(10.00 hodin)
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, já bych chtěl potvrdit slova kolegy Doktora v jednom bodě - že sociální demokracie v této otázce odtržení Slavonic a Dačic není skutečně jednotná, a dovolil bych si citovat klasika: "Jihočeský kraj si rozvracet nedáme." Děkuji. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Schling s faktickou poznámkou.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, protože pan kolega Doktor zřejmě velmi špatně slyší, tak zopakuji to, co jsem říkal. Já jsem říkal, že někteří funkcionáři na Dačicku a Slavonicku projevili obavu, že kdyby v tomto období hovořili o zájmu přejít pod kraj Vysočina, že by se asi nedostali na volitelná místa kandidátek. Protože takový zájem neprojevili, je zcela logické, že na volitelných místech jsou. Nemluvil jsem o žádné straně. Tedy znovu zdůrazňuji - pan kolega Doktor velmi špatně slyšel.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Toto byly dvě faktické poznámky. Nyní se vrátíme k řádně přihlášeným kolegům. Slovo má pan poslanec Václav Mencl, připraví se pan kolega Petr Bratský a po něm pan poslanec Hašek.
Poslanec Václav Mencl: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, když parlament projednával před sedmi nebo osmi lety zřízení krajů a zabýval se otázkou, jak mají být kraje uspořádány, zda jich má být osm, čtrnáct nebo nějaké jiné číslo, když postupně dospíval k názoru, že by jich mělo být čtrnáct, ozvaly se dvě docela zásadní a vážné připomínky. První, že kraje jsou značně nevyrovnané a že menší kraje dosti těžko obstojí v denním životě. Podotýkám, že se to zvláště týkalo Jihlavského kraje, neboli kraje Vysočina, ale i dalších. Druhá připomínka byla, že skutečnost, že okresní hranice budou základem krajských hranic, bude problémem, protože okresní hranice byly udělány, jak zde podotkl pan ministr vnitra, v roce 1960 na velké okresy. Tehdy ti, kteří zastávali stanovisko, že čtrnáct krajů je vhodnější model pro Českou republiku, říkali, že to život ukáže.
Dovolte mi krátké zhodnocení. Myslím si, že čtrnáct krajů, přestože vůbec nemají lehký život, a to především proto, že nemají dostatek finančních prostředků a dostatek kompetencí pro svoji činnost, obstálo, a obstálo i před občany. A obstál i kraj Vysočina, k čemuž kraji Vysočina upřímně blahopřeji. Nicméně hranice dořešeny nebyly - a k tomu se dostáváme nyní.
Opět bych chtěl konstatovat, že původně se zdálo, že rozsah obcí, které budou chtít přejít z jednoho kraje do druhého v rámci celé České republiky, je podstatně větší. Zvláště bych opět hovořil o kraji Vysočina. Ukázalo se, že počet těch obcí zdaleka tak velký není. Řešíme vlastně jenom velmi malý počet, který přechází z kraje Vysočina do kraje Jihomoravského a z kraje Moravskoslezského do kraje Olomouckého. Kdybych měl zhodnotit z tohoto hlediska působení kraje Vysočina, opět bych mu musel blahopřát, jakým způsobem dokázal svoji sounáležitost s územím a jakým způsobem dokázal jednat s obcemi, že většinu obcí - původně jich chtělo přejít z kraje Vysočina do Jihomoravského kraje 125 - přesvědčil o tom, že je rozumné v kraji Vysočina zůstat.
Nicméně bych velmi prosil o to, znaje velmi dobře geografickou situaci celé České republiky a Jihomoravského kraje a kraje Vysočina zvláště, abychom nezpochybňovali skutečnost, že těchto 25 obcí se nakonec řádným způsobem, na základě jasných kritérií rozhodlo, že chce přejít k Jihomoravskému kraji. Situace je taková, že jsou 25 až 30 km od Brna a 75 až 80 km od Jihlavy. Skutečnost je taková, že jsou 5 až 10 km od Tišnova a 25 až 30 km od Bíteše a Bystřice, kam by měli dojíždět. Já skutečně nevidím žádný závažný důvod, abychom těmto obcím nevyhověli, a prosím, abyste mi opravdu věřili, že to neříkám pouze jako jihomoravský poslanec, ale jako člověk, který opravdu geografické problémy České republiky vcelku ovládá.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan poslanec Bratský a po něm jako zatím poslední přihlášený pan poslanec Hašek.
Poslanec Petr Bratský: Pane předsedající, dámy a pánové, vyslechli jsme už několik názorů. Já osobně musím říci, že se mi moc líbily názory některých krajánků. My v Praze také máme písničku, která říká "my Prahu nedáme, radši ji zbouráme", nicméně i kraj Praha navrhuje určitou malou úpravu krajských hranic. Myslím si, že je třeba vycházet z toho, že když vznikl zákon o krajích a stanovil jejich hranice a stanovil, která obec v jakém kraji bude, tak to byl určitý základ, na kterém se sněmovna musela v určité historické době dohodnout.
Dostal jsem stejně jako řada z vás různá ať už referenda nebo rozhodnutí zastupitelstev obcí. Stejně tak jsme dostali připomínky od některých krajů. Když se v tom máme zorientovat a správně rozhodnout, tak si myslím, že musíme využít zákonů, které jsou k dispozici a které ústavně dávají občanům určitá práva a zastupitelstvům obcí také. Pakliže nás o něco žádají a chtějí patřit třeba k jinému kraji, protože jejich občané vědí nejlépe z mnoha důvodů, proč chtějí mít jiný krajský úřad, tak bychom ve svých úvahách a hlasováních měli k této věci přistoupit a neměli bychom občanům bránit se svobodně rozhodnout, kam chtějí v naší republice patřit.
Za chvíli se budeme bavit o tom, kam bude patřit naše republika v rámci celé Evropy. Naši evropští poslanci budou také hájit naše zájmy a velice by nás mrzelo, kdyby nějaký evropský nadnárodní parlament rozhodl o tom, že hranice někde na Šumavě se neposunou o půl kilometru jedním směrem, pakliže se Česká republika s Rakouskem nebo s Německem na tom dohodne, a administrativně by to zakázal. Velice by nás to mrzelo. Myslím si, že stejně tak nemůžeme bránit obyvatelům některých obcí, pakliže mají své oprávněné zájmy, uplatnit je při této novele.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Hašek.
Poslanec Michal Hašek: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já budu ve svém vystoupení velmi stručný, ale přesto mi to nedá, abych nezareagoval na přednesený projev pana poslance Schlinga. Myslím si, že občané Tišnovska a občané Bítešska, kteří jistě budou sledovat tuto debatu, nebudou rozumět argumentu, že některým funkcionářům jde o místa na krajských kandidátkách. Myslím si, že to není žádný argument pro Poslaneckou sněmovnu. Toto nebyl žádný argument pro obecní zastupitelstva, která postupně ve dvou volebních obdobích, poprvé v roce 2000 a podruhé na jaře 2003, opakovaně rozhodovala o tom, zda chtějí požádat o změnu své krajské příslušnosti, či nikoliv. Čili potud argument týkající se eventuálního sestavování krajských kandidátek.
Ve výboru pro veřejnou správu i na kolegou Schlingem zmiňovaném parlamentním semináři zazněla celá řada názorů. Vyslovili se všichni, kteří k tomu skutečně měli co říci, zástupci jednotlivých obcí, oba hejtmani, jak kraje Vysočina, tak kraje Jihomoravského, i někteří další dotčení. Je zajímavé, že jako jeden z takzvaně problematických bodů zákona byla předkládána teze vyrovnání majetku, protože v okamžiku, kdy dojde k jakékoliv změně krajské příslušnosti, se budou muset vyrovnávat také majetkové záležitosti.
Jestliže druhá část zákona, která tady nevzbuzuje žádné velké polemiky, a ta se týká přeřazení obcí mezi Moravskoslezským a Olomouckým krajem, obsahuje také přeřazení pověřeného města, kterým je Moravský Beroun, a kromě silnic druhé a třetí třídy mezi těmito dvěma kraji se také převádí základní umělecká škola se svým majetkem, tam žádný z krajů neuplatnil žádnou připomínku, došlo tam k férové dohodě a nikdo nepředpokládá, že by s tím měl být problém, zatímco na řadě jednání mezi Jihomoravským krajem a krajem Vysočina bez ohledu na počet obcí, které přejdou - nebo jak pevně věřím, sněmovna schválí jejich přechod - tak kraj Vysočina opakovaně argumentuje tím, že účetní hodnota majetku se pohybuje v řádu stamilionů korun.
***