(15.30 hodin)
(pokračuje Mlčák)
Pokud nebude, tak doporučuji prodloužit lhůtu k projednávání v ústavně právním výboru o 20 dnů. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Jan Vidím.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně, vážená paní předsedající. Paní a pánové, chtěl bych v rozpravě reagovat na některá slova z vystoupení pana kolegy poslance Křečka, který hovořil o tom, že neexistuje žádná relevantní statistika, která by vypovídala o tom, nakolik jsou to právě zasahující a zakročující příslušníci záchranné služby, kteří jsou napadáni jakoby nejvíce z těch, kteří vymáhají onu veřejnou moc. Taková statistika existuje. Můžeme samozřejmě zpochybňovat její relevanci, protože je to statistika, kterou právě zpracovává a vyhodnocuje sama záchranná služba, ale z této statistiky je patrné, že jsou to právě tito příslušníci záchranné služby, lékaři a zdravotní personál, kteří jsou napadáni nejvíce. A protože záchranná služba vyjíždí k těmto útokům jak na úředníky, na policisty, na příslušníky záchranného sboru hasičského, tak z této statistiky je opravdu patrné, že jsou to nejvíce zdravotníci a zdravotní personál, který napadán je, a proto se domnívám, že návrh kolegy Langera je opodstatněný, nejen z pohledu novinového článku, ale i z relevantních tvrdých čísel statistiky. Proto nepodpořím návrh na zamítnutí.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Janu Vidímovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan poslanec Říha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vladimír Říha: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já se musím také připojit k panu poslanci Vidímovi. Nejsem právník a nedovedu posoudit, zda předloha je po stránce právní dokonalá, nebo ne, ale zamítnutí návrhu v prvním čtení by zdravotnická veřejnost vnímala velmi nepříznivě. Přiznám se, že jsem byl příjemcem dopisu vedoucího katedry přednemocniční a neodkladné péče prof. Pokorného, který byl mým prvním učitelem v oboru anesteziologie a resuscitace, a bohužel jsem sám k problematice neuměl najít cestu, a proto vítám, že je předložen tento návrh, protože si myslím, že došlo k určité změně.
K té změně došlo už po roce 1989 z titulu toho, že jsou více respektována lidská práva. Já jsem jezdil jako externista se záchrankou před rokem 1989 a tam bylo samozřejmé, že policie na zavolání nás, záchranářů, přijela okamžitě a vcelku nevybíravě se někdy popasovala s těmi, kteří nějakým způsobem "narušovali", abych tak řekl, veřejný pořádek. Samozřejmě dnes jsme v jiné situaci a máme přísnější pravidla na zacházení s člověkem, který třeba takzvaně narušuje veřejný pořádek, ale není možné nechat správné opatření, tu správnou změnu postoje, dopadnout negativně na ošetřující personál.
Vím, že už jsme se v době, kdy tady bylo zasedání Mezinárodního měnového fondu, na příjmovém oddělení v nemocnici připravovali, kdy jsme dokonce si zavolali odborníky a školili personál, jak případně zvládat agresivní jedince, ale není možné chtít, jestliže dnes v posádce záchranné služby je 45kilová zdravotní sestra, tak není možné od ní čekat, že bude mít nevím kolikátý dan v judu nebo ovládat sebeobranu.
Domnívám se, že postup, který by vedl k určité výstraze, který by dal najevo, že není možné se beztrestně pouštět do těch, kteří přicházejí pomoci, že takovýto signál do veřejnosti je na místě. Nevím, jak během druhého čtení se může předloha změnit, ale velmi se přimlouvám za to, aby tento návrh zákona byl do druhého čtení propuštěn.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Říhovi. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu.
Zeptám se na závěrečná slova. Prosím, slovo má místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegy a kolegové, dovolte mi, abych se ve svém závěrečném slovu vyjádřil k průběhu obecné rozpravy a k vystoupení svých kolegů.
Nejprve mi dovolte reakci na vystoupení pana ministra Čermáka. Pan ministr zde zmínil směrem k této novele, že je to příklad legislativní reakce na akci, resp. že tento návrh reaguje na situaci, kdy akce vyvolává legislativní reakci. Současně zmínil, že nový trestní zákon má jít do vlády za dva týdny a ve sněmovně by se měl objevit za měsíc. Tomu druhému říkám kéž by, a upřímně bych si to přál, nicméně takovýchto závazných termínů zde již zaznělo, zejména k trestnímu zákonu, tolik, že jsem velkým skeptikem, jakkoliv bych si to přál, že tento termín bude naplněn. Nicméně k akci, která vyvolává legislativní reakci, bych zde rád zmínil skutečnost, která vyplývá z mé střídmosti při legislativních změnách zásadních kodexů, v tomto případě trestního zákona, a to byla moje novela trestního zákona, zjednodušeně řečeno, v oblasti znásilnění. I tehdy tato novela reagovala na objektivně existující stav, kdy nebylo možné postihnout pachatele některých forem tohoto brutálního a zavrženíhodného trestného činu. I tehdy jsme slyšeli reakci z řad Ministerstva spravedlnosti, že již na cestě je nový trestní zákon, nicméně tato novela byla přijata, nabyla účinnosti a díky této novele došlo k postihu několika pachatelů, kteří nebýt této novely, by díky do té doby existující praxi a díky do té doby existující podobě trestního zákona i nadále unikali trestu.
Pan kolega Filip zde ve svém vystoupení podpořil myšlenku, která je motivem k předložení této novely. Vyjádřil se k problému systematiky trestního zákona a navrhl zvážit možnost jiného zařazení, tedy ne do obecné, nýbrž do zvláštní části trestního zákona. Odpovídám, je to možné. Máme stejný cíl, lišíme se v cestě, jak tohoto cíle dosáhnout, a já jsem řekl, že jsem připraven na půdě ústavně právního výboru jednat o odlišné podobě legislativního ztvárnění tohoto návrhu, třebaže se domnívám a nemohl bych to navrhnout v této podobě, že zařazení do obecné části je řešením lepším. Ale říkám, budu-li přesvědčen, bude-li argumentační názor pana poslance Filipa podpořen, jsem připraven jej akceptovat.
Pan poslanec Jičínský ve svém vystoupení připomněl problém soudní praxe a nízkých trestů. Souhlasím, pane kolego. Naprosto s vámi souhlasím, že v mnohých případech soudní praxe je tím, co vzbuzuje pochybnosti veřejnosti o tom, zda práva a svobody občanů jsou náležitě chráněny, zda pachatelé vážných trestných činů odcházejí od soudu se spravedlivými tresty. Souhlasím také s tím, že naše soudy, a je to samozřejmě můj subjektivní pohled, by mohly být podstatně přísnější při ukládání trestů, že by mohly ve větší míře než dosud využívat horních hranic trestních sazeb, které jsou. Stejně tak souhlasím s vámi, že pouhá změna zákona neřeší problém, že změna zákona může přinést svůj efekt teprve s jakýmsi odstupem až se, lidově řečeno, zažije, až si veřejnost všimne, že něco takového existuje, až tuto skutečnost vezme jako sobě vlastní. Ale zde připomínám to, co jsem zde již zmínil v případě mé novely trestního zákona v oblasti znásilnění. Tam změna, tam ta možnost přísněji trestat a skutečně trestat dokonce pachatele, kteří by jinak trestání být nemohli, ta změna přišla okamžitě. Věřím, že tady tento časový odstup v případném přijetí této novely by tak velký nebyl.
Vystoupení pana kolegy Křečka mě zklamalo, neboť návrh této novely není motivován tím, co jsem si přečetl v novinách nebo slyšel v rádiu nebo viděl v televizi. Návrh této novely, tak jak je koncipována, je reakcí na to, jaké životní hodnoty každý z nás v životě považuje za důležité.
***