(10.40 hodin)
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, nejprve se vyjádřím k tisku 560 a posléze k tisku 602.
Nechci se vyjadřovat k zákonu o pedagogických pracovnících jako celku. Chci se věnovat pouze jedné malé části, a to části, která ze zákona vypadla. Domnívám se, že se jedná spíše o opomenutí neúmyslné, neboť tento obor, obor sociální pedagogika, už v praxi úspěšně existuje minimálně deset let. Je vyučován na jedenácti školách, z toho osmi univerzitách a třech vyšších odborných školách. Tyto obory jsou řádně akreditované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a jejich vznik byl podpořen mnoha granty Evropské unie. Tento obor je legalizován v zemích Evropské unie, ale i v Polsku, Slovensku, Maďarsku a je žádoucí ho legalizovat i u nás.
Pro lepší vhled do situace bych ráda uvedla několik faktů. Za uplynulých deset let u nás absolvovaly tisíce studentů tohoto oboru a uplatnění nacházejí v následujících oborech: v probační a mediační službě, ve vazebních a nápravných zařízeních, v zařízeních pro uprchlíky, v koordinačních centrech pro prevenci sociálně patologických jevů, v institucích pro dlouhodobě nemocné, v psychiatrických a ozdravných zařízeních. Výčet jejich uplatnění je, jak je vidět, vysoký a absolventi tohoto oboru nejsou v dnešní době vystaveni riziku nezaměstnanosti. Pokud by ovšem do zákona nebyl tento obor zařazen, budou jeho absolventi i současní studenti odsouzeni k rekvalifikacím, popřípadě ke ztrátě zaměstnání.
Z těchto důvodů budu podporovat ve druhém čtení pozměňovací návrh na zařazení oboru sociální pedagog do zákona.
Ale teď mi dovolte, abych se vyjádřila k tisku 602. Na zákon, který máme dnes v prvním čtení, se čeká už dlouhou dobu, protože stávající zákon byl mnohokrát novelizován. Život po roce 1989 přinesl zdola mnoho pozitivních novinek. Vznikla škála alternativních vzdělávacích možností a mnoho škol se zásluhou svých ředitelů a jednotlivých učitelů začalo proměňovat v místa, kde se vzdělání stává radostí a inspirativně rozvíjí schopnosti žáků a studentů.
Předkládaný zákon je nepochybně novým pokusem o kodifikaci tohoto pozitivního vývoje. Myšlenka rámcových vzdělávacích programů, kterou tento zákon poprvé zavádí, je krokem tímto směrem a mohla by přinést širokou škálu školských vzdělávacích programů, pokud rámcové programy budou zpracovány dostatečně otevřeně. Postupně upravovaný původní návrh rámcových vzdělávacích programů však vede k otázce, zda tato idea zůstane opravdu zachována. Zachování prostoru pro širokou nabídku vzdělávacích alternativ pokládám za důležitou věc také z toho důvodu, že ve společnosti, ve které je si možno vybrat z různosti škol, se vyvíjí a vylepšuje celý vzdělávací systém.
Ráda bych se ovšem v rámci prvního čtení zákona zastavila u některých konkrétních problémů, které budeme muset ve druhém čtení podrobně prodiskutovat. Proti původní předloze zákona se velmi zjednodušil způsob zařazování žáků do individuálního vzdělávání, což je dobré, ale bohužel v něm zůstalo omezení, které redukuje důvody k povolení na závažné a zejména zdravotní. V průběhu šesti let dosavadního pokusného ověřování byli do domácího vzdělávání zařazováni žáci z nejrůznějších důvodů. I ze zprávy Výzkumného ústavu pedagogického je evidentní, že se přístup osvědčil a přináší pro žáky především pozitiva. Není tedy důvod jej měnit.
Za jeden z klíčových problémů považuji integraci zdravotně postižených do běžných škol. Až dosud ministerstvo stanovilo svou vyhláškou způsob zařazení žáků do speciálních základních škol. V návrhu nového zákona se přímo stanovuje, že žáci s těžkým mentálním postižením, žáci s více vadami a žáci s autismem se vzdělávají v základní škole speciální, a to se souhlasem zákonného zástupce a na základě písemného doporučení odborného lékaře a školského poradenského zařízení. Je tu ale otázka, co se stane, pokud rodič s takovým zařazením nebude souhlasit.
