(17.20 hodin)
(pokračuje Recman)
Novým rysem přitom byla skutečnost, že stát čerpá ve velkém rozsahu státní aktiva v zahraničí, a to deblokací svých pohledávek v Ruské federaci. Nelze bohužel konstatovat, že předložená zpráva vlády uspokojivě vysvětluje výhodnost této operace pro stát. Při postoupení pohledávky v roce 2002 v rozsahu 2,5 mld. amerických dolarů bylo dosaženo reálného inkasa 540 mil. amerických dolarů, to je pouze 21,6 % pohledávky. Disážio firmy dosáhlo 1,76 mld. amerických dolarů.
I při rozsáhlém čerpání ze státních finančních aktiv bylo nutné dofinancovat pasivní saldo emisí státních dluhopisů ve výši 73 mld. Kč, přičemž vláda utíká před jejich splácením v době svého mandátu do stále většího podílu dlouhodobých dluhopisů. Jsem si vědom toho, že v současné době jsou velice příznivé podmínky na finančním trhu právě pro konverzi dluhopisů krátkodobých, z krátkodobého charakteru na dluhopisy dlouhodobého charakteru. Chci ale uvést ještě jednu zajímavou skutečnost, která se týká emise státních dluhopisů, a to, že společnosti pod zahraniční kontrolou vykoupily v průběhu roku od českých majitelů přes 20 % státních dluhopisů v jejich vlastnictví a zároveň podstatnou část nově emitovaných dluhopisů. Jejich podíl na státním dluhopisovém objemu se tak v průběhu roku zvýšil z 29,4 % na 51,7 %. V případě jejich koordinovaného odprodeje mohou na českou vládu vykonávat významný tlak k prosazení svých zájmů. Tady bych se u těchto údajů odvolal na svazek D tabulka č. 8.
Jsem přesvědčen o tom, a vyplývá to i z předložené zprávy, že struktura příjmů veřejných rozpočtů není v této podobě udržitelná. Zpráva nevyužila možností, které pro analýzu stavu dávají veřejné rozpočty. Převažuje v ní popis vývoje jednotlivých položek příjmů a výdajů s tradičními útoky na vývoj mandatorních a kvazimandatorních výdajů - svazek B část II str. 4, 16 a 13.
Rozbor příjmů ukazuje, že v jejich struktuře rychle narůstá podíl příjmů jednorázových, v prvé řadě příjmy z privatizace, ale i příjmy z deblokace zahraničních pohledávek, z prodeje investičního majetku a dotací od mezinárodních institucí a ze zahraničí. Tento podíl dosáhl v minulém roce již 15 %.
Příjmy plynoucí z reprodukovatelných zdrojů mají klesající dynamiku. V roce 2001 se zvýšily o 65,5 mld. Kč, což je o 8,3 %, v loňském roce jen o 48,6 mld. Kč, to je o 5,7 %. Ve srovnání s tím jednorázové příjmy vzrostly v roce 2002 o 88,2 mld. Kč, což znamená více než 2,4násobné zvýšení proti předchozímu roku.
Z příjmové části veřejných rozpočtů lze dovodit dva základní poznatky. Za prvé, současná situace je neudržitelná a nelze se vyhnout zásadnímu zásahu nejen do státního rozpočtu, ale i do celého komplexu veřejných financí. Za druhé, dosavadní vlády nevytvořily podmínky pro stabilní rozvoj ekonomiky ani pro takový systém, který by zajistil trvalý růst rozpočtových příjmů.
Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych v závěru svého vystoupení podtrhl některé náměty a zkušenosti, které by podle mého názoru bylo vhodné využít při přípravě návrhu státního rozpočtu na příští rok, popř. v další práci Poslanecké sněmovny a vlády.
Jistě se shodneme v tom, že tato republika již řadu let žije z podstaty, a souhlasíme s tím, že reforma veřejných financí je naprosto nezbytná. Máme však vážné výhrady jak k jejímu vládou připravovanému zaměření, tak k časovému rozložení jednotlivých kroků, pokud budou prováděny podle dosud zveřejňovaných scénářů.
