(17.40 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Je to samozřejmě pokus totálně sešněrovat předpisy toto odvětví, upravit různými předpisy jednotlivé formy chování v této oblasti. A je to asi tak, když jsem zmiňoval onu Kakánii, zemi, o které píše Musil, tam on uvádí, že budovali velké široké silnice, ale pro pěší. Tento návrh zákona, jak bylo řečeno, nepočítá vlastně s elektronickými médii, dokonce ani s komunikací prostřednictvím elektronických médií ve spisové službě. Tento návrh zákona nepočítá s něčím, co nazýváme hmotnými památkami.
Faktem je, že na pováženou je to, že v zemi, kde je z hlediska ústavního pořádku zaručena svoboda vědeckého výzkumu, se tímto zákonem prakticky svoboda vědeckého výzkumu narušuje. Stačí, aby archivář prohlásil, že fond není uspořádán, a nebude přístupný. Netýká se to zdaleka jenom nejnovější doby, takto mohou být postižena i další období.
Chtěl bych říci, že naprosto podivnou záležitostí je institut koncesované živnosti u spisové služby. To je záležitost, která je podle mého soudu těžko definovatelná, a myslím si, že řada lidí v tomto oboru to bude pokládat za kuriozitu.
Dámy a pánové, nezbývá mi vzhledem k výhradám, které nemám jenom já, ale i velké množství lidí z odborné obce, historiků a archivářů, dát návrh na zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Ransdorfovi. Slovo má pan poslanec Tomáš Kvapil, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane řídící schůze, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov k tomuto návrhu zákona. Výhrady, které zde byly řečeny, mohu více než podtrhnout, protože návrh skutečně striktně vylučuje nahlížení do archiválií mladších 30 roků a to znamená, znemožní studium naší nedávné minulosti, a toto studium je více než potřebné. Také znemožní studium archivních materiálů, které obsahují citlivé osobní údaje. Bude možné takové studium pouze se souhlasem dotčené osoby, a jak už i předřečníci řekli, v mnoha případech to bude prakticky nemožné.
Problém v tomto návrhu vidím také v oblasti vedení soukromého archivu. Domnívám se, že návrh, tak jak je postaven, prakticky znemožní, aby tyto soukromé archivy existovaly, protože bude velmi obtížné splnit podmínky, které jsou na ně kladeny. O několik pater níže, ale opět jako jakýsi problém, vidím i to, že se má přejmenovávat Státní ústřední archiv na Národní archiv, přitom se ovšem ponechává název státních oblastních archivů. Ono to není pochopitelně v nějakém rozporu, ale bude to znamenat jistě nemalé výdaje i na aplikaci tohoto zákona.
Přes to všechno se domnívám, že je možné, aby tento zákon prošel do druhého čtení, aby byla dána možnost výborům připravit pozměňovací návrhy. Nepůjde to ovšem bez velmi účinné spolupráce ministerstva a samozřejmě i odborných pracovníků. Pakliže ovšem se nepodaří najít potřebné úpravy, pak chci avizovat za klub KDU-ČSL, že ve druhém čtení budeme podporovat zamítnutí této předlohy.
Chtěl bych v tuto chvíli také navrhnout, aby byla prodloužena lhůta pro jednání ve výborech o 20 dnů, a bude-li s tím pan ministr souhlasit, rád bych, aby lhůta byla prodloužena o 60 dnů. Je to možné jedině se souhlasem předkladatele, proto se v tuto chvíli pana ministra ptám, zda by s tím souhlasil. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji panu poslanci Kvapilovi. Slova se ujme pan profesor Zdeněk Jičínský, připraví se paní poslankyně Alena Páralová. Prosím, pane profesore, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, jsou určité návrhy zákonů, které, i když je předkládá vláda, což je běžné, přesto to nejsou takové předlohy, které by měly být normálním předmětem sporu mezi vládou a opozicí nebo vládní koalicí a opozicí, protože to jsou návrhy zákonů, které se týkají určitých obecně kulturních hodnot a neměly by se lišit podle toho, která vláda nebo která strana je předkládá.
Říkám to proto, že jsme tu svědky zajímavého jevu, který mě nikterak nepohoršuje, že návrh, který předložila vláda, je kriticky posuzován i některými vládními partnery. Jen aby nevznikl špatný dojem, nemyslím si, že to, co se v tomto návrhu zákona kritizuje - kolega Ransdorf hovořil o dědictví Kakánie z doby Rakousko-Uherska a jiní kolegové i historická obec hovoří o přílišné byrokratizaci - tak chci říci jako poslanec sociální demokracie, že si nemyslím, že tento trend nebo tato tendence nebo tato koncepce by byla něčím, co by bylo vlastní sociálně demokratickému programu. V tomto směru i já se připojuji ke kritickým hlasům k tomuto návrhu zákona. O nich podrobně hovořila paní zpravodajka i někteří další.
I na mě se obrátila řada historiků. Já tu mám dopis, který psal jménem historické obce dr. Pešek. V pondělí jsem s ním mluvil na jedné konferenci ve francouzském Středisku pro sociální výzkum.
Nevím, jak dopadne hlasování, jestli bude návrh zamítnut, nebo nebude. Pokud bude postoupen do druhého čtení, to, co říkal kolega Kvapil, je mi blízké. Je potřeba, pokud to druhé čtení se bude konat, k němu opravdu přizvat reprezentativní zástupce historické obce a s nimi to projednat, protože bych nepovažoval za správné, abychom do něčeho, co skutečně patří do našeho národního bohatství, zasahovali necitlivým způsobem.
Říkám to i proto - a to už je věc, která přesahuje rámec této záležitosti, ale svého času mě velmi zneklidnily snahy vycházející z Ministerstva školství, aby historie nebo učení dějepisu přestalo být samostatným oborem a aby bylo začleněno jenom do nějaké obecné občanské nauky. Myslím, že chceme-li udržovat naši národní identitu, pak musíme především rozvíjet naši národní kulturu, a rozvoj národní kultury není možný bez rozvoje svobodného dějepisectví.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu profesoru Jičínskému. Slova se ujme paní poslankyně Alena Páralová, připraví se pan poslanec Radko Martínek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, drtivá většina společnosti přijala pád komunistické diktatury po 17. listopadu 1989 s uspokojením. Lidé věřili, že se jim konečně otevírá cesta do demokratické společnosti, cesta k naplnění snů a přání zbavená strachu a nenávistí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, já vás přeruším. Prosím všechny kolegy ve sněmovně, aby udržovali klid a pořádek. I pana ministra práce a sociálních věcí, aby případně svůj rozhovor s panem ministrem pro místní rozvoj přesunul do kuloárů a vyslechli jste v klidu paní kolegyni Páralovou. Já myslím, že je to potřeba nejen z úcty jako k ženě.
Prosím, paní kolegyně, můžete pokračovat.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Většina lidí tenkrát netušila, jak bude cesta k demokracii dlouhá a obtížná, jak se společnost zatížená komunistickou minulostí bude těžko přetěžko zbavovat všeho negativního, čím ji komunistická diktatura infikovala.
***