(10.40 hodin)
(pokračuje Zralý)
Krátké zdůvodnění. Tato vodní cesta, zejména průplav Otrokovice-Rohatec, tzv. Baťův kanál, je v současné době již reálně intenzivně využívanou vodní cestou, kterou navštěvuje každým rokem stále více turistů. Přeprava turistů po této plavební cestě započala v roce 1996 s návštěvností 5000 osob, rok 1997 byl problematický, neboť tuto oblast postihly katastrofální záplavy, ale již od následujícího roku se počet návštěvníků neustále zvyšoval až po současných 52 600 v letošním roce. Na uvedeném růstu se svou výraznou podporou v součinnosti podílel jak veřejný, tak soukromý sektor. Přesunem z využitelné na využívanou vodní cestu se zvýší jistoty pro podnikatele a jejich zaměstnance. Vždyť v roce 1995 tady neexistoval žádný podnikatelský subjekt, žádná plavidla, žádný cestovní ruch. Nyní působí na vodní cestě již 10 podnikatelů, kteří zejména v turistické sezóně poskytují zaměstnání až 50 lidem, a je využíváno téměř 50 plavidel.
Šetrný rozvoj cestovního ruchu na zmiňované vodní cestě předpokládá, že vodní cestu může navštívit až 75 000 návštěvníků, aniž by to mělo negativní vliv na životní prostředí. Realizovala se nebo jsou připravena k uskutečnění revitalizační opatření přírodního prostředí kolem vodní cesty. Vytvoření odpovídajících podmínek pro jeho provoz a plnohodnotný rozvoj se stane výrazným impulsem pro intenzivnější rozvoj celého regionu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím pana poslance Josefa Víchu, aby nás seznámil se svými pozměňovacími návrhy.
Poslanec Josef Vícha: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, já jsem již podával pozměňovací návrh ve druhém čtení, které jsme projednali, takže pozměňovací návrh je stejný. Já ho načtu pro legislativní důležitost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pokud je, pane poslanče, návrh úplně stejný, stačí, když oznámíte, že trváte na návrhu, který jste přednesl v minulém čtení. A tím bude vyhověno.
Poslanec Josef Vícha: Trvám na pozměňovacím návrhu, který jsem přednesl v minulém čtení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano. Tím jsme vyhověli procedurálnímu požadavku. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí v tuto chvíli do podrobné rozpravy. Není tomu tak, proto podrobnou rozpravu končím. A končím také druhé čtení tohoto návrhu zákona.
Přistoupíme k dalšímu bodu schváleného pořadu schůze, kterým je
45.
Návrh poslanců Josefa Janečka, Viléma Holáně a dalších
na vydání zákona o podpoře rodiny
/sněmovní tisk 412/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 412/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Josef Janeček. Prosím o klid v jednací síni.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, vážené kolegyně, přicházím s tématem, které v této sněmovně občas zaznívá. Je to otázka rodiny, téma často frekventované, jehož hloubka nám však alespoň podle mého názoru stále a stále uniká.
Všichni se shodneme na tom, že demografický vývoj je znepokojivý. Shodneme se na tom, že česká rodina je v krizi. Abychom si uvědomili rozměr onoho problému, dovolím si, vážené kolegyně a kolegové, uvést několik čísel.
V posledních deseti letech, přesněji mezi lety 1991 až 2001, došlo k nejvýraznějšímu poklesu počtu úplných rodin za posledních 40 let. Je to pokles o téměř 180 000 úplných rodin proti roku 1991. Ovšem pokles počtu úplných rodin se závislými dětmi je ještě dramatičtější. Došlo ke snížení o téměř 305 000 rodin. Naproti tomu stoupá počet neúplných rodin, kterých ve stejném období přibylo více než 140 000. Z toho je 89 000 rodin se závislými dětmi. V současné době žije v neúplných rodinách asi 1,5 milionu osob a z toho, vážené kolegyně a kolegové, 488 000 dětí. Ve více než 40 000 neúplných rodinách se závislými dětmi je osoba v čele této rodiny nezaměstnaná.
Zabýváme se problémem diskriminace, studujeme, zda není někdo diskriminován z důvodu rasy, náboženství či pohlaví. Nezabýváme se však tím, zda není někdy někdo diskriminován jenom proto, že má doma malé děti. Přitom všichni víme, že pokud někdo diskriminován je, tak je to především matka pečující o malé děti. Je to rodina s malými dětmi. Pokud někdo nese problémy české transformace na svých bedrech, jsou to především rodiny s malými dětmi. Proto zřejmě onen propad, onen obrovský propad v demografickém vývoji. Je v podstatě racionální reakcí na hodnotový systém, který se v naší společnosti prosazuje.
V demografických studiích se často hovoří o tom, proč mladí lidé odmítají přijmout manželství, proč odmítají stát se rodiči. Nejen to. Přestože počet narozených dětí prudce klesá, počet dětí, které jsou umístěny v ústavech, buď stoupá, nebo stagnuje. Mělo by to být něco, čeho bychom si měli povšimnout, protože dochází k něčemu neuvěřitelnému. Dochází k rozrušování nejpevnější, nejzákladnější sociální vazby, totiž vazby mezi rodiči a dětmi. Je to něco, co se nikdy mezi rodiči a dětmi neodehrávalo v takové míře, jako se odehrává v této současné době.
V této místnosti často hovoříme o tom, jak pomoci dětem, které jsou odloženy do ústavní péče. Zabýváme se tím, jaké jsou podmínky v ústavech. Zabýváme se tím, zdali podmínky v ústavech, dětských domovech jsou optimální, jak najít dětem náhradní rodinu, ale v podstatě se nikdy nezabýváme příčinou těchto jevů, totiž proč došlo k tomu, že funkční rodina se stala rodinou afunkční, proč se rozpadla a proč došlo k tomu, že děti byly odevzdány do ústavní či náhradní rodinné péče. Proč rodiče nemohou dítě ve své rodině ponechat, nebo ho vůbec nejsou ochotni přijmout. My bychom se měli zabývat tímto problémem, nikoliv důsledky tohoto problému. My bychom se měli zabývat tím, jak podpořit funkční rodinu tak, aby neselhávala, jak podpořit funkční rodinu tak, aby dostála svým povinnostem. V okamžiku, kdy musíme konstatovat, že dítě je třeba umístit mimo, tak je, vážení kolegové, pozdě. Je to sice něco, čemu média věnují velkou pozornost, ale příčině, které bychom se měli věnovat, té se nevěnujeme, a to je právě základní problém naší společnosti, protože o rodině se přece hovoří jako o základní buňce společnosti, a přitom vůbec nemáme základní pohled na to, co se v naší rodině a v našich rodinách odehrává.
Máme zde spoustu různých zpráv, spoustu různých přehledů. Jenom na této schůzi máme v bodu Zprávy a návrhy přes 30 bodů, kde se dozvíme o tom, v jakém stavu je naše zemědělství, v jakém stavu je naše ekonomika, jak se vyvíjí bankovní sektor atd., ale nikdy se nezabýváme tím, co se odehrává v základní buňce našeho národa, totiž v české rodině.
Proto onen návrh, který zde předkládáme, chce, abychom alespoň jednou za dva roky dostali zprávu o tom, v jakém stavu se česká rodina nachází. Jsme totiž společností, a řekněme si to otevřeně, jsme společností, která není přátelská k rodině, není přátelská k rodinám s malými dětmi.
***