(10.10 hodin)
(pokračuje Schling)
Poškozují i mnoho našich podnikatelů, kteří potřebují své rozměrné výrobky transportovat pomocí lodní dopravy, a nikoliv po silnici, kde ta doprava je desetinásobně dražší než po vodě. Proto tedy jsme modifikovali pozměňovací návrh a předpokládám, že s jeho schválením nebude mít tato sněmovna žádný problém.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které jsem registrovala přihlášku pana ministra Šimonovského. Jinou písemnou přihlášku do obecné rozpravy nemám.
Ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, vážené poslankyně a poslanci, nevystupoval jsem na obhajobu tohoto pozměňovacího návrhu jako předkladatel, protože vládní návrh se skutečně týká harmonizační úpravy s právem Evropských společenství. Dovolte mi ale, abych se také zmínil k tomuto pozměňovacímu návrhu v obecné rozpravě.
Ministerstvo dopravy zhruba deset let usiluje o to, aby vodní cesta Labe byla skutečně homogenní pro plavidla a celá ta trasa, která má délku takřka 1000 kilometrů a na našem území zhruba 300 kilometrů, tak aby byla využitelná pro vodní dopravu v celém rozsahu a za jakéhokoliv počasí. Těch 40 kilometrů, o kterých hovořil zpravodaj, je skutečně velmi ojedinělý úsek na celé této délce vodní cesty. A je na nás, abychom se snažili upravit tento stav tak, jak naši předkové upravili těch 300 kilometrů, a vystavěli plavební stupně tak, aby se tato vodní cesta stala pro dopravu průchodnou.
Chci vás informovat o tom, že Ministerstvo životního prostředí nevydalo výjimku ze zákona, která by umožňovala, aby dále bylo pokračováno v přípravě staveb. To znamená, že je ukončena desetiletá snaha Ministerstva dopravy o přípravu těchto vodních stupňů nebo stupňů na vodní cestě Labe a je skutečně na rozhodnutí parlamentu, zda zváží úpravu zákona o vnitrozemské plavbě, zda je možné pokračovat dále v přípravě této vodní cesty a během dvou tří let tuto stavbu realizovat, anebo ta vůle není. To znamená, že bych chtěl, abyste věnovali pozornost tomuto pozměňovacímu návrhu, protože je skutečně osudový a klíčový pro další přípravu, protože bez tohoto rozhodnutí příprava končí. To je zpráva, kterou jsem chtěl, abyste zaregistrovali. Ministerstvo životního prostředí ukončilo naši snahu o výjimku zhruba po roce, roce a půl, neudělilo výjimku, to znamená, exekutivní příprava zatím skončila.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Kužvart.
Poslanec Miloš Kužvart: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, chtěl bych zareagovat na mé předřečníky zhruba v tom smyslu, že problém, který tady před námi je při novele zákona č. 114/1995, o vnitrozemské plavbě, je problémem nejen té části vodního toku dolní Labe na území České republiky. Je to vlastně o určitém systému, jakým způsobem jsou nad sebou hierarchicky řazeny zákony. Paradoxní svým způsobem z mého pohledu je, že zákon 114/1995 o vnitrozemské plavbě má stejné pořadové číslo jako onen zákon, který by tím měl být vlastně nepřímo novelizován - 114/1992 Sb.
Chtěl bych upozornit, že ministr životního prostředí má skutečně svaté právo zvážit a udělit, či neudělit výjimku. Na druhou stranu chci tady s trochou nostalgie vlastně konstatovat, že již v roce 1993 byl na stole konsensus, kompromis, ke kterému jsme došli zčásti jako nezávislí ekologové, byli tam i zástupci tehdejšího Ministerstva životního prostředí, byl tam v roce 1993 na konferenci v Děčíně i bývalý ministr životního prostředí Ing. Ivan Dejmal, a ten konsensus nebo kompromis se týkal toho, že se bude realizovat ta výstavba, ale v trochu jiném rozměru, měřítku, než byla podána před dlouhou dobou žádost o tu stavbu, o které se zmiňovali předřečníci nyní. Je to škoda, protože tam, kde není komunikace, kde není snaha o kompromis a dohodu, nastupují potom jednoznačná stanoviska, to znamená neudělit výjimku, případně reakce na to je vyjmout z pravomoci nějakého právního předpisu, v tomto případě zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kus české krajiny.
Myslím si, že oba přístupy jsou chybné, oba přístupy ukazují, že není ani z jedné, ani z druhé strany snaha zopakovat již před deseti lety učiněnou dohodu, kompromis. To by za prvé umožnilo to, co já považuji za velmi ekologický způsob dopravy z hlediska dopadu na životní prostředí, z hlediska nákladů na znečištění ovzduší a podobně, to znamená vodní dopravy. Je to škoda již několikanásobně, protože se o této věci jedná, neustále se projektuje, a přitom výsledek tady není a ještě asi nějakou dobu nebude.
Na závěr bych chtěl upozornit na to, jakým způsobem ten či onen projekt nebo v tomto případě návrh změny v nějakém zákoně je či není v rozporu např. se zmíněnou Bernskou úmluvou, že by mělo být ponecháno autoritě z mého pohledu poslance této sněmovny nejvyšší, to znamená Parlamentního institutu. Zde chci upozornit, že Parlamentní institut konstatoval, že vyjmutí části toku dolního Labe na území České republiky z pravomoci tohoto speciálního zákona, zákona na ochrany přírody a krajiny, je v rozporu nejen s onou zmíněnou Bernskou úmluvou. Bylo by užitečné, aby zde nyní, když máme již podruhé toto druhé čtení této novely, kdy s vládní předlohou nemám sebemenší problém, a nejen proto, že jsem koaličním poslancem, tak problém by měl být okolo toho zmíněného pozměňovacího návrhu kolegy Schlinga. A tady by bylo užitečné, abychom měli v dostatečném předstihu stanovisko Parlamentního institutu, zdali i toto je, či není v rozporu s oněmi zmíněnými úmluvami, a podle toho se pak, doufám, zařídí i sněmovna v průběhu třetího čtení.
Na závěr chci konstatovat, že určitě nemají ochranáři nic proti vodní plavbě, stoprocentně ne. Konsensus, který byl před deseti lety na konferenci, která byla pořádána v Děčíně na základě iniciativy nevládních organizací, ten tady byl nastolen. Bohužel byl v průběhu let pozapomenut ke škodě obou stran, a nyní tedy nastupuje ono silové řešení - na jedné straně nevydáme výjimku, na druhé straně kus horního toku vyjmeme z pravomoci tohoto zákona. Není to šťastné řešení, nějakým způsobem se sněmovna s touto novelou vypořádá a já pevně věřím, že do budoucna se nebudeme vzájemně překvapovat těmito postupy.
Vážená sněmovno, děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Kužvartovi. Jsme v obecné rozpravě. Táži se, zda se ještě někdo hlásí. Registruji přihlášku poslance Václava Mencla. Prosím.
Poslanec Václav Mencl: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, jak jsem pochopil, tak sněmovna má vyřešit spor mezi dvěma ministry vlády, to je ministrem dopravy a ministrem životního prostředí.
Chtěl bych se zeptat pana ministra životního prostředí, co ho vede k tomu, že nechce vyhovět svému kolegovi ministrovi dopravy. Prosím, jestli by bylo možné ho přivolat a jestli by nám tuto věc osvětlil. Abych se přiznal, není mi jasné, proč sněmovna má tento spor řešit. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. V tuto chvíli žádám pracovníky Kanceláře, aby se pokusili přivolat pana ministra Ambrozka do jednací síně, protože omluven z naší dnešní schůze není. Předpokládám, že zde někde je.
Zeptám se ještě, zda je někdo další, kdo se hlásí do obecné rozpravy. Registruji přihlášku pana poslance.
Poslanec František Pelc: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte, abych i já vyjádřil plnou podporu vládnímu návrhu zákona o vnitrozemské plavbě, protože si myslím, že si takovou podporu tento zákon zaslouží.
***