(17.20 hodin)
(pokračuje Gruntová)
1. V zájmu jednotného výkonu spisové služby ve veřejné správě došlo k podrobnějšímu rozpracování pravidel jejího provádění, ovšem podle stávající formulace § 63 obce s přenesenou právní působností nejsou povinny vést spisovou službu.
2. V zákoně by měla být vytyčena základní práva a povinnosti původců registratur spolu se sankcemi za jejich nedodržení.
3. Není zřejmé, kdo vydá předpis o výkonu spisové služby u veřejnoprávních původců, což zákon specifikuje v § 66 odst. 2 pouze u určených původců.
4. Návrh obsahuje řadu podrobností o vedení spisové služby, které spíše patří do vyhlášky, a ne do zákona, ale nepočítá s elektronickou komunikací.
Vážené kolegyně a vážení kolegové, i když já osobně se neztotožňuji se všemi uvedenými výhradami, považuji předložený návrh za horší variantu, než je zákon stávající, a musím konstatovat, že bohužel odráží současnou situaci v archivnictví, která se zkomplikovala po reformě veřejné správy a začlenění státních okresních archivů pod státní oblastní archivy. Přesto případný návrh na zamítnutí zákona ani jeho vrácení k přepracování nepodpořím, a to v souladu se stanoviskem převážné většiny našich archivářů, kteří potřebu nového archivního zákona chápu jako nevyhnutelnou nutnost.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jitce Gruntové, která vystoupila jako zpravodaj a zároveň jako první přihlášená do rozpravy. Nyní v rozpravě vystoupí pan poslanec Radim Chytka, připraví se pan poslanec Lubomír Suk. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radim Chytka: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, já jsem se v tisku dočetl, že snad autorem tohoto zákona není pouze Ministerstvo vnitra, ale že to byli i někteří samotní archiváři. Rozhodně bych nechtěl všechny archiváře dávat dohromady, takzvaně do jednoho pytle. Znám osobně mnoho archivářů, kteří, pokud by jejich jméno bylo spojeno s autorstvím tohoto zákona, tak by to brali za osobní urážku. Přesto však je možné, že někteří archiváři byli spoluautory tohoto zákona. Tento zákon nám totiž říká, že archivy zavřeme a vybudujeme veliký správní úřad. To samozřejmě pro státního zaměstnance musí znít jako rajská hudba.
Vážené dámy a pánové, my jsme zde nedávno hovořili o tom, že historii necháme historikům. Avšak co se chystáme udělat? My se chystáme udělat, že zavřeme historikům před nosem dveře archivů, a tím pádem jim vlastně znemožníme pracovat. A ten, kdo se domnívá, že zavřeme archivy a archiválie jenom takzvaně živé, třicet let zpátky, to znamená od současnosti do 70. let, tak se hluboce mýlí. My zavíráme i archiválie 60. let, 50. let. Zavíráme období druhé světové války či prvé republiky.
Věřím, že v diskusi vystoupí mnoho kolegů a bude tvrdit, že ve Francii, Španělsku, Portugalsku, Dánsku, Anglii, severně od rovníku, jižně od obratníku Kozorohu, prostě ve všech civilizovaných zemích je upraven přístup do takzvaně živých archivů. Ale vážené dámy a pánové, o to právě jde, jak je upraven přístup do takzvaně živých archivů. Ze světa se můžeme vrátit k sousedům, tedy k Německu, kde taktéž je samozřejmě zamezen přístup do živých archiválií, to znamená, že občanovi není volně přístupné, aby se k těmto archiváliím dostal, ale historikům je umožněno, aby do těchto archiválií samozřejmě mohli nahlédnout. To si můžeme lehko ověřit. Kromě toho se domnívám, že Francie, Španělsko, Portugalsko, Dánsko, Anglie, to jsou země, které jsou vyrovnány se svojí minulostí. Vážené dámy a pánové, domnívám se, že naše země s minulostí vyrovnána není a že ještě mnoho let vyrovnána nebude.
Podívejme se však na to, jak by tento zákon fungoval v praxi, kdyby byl přijat.
Paragraf 36 hovoří o tom, že Ministerstvo vnitra vydá vzorový badatelský řád. V tomto vzorovém badatelském řádu bude určeno, kolik archiválií může dotyčný badatel prostudovat za jeden den. Už vidím, jak na ministerstvu diskutují o tom množství. Jestli je to třicet centimetrů, půl metru, tři čtvrtě metru, metr. Domnívám se, že šířka tohoto řečniště bude mít tak přes metr - tak co kdybychom hlasováním určili, že právě šířka tohoto řečniště je takzvaně badatel den? Takže veškeré archiválie, které se zde vlezou, je možné badateli poskytnout na prostudování. Vážené dámy a pánové, domnívám se, že chápete, co tím chci říci, jaký samozřejmě nesmysl je toto ustanovení. Protože může být archiválie rozsahu A4, kterou budu studovat několik dnů, a může být několik kartonů, které samozřejmě, a to můžou být desítky kartonů, prohlédnu za jeden den.
Paragraf 37. Představme si situaci, že mladý nadějný historik přichází do archivu a chce se dozvědět, jak dopadlo zasedání, a teď si vymyslím konkrétní příklad, vědecké rady Karlovy univerzity 22. května 1955. Přijde tedy do archivu, požádá o to, aby do kartonu mohl nahlédnout. To je mu samozřejmě odepřeno. A archivář, který je k tomu určen, se obrátí na centrální evidenci obyvatel. Tam mu sdělí, zda dotyční členové vědecké rady jsou žijící, či nikoliv. A u žijících jim podá trvalé adresy. Tento archivář odešle na ony trvalé adresy doporučené dopisy. Samozřejmě, že dotyční členové vědecké rady tráví léto na svých chatách, takže doručenky se vrátí. Archivář po několika týdnech znovu na trvalé adresy doručí doporučené dopisy, tentokrát dejme tomu členové hlídali svá vnoučata, doručenky se opět vrátí. Mladý nadějný historik to po půl roce už nevydrží, obrátí se přímo na ředitele archivu a řekne, prosím vás, je možné do toho kartonu tedy nahlédnout, nebo ne. A vážené dámy a pánové, v té chvíli ředitel archivu neřekne, no i já jsem se na tom podílel, na tom zákoně, a uznávám, že jsou zde nepřesná, nejasná ustanovení, že když se norma připravovala, že se tam dopustili odborníci chyby. Ne, vážené dámy a pánové, ředitel archivu řekne -já bych milerád vám karton zpřístupnil, ale poslanci přijali špatný zákon. Obraťte se na ně. Já s tím nemohu nic dělat. Obraťte se na Poslaneckou sněmovnu. Tak, jak je tomu mnohdy v praxi. Abych to neprodlužoval, dejme tomu, že dotyčný historik se odvolá ke správnímu úřadu. Správní úřad řekne, ať karton je zpřístupněn, a tam se mladý nadějný historik dozví, že 22. května 1955 vědecká rada Karlovy univerzity se rozhodla své zasedání přeložit až po prázdninách a výsledky dalšího jednání jsou v dalším kartonu. Takže se může celý koloběh rozběhnout znovu.
***