(18.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Kdy a jakým způsobem k tomu dojde a kdo nese konkrétní odpovědnost, že se tak dosud nestalo?
Za druhé. Proč Československá obchodní banka neplní své závazky vůči státu a kdy se tak konečně stane?
Za třetí. V případě, že Česká konsolidační agentura podá žalobu na ČSOB o výše zmíněný převod offshorových struktur, rád bych znal vaše stanovisko k tomu, zda a jakým způsobem se tato případná žaloba projeví na průběhu arbitráže, kterou Česká republika vede s Nomurou v kauze zkrachovalé IPB.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má ministr financí Bohuslav Sobotka.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, z aktiv určených k převodu do České konsolidační agentury zůstávají k dnešnímu dni v zásadě nepřevedena jen aktiva, která představují majetkové účasti v tzv. offshorových fondech a mají podobu nehlasovacích akcií. Čistá účetní hodnota těchto nehlasovacích akcií činí téměř 43 miliard Kč. Musím říci, že se jedná o velmi složitou technickou záležitost. Vláda v loňském roce v červenci přijala usnesení, ve kterém schválila převod těchto akcií offshorových fondů do České konsolidační agentury. V mezičase nedošlo k dohodě mezi Československou obchodní bankou na jedné straně a konsolidační agenturou na druhé straně o konkrétním naplnění tohoto usnesení vlády.
Musím současně konstatovat, že v uplynulých dnech došlo k dohodě mezi konsolidační agenturou a Československou obchodní bankou o tom, že bude uzavřen dodatek. Byl uzavřen dodatek č. 3 k původní smlouvě. Tento dodatek č. 3 umožňuje o tři měsíce prodloužit období tak, aby zůstalo nedotčeno právo smluvních stran, respektive právo konsolidační agentury napadnout u soudu nedodržení závazku na převod těchto struktur. Do uzavření dodatku č. 3 tak bylo získáno tříměsíční období na to, aby mohla být dokončena všechna jednání, která jsou spojena s převodem těchto offshorových struktur.
Pokud jde o otázku, kdo nese konkrétní odpovědnost za to, že ještě nebyly převedeny offshorové struktury do konsolidační agentury, pak musím říci, že tato odpovědnost leží rovným dílem na vedení konsolidační agentury, které má za úkol plnit usnesení vlády, a Československé obchodní bance, která by měla respektovat smluvní závazky, které na sebe převzala. Jedním z těchto závazků je i povinnost v případě, že stát projeví tuto vůli, prostřednictvím konsolidační agentury tyto účasti, mající podobu nehlasovacích akcií, převést.
Pokud jde o to, proč ČSOB zatím nesouhlasila s žádnou variantou smlouvy, která byla pouze ze strany konsolidační agentury předložena, pak je to otázka, která by měla směřovat k představitelům Československé obchodní banky. Stát nemá na podnikání této banky žádnou majetkovou účast a neodpovídá za rozhodování představitelů této banky. Já v tuto chvíli nemohu odpovídat na otázku, která je zcela zřetelně určena představitelům tohoto privátního subjektu.
Mohu vás ovšem, pane místopředsedo, ujistit o tom, že pracovní týmy konsolidační agentury a ČSOB za asistence Ministerstva financí intenzivně pracují na veškeré smluvní dokumentaci, která je nezbytná pro převedení těchto nehlasovacích akcií do konsolidační agentury s cílem uzavřít tuto transakci nejpozději v první dekádě srpna.
Jak už jsem zmínil, dne 5. května 2003 byl uzavřen dodatek č. 3 ke smlouvě o plánu restrukturalizace, který prolongaci převodu nehlasovacích akcií do začátku srpna řeší. Koneckonců řeší i bezodkladné zaplacení zálohy ze strany ČKA ve výši cca 48,3 miliardy Kč, odvozené od kupní ceny těchto dosud nepřevedených aktiv, čímž budou částečně omezeny výdaje státu v podobě úroků hrazených jinak ČSOB nadále podle podmínek původně uzavřené smluvní dokumentace. Především zastavení úročení je hlavním důvodem pro to, proč v rámci dodatku č. 3 byla poskytnuta záloha na platbu za převod těchto nehlasovacích akcií.
Konečným zbytkem aktiv určených k převedení do ČKA, mimo jiné již řečené nehlasovací akcie offshorových fondů, představují pohledávky, které ČSOB průběžně vznikají na základě jejího skutečného plnění z podrozvahových závazků převzatých při prodeji podniků IPB. Jedná se zejména o různé bankovní a celní záruky, které by mohly - ale spíše nemusí - dosáhnout objemu cca 700 mil. Kč. Nejzazší splatnost těchto podrozvahových závazků spadá až do ledna roku 2010.
Ještě bych se krátce zmínil o další činnosti, která souvisí s celkovým ukončením kauzy IPB - ČSOB. Jedná se o uzavření konečného výkazu čisté hodnoty aktiv, na jehož základě dojde k finančnímu vypořádání mezi Ministerstvem financí a ČSOB podle smlouvy a státní záruky a klasifikační změně dosud a do budoucna hrazených náhrad za škody ČSOB, které spadají pod smlouvu a slib odškodnění daný Českou národní bankou. Jak je známo, aktiva, která si ve svém majetku ponechala ČSOB, podléhají ocenění, tedy zjištění jejich reálné hodnoty dvěma nezávislými auditory. Dosud nedošlo k dohodě auditorů o výši ocenění skupiny tzv. ohrožených úvěrů obsahujících téměř 1800 klientů v kategorii úvěrů 0 - 10 mil. Kč, kde setrvává významný názorový rozdíl na částku jejich ocenění. I v tomto případě však již je nalezena mezi ČKA, Ministerstvem financí a ČSOB schůdná cesta, která umožní uzavřít výkaz čisté hodnoty aktiv cca do dvou měsíců s následným finančním vyrovnáním, které bude představovat úhradu ČSOB ve prospěch státu.
Dále je nutno mít na zřeteli, že ke zdárnému ukončení celé kauzy je nezbytné, aby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal v rámci probíhajícího obnoveného řízení nové rozhodnutí o udělení výjimky z veřejné podpory, které bude potvrzovat stávající, dosud platné rozhodnutí tohoto úřadu v dané věci. Obdobně je tomu u rozhodnutí úřadu pro Českou národní banku. Téměř zásadní bude ještě následné posouzení rozhodnutí ÚOHS o výjimce z veřejné podpory poskytované státem v kauze IPB - ČSOB podle pravidel Evropské komise. Cílem je, aby Evropská komise uznala kompatibilitu této veřejné podpory i po vstupu České republiky do Evropské unie a zapsala ji do přílohy k přístupové smlouvě.
Nevylučuji, že v rámci mého vystoupení jste očekával rovněž, pane místopředsedo, vyčíslení veřejné podpory, tedy výdajů vynakládaných na sanaci IPB ze státních prostředků. Maximální pojistná hranice těchto prostředků byla sdělena ÚOHS a Evropské komisi. Cca 155 miliard Kč představuje kupní cena očištěná o úroky a placená ČKA za převáděná aktiva, a 160 miliard Kč za škody ČSOB hrazené ČNB podle smlouvy a slibu odškodnění. Tato částka zůstane ovšem ve značném rozsahu nenaplněna. Její snižující součástí nejsou zejména ty prostředky, které se podaří ČKA z převedených aktiv získat jejich následným vymáháním či prodejem těchto aktiv Českou konsolidační agenturou třetím stranám.
Závěrem podotýkám, že kauza IPB - ČSOB je neustále předmětem pozornosti nejen ze strany vlády a Evropské komise, ale je přirozeně terčem celé řady soudních sporů vedených z podnětu Nomury a dalších spřízněných osob.
Tady se dostávám k vaší třetí otázce, a to možnému vlivu sporného řešení převodu aktiv mezi ČSOB a konsolidační agenturou na probíhající arbitrážní řízení. Musím říci, že nepochybně v zájmu posílení pozice českého státu v jeho argumentaci o slučitelnosti celé transakce a o slučitelnosti veřejné podpory s pravidly Evropské unie je v zájmu jak českého státu, tak ČSOB, aby došlo k vyřešení celé transakce do doby, než ČSOB bude předkládat Úřadu pro hospodářskou soutěž restrukturalizační plán, který je podmínkou pro to, aby celá transakce mohla být posouzena nejen ÚOHS, případně Evropskou komisí, a mohla být posouzena jako transakce, která byla slučitelná v té části poskytnutí veřejné podpory s pravidly Evropské komise. Je tedy velmi důležité, aby celá kauza byla uzavřena do doby, než bude předložen příslušný restrukturalizační plán. Je také zřejmé, že v případě, že by došlo ke spornému řešení, tak by obě strany měly velký zájem na tom, aby sporné řešení trvalo pokud možno co nejkratší dobu a umožnilo předložení restrukturalizačního plánu v původně dohodnutém termínu na podzim letošního roku.
V každém případě Ministerstvo financí, které zde hraje zprostředkující roli, usiluje velmi o to, aby k dohodě došlo, aby možnost sporných řešení byla omezena na minimum, aby tříměsíční období, které bylo získáno uzavřením dodatku č. 3, bylo maximálně a intenzivně využito k tomu, aby jednání pokračovalo.
***