(11.30 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
A přicházíme s návrhem zákona, který má minimálně potvrdit toto trvalé úsilí a vyzvat veřejnou správu tím, že tento zákon je střechový, aby ve všech opatřeních, která budeme činit, abychom skutečně mysleli na tuto základní hodnotu, totiž že bereme rodinu vážně.
Mám obavu, že debata, která probíhá, je debata o tom, že říkáme, jak je to pro nás hodnotné, ale nic konkrétního pro to teď nepřinášíme. Rodina není a nebude sociálním případem. Jestliže rodina má skutečnou hodnotu, musí se to promítnout v mnoha krocích. A tento střechový zákon není ničím jiným než autoritativním apelem vůči veřejné moci, abychom skutečně rodinu vzali vážně. Proto si zaslouží podporu, zaslouží postoupit do dalšího čtení a debatu nad tímto obsahem zákona, protože tento obsah zákona může být dopracován, ale každopádně chceme-li vstoupit do příštího Roku rodiny, tak vstupme do něj s touto vůlí, že ve veřejné moci bereme rodinu vážně.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Ludvík Hovorka. Poté pan poslanec Petr Pleva, po něm paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. K těm slovům, která zde zazněla zejména od předkladatelů návrhu na zamítnutí tohoto zákona, ať už to byla slova o pozitivní diskriminaci úplných manželství, úplné rodiny, o nerovnoprávném postavení jiných forem soužití, se domnívám, že svědčí o tom, že nebyl pochopen pravý význam úplné rodiny v naší společnosti. Že nebyl pochopen a doceněn pravý význam tohoto zákona.
Úplná rodina vždycky byla základním kamenem společnosti a já pevně věřím, že jím bude i do budoucna. Ale slova, která zde bohužel zazněla, degradují význam rodiny ve společnosti, a to je špatná zpráva pro naši veřejnost, pro společnost. Proto si vás dovoluji poprosit o propuštění tohoto zákona do dalšího čtení a o jeho podporu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, tak zde máme další deklaratorní zákon, takový zákon o sportu. Chtěl bych říct, že dokonce kolegové vzali tento zákon o sportu a slovo sport nahradili slovem rodina a jinak ho téměř úplně stejně předložili.
Nicméně bych chtěl říci, že souhlasím s jejich návrhem, že úplná rodina si zaslouží naši podporu. Dokonce by se mně chtělo říci, že nejen úplná rodina, ale širší rodina, to znamená mezigenerační rodinné vazby, rodinné vazby napříč rodinou přes sourozence a tak dále, celé toto širší společenství, které vytváří skutečně základ naší společnosti, si zaslouží naši podporu. Jde to ovšem zařídit zákonem? Jde to zařídit vládními koncepcemi, usneseními vlády? Kdyby všechna usnesení vlády byla plněna jen z poloviny, už bychom žili v ráji. Pan ministr Dostál mi jistě potvrdí, že kdyby všechna usnesení vlády k památkové péči byla plněna, už bychom měli opraveny všechny naše památky a nepadaly by nám na hlavu.
Myslím, že jeden z problémů zde je a tento zákon to neřeší, ale spíše naopak ještě podtrhuje, že vnímáme rodinu jako ekonomickou buňku a pouze jako ekonomickou buňku a soustředíme se pouze na její materiální potřeby. Tento zákon také říká o finanční podpoře rodin atd. Myslím si, že právě touto degradací rodiny pouze na jakousi ekonomickou buňku přispíváme nadále k tomu, že každý potom myslí ekonomicky a úplná rodina se mu nemusí jevit jako nejvhodnější ekonomické řešení.
Dále bych odmítl souvislost mezi materiální situací rodin a vymíráním našeho národa. Materiální situace a počet dětí není totiž v přímé úměře, ale je zcela evidentně, jasně a prokazatelně, ať se podíváte do třetího světa, ať se podíváte kamkoliv, v úměře nepřímé, to znamená, čím vyšší životní úroveň, tím menší počet dětí. Až na výjimky je to tak. Pouze v těch státech, kde je společenská prestiž rodiny a vícečetné rodiny s vyšším počtem dětí velmi dobrá, ale ne na základě materiální, ale na základě např. duchovních a jiných věcí, jako jsou např. Spojené státy, pak vícečetná rodina je považována za něco pozitivního, nikoliv za něco negativního.
Bohužel tohle okleštění rodiny na ekonomickou buňku se projevuje velmi negativně a projevilo se např. i v předložené reformě veřejných financí, kdy byl udělán další krok, bohužel i za podpory strany kolegy předkladatele, k tomu, abychom dále devastovali úplnou rodinu. A to bylo ustanovení, že žena si může ke své mateřské dovolené přivydělat libovolnou částku peněz. Místo toho, abychom podporovali ženu, která zůstane doma se svými dětmi a bude se o ně starat, podporujeme ženu, která dá své děti do kolektivního zařízení a půjde ekonomicky přilepšovat své rodině. Takže, kolegové, sáhněte si do svého vlastního svědomí, protože jedním slovem děláte něco a druhým slovem děláte úplné protisměrné kroky.
Nicméně na závěr bych chtěl říci, že tato problematika je natolik vážná, že si zaslouží naši pozornost a že si zaslouží širší diskusi než jen v tomto prvním čtení, a proto se přikláním k názoru, že bychom měli zákon propustit do druhého čtení a dále o něm diskutovat.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní se o slovo přihlásil navrhovatel pan poslanec Janeček. Ptám se ho, jestli chce vystoupit teď, anebo až na konec rozpravy. Dobře, takže paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové, nemám připraven žádný projev jako někteří předřečníci, ale během projednávání tohoto bodu programu jsem si udělala několik poznámek a ráda bych se s vámi o postřehy z projednávání tohoto návrhu zákona podělila.
Pan předkladatel, resp. zástupce předkladatelů, pan poslanec Janeček řekl, že společnost je nemocná, protože se nestará o svou základní buňku, o rodinu. To myslím, že byla východní premisa, na základě které byl vůbec tento návrh zákona předložen a která je bezpochyby správná. Myslím, že je na tom většina sněmovny schopná se i shodnout. Jsem přesvědčená o tom, že je správné podporovat fungující soužití osob v rodině založené na vzájemné úctě, lásce, pomoci a uvědomování si vzájemných povinností. To bezpochyby platí a jsem přesvědčena, že všichni, jak tu sedíme, jsme připraveni pro to zvednout ruku.
Pravděpodobně se už ale budeme lišit v tom, co považujeme za rodinu jako takovou. Myslím, že hlavním problémem, tak jak já to cítím, tohoto návrhu zákona je právě to, jak je rodina definována, co to vlastně rodina je. Tady se říká, že za rodinu se považuje, tento zákon, a já se domnívám, že předkladatelé měli na mysli opravdu právě jen tento zákon, nicméně je to zákon, který deklaruje, co považujeme za rodinu, a za rodinu je považováno toliko manželské soužití rodičů a jejich dětí.
***