(18.30 hodin)
(pokračuje Gross)
Dnešní stav vzniklý nedokonalostí stávajícího archivního zákona zřejmě není konformní podle našeho názoru s ústavní představou dělby veřejné správy mezi státní orgány a orgány územních samosprávných celků.
Pokud jde o archivní a spisovou službu územních samosprávných celků, je navrhovaným zákonem výkonem jejich samostatné působnosti. Proto jim návrh zákona neukládá to, co bylo kritizováno, že nemají výkon státní správy v přenesené působnosti. Není přece možné, aby archivní samosprávy v přenesené působnosti vykonávaly působnost nad některými jiným oblastmi, na které se archivnictví vztahuje a bude se muset vykonávat, ale které věcně do jejich působnosti vůbec nespadají, jako je třeba otázka justice, justičních archivů. Ty se samosprávou nemají nic společného a není možné, aby nad nimi byla vedena v přenesené působnosti státní správa z archivu územních samospráv. Finanční oblast, oblast finančního práva, kde se také musí vést archivy, finanční úřady a podobně, správa geodézie, katastry a podobně - to všechno není možné, aby vykonávaly archivy územních samospráv. Proto jim toto nemůže být podle našeho názoru svěřeno.
Další připomínka, která tady zazněla od kolegy Vrbíka, a myslím, že byla přečtena i paní zpravodajkou, se týká vztažení řízení archivnictví přímo na Ministerstvo vnitra a eliminace akademicky odborné úrovně a je dnes reprezentovaná Vědeckou archivní radou. Myslím si, že tady je samozřejmě volný prostor pro to, aby ve druhém čtení se Vědecká archivní rada nějakým způsobem ustanovila, ale je trošku zvláštní, aby poradní orgán ministra byl zřizovaný zákonem. To je opravdu výjimka; a je v současném zákoně o archivnictví, to je pravda, ale to je dáno také historií vzniku tohoto zákona. Vědecká archivní rada neměla žádné působnosti ze zákona stanovené. Takže to je věc, kde já samozřejmě avizuji určitou vstřícnost, aby toto bylo umožněno, vznik takovéhoto poradního orgánu. Prostě je otázka jeho působnosti. Dodnes je to tak, že pokud existuje nějaký poradní orgán, a na řadě ministerstev jsou poradní orgány, tak ale nemohou být zřizovány zákonem. Je tady určitá možnost se k tomu vrátit.
Nahlížení do archiválií. Je mi líto, ale prostě pokud chceme archivní zákon, který odpovídá tomu, jak tyto právní úpravy jsou v zemích Evropské unie a ve všech civilizovaných zemích, tak tam prostě taková lhůta být musí. Nechci se teď přít, jestli má být třicet, nebo třicet pět let, nebo čtyřicet let. My jsme se snažili ji dát co nejkratší a oproti tomu, co je vyžadováno, jsme tam vložili i onen § 80 odst. 4, což je náš přínos k tomu, abychom reflektovali historické zkušenosti České republiky, to je to, že archivy, které byly otevřeny do současné doby, otevřeny zůstanou. Tady s tím si myslím, že obtížně něco uděláme. Prostě buďto tato sněmovna bude mít vůli přistoupit na to, co je vyžadováno příslušnou směrnicí 95/46 z roku 1995, anebo nikoliv, ale pak to tedy si myslím, že bude problém, který pak budeme muset společně vysvětlovat.
Mohl bych jít ještě takto vůči řadě námitek, které zde byly řečeny. Snad bych se ještě zastavil u toho, co bylo také v několika vystoupeních, a už slibuji, že budu končit; to je otázka toho, na co zde poukazoval pan kolega Tomíček, a myslím, že ještě někdo před ním o tomto hovořil. To je otázka, která se týká ustanovení tuším že § 38, kde se jasně stanoví, v jakých případech se odepře nahlížení do archiválií. Ano, pan kolega Tomíček má pravdu, že fyzické osobě se odepře přístup, respektive se nedá souhlas s nahlížením do archiválií, jejichž obsah není zpracován. To je problém. Pravda je, že řada archivních materiálů do současné doby zpracována není, pracují na tom archiváři ve všech archivech. Kde se s jejich prací setkáváte, tak víte, že se stále více a více archivních fondů zpracovává, ale prostě to jsou kilometry a bude to ještě nějaký čas trvat. A i dnes je to tak, že nezpracované fondy se nezpřístupňují. Akorát to není na základě zákona, ale na základě příslušné vyhlášky.
My chceme, aby toto bylo dostáno do zákona. Důvod je jeden. Důvod je ten, že u nezpracovaných archivů podle našich zkušeností nejvíce hrozí to, že některé části těchto archivních fondů se ztrácejí. Protože pokud prostě archivní fond není zpracován, tak samozřejmě není přesně evidováno, jaké materiály tam jsou, a pokud tyto archivní fondy nezpracované zpřístupníte, nebo zpřístupníme, tak to samozřejmě hrozí. A bohužel po roce 1989 v prvních letech k takovým případům docházelo. Dochází ke ztrátám řady poměrně cenných a někdy v budoucnu velmi důležitých materiálů, které bohužel se třeba dnes dohledat nedají. To je důvod, proč toto ustanovení je.
Je tam ale také výjimka - to je k panu kolegovi Tomíčkovi - že pokud o zpřístupnění archivního fondu, který zatím není zpracován, je požádáno, a teď tady přesně ustanovení nemám, ale tuším z důvodů vědeckých a vzdělávacích, tak je povinnost archivu přednostně tento archivní fond zpracovat. Avizuji, že jsem připraven také hledat metodu, aby bylo toto ustanovení rozšířeno a aby se nezpracovávaly třeba ze zákona fondy, po kterých žádná poptávka není, a aby se přednostně zpracovávaly fondy, po kterých poptávka je, byť třeba, jak bylo řečeno, od amatérských badatelů. Ale pokud po něčem poptávka je, tak by archiv na to měl reagovat a přednostně zpracovávat tyto, a ne ty, po kterých žádná poptávka není. Tomu rozumím a myslím si, že rozumnou formulaci můžeme hledat.
Omlouvám se za možná poněkud obsáhlejší závěrečné slovo. Opravdu si myslím, že toto není zákon, kde by se mělo hlasovat podle stranické příslušnosti. Byl bych rád, kdybyste každý k tomu přistupoval podle svého nejlepšího přesvědčení na základě zde proběhlé argumentace. Jsem přesvědčen, že pokud bude mít tento návrh zákona šanci postoupit do druhého čtení, že prodloužení lhůty skutečně umožní vytvořit dobré předpoklady pro debaty z různých úhlů pohledu. My samozřejmě jsme připraveni dodat spolupracovníky nebo pracovníky Ministerstva vnitra, kteří budou závěry této poslanecké debaty zpracovávat tak, aby byla vyvrácena i námitka, kterou zde myslím přednesl pan poslanec Pleva, že poslanci tento odborný aparát k dispozici nemají. Ale myslím si, že se prostě posunout dál musíme a že zamítnutí nebo vrácení předkladateli v tuto chvíli nic neřeší.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru vnitra panu Stanislavu Grossovi za jeho závěrečné slovo.
Paní zpravodajka má také zájem o závěrečné slovo. Uděluji slovo zpravodajce, paní poslankyni Jitce Gruntové. Prosím, paní zpravodajko.
Poslankyně Jitka Gruntová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem samozřejmě s velkým zájmem poslouchala probíhající diskusi, protože jedno z mých povolání je muzejník a jako taková mám blízko i k práci v archivu. Mezi archiváři mám velice mnoho dobrých přátel. Já si jejich práce vážím, a to nejen od doby, kdy se v archivech vyřizovaly žádosti o restituce majetku nebo potvrzení o nuceném nasazení. Poslouchala jsem debatu a zjistila jsem, že značná část diskutujících se opírala o shodné podklady. (Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní zpravodajko, přeruším vás a požádám sněmovnu o klid. Chápu, že je velmi pokročilý čas, ale přesto bych poprosil všechny poslance a poslankyně, které jsem svolal do sálu, protože budeme hlasovat o závěrečných návrzích padlých v obecné rozpravě, aby pečlivě poslouchali, protože jde o poměrně složitou procedurální věc, kterou musíme rozhodnout ještě po obecné rozpravě, než budeme pokračovat.
Vážně bych požádal o klid zástupce všech poslaneckých klubů. Pan kolega Kühnl a Rouček, ti se baví už dlouho.
***