(17.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)

Výsledkem je obecně známé zvýšení nájemného v průměru řádu téměř 900 % s diferenciací podle velikosti obcí, v Praze téměř 1500 % oproti úrovni v roce 1990. Do této úrovně není započteno ještě nájemné za předměty vybavení a náklady na veškeré opravy v bytě, které podle nařízení vlády plně hradí nájemce. Rovněž v uvedeném růstu nájemného není započtena plná úhrada všech služeb spojených s užíváním bytu nájemci, jde např. o úklid a osvětlení společných prostor v domě, užívání výtahu a společné televizní a rozhlasové antény apod. Z toho plyne, že uvedená procenta nárůstu nájemného od zmíněného roku jsou ještě o něco větší.

Cenový předpis umožňoval obcím po celou dobu prováděné nápravy nájemného vyjádřit svou specifičnost a měnit nejen tempo zvyšování nájemného dané tímto předpisem podle místních podmínek, ale provést i vlastní diferenciaci nájemného uvnitř obce. Po každoroční analýze úprav nájemného nejen ve vztahu k vynakládaným nákladům zejména na opravy, údržbu a správu bytového fondu s údaji obcí i soukromých majitelů domů, ale i ve vztahu k příjmům obyvatelstva a po doplnění ostatních nákladů na bydlení je zřejmé, že další více než desetiletá cenová náprava do značné míry splnila svůj účel a další direktivní zvyšování úrovně nájemného není třeba.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane ministře, omlouvám se velmi.

Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli jsme zahájili projednávání normy, která se bezprostředně dotýká života desetitisíců, ne-li statisíců občanů ČR, a myslím si, že by bylo vhodné, aby tomu odpovídala atmosféra zde v sále. Nenuťte mě prosím, abych vás individuálně vyvolával a popoháněl k odpovědnosti nebo abych musel přerušovat jednání Poslanecké sněmovny. Děkuji za pochopení.

Prosím, pane ministře.

 

Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. O této skutečnosti svědčí v posledních letech i slábnoucí aktivita obcí ve využívání možností daných pravidly regulace k vlastním úpravám nájemného. Předložený návrh zákona proto vychází z principu sjednávání nájemného a jeho změn jako kterékoliv jiné ceny podle zákona o cenách. Jeho součástí již není mechanismus administrativního zvyšování nájemného jednostranně ve prospěch pronajímatele a ani negarantuje obecnou ziskovost z nájemního bydlení jako obor podnikání, což by bylo v tržní ekonomice ojedinělé. Pamatuje však i na případy, kdy smluvní strany se opakovaně na úpravách nájemného neshodnou.

Vzhledem ke zvláštní povaze bydlení v lidském životě je nezbytné citlivě harmonizovat požadavky obou smluvních stran - nájemce chránit před skokovým zvyšováním nájemného a pronajímateli vytvářet odpovídající podmínky pro podnikání v nájemním bydlení. V podstatě návrh poskytuje jen kritéria pro posouzení oprávněnosti nároků pronajímatele na zvýšení nájemného, která při nedohodě o jeho výši budou sloužit pověřenému obecnímu úřadu nebo případně i soudu při rozhodování sporu.

Vláda zvolila s přihlédnutím k reálnému a i do budoucna předpokládanému vývoji veškerých výdajů spojených s bydlením ve vztahu k příjmům sociálně průchodný návrh. Jde především o to, aby značná část nájemně bydlících obyvatel nepropadla do sociální sítě s následnou širokou redistribucí přes státní rozpočet. To by mohlo připomínat dotace k cenám v plánovaném hospodářství, přes jejich značnou deformaci návrat cen pouze k evidenční funkci.

Nelze ignorovat zásadní faktor pro sjednávání ceny v tržním hospodářství, kterým je a do budoucna bude kupní síla obyvatel. K všeobecné shodě jsme dospěli v tom, že nájemné bude smluvní s vazbou na kvalitu bydlení. Zdůrazňuji právě užitnou stránku věci, neboť určité snahy a tlaky o trvalou petrifikaci zajištěných příjmů z nájmů přes zákonně stvrzenou míru zisku právě u starých nájemních smluv nelze podle mého názoru akceptovat. Při průměrném stáří celé řady domů v řádu mnoha desítek let, kterých se staré smlouvy týkají, je zřejmé, že řada domů je často dávno za limitem možné technické stavební obnovy. Jakékoli další zvyšování nájemného by jen kontraproduktivně omezilo tlak na jejich nezbytnou modernizaci tam, kde je to vůbec ekonomicky účelné, popř. by to prolongovalo dávno překonanou životnost.

