(14.40 hodin)
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážený předsedo vlády, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, dovolte mi jménem poslaneckého klubu ODS přednést stanovisko k bodu, který tu projednáváme, a tím je vyslovení důvěry vládě.
Za prvé mi dovolte zdůraznit, že Občanská demokratická strana nenavrhla toto hlasování a nevyužila práva, které samozřejmě měla a stále má k tomu, aby iniciovala hlasování o vyslovení důvěry vládě. ODS takové hlasování neiniciovala proto, že jí není zřejmé, jak toto hlasování může být ku prospěchu České republiky a jejích občanů. My se domníváme, že toto dnešní hlasování nebude ku prospěchu občanů a ČR jako celku, a proto se domníváme, že bylo správné, že ODS neiniciovala takové hlasování. Toto hlasování iniciovala sama vládní koalice, její předseda, předseda vlády a předseda sociální demokracie. Myslím, že z toho, co tady předseda vlády uvedl, je zřejmé, že v tomto hlasování jde zčásti o osud této vládní koalice, ale mnohem více že se jedná o hlasování, které je řešením vnitřní situace rozhodující vládní strany, a tou je sociální demokracie, a dokonce čím dál více nabývám dojmu, že je to hlasování, ve kterém ze všeho nejvíce jde o osobu předsedy vlády a předsedy sociální demokracie. My se domníváme, že věci mají být řešeny tam, kde je k tomu správné a příslušné místo. Domníváme se, že příslušným místem pro ty otázky, které jsem tu vyslovil, je sjezd sociální demokracie, který se uskuteční v poměrně krátké době.
Občanská demokratická strana nenachází žádné věcné důvody pro to, aby změnila svůj názor, který její poslanci vyslovili v polovině loňského roku, kdy nepodpořili vznik této vlády, a myslím, že je úplně zbytečné vyjmenovávat jednotlivé důležité body, ve kterých tato vláda pozitivně nezafungovala. Noviny jsou tím plné, stačí si je přečíst. Za této situace se ODS domnívá, že je správné, aby poslanci ODS ponechali osud této vlády, osud vnitřních poměrů sociální demokracie a předsedy Špidly v rukou těch, kterým patří. Z toho neodvozujte, že poslanci ODS opustí toto hlasování. Odvozujte z toho, že poslanci ODS se hlasování zúčastní a budou hlasovat přesně stejně, jako hlasovali loni v létě. Ponecháváme tedy rozhodnutí o tom, jak se tato sněmovna rozhodne, v rukou poslanců vládní koalice a poslanců KSČM.
Skoro všechny dnešní noviny píší, že dnes vláda důvěru dostane. Otázka zní - od koho? A já jsem chtěl zřetelně říci, že od ODS nikoliv. A to, jak se rozhodnou ostatní, je samozřejmě na nich. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Jako další se přihlásil předseda klubu komunistické strany pan poslanec Kováčik a pak vystoupí ministr Cyril Svoboda. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, kolegyně a kolegové, Komunistická strana Čech a Moravy a její poslanecký klub neměl a nemá zájem na nějaké destabilizaci, na tom, aby vláda neplnila svojí roli, kterou z ústavy a ze zákonů má a kterou plnit v podstatě musí. Chceme pouze, aby se vláda a Parlament konečně už zabývaly rozhodujícími věcnými problémy, které trápí občany této země.
V této chvíli, kdy v podstatě již druhý, možná třetí měsíc je Poslanecká sněmovna i vláda doslova paralyzována různými spory, různými tahanicemi, různými komediemi okolo volby prezidenta a některých dalších záležitostí, přichází další z nich - žádost o vyslovení důvěry vládě v souvislosti, kdy čím dál tím větší počet kolegů poslanců v této sněmovně, ale i čím dál tím větší počet občanů má dojem, že se máme stát jakýmisi rukojmími v zájmu řešení vnitřních sporů v největší vládní straně, v zájmu toho, že největší vládní strana si chce srovnat krok ve vládní koalici, která samozřejmě byla ustavena k něčemu úplně jinému než pouze k volbě prezidenta, dokonce bych řekl, vůbec k volbě prezidenta. Byla ustavena k tomu, aby plnila programové prohlášení, a to já respektuji, a prezentovala se jako vládní koalice, která chce dovést tuto zemi do Evropské unie. O tom, že prezidentem bude koaliční kandidát, jsem až do chvíle, kdy jsme se vážně začali zabývat otázkou, kdo bude prezidentem, nepadlo ani slovo.
Možná také jde v tomto sporu uvnitř sociální demokracie a uvnitř vládní koalice o to, jaké kdo vlastně bude mít pozice v sociální demokracii po jejím nadcházejícím sjezdu. Jsem přesvědčen o tom, že to přece není věcí sněmovny, to přece není věcí občanů, to je ryze věcí této politické strany. Není rovněž naší věcí, že vládní koalice nenašla shodu na kandidátovi na prezidenta, který by byl přijatelný alespoň uvnitř této koalice, přijatelný tak, aby dostal tento kandidát těch koaličních rovných 101 hlasů v Poslanecké sněmovně hned v prvním kole.
Domnívám se, že tady je ten problém. My jsme přece navrhovali, aby když zhavarovalo první kolo, první volba, když zhavarovala druhá volba, abychom před třetí volbou všichni, jak jsme tady v Poslanecké sněmovně, celé politické spektrum, hledali napříč shodu na kandidátovi, který by mohl být důstojně zvolen. Nestalo se tak. Nebyli jsme osloveni, a pokud vím, nebyla oslovena ani Občanská demokratická strana. Jaký počátek, jaký průběh, takový je i konec. Já ale odmítám, aby tím koncem byly neustálé tahanice o to, jestli ten vládní konglomerát ještě drží pohromadě, nebo už ne.
V každé demokratické společnosti je žádost o vyslovení důvěry chápána a pojímána spíše v souvislosti s nějakým klíčovým zákonem, s nějakým klíčovějším problémem, než je pouhá volba prezidenta, s nějakou nosnou myšlenkou, na kterou ve sněmovně uvnitř oné koalice nelze najít nějakou shodu, a otázka je, existuje-li vůbec nějaká taková myšlenka.
Žádáte o vyslovení důvěry této vládě, která je u moci sedm měsíců. Zdá se to možná krátce, ale přece jenom některá hodnocení už by na místě docela dobře byla. Jenom se podivuji, že již dávno nebylo požádáno o vyslovení důvěry u zákonů, při kterých nedošlo ke shodě uvnitř vládní koalice a kde navzdory tvrzení pana premiéra o jakési jednotě při hlasování přece jenom museli u těch rozumných věcí, které se nám tak jevily, vypomoci při hlasování poslanci KSČM. Nevím tedy, odkud se bere takovéto určité pohrdání a takovéto určité odříkání se, protože ta spolupráce při jednotlivých věcech tady navzdory tomu, co se říká, napříč byla.
Vláda, která žádá o vyslovení důvěry, nás žene do války. Navzdory tomu, že kolem sedmdesáti procent občanů s tím nesouhlasí. Má jiný názor. Vláda, která nás žádá o důvěru, nedokázala nastartovat nějaký podstatnější trend, najít nějaký důvěryhodnější koncept k obrácení onoho nepříznivého směřování růstu nezaměstnanosti.
***