaženi zbraněmi hromadného ničení.
Tady je náš postoj k tomu, co očekáváme jako možný vývoj, a samozřejmě teď záleží na tom, co bude rozhodnuto v Radě bezpečnosti, neboť byl předložen návrh rezoluce Velkou Británií a USA a Španělskem a dnešního dne bude Rada bezpečnosti ve věci samotné jednat.
***