(17.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Tento návrh zákona výrazně přispěje k posílení kontroly nad výrobou a distribucí lihu v České republice. Je zřetelné, že tento zákon bude působit proti všem, kteří se dnes podílejí na daňových únicích v této oblasti. Doufám, že Poslanecká sněmovna nebude stát na straně těch, kteří se snaží obcházet zákon a využívat těchto nekalých podmínek k tomu, aby konkurovali subjektům, které daně platí.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí Bohuslavu Sobotkovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pan poslanec Martin Říman. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve své neutrálně formulované zpravodajské zprávě se pokusím doplnit některé neutrálně podané informace až na závěr panem ministrem Sobotkou. Své stanovisko k tomuto zákonu přednesu v obecné rozpravě, do které se tímto hlásím.
Jak bylo řečeno, vláda předkládá návrh zákona o povinném značení lihu, lidově řečeno o kolkování lihu, což je úprava, kterou zatím náš právní řád neobsahuje. Je to tedy úprava nová. Jak uvádí důvodová zpráva vlády, cílem zákona je vytvořit kontrolní mechanismus, který by zabraňoval daňovým a celním únikům ve velkém rozsahu. Vláda se odvolává na podobnou právní úpravu v několika evropských zemích, ve kterých se podle ní toto značení lihovin osvědčilo, stejně jako se podle důvodové zprávy v tuzemsku osvědčil tento systém u cigaret a tabákových výrobků.
Co se týče techniky provádění tohoto zákona a kvantifikace, tak vláda předpokládá, že by se jednalo ročně cca o 200 milionů kusů kontrolních pásek, které by vyráběla nebo tiskla Státní tiskárna cenin, s tím, že cena jedné pásky by se měla pohybovat mezi 20 a 36 haléři, tedy celkem v objemu zhruba něco kolem 60 až 70 milionů korun ročně náklady na tyto kontrolní pásky. Je třeba zmínit i předpokládaný finanční dopad na hospodářské subjekty, které samozřejmě budou de facto celou tuto operaci s výjimkou státní kontroly financovat, kde vláda odhaduje roční náklady v rozsahu přibližně 200 milionů korun ročně, plus samozřejmě jednorázové, nicméně i opakující se náklady v souvislosti s pořízením etiketovacích zařízení, kdy cena jednoho stroje se pohybuje kolem 8 milionů korun.
V souvislosti s touto povinností pro právnické a fyzické osoby je také navrhován sankční postih za delikty, které mohou vzniknou při přestupování tohoto zákona. Sankce za delikty jsou poměrně vysoké. Pro vaši informaci - právnické osobě může být uložena pokuta až do výše 5 milionů korun, fyzické osobě může být uložena pokuta až do výše půl milionu korun.
Co se týče dopadu na státní rozpočet, tak opět podle důvodové zprávy si realizace zákona nevyžádá zvýšení počtu pracovních míst ve státní správě. Co se týče dalších nákladů s tím spojených, vláda nepředpokládá dopady na veřejné rozpočty.
I já, stejně jako pan ministr, doufám, že Poslanecká sněmovna velmi pečlivě zváží tento návrh, jeho oprávněnost nebo neoprávněnost a rozhodne tak, aby to nebylo v neprospěch jak podnikatelských subjektů, tak spotřebitelů především. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji Martinu Římanovi. Otevírám obecnou rozpravu. Z vystoupení zpravodaje je zřejmé, že se přihlásil do rozpravy. Konstatuji, že nemám žádnou písemnou přihlášku do rozpravy, a proto jako prvému přihlášenému dávám slovo právě panu poslanci Martinu Římanovi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, jak jsem uvedl, nyní se pokusím vypořádat s tímto tématem jiným způsobem, nikoliv neutrální zprávou zpravodaje, který vás má uvést do podstaty problému, ale pokusím se podívat na tuto problematiku analytickýma očima. Pokusím se odpovědět na otázku, zda tento administrativně technický nástroj, kterým kolkování lