(17.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Tento poslední návrh je ale v právní teorii velmi ojedinělý a není ani obvyklý, protože konstrukce Ústavy České republiky je konstrukce primární zákonodárné moci na Poslanecké sněmovně a na zvýšené kontrolní moci Senátu. Také tak byl konstituován, také tak byl politicky odůvodňován a nejčastěji se říkalo, že je brzdou těch excesů, které mohou nastat v Poslanecké sněmovně.
Nechci se ale vracet k této teoretické koncepci. Trvám jenom na tom, že podle mého názoru je návrh, který nám předložil Senát, nehlasovatelný, protože nedošlo ke shodě obou komor Parlamentu na stejném textu ústavy. Pokud by ale Poslanecká sněmovna zaujala odlišné stanovisko, které tady říkám, to znamená, že bychom například tento návrh přijali do prvého čtení usnesením a začali se zabývat tímto návrhem projednaným v Senátu a určitě prošlým legislativním procesem Senátu, tak bychom mohli usnesením tento text považovat za předložené první čtení novely zákona č. 1/1993 Sb., za novelu Ústavy České republiky.
Ale ani tento postup nedoporučuji, protože bychom via facti, tedy bez naplnění ústavy, bez zákona o styku obou komor, začali uplatňovat jakési precedenční právo, které by nám mohlo na příště buď omezit debatu o tomto stykovém zákoně, nebo dokonce zavést pravidlo, které by bylo napříště v rozporu se zákonem, protože na něm nebude například vůbec shoda.
To je podle mého soudu zásadní důvod, proč je podle mého názoru potřeba hlasovat tak, jak navrhl kolega Pospíšil, to znamená, že tento návrh je nehlasovatelný, že nedošlo ke shodě obou komor - omlouvám se, že jsem nevystihl správně slova kolegy Pospíšila - chtěl bych ale říci, že tento návrh jsme vzali na vědomí, že nedošlo ke shodě obou komor na změně Ústavy České republiky.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Vojtěchu Filipovi. Dále se hlásí pan senátor Jiří Stodůlka.
Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přičiním jen dvě poznámky k této věci. Musíme si uvědomit, že Poslanecká sněmovna, pokud nepřijme změny ústavy, které vám Senát nabízí, dostává opět náš právní řád, alespoň pokud se týká zákona o soudech a soudcích, do protiústavního stavu. To je třeba si uvědomit, že zákon o soudech a soudcích je ve své podstatě nezměněn a nález Ústavního soudu platí nadále. To je jedna věc, kterou svým hlasováním nebo nehlasováním pouze potvrdíte, a může se docela dobře stát, že subjekty, které mají možnost podat stížnost Ústavnímu soudu, a jsou to i soudy, pak mohou opět napadnout zákon o soudech a soudcích pro protiústavnost. To je jedna stránka věci.
Druhá věc se týká toho, co vzpomněli již předřečníci přede mnou. Není pravdou, že se zatím nestalo, že by se provedl tzv. člunek v zákonodárství mezi dvěma komorami. To se stalo u zákona o jednacím řádu Senátu, který je zákonem podle článku 40 ústavy, tj. zákon, který musí schválit ve stejném znění obě komory Parlamentu. U ústavních zákonů záleží pouze na kvoru, na množství hlasů, které ho podpoří, nebo nepodpoří. To je jediný rozdíl mezi zákony ústavními a zákony, které se řídí článkem ústavy.
Proto se domnívám, že Poslanecká sněmovna by zavedla velmi kvalitní ústavní praxi, kdyby tento zákon poslala k projednání skutečně jako senátní návrh ústavního zákona, k projednání do výboru, a celý proces projednávání se opakoval.
Pochopitelně, že mnohem raději jako senátor bych byl, kdybyste zde v tomto následujícím hlasování našli více než 120 hlasů a podpořili tuto verzi zákona ve verzi, která vám byla zaslána Senátem Parlamentu České republiky, o to bych vás velmi poprosil. Řada věcí by se tím zcela jasně vyřešila.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu senátorovi Jiřímu Stodůlkovi. Dále bude mluvit pan poslanec Jiří Pospíšil.
Poslanec Jiří Pospíšil: Paní a pánové, budu ve svém vyjádření velmi stručný. Nejsem zkušený profesionalista, ale dovolím si nesouhlasit s panem místopředsedou, předřečníkem. Nedomnívám se, že předložený návrh je nehlasovatelný. To, že orgán Poslanecké sněmovny, konkrétně pak dočasná komise vyjádřila svoji vůli a tato vůle je pouze doporučující proti Poslanecké sněmovně, přece ještě neznamená, že tuto vůli můžeme vzít jako meritorní rozhodnutí Poslanecké sněmovny. My se touto vůlí můžeme řídit, ale též nemusíme. Domnívám se proto, že v každém případě bychom měli hlasovat o navrženém ústavním zákonu, a pak je otázka, na základě výsledku hlasování, zda bude realizován takzvaný člunek, o kterém mluvil předseda ústavní komise Senátu, či zda hlasováním celý legislativní proces z pohledu Parlamentu ČR skončí. To je ale jiná věc.
Osobně se domnívám, že v prvním kole musí být o návrhu hlasováno tak, jak zde byl návrh předložen.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci. Dále hovoří pan místopředseda Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní a pánové, řeknu pouze jednu poznámku k upřesnění svého návrhu. Jsem přesvědčen o tom, že nikdo neprohlásil zákon o soudech a soudcích za neústavní. Nemohu souhlasit s názorem pana předsedy ústavní komise Senátu Ing. Stodůlky o tom, že zákon, který jsme schválili, je neústavní. Také nález Ústavního soudu se týkal jiného zákona a my jsme se tímto nálezem zabývali a dospěli jsme k určité většinové shodě, která byla velmi vysoká. Stejně tak jsme došli ke shodě na změně ústavního zákona. To, že Senát dospěl k jiné shodě na jiném textu ústavního zákona, neznamená, že námi a Senátem schválený zákon o soudech a soudcích je neústavní. Takové právo nemáme, my máme právo ústavní zákon přijmout nebo odmítnout, ale nikoliv prohlásit některý ze zákonů za neústavní.
Pokud jde o můj procedurální návrh, kde jsem špatně pochopil kolegu Pospíšila, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna se usnesla, že o návrhu Senátu nebude hlasovat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci a místopředsedovi Poslanecké sněmovny Vojtěchu Filipovi. Další přihlášky do rozpravy nejsou, takže rozpravu končím. Ptám se ještě pana senátora, zda hodlá vystoupit. Je tomu tak.
Senátor Jiří Stodůlka: Musím opět sdělit jistou pochybnost k tomu, co řekl kolega Filip. Tento zákon o soudech a soudcích je skutečně protiústavní z hlediska toho, jak to vyslovil Ústavní soud a nikdo jiný. Ústavní soud vyslovuje neústavnost a tam nedošlo k žádné faktické změně. Neústavnost odstranit změnou ústavy a k té nedojde, pokud se to neschválí.
A druhá poznámka. Ústava přikazuje Poslanecké sněmovně projednat zákon, který je jí vrácen Senátem.
***