A tím se dostáváme k dalšímu nedostatku předloženého zákona. Tím je nedostatečné zakotvení institutu asistenta pedagoga pro případy, kdy je ve třídě s běžným vzdělávacím programem základní školy, střední školy a vyšší odborné školy vzděláván žák nebo žáci se zdravotním postižením. Vypadla úloha doporučení školského poradenského zařízení při zřizování této funkce, vypadly střední a vyšší odborné školy a běžné základní školy jsou zde uvedeny pouze podmínečně.
Znovu opakuji, že se v otázce integrace nejedná pouze o možnost vzdělávat děti s handicapem, ale o kultivaci a humanizaci dětských kolektivů a následně celé společnosti. Pokud se naše společnost hlásí k integraci dětí s postižením, mělo by to být v zákoně jasně uvedeno a nemělo by se odkazovat pouze na různé prováděcí vyhlášky, které z práva činí výjimku, které je možné vyhovět.
A ještě bych chtěla stručně zmínit několik bodů. Je dobré, že zákon umožňuje řediteli školy přijímat žáky bez ohledu na spádovost, ale upozorňuji, že překážkou může být otázka financování, neboť obec, která zřizuje školu v místě jeho bydliště, nemusí ze zákona za žákem finance do jím zvolené školy převádět.
Dále ministerstvo určuje délku vyučovací hodiny, způsob jejich dělení a slučování, což je v rozporu s pravomocí školy sestavit svůj vzdělávací program, a tato pravomoc by tedy měla patřit do kompetence ředitele školy. Navrhované ustanovení zhoršuje současné možnosti stanovené metodickým pokynem.
K problematice přijímání žáků ke středoškolskému studiu. Uchazeč nemůže podat více než jednu přihlášku ke studiu v prvním kole, což je proti současnému stavu výrazné zúžení, protože v tuto chvíli se toto omezení týká pouze státních škol, a tak by to mělo zůstat i nadále. Navržené ustanovení bude působit proti dostupnosti středoškolského vzdělávání, což je ovšem nejen proti zájmům uchazečů, ale i společnosti.
Ke státním maturitám bych ráda dodala, že v odborné i laické veřejnosti už delší čas probíhá diskuse o smyslu navrhované podoby a stále silněji je artikulována obava, že důsledkem tohoto kroku bude, že ve vzdělávacím procesu se bude vyučovat pouze to, co je obsahem testů, tedy encyklopedické poznatky, a nikoli schopnost studentů samostatně pracovat s informacemi.
A ještě dovolte poslední poznámku. Návrh zákona zřizuje novou organizační formu školské právnické osoby. Zákon předpokládá, že takovýto subjekt vznikne mimo registraci v obchodním rejstříku. Návrh této právnické osoby je jakýmsi křížencem příspěvkové organizace a obecně prospěšné společnosti a zjevně supluje chybějící typ veřejně prospěšné organizace v našem právním řádu. Toto zřízení nové, svým způsobem nesvéprávné právnické osoby pokládám za nesystémové, navíc je i diskriminační, protože zvýhodňuje školské právnické osoby v přístupu k dotacím ze státního rozpočtu. Kromě toho také zvýhodňuje některé školské právnické osoby před jinými na základě toho, kdo je jejich zřizovatelem.
To jsou tedy některé body k diskusi do dalších čtení. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Prosím paní poslankyni Soňu Markovou, pak vystoupí paní poslankyně Ivana Levá.
Poslankyně Soňa Marková: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi několik vět k předloženému vládnímu návrhu zákona o pedagogických pracovnících. Je potřeba při této příležitosti zodpovědět několik otázek.
Za prvé: Může být vydání samostatného zákona, který komplexně řeší společně s navrhovanou vyhláškou Ministerstva školství problematiku definice odborné způsobilosti, rozsahu přímé pedagogické činnosti, dalšího vzdělávání i kariérního systému pedagogických pracovníků přínosem? Při pohledu na současnou legislativu, na stranu 13 sněmovního tisku číslo 560 a ve spojení se zkušenostmi z praxe si dovolím tvrdit, že ano.
Za druhé: Mohou být, a to i po případných úpravách, pro pedagogy určitým pokrokem souběžně navržené změny v zákoníku práce nebo zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost? Opět odpovídám ano.
Za třetí otázka nejpodstatnější: Je stát, který proklamuje svoji zodpovědnost za vzdělání, oprávněn stanovit jasné profesní podmínky pro ty, kteří výchovu a vzdělání uskutečňují? Bezpochyby ano.
Za čtvrté: Je podle vás návrh zákona obsahově a formulačně tak dokonalý, že si nevyžádá další zásahy? O tom je možná přesvědčen předkladatel, já si ovšem myslím, že tentokrát je na místě říci ne.
***