Předpokládám, že se můžeme shodnout i v tom, že výše nájemného bude dána koupěschopnou poptávkou. Jako typicky lokální cena se také stane lokální záležitostí, neboli tato problematika přejde do kompetence obcí, které nejlépe znají situaci v místě. Jim bude také patřit zajištění všeobecné informovanosti o úrovni nájemného srovnatelných bytů v obci.

Podle zkušeností je transparentnost systému obvykle zárukou úspěšnosti systému. K tomu, aby systém byl transparentní, budou využity nezbytné informace o bytovém fondu z posledního sčítání lidu, které poskytne Český statistický úřad jednotlivým obcím. Rovněž bude pro obce k dispozici program pro počítačové zpracování sebraných dat k sestavení veřejného přehledu nájemného v obci, který bude nejdůležitějším kritériem posouzení požadavků pronajímatelů na změny nájemného při řešení sporů mezi pronajímatelem a nájemníkem. Objektivnost tohoto dokumentu je garantována zejména povinností jeho aktualizace obcí na základě zahrnutí nově uzavřených nájemních smluv a jejich změn, vývoje inflace a změn místních podmínek.

Návrh zákona obsahuje i řešení nájemného u velké skupiny bytů právnických osob pronajatých jejich členům, bytů postavených v družstevní bytové výstavbě a bytů postavených s finanční účastí státu. Představuje komplexní cenovou právní úpravu pro celou oblast nájemního bydlení u nás.

Vedle zmíněných principů řešení problematiky nájemného z bytů obsahuje rovněž předložený návrh i problematiku cen služeb poskytovaných s užíváním bytu, zálohy na služby, jejich rozúčtování, úhrady apod.

Závěrem mi dovolte ještě jednu zásadní poznámku k tématu, které je velmi často nastolováno ze strany pronajímatelů bytů v otázce sjednocení tzv. tržního a regulovaného nájemného - někdy se tomu také říká sbližování dvojích cen, které dnes jsou na trhu. Tento požadavek považuji spíše za účelový omyl. Regulované nájemné se týká pouze již pronajatých bytů. Nájemci bydlící ve svých bytech nejsou účastníky současného trhu nájemného bydlení a svoji koupěschopností proto nemohou působit na cenu, její snížení, neboť ceny současného volného trhu odpovídají pouze nejvyšší koupěschopné poptávce, kterou naprostá většina nájemců nedisponuje. Sbližování cen by proto mohlo být jen důsledkem politiky státu, který by placení vysokého nájemného nájemcům přikázal nějakou jinou formou direktivní regulace. I z druhého pohledu, je-li sjednáno volné nájemné, pronajímatel není povinen toto nájemné snižovat a také ho dobrovolně nesníží. Nájemné v těchto případech může snížit jen nabídka bytů s nižším nájemným, která dnes, bohužel, neexistuje. Zcela pominuta je při této argumentaci rovněž vazba výše nájemného na kvalitu pronajímaného bytu, která je např. ve srovnání se zahraničím podstatně horší. Přitom požadavky pronajímatele bez ohledu na kvalitu jsou se zahraničím srovnatelné.

Předpokládám, že stejně jako vládní administrativa přistupovala k této mimořádné problematice velmi odpovědně, tak i sněmovna, s veškerou svou erudicí, tento návrh posoudí a umožní jeho projednání v dalším legislativním procesu. Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan kolega Petr Braný.

 

Poslanec Petr Braný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Máme před sebou vládní návrh zákona o nájemném z bytu a cenách služeb poskytovaných s užíváním bytu a o změně zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, tedy zkráceně zákon o nájemném z bytu. Tento návrh byl vládou Poslanecké sněmovně předložen v průběhu letošního března.

Pan ministr financí jako zástupce předkladatele mi značně ulehčil moji zpravodajskou práci, protože zevrubně charakterizoval smysl a záměr tohoto návrhu.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP