(10.40 hodin)
(pokračuje Šimonovský)

To je právě ta sedmidenní lhůta, kterou jsme stále postupně, týden po týdnu, oddalovali. A dohodli jsme se v tom protokolu na tom, že vlastně dohody o financování budou předloženy až na závěr, až se schválí základní realizační dohoda a její změny, což je pro nás obrovská výhoda.

Za velkou výhodu pokládám také to, že jsme v protokolu o vyjednávání změn poprvé definovali jasně, za jakých podmínek může kterákoliv ze stran této dohody od smlouvy odstoupit. A to znamená - že může vůbec od smlouvy odstoupit. Ta původní realizační dohoda neumožňovala toto zcela jasně. A definovali jsme také, jaké budou podmínky, to znamená - jaké plnění vyplývá z toho, že od smlouvy odstoupí jedna nebo druhá strana. V tom smyslu bylo také dohodnuto zvýšení plnění, zvýšení limitu pro plnění, z přípravy tohoto projektu. Pod tím je potřeba rozumět náklady, které společnost měla s přípravou tohoto projektu. Ten limit byl zvýšen z 15 milionů na 20 milionů eur.

Tento protokol navrhoval, aby do 31. března 2003 byla skončena tato projednávání a aby byla vlastně připravena změna realizační dohody a následně do května tohoto roku byly dokončeny úpravy dalších příloh, kterých je skutečně několik desítek a mají několik tisíc stran.

Tato jakási premisa dohody byla vládou akceptována jen částečně. Vláda stanovila dřívější termín pro ukončení těchto jednání, a to 19. března 2003, což znamenalo zkrácení zhruba o 14 dní. Bylo to ale zkrácení, které bylo velmi významné, protože jednání, která probíhala v lednu a v únoru, ukazovala, že existuje vůle na obou stranách se dohodnout, ale právní expertizy obou stran byly velmi náročné a kompromis, zejména v té právní formulaci, se dosahoval velmi obtížně. Proto již koncem února bylo zřejmé, že nestihneme úplně ten termín 19. března. Proto jsme předběžně dohodli s našimi partnery, že na zasedání vlády 19. března připravíme dohodu o změně protokolu o projednávání změn smlouvy. Tato dohoda vlastně říkala, že bychom pokračovali v jednáních až do konce května 2003.

My jsme pokládali za výhodné, aby byly uzavřeny všechny smlouvy naráz, aby nebyla podepsána koncem března, tak jak po nás žádala projektová společnost, pouze ta základní dohoda a potom návazně teprve její přílohy a další návazné smlouvy, protože jsme si jasně z té právní analýzy uvědomovali, že celý ten smluvní systém je provázaný. Viděli jsme, že pokud se upravuje následná smlouva, je potřeba se vrátit zpátky do té primární dohody.

Tuto naši snahu nakonec vláda neakceptovala a nesouhlasila na zasedání 19. března s tímto návrhem. Přerušila projednávání zprávy a uložila mně, abych do 31. března 2003 předložil návrh realizační dohody tak, jak je dosažený k 31. 3., a pak samozřejmě návazně na to návrh dalšího postupu, tedy to, co doporučujeme - jestli doporučujeme postupovat podle základní realizační dohody, nebo navrhneme změnu.

Celé jednání se tím velmi urychlilo. Myslím, že to byl dobrý krok vlády. Ukázalo se, že projektová společnost skutečně využívá toho termínu maximálně a že některé otázky, jak právní, tak komerční povahy, nebyla připravena ani do toho května formulovat v kompromisním znění. Proto jsme vyzvali projektovou společnost, aby nám do 25. března předložila svůj poslední návrh, který bude reagovat na připomínky státu, které máte v písemné zprávě. Jde o těch 40 bodů, které jsme formulovali jako problémové a u kterých jsme chtěli dosáhnout nějakého kompromisu. Ten text, který nakonec vláda dostala, reagoval pouze v některých bodech na návrhy státu. I to zhodnocení je uvedeno v písemném přehledu a nebudu ho tudíž tady číst.

Co je potřeba ještě tady zdůraznit, je to, že při vyjednávání od ledna do března letošního roku jsme společně dospěli k závěru, že se obě strany obrátí na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a pokusí se dosáhnout jeho rozhodnutí. Rozhodnutí by mělo vyloučit pochybnosti o tom, zda zadání této zakázky bylo v rozporu se zákonem, nebo naopak v souladu se zákonem a zda neporušila vláda tímto rozhodnutím a zejména tím, že nebyla soutěž uspořádána, pravidla o poskytování veřejné podpory.

Znovu zdůrazňuji, že k tomu vlastně došlo nikoliv na základě tlaku státu, ale tlaku věřitelů a bank a přišla s tím realizační nebo projektová společnost, realizátor tohoto projektu.

A zde je tedy potřeba jasně říci, že tento postup, který nakonec zvolil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, byl jedním z dalších aspektů, které vláda posuzovala při svém rozhodování. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže totiž vyzval Ministerstvo dopravy, aby mu poskytlo podklady, za jakých byla získána cena, nebo podklady, jak byla stanovena cena tohoto díla, což byl hlavní smluvní parametr. A pokud nebyla získána soutěží, chtěl úřad, aby ministerstvo doložilo, že tato cena je přiměřená podmínkám na trhu. To vyžaduje ve své podstatě zpracování znaleckého ekonomického posudku. Naše poptávka po firmách, které by byly schopny takovýto posudek udělat, nám jasně definovala, že zpracování tohoto posudku je spíše v řádu měsíců. A teprve následně by pokračoval úřad v zahájeném správním řízení, které samo o sobě může trvat také několik měsíců.

Celkově tedy se dá říci, že zahájení správního řízení úřadem o udělení výjimky z veřejné podpory byl jeden z důvodů, proč by v letošním roce nemohla být podle realizační dohody realizována žádná další stavba kromě té rozestavěné stavby, která v současné době probíhá.

Je také dobré si uvědomit, že pokud by byly přijaty smlouvy o financování - a v úvodu jsem říkal, že to je těch sedm dní, které máme na takové posouzení těchto smluv - znamenalo by to, že nehradíme pouze náklady, které projektová společnost měla při přípravě tohoto projektu, pokud se samozřejmě jedna z těch stran rozhodne odstoupit od smlouvy, ale zároveň by k tomuto přistoupily i náklady na poskytnutí úvěrového rámce, které byly řádově v miliardách korun. Takže - proto ta naše snaha, abychom od sebe oddělili změny realizační dohody a jejích příloh a schválení následných smluv o financování.

Pokud bych měl krátce shrnout výsledky jednání o otázkách právní a komerční povahy, tak jak je máte uvedeny v písemném materiálu, musím říci, že stěžejní otázkou, na kterou jsme se soustředili, bylo, aby částka 125 miliard, která byla dohodnuta ve smlouvě, byla skutečně vymáhatelná a nepřekročitelná.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP