(11 50 hodin)
(pokračuje Křeček)
Vážný problém by činil, kdyby tento návrh zůstal v této podobě, výklad "společné obydlí". Ten je sice v trestním řádu užíván, ale jedině a pouze pro případ domovní prohlídky, aby mohla být domovní prohlídka provedena i v něčem jiném než v bytě. Ale osoba žijící s ním ve společném obydlí by asi byla obtížně definovatelná. Nicméně nepochybně je to pokus vyřešit vážný problém, který skutečně vážný je.
Já proto nedávám návrh na zamítnutí přes negativní stanovisko vlády a přes více či méně vážné legislativní připomínky. Nechme tento zákon projít do druhého čtení. V ústavně právním výboru, který, jak doufám, bude pověřen projednáním, se můžeme nad tímto problémem hlouběji zamyslit a odstranit případné legislativní nedostatky, které tento zákon jistě má. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu zpravodaji Stanislavu Křečkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím jednu písemnou přihlášku, a to poslance Jiřího Pospíšila. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, vážená paní senátorko, dámy a pánové, budu velmi stručný. Pouze několik bodů k předloženému návrhu.
K otázce domácího násilí lze zaujmout velmi negativní stanovisko, ale též stanovisko velmi pozitivní. Víceméně mám obavu, že se sněmovna bude dělit na příznivce a odpůrce tohoto návrhu napříč politickým spektrem. Osobně nejsem ani vyhraněným odpůrcem tohoto návrhu, ani jeho vyhraněným příznivcem. Domnívám se, že pro takovouto právní úpravu lze najít argumenty jak podpůrné, tak argumenty, které svědčí proti této právní úpravě.
Za hlavní argumenty, které hovoří proti takovéto právní úpravě, lze podle mého názoru označit relativně výraznou možnost zneužití takovéhoto právního institutu a dále též možnost obtížné dokazatelnosti tohoto právního institutu. Jak také sami navrhovatelé píší v předložené důvodové zprávě, takovéto násilí se děje za zdmi bytů a domů, takovéto násilí samozřejmě bude obtížně prokazatelné. Toto je také možná důvod, proč současná trestněprávní úprava postihuje převážně hmatatelné následky takového násilí, nikoliv jeho průběh či mírně razantní podoby.
Přesto se domnívám, že bychom neměli v tuto chvíli návrh v prvním čtení zamítnout, měli bychom o něm seriózně diskutovat, případně postoupit do příslušných výborů, a to z toho důvodu, že existují i výrazné argumenty, které hovoří pro takovouto právní úpravu. Za hlavní argument bych osobně označil to, že současná trestněprávní úprava, jak jsem již také řekl, postihuje pouze některé aspekty domácího násilí, a to takové aspekty, které se spíše blíží razantnějším útokům a zanechávají na oběti hmatatelné následky, nikoli pouze následky na její psychice.
Platí tedy, že současná trestněprávní úprava postihuje toto chování nepřímo, a to prostřednictvím např. trestného činu omezování svobody pomocí trestného činu vydírání, ale též pomocí trestného činu znásilnění či týrání svěřené osoby. Konstatuji proto, že je faktem, že současná platná právní úprava není dostačující. Na této tezi se v zásadě shoduje většina odborníků na trestněprávní problematiku, též mnozí odborníci z právnické praxe.
Dalším argumentem, byť podpůrným, který bychom mohli užít při podpoře tohoto návrhu, je to, že ve většině demokratických států takovouto právní úpravu již buď zavedli, nebo o ní velmi seriózně a velmi vážně diskutují.
Třetím argumentem, který bych zde uvedl pro podporu a propuštění do dalšího čtení, je to, že připravovaný trestněprávní kodex víceméně obsahuje totožnou právní úpravu s tím, co předkládá Senát, to znamená, že předložená novela je kompatibilní s věcným záměrem trestněprávního kodexu. Ten též počítá s úpravou, s takovouto skutkovou podstatou. Jediným rozdílem, který v tuto chvíli zpracovávaný návrh kodexu má, je výše trestní sazby, dále to, že obsahuje další kvalifikované okolnosti této skutkové podstaty.
Jak řekl pan zpravodaj, je nutno též uvést, že předložený návrh trpí určitými legislativními vadami. Není dle mého názoru možné, aby v oblasti veřejného práva, zvláště pak v oblasti trestního práva, určité pojmy nebyly v zákoně přesně definovány a jejich výklad víceméně byl neurčitý. Proto se domnívám, že pokud tento návrh projde do dalšího čtení, pak bude třeba, aby v ústavně právním výboru tyto nedostatky byly odstraněny. To však již řekl pan zpravodaj.
Co lze říci, dámy a pánové, na závěr? Domnívám se, že i přes to, že můžeme mít určité výhrady k tomuto návrhu, jak legislativně technické, tak ideové, mám za to, že by bylo vhodné, abychom tento návrh propustili do dalšího čtení, neboť se jedná o velmi závažnou otázku, o velmi závažný problém, který není chimérický, který reálně existuje, a bude ho třeba řešit.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Nemám žádnou další písemnou přihlášku do obecné rozpravy. Hlásí se paní poslankyně Eva Dundáčková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, paní senátorko, dámy a pánové, dovolte i mně pár výhrad či úvah nad podaným návrhem zákona, který se jinak snaží - musím říci, že je mi to velmi sympatické - řešit společenský problém či fenomén, který stále narůstá a který opravdu problémem je.
Přiznám se, že jsem v předsálí dostala od paní senátorky Seitlové materiál, který jsem neměla možnost prostudovat, ale který nicméně na počátku uvádí definici. Myslím, že je docela k věci definici toho, co je považováno za domácí násilí z hlediska psychologického, tady připomenout. Domácí násilí je definováno z hlediska řekněme lékařského - možná psychologického více než lékařského - jako fyzické či psychické násilí, sexuální zneužívání, sociální izolování a jiné jednání, které má za cíl získat kontrolu a moc nad životem a chováním partnera či rodinného příslušníka, ať již je rodinným příslušníkem dítě, či senior.
Že tato problematika je častá a že je to problém, který je nezřídký, víme zejména my, kteří obýváme panelové domy. Troufám si tvrdit, že je nás v této sněmovně více než jeden. Já obývám takový panelový byt ve věžovém domě celý svůj život. Mohu říci, že scény, které se odehrávají v některých domácnostech, jsou opravdu velmi bouřlivé, velmi nešťastné. Člověk se nezřídka dostává do situace, kdy přemýšlí, zda zasáhnout a jakým účinným způsobem se vložit do tohoto sporu. Právě ono přemýšlení a ona forma zásahu do soukromí je největším problém jak samotného domácího násilí, tak právě podaného návrhu.
Věřte, že já i má rodina tak nejednou jsme učinili. V jednom zcela konkrétním případě, kterým vůbec nechci bagatelizovat samotnou normu ani tyto případy jako takové, jsem se dostala do situace, kdy z mého pohledu násilí páchané na mé sousedce, které jsem považovala za kruté fyzické týrání, se posléze ukázalo, že je běžnou součástí milostné předehry mých sousedů. Byla jsem tím šokována - říkám vám opravdu příběh, který se stal, který je trochu extrémní. Nicméně tam docházelo i k poruchám na zdraví a dalším věcem, při kterých si opravdu nikdo ze sousedů - dokonce ani postižená sousedka - nepřál, aby jakýkoli zásah ze strany státu byl vůči jejich domácnostem vyvozován.
Myslím, že největší problém je asi postih, který se snažíme dostat do roviny trestněprávní. Paní senátorka zde poctivě připomínala, že existují ve světě na to různé názory a různé způsoby řešení. Já se přiznám, že více než trestní postih, který má navíc problém, že řada žen se obává přiznat k tomu, že v jejich rodině je pácháno násilí, ať už na těchto ženách, či na dětech nebo dalších příslušnících této domácnosti, že ten důvod je právě onen možný trestněprávní postih a představa živitele rodiny, který byl odveden do vězení.
***