(10.20 hodin)
(pokračuje Pelc)
Nicméně mi dovolte, abych jedním dechem připomenul velkou problematičnost předkládaného pozměňovacího návrhu, předloženého hospodářským výborem, kolegou Schlingem.
Tento návrh vyvádí z platného režimu environmentální legislativy cesty, které jsou označeny jako mezinárodně významné. Myslím si, že to je velmi špatný přístup jak z hlediska přehlednosti a konstrukce českého a evropského práva, tak z hlediska přístupu, z hlediska ochrany životního prostředí. My nemůžeme tady být arbitrem rozhodování veřejných zájmů mezi jednotlivými resorty, jak už zde bylo naznačeno. My nemůžeme přijímat podle mého přesvědčení pozměňovací návrh, který by tento zákon postavil do rozporu s Bernskou úmluvou, ke které je Česká republika vázána. My nemůžeme přijmout tento pozměňovací návrh také proto, že je v rozporu s evropskou směrnicí o ochraně volně žijících živočichů, rostlin a stanovišť. Prosím, abychom toto respektovali.
V tomto případě, když by byl přijat tento pozměňovací návrh, v následujícím čtení budu nucen hlasovat proti návrhu zákona jako celku. A dovoluji si vyzvat všechny kolegy, kteří nemají rádi tento speciální přístup řešení sporů zákony, aby postupovali obdobným způsobem.
Na závěr mi dovolte jednu krátkou poznámku a byl bych rád, kdyby ji pokud možno většina kolegů poslouchala.
My všichni dobře víme, že máme v České republice poměrně velké obtíže s dodržováním zákona o ochraně ovzduší a jeho limitů. To všichni víme, že to platí zejména ve velkých městech a na našich dálnicích. Ale já přesto předpokládám, že tady v blízké budoucnosti nebudeme projednávat a schvalovat pozměňovací návrh zákona o ochraně ovzduší, který bude nabízet velmi prostinké řešení. A tím prostinkým řešením bude to, že zákon o ochraně ovzduší a jeho limity prostě v našich městech a na našich dálnicích neplatí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Františku Pelcovi. Táži se, zda ještě někdo další chce vystoupit. Prosím.
Poslanec Karel Sehoř: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vystupuji z pozice, že zákon jako celek nepodpořím. Přesto mi dovolte pár slov. Musím vzdát hold panu ministru životního prostředí, který měl výhrady. Zákon řeší dva body. Takže k prvnímu bodu. Přemluvil předkladatele k tomu, aby udělali určitý úhybný manévr, a teď se argumentuje tím, že úhybný manévr není ani ústavní a ani bych řekl věcně v pořádku. Chtěl bych pogratulovat panu ministru Ambrozkovi, a panu ministrovi dopravy bych doporučoval, aby se vrátil ke svému původnímu návrhu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Karlu Sehořovi. Opět se táži, zda ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Na výzvu pana poslance Mencla chci sdělit, že jsem dostala informaci z Kanceláře sněmovny, že pan ministr Ambrozek v tuto chvíli má jednání s velvyslancem Itálie. Jakmile toto jednání skončí, je ochoten vám své stanovisko říci.
Ale v tuto chvíli pan ministr Šimonovský, po něm se hlásí pan poslanec Václav Mencl.
Ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Paní předsedající, dámy a pánové, jenom jsme si upřesnili, že doporučení, abychom se vrátili, Ministerstvo dopravy, k původnímu vládnímu návrhu, není relevantní. Protože my máme původní vládní návrh. Nevystupoval jsem s pozměňovacím návrhem, tak jen abychom si vyjasnili, že Ministerstvo dopravy předkládá a obhajuje vládní návrh.
Přesto si myslím, že je ke zvážení to, co navrhuje pan poslanec Schling, a je to skutečně řešením problému, který Ministerstvo dopravy sleduje deset let, diskutuje s iniciativami. A mohu vás ubezpečit, že za deset let vzniklo bezpočet návrhů a že návrh, na který jsme nedostali od Ministerstva životního prostředí výjimku, je skutečně minimalizován na nejmenší plavební hloubku, která je dále po toku a zabezpečuje, že se lodě nemusí překládat na 40 kilometrů a mohou pokračovat v plavbě aspoň 350 dní v roce.