Ze zprávy o státním závěrečném účtu České republiky za rok 2002 vyplývá, že při sestavení státního rozpočtu i jeho plnění zůstaly nedořešeny některé vztahy, které vedly k prohloubení jeho schodkovosti. K jejich překonání doporučuji soustředit se na ně. V úvahu podle mého názoru připadají tyto náměty.
Výdaje státního rozpočtu na platy zaměstnanců rostly rychleji, než odpovídalo stavu české ekonomiky, a rychlý vzestup neinvestičních nákupů a souvisejících výdajů nevytvářel tlak na racionalizaci jejich spotřeby. Vláda do této doby nebyla schopna předložit Poslanecké sněmovně návrh reformy veřejných financí s takovým předstihem, aby mohla po projednání ovlivnit přípravu státního rozpočtu na rok 2004 a aby nemusela probíhat mimořádná zasedání Poslanecké sněmovny.
K nápravě nedostatků rozpočtové politiky je potřeba
aby vláda zajistila v návrhu státního rozpočtu vyváženost prorůstových a restriktivních opatření tak, aby byl po projednání se sociálními partnery udržen v České republice sociální smír;
aby posílila výdaje na výzkum a vývoj v rozsahu, který umožní dohnat její zaostávání za koncepcí obsaženou v rozpočtových výhledech;
aby zajistila při provádění reformy státní správy ve státním rozpočtu i v územních rozpočtech snížení počtu státních zaměstnanců a zaměstnanců územních samospráv a rovněž tomu přizpůsobila mzdové prostředky;
aby vláda snížila výdaje na obranu na úroveň únosnou pro stát usilující o obnovení ekonomické rovnováhy a limitovala rozsah prostředků na činnost českých jednotek v zahraničí a účelově je vázala;
aby soustředila prostředky pro Ministerstvo vnitra na lepší ochranu bezpečnosti v denním životě obyvatelstva na úkor dosavadního prioritního financování zásahových jednotek Ministerstva vnitra;
aby předložila jako součást zprávy k návrhu státního rozpočtu na rok 2004 komplexní zprávu o postupu reformy státní správy a územní samosprávy.
Vážené kolegyně a kolegové, pane ministře, poslanecký klub KSČM nepodpořil státní rozpočet na rok 2002 a po vzájemné diskusi a projednání v klubu nevidí důvod, proč by měl podpořit státní závěrečný účet České republiky za loňský rok, a tím převzít politickou odpovědnost za jeho naplňování, a proto státní závěrečný účet za rok 2002 poslanecký klub KSČM nepodpoří. Snad někdy příště.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Svatomíru Recmanovi. Ptám se, zda se hlásí někdo další. Pan poslanec Šulák se hlásí také do obecné rozpravy.
Poslanec Petr Šulák: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážená vládo, já jsem k tomuto bodu nechtěl vystupovat, ale vystoupení kolegy z Komunistické strany Čech a Moravy mě poněkud iritovalo.
Mám jen dvě poznámky. Především ke konstatování, že politika vlády sociální demokracie v oblasti zaměstnanosti nesplnila očekávání. Vláda na rozdíl od pravicových vlád má eminentní zájem na snižování nezaměstnanosti a věnovala na tuto politiku nemalé finanční prostředky. Pokud někdo nevidí to, že Česká republika je zemí, do které snad nejvíce proudí zahraniční kapitál, který se výrazným způsobem podílí na snižování nezaměstnanosti u nás, tak je politicky slepý. Nechci říci, že je úplně slepý.
Naprostým nesmyslem je tvrzení, že vláda sociální demokracie neměla koncepci likvidace nezaměstnanosti. Asi by nevěnovala ty prostředky, které věnovala na podporu přílivu zahraničního kapitálu, asi by nevěnovala ty finanční prostředky, které získávají pracovní úřady a které získávají také tuzemské průmyslové podniky pro vytváření pracovních míst.
***