(10.00 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Z toho však 80 mld. Kč tvoří nesystémové škrty v rozpočtech na obranu, výzkum a vývoj, pozemkové úpravy, aktivní politiku zaměstnanosti, v dotacích podnikatelským subjektům, v dorovnání dotací v zemědělství, v úsporách provozních nákladů a v rezervách na odstraňování následků povodní. Dokonce i tam vláda sáhla a dokonce i v tomto případě jsme upozorňovali, že peníze, o kterých bylo říkáno, že jsou na cestě vůči občanům a podnikům postiženým povodněmi, že i tyto peníze jsou redukovány, jinými slovy, ani tam se občané ani podniky v plném rozsahu těchto povodňových podpor a náhrad nedočkají.
Největší přínos - slovo přínos je míněno z pozice státu, nikoliv občanů - do rozpočtu mají přinést položky, jako je zvýšená daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, spotřební daně a pojistné. Na straně výdajů se mají na úsporách nejvíce podílet platy ve veřejném sektoru, snížení nemocenských dávek a konkrétní výdajové škrty.
Vládní reforma neobsahuje žádné prorůstové impulsy. Z toho, co jsem tady vyjmenoval, je dokonce zřejmé, že obsahuje tlumicí impulsy. Za jednu z nejzřetelnějších ukázek považuji přesun stavebních prací z 5% do 22% sazby, sice u bytů s výjimkou na tři roky, nicméně u všeho ostatního bez výjimky, a myslím, jak říkala moje profesorka na gymnáziu, že i slepý vidí, že zdražení stavebních prací je opatření protirůstové. Snížení daní, jak jsem uváděl, je nevýrazné a bude kompenzováno rozšířením daňového základu.
Přestože v důvodové zprávě vláda přiznává, že deficit veřejných financí je strukturálního charakteru a že hlavním problémem je hladina mandatorních výdajů a v jejím rámci výdaje sociální, žádné větší úspory, žádné větší reformy se v těchto místech nenavrhují a odkazováni jsme na kroky po roce 2006. Jedinou výjimkou jsou nemocenské dávky. Od roku 1995 se zvýšily celkové výdaje veřejných rozpočtů o 55 %, ale výdaje na sociální zabezpečení a sociální péči vzrostly o 95 %. Dovolte mi tato dvě čísla uvést proto, aby každému bylo zřejmé, že skutečný problém je právě v tomto růstu a že právě tento růst byl programem právě této sociální demokracie.
Veškeré strukturální změny, ať již na příjmové, či výdajové stránce, jsou zahaleny mlhou neurčitých příslibů.
Kritickým bodem navrhované reformy je přetrvávající nárůst veřejného dluhu, který sama vláda uvádí, a dovolte mi z toho uvést jediné číslo. Vláda směřuje touto reformou k celkové výši dluhu České republiky na konci svého funkčního období přibližně k 1000 mld. Kč. Já se k tomu ještě v jednom bodě dostanu, nicméně zaznamenejte, že vláda chce pokračovat v dramatickém zadlužování této země, plánuje v podstatě každý příští rok svého vládnutí deficit větší, než je 100 mld. Kč ročně. To je plánem těchto reforem.
Takovéto rychlé zadlužování státu povede nejenom k nárůstu dluhové služby, to znamená splátek úroků z takovýchto extrémních dluhů, ale povede k vytlačování soukromých úvěrů, poskytovaných bankami soukromým podnikatelům a podnikům, právě úvěry, které si stát bude brát u těchto bank. Pro každou banku je mnohem snadnější půjčit jedny velké peníze za dobrý úrok jednomu velkému a spolehlivému klientu, kterým je stát, než se "trápit" s tisíci živnostníky a podnikateli a řešit jejich drobné úvěrové návrhy. Domníváme se, že i tento vedlejší efekt tohoto katastrofálního zadlužování má pro českou ekonomiku negativní důsledky.
Myslím, že jsem ve svém vystoupení postupně popřel všechny důvody, které zatím vláda uváděla, proč tuto "reformu" dělá. Dovolte mi je zopakovat. Růst to nepodnítí, dokonce ho to utlumí, nepovede to k dramatickému omezení zadlužování tohoto státu, dokonce vláda plánuje 1000 mld. na konci svého funkčního období, takže k růstu to není, k omezení dluhu to není, že to nepřispěje občanům, to už jsem vyjmenovával. Dovolte mi položit si za vás otázku, proč vlastně toto všechno vláda chystá, proč to tady projednáváme, když to není ve smyslu pozitivním vůbec k ničemu, vůbec nikomu to nepomůže.
Uvedl jsem částku 1000 miliard a dočetl jsem se v dokumentech vlády, že kdyby tato reforma nebyla provedena, vláda by dovedla veřejné finance do konce svého funkčního období k částce 1450 mld. Kč. A tady se podle mého názoru už dá hledat skutečný důvod této vládní iniciativy. Já si totiž myslím, že vláda ví, že rozdíl mezi 1000 a 1450 je poměrně jednoduchý. Zatímco při nárůstu zadlužení na úroveň 1000 mld. z výchozích 400 mld., to znamená o 600 mld. Kč během této jedné vlády, ještě dává naději, že nedojde ke krachu veřejných financí, jak jsem tady uváděl na úvod, tak při 1450 mld. Kč je vysoká pravděpodobnost, že tato vláda a tato sociální demokracie se nedočká příštích voleb bez krachu veřejných financí, bez všech negativních důsledků, a tak mi dovolte vyslovit hypotézu: tato vláda tuto reformu dělá jenom proto, aby zvítězila v příštích volbách, aby k tomu krachu došlo několik měsíců poté, co se vlády ujme ten, kdo v příštích volbách vyhraje.
Myslím, že to je ze strany sociální demokracie politicky velmi důmyslný krok, určitě dobře vymyšlený, protože nastražit situaci tak, že budeme každý rok - myslím sociální demokracie - dělat 100 mld. až 150 mld. dluhu, všem slíbíme všechno, kdekomu zvýšíme platy, kdekomu přidáme, pak sice prohrajeme volby, ale náš nástupce během následujícího roku skončí ve finanční krizi, protože dojde ke krachu veřejných financí, a sociální demokracie se rychle vrátí k moci - to je docela hezký projekt. Má jednu drobnou vadu. Ten projekt je dobrý jenom pro sociální demokracii, ten projekt je na náklady, na útrapy a trápení všech občanů této země, protože oni budou ti, kteří ponesou důsledky případného krachu veřejných financí.
A tak mi dovolte, abych zopakoval: obávám se, že tato reforma je z velké části dělána jenom kvůli rychlému návratu sociální demokracie po neúspěchu v příštích volbách k moci. (Potlesk z pravé strany sálu.) Pro tuto teorii je tady jeden argument. Když analyzujete všechny navrhované kroky, zjistíte, že vláda zdražuje snadno a sahá do kapes ještě snadněji, když nejde o ni. Když jde o ostatní, když jde o občany, o podniky, tam vám to, drazí kolegové, jde opravdu snadno. Jakmile se dostanete k výdajům svých vlastních resortů, jakmile byste měli sáhnout do svých ministerstev, jakmile byste měli šetřit sami na sobě, už vám to s výjimkou snahy soustředit pozornost na úpravu platů ústavních činitelů tak snadno nejde.
Druhá hypotéza, kterou si dovolím vyslovit, která je skutečným důvodem pro celou tuto mimořádnou schůzi a celou tuto mimořádnou hloupost, nemám pro to jiné slovo, je, že si vytváříte alibi pro to, aby byl schválitelný rozpočet na příští rok, s katastrofálním schodkem, o kterém se již zmínil ministr financí, 118 mld. Kč. Já si myslím, že celá vládní koalice a celá veřejnost a s ní všichni my trpíme touto komedií jen proto, aby se 118 stalo přijatelným číslem, abyste dokázali, že jste dělali, co jste mohli, aby letošních plánovaných 111 mohlo vzrůst jen tak málo na 118, protože jinak by přece, kdybyste všechno toto nezkusili, musel deficit pro příští rok být někde v prostoru 160 až 170, možná 200 miliard.
Já to řeknu velmi jednoduše. Celá tato komedie je proto, aby tato vládní koalice uměla zvednout ruku pro 118 miliard deficitu na příští rok a mohla tvrdit, že je to dobře a že dělala, co mohla.
***