Chci upozornit, že to není spor dvou ministrů, je to spor o to, jestli vodní cesta Labe, tak jak je definovaná v úmluvě evropských států, zda na našem území bude využita v naší generaci, nebo nebude. Jsem přesvědčen, že v další generaci zváží, pokud se nenajde cesta, tak se zváží, že to jsou skutečně mimořádné prostředky, které na tuto vodní cestu, na její regulaci v průběhu staletí český stát a český národ vynaložil, tak by neměly být zmařeny právě tím, že zachováme, jak už tady bylo řečeno, polní cestu posledních 40 kilometrů. Proto je to předkládáno nejvyššímu suverénu, protože dva zákony, které jdou proti sobě, tak může rozhodnout veřejný zájem skutečně jen Poslanecká sněmovna a následně Senát.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministru Šimonovskému. V obecné rozpravě, ve které se stále nacházíme, nemám žádnou další přihlášku. Ale o slovo se hlásí a reaguje tak na výzvu ministr životního prostředí.
Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Ano, paní předsedající, byl jsem vyzýván, nevím teď sice přesně k čemu, k odpovědnosti, samozřejmě. Tato vláda cítí velkou měrou. Možná jestli kolega Mencl by mohl zopakovat otázku a já se rád vyjádřím.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, myslím, že to tak bude nejvhodnější. Prosím pana poslance Václava Mencla.
Poslanec Václav Mencl: Děkuji, pane ministře. Pane ministře, jde o to, že zde máme rozhodnout, jestli tedy vodní cesty, v tomto případě labská vodní cesta, bude vyňata z normálního režimu zákonů a bude podléhat zvláštnímu zákonu, anebo zda bude projednávána, schvalována atd., realizována normálním zákonným režimem, který zde existuje. Jde o to, že pan ministr dopravy konstatuje, že vy jako odpovědný ministr jste nedal svolení k tomu, aby tato cesta byla vybudována. Já se tedy ptám na důvody, které vás k tomu vedou, abychom mohli relevantně rozhodnout spor mezi dvěma ministry téže vlády.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Schling.
Poslanec Jaromír Schling: Chtěl bych, vážení kolegové a kolegyně, upřesnit to, co tady řekl předřečník. Pozměňovací návrh neznamená, že by příprava těchto, případně nějakých dalších staveb byla zcela vyňata z působnosti zákona 114. To je opět chybná interpretace. Tam se říká, že jenom některé zákazy neplatí. Ale jinak celý proces posuzování vlivu staveb na životní prostředí bude probíhat naprosto normálně, naprosto běžným způsobem bude probíhat celé územní i stavební řízení. Pouze jediná věc nebude nutná. Nebude nutná výjimka ze zákona 114 v případě, že se stavba uskutečňuje ve zvláště chráněném území. Čili nerozšiřujme význam pozměňovacího návrhu více, než jaký skutečně je. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Nyní tedy má slovo pan ministr životního prostředí Libor Ambrozek.
Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Chtěl bych říci k tomuto problému, že samozřejmě vodní toky, jako je především Labe v kaňonu od Litoměřic do Děčína, jsou nejenom dopravními cestami, ale zároveň velmi významnými ekosystémy. Vodní tok Labe je od Litoměřic do Hřenska součástí ať už Chráněné krajinné oblasti České Středohoří, tak Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, a proto je potřeba při zásazích do tohoto toku, ať už je to ze strany měst, anebo je to kvůli plavebním cestám, získat výjimku ze zákazu činností v první zóně. Protože kaňon Labe je kvůli svým přírodním hodnotám řazen do první zóny CHKO Labské pískovce, tak je potřeba získat i výjimku z nakládání se zvláště chráněnými druhy živočichů a rostlin.
Ministerstvo životního prostředí takovouto výjimku podle zákona o ochraně přírody a krajiny může vydat, pokud jiný veřejný zájem výrazně převyšuje nad zájmem ochrany přírody. Tehdy samozřejmě nastává velmi složitá diskuse o míře veřejného zájmu. Máme příklady, kdy Ministerstvo životního prostředí došlo k závěru, že veřejný zájem na dopravě převažuje nad zájmem ochrany přírody a krajiny.
***