(17.10 hodin)
(pokračuje Recman)
Po vyloučení uvedených vlivů se ukazuje, že rozpočtové příjmy ze zdrojů běžného roku vzrostly nominálně jen o 25 mld. Kč, to znamená o 4 %, což je pomaleji než HDP v běžných cenách. Dynamika hlavní příjmové složky, příjmů z daní a poplatků, dosáhla 3,6 %, což potvrzuje, že zřejmě nebyly plně využity existující zdroje možných daňových odvodů.
Zatímco v příjmové části rozpočtu byly zapracovány už od začátku maximální možné zdroje a v průběhu roku nedošlo k jejich vážnějším změnám, při návrzích výdajů rozpočtu hrály velkou úlohu úvahy o jejich politické průchodnosti v parlamentu. V prvém kroku byly formulovány pod heslem nezbytných úkonů. Schválený rozpočet počítal se zvýšením výdajů proti dosažené skutečnosti roku 2001 jen o 6,2 %, což byla poloviční dynamika než u příjmů. Krátce nato byla úsporná politika vládou opuštěna. Vláda předkládala a vládní poslanci schvalovali řadu opatření znamenajících ve svém souhrnu dodatečné zvýšení výdajů o 19,5 mld. Kč, což je 2,6 %. Značná část těchto výdajů byla předvídatelná už v době schvalování rozpočtu a jejich dodatečné zařazování formou salámové metody usnadnilo vládě jejich přijetí.
Jiný charakter mělo dodatečné schválení zvýšených výdajů na platy státních zaměstnanců, které v předvolebním období měly zlepšit ve veřejnosti obraz vlády. K částečné kompenzaci zvýšených výdajů mělo přispět snížení jiných výdajů, často v rozporu s oficiálně vyhlašovanou rozpočtovou politikou vlády.
Chci zde potvrdit svůj názor, že Česká republika se nevymyká z mezinárodně rostoucího tlaku podnikatelských subjektů na růst produktivity práce a úsporu pracovních sil. Vládou zdůrazňované obnovení ekonomického rozvoje nepřineslo pokles nezaměstnanosti. Počet nezaměstnaných se naopak zvýšil o 52 000 a přesáhl půl milionu osob. Míra nezaměstnanosti se přiblížila úrovní sousednímu Německu a nezabránil tomu ani masivní příliv zahraničního kapitálu. Vládní zaměstnanecká politika byla zaměřena v prvé řadě na vyplácení podpor v nezaměstnanosti, jejichž objem vzrostl během minulého roku téměř o 19 %, což je objemově o 1 mld. Kč, a patřil tak mezi nejrychleji rostoucí výdajové položky státního rozpočtu. Program vytváření nových pracovních míst nesplnil očekávání. Potvrzuje se, že nezaměstnanost nelze řešit zmírňováním jejích sociálních důsledků, ale opatřeními, která by předcházela jejímu vzniku. Vláda však nemá vypracovaný komplexní program, který by obsahoval koordinovaný postup státu, podnikatelů i obyvatelstva při vytváření společného klimatu umožňujícího získat všem uchazečům o práci přiměřené zaměstnání. Brání jí v tom i skutečnost, že transformace ekonomiky ji zbavila možnosti ovlivňovat v celospolečenském zájmu rozhodování podnikatelského sektoru, jehož jednoznačnou prioritou je zvyšování ziskovosti. Alarmující je skutečnost, že v rámci připravované reformy veřejných financí chce vláda zhoršit podmínky pro poskytování podpor v nezaměstnanosti a dále tak oslabit postavení zaměstnanců při jednání o mzdových otázkách. Výsledkem může být nejen oslabení koupěschopné poptávky obyvatelstva a tím i hospodářského růstu, ale i další krok k narušení dosud trvajícího sociálního smíru.
Mandatorní výdaje v roce 2002 se zvýšily poněkud nižším tempem než celkové výdaje státního rozpočtu. Přesto předložená zpráva nevynechala příležitost zaútočit na ně a otevřít si prostor pro jejich revizi s cílem jejich snížení. Každoročně opakované útoky na výši mandatorních výdajů jsou podporovány pravicovými stranami, které v reformě důchodového pojištění vidí dosud nevyužitou možnost otevřít prostor pro podnikatelskou činnost soukromých finančních organizací, dosud ovládaných státem. Současně by to umožnilo přenést velkou váhu opatření ke snížení rozpočtových výdajů na obyvatelstvo a minimalizovat tlak na účast podnikatelského sektoru na obnovování rovnováhy státního rozpočtu. Potvrzuje se starý poznatek, že pravicové strany využívají s oblibou sociální demokracie k přijetí opatření zaměřených na snížení sociálních jistot obyvatelstva. Umožní to oslabit jeho obranné reakce a současně politickou konkurenci politicky diskreditovat. Je zarážející, s jakou ochotou reprezentace dosud v parlamentě nejsilněji zastoupené politické strany tento úkol plní.
Z hlediska investiční výstavby se nevytvářely dostatečné předpoklady pro další rozvoj ekonomiky. V sektorovém členění došlo ke snížení výdajů výrazně u nefinančních podniků, což je oblast výroby i služeb, zatímco výdaje vládních institucí a domácností se proti roku 2001 zvýšily. V odvětvovém členění pak k největšímu poklesu tvorby hrubého fixního kapitálu došlo ve zpracovatelském průmyslu, výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody, odvětví dopravy, skladování, pošt a telekomunikací. Zároveň stagnovala výroba ve stavebnictví. Ve všech průřezových podkladech jsou vykazovány nejhorší výsledky v činnostech, které nejcitlivěji ovlivní možný budoucí vývoj.
Při vypracování státního rozpočtu na rok 2002, který v kapitálových výdajích zahrnuje jen část investic, vláda rezignovala částečně na podporu podmínky pro dlouhodobý rozvoj ekonomiky. Přesto v základních cílech rozpočtové politiky slovně vyjádřila podporu podnikání i přímých domácích a zahraničních investic. Ve skutečnosti však podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu stále klesá. Pro srovnání chci uvést, že v roce 2000 činil tento podíl 9,6 %, v roce 2001 7,1 % a v roce 2002 už jen 6,6 %, jak je zdokumentováno ve svazku C na straně 144.
Výsledky hospodaření státního rozpočtu sice zachycují převážnou část finančních toků, ale neukazují komplexně skutečný stav ekonomiky. K tomu je nutné posoudit vývoj dalších údajů. Vztah mezi rozpočtovými příjmy a výdaji byl řadu let zkreslen čerpáním zdrojů nahromaděných v minulosti, které doplňovaly současně chybějící zdroje státu. Vláda tuto skutečnost nebrala dlouho na vědomí. Teprve postupné odčerpávání zdánlivě snadno dostupných prostředků ji nutí, aby opožděně, ve spěchu a bez snahy o získání společenského konsensu připravila opatření, která podle jejího názoru umožní obnovování ekonomické rovnováhy a která prezentuje jako tzv. reformu veřejných financí. Domnívám se, že vláda nezvládá velký růst státního dluhu, který začal v roce 1997, a od té doby se jeho podíl na HDP zvýšil z 10 na 17,5 % s hrozbou, že v dalších letech hrozí zrychlení jeho růstu. Základním problémem zatím nebyla jeho výše, ale skutečnost, že nebyl spojen s účelným investováním do programů, které by následně přinesly urychlení rozvoje ekonomiky na základě modernizovaných výrobních kapacit produkujících zboží schopné konkurence na evropských a světových trzích. Místo toho volila vláda krátkozrakou cestu vytváření krátkodobé poptávky po spotřebním zboží, navíc uspokojované ve značném rozsahu dovozy.
Financování státního dluhu nepředstavovalo zatím - podtrhuji slůvko zatím - významné riziko. Byl využíván příliv zdrojů z privatizace, který navíc snižoval potřebu financování z dražších zdrojů finančního trhu. To vše bude ale do budoucna slábnout. Zhoršila se rovněž majetková pozice státu. Zhoršení majetkové pozice státu dosáhlo v minulém roce kritického rozměru, podle mého názoru. Zatímco v roce 2001 pasivní saldo státních finančních aktiv a pasiv dosáhlo 72,9 mld. Kč, v minulém roce se více než zdvojnásobilo na 157,2 mld. Kč.
***