(14.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní dávám slovo panu poslanci Miloslavu Kučerovi, poté se přihlásil pan poslanec Kalousek, poté pan poslanec Grůza.
Poslanec Miloslav Kučera: Dámy a pánové, skutečně je to evergreen, skutečně bychom už jednou provždy měli pochopit, kde jde hlavní problém v této věci, a měli bychom se jej pokusit společnými silami vyřešit. Tady asi naše jednota u řečnického pultu začíná, ale i končí.
Dovolte mi, abych - doufám, že snad naposledy - se pokusil vysvětlit tu problematiku v její pravé podstatě. Na jedné straně jsou zde národní a nadnárodní odbytové řetězce, obchodní organizace, které jsou velice silné na trhu, na druhé straně máme proti nim naše atomizované zemědělce, kteří bojují sami proti sobě na tom trhu a sami sebe podrážejí. Rozdíl České republiky proti Evropské unii je právě v tomto bodě. Tam fungují silné odbytové organizace prvovýrobců a jsou rovnocennými partnery obchodním řetězcům. Proto se obchodní řetězce v České republice chovají naprosto jinak než v Evropské unii, proto využívají tento prostor ke svému obohacování, a nám se zdá, že našim zemědělcům ubližují. Ale nejvíc jsme ublížili našim zemědělců my, to znamená česká vláda a česká zemědělská politika. Proto jsou dneska atomizovaní, proto jsou v tomto nešťastném postavení na trhu.
A pokud mohu, tak to jenom velice stručně a pokud možno bez silných emocí zopakuji - nastartovali jsme transformaci našeho zemědělství. Byl to souboj o majetek. Ale transformační zákon, tak jak byl schválen, přestal fungovat již v roce 1994, protože tehdejší ministr dal před dotažením transformace, která samozřejmě měla svá úskalí, velkou přednost dobudování pevného postavení pro svoji stranu a pro svoje osobní potřeby k útoku na premiérské křeslo. Můžeme to dokládat spoustou argumentů. Je to tak. (Ohlas v sále.)
Jestliže tady pak vznikla válka zemědělců o majetek, bylo naprosto nemyslitelné, že by se na jedné straně soudili o majetek a na druhé straně se integrovali a svěřovali si pravomoci k odbytu svých komodit. Když jakási expanze této války o majetek končila, to už se bohužel psal rok 1998 a dále, tak tou dobou vládnoucí ministr zemědělství - to už byl pan Fencl - nepochopil svoji historickou úlohu, že by měl především sdružit naše zemědělce, ale šel naprosto jinou cestou - stanovováním minimálních cen vyprázdnil potřebu našich zemědělců se propojit, přestože tou dobou k tomu nálady v zemědělství byly. Zásahy do cenotvorby tyto snahy naprosto pohřbil a obdobnými návrhy, jako máme teď, vytvářel falešné iluze zemědělců, že stát se o ně v těchto sférách postará, že to dokáže, že to je vůbec možné, a zemědělci se až na výjimky neintegrovali. Proto máme dneska na jedné straně silné obchodní organizace a na druhé straně atomizované zemědělce, kteří nemají žádné postavení na trhu, a pokud ještě něco odbývají, odbývají to v konkurenci sami mezi sebou. Tuto nerovnováhu nedokážeme žádným legislativním krokem napravit.
Jestliže bychom něco měli udělat, tak donutit naše zemědělce, kteří váhají, k jejich integraci. Je na to dost politických nástrojů. Ministr zemědělství Palas má tyto nástroje dneska v ruce. A na zemědělském výboru bychom to mohli projednávat. Ale chybí k tomu právě pochopení této historické souvislosti, této zvláštnosti a tohoto principu. (Hluk v sále. Předsedající zvoní zvoncem.) Pokud se to budeme dále snažit napravit nějakým legislativním paskvilem, který nemá možnost tento problém vyřešit, tak budeme dál odkládat i možný termín, kdy to naši zemědělci pochopí a kdy se budou integrovat.
Jsme před vlastním vstupem do Evropské unie. O této problematice se bavíme už strašně dlouho. Naši zemědělci jsou z několika důvodů ve velmi riskantním postavení. Nejsou stabilní na půdě, nejsou stabilní na trhu. Pokud je nebudeme stabilizovat v těchto dvou oblastech, bavíme se zbytečně, protože pak náš trh to sice nepocítí, náš spotřebitel neuvidí, že by tady chyběly potraviny nebo že by byl nějaký výkyv v jejich cenách, ale pocítí to naši zemědělci.
Já žádám celou tuto sněmovnu, aby se nad mými slovy zamyslela, aby skutečně hledala pomoc našim zemědělcům v tom, že nastavíme politické nástroje zemědělské politiky tak, abychom je donutili k integraci a ke společnému odbytu jejich výrobků na trhu. Jestliže pro to nemají dostatečné pochopení, aby to udělali samovolně, lze užít některé nástroje, aby je k tomu donutily.
Děkuji za pozornost. (Poslanci ODS tleskají.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní se o slovo přihlásil předseda poslaneckého klubu KSČM, který má právo přednostního vystoupení, takže mu slovo udílím. Poté dostanou slovo další přihlášení.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, paní předsedající. Bude to velmi krátké vystoupení. Jenom abychom nezavedli tu rozpravu do historických reminiscencí úplně a nezačali si vyčítat co, kdo, kdy do této doby zkazil, opomněl nebo cílevědomě a schválně provedl. Prostě a jednoduše: realita nemožnosti tak silné integrace zemědělců, která by dokázala odolávat soustředěnému tlaku nadnárodních obchodních řetězců, tady je. Je tady ale také ta realita, že prostředí Evropské unie tak či onak chrání zájmy zemědělců více či méně soustředěných do odbytových organizací, chrání zájmy prvovýrobců a zpracovatelů tak, že mezinárodní velkoobchodní řetězce si i v zemích, kde sídlí, nemohou dovolit to, co si dovolují tady. My tady můžeme krásně vyprávět o tom, že budeme likvidovat roli státu, že ten stát tady nebude existovat. Nicméně povinnost státu vytvořit podmínky pro to, aby subjekty hospodařící v České republice měly srovnatelné podmínky pro to, aby měly konkurenceschopnost, tady je. Ne že není. A pakliže tak neučiníme, tak za rok, za dva, za tři budeme možná daleko dráž, za daleko těžších bojů probojovávat záchranu alespoň toho zbytku, který tady zůstane.
Já jsem přesvědčen o tom, že je to třeba, a vím, o čem mluvím, protože jsem byl tím, který již v roce 1997 předkládal návrh, aby nějaké meze, nějaké hranice, nějaké prostředí pro působení velkoobchodních řetězců tady v České republice byly nastaveny, a ten návrh tehdy neprošel o jeden jediný hlas, to znamená, že už tehdy byla znát potřeba nějakého nastavení. Já jsem pro to, abychom se teď přestali natahovat o to, kdo tady vytvořil mezi zemědělci takovou situaci, takové prostředí, že se vlastně nejsou schopni domluvit, kdo nastavil parametry transformace zemědělství tak, že se příliš brzy upřednostnilo vyrovnání vlastnických vztahů před fungováním zemědělství jako celku, před možná dohodnutím se o odbytových možnostech a společné odbytové politice tak, aby nebylo umožněno velkoobchodním řetězcům dělat si tady se zemědělci a se zpracovateli v podstatě co chtějí a vydírat je nízkými cenami potravin.
Pojďme se teď domluvit na tom, že konečně - pravda, v hodině dvanácté, v minutě poslední - přijmeme alespoň to, co je v tomto návrhu zákona předloženo. Pojďme se skutečně dohodnout - a to není žádné zemědělské lobby, to je lobby občanů České republiky, kteří teď chodí do supermarketů krásně nakupovat za "rozumné" ceny; v okamžiku, kdy by nebylo možno zachránit českého výrobce a zpracovatele, do stejných supermarketů za půl roku, za rok by chodili nakupovat za podstatně vyšší ceny. Tady to je skutečně lobby českého občana, českého spotřebitele potravin. V jeho jméně teď jednáme. V jeho jméně já žádám celou Poslaneckou sněmovnu, aby návrh zákona, který teď zrovna projednáváme, byl přijat, byl velmi rychle prohlasován, byl postoupen do další legislativní fáze, abychom stačili doopravdy zachránit alespoň trosky toho, co jsme dávno, už v tom roce 1997 nejpozději měli udělat.
Já vám za tento přístup, o který vás žádám, velmi a velmi děkuji. Děkuji za pozornost. (Poslanci KSČM tleskají.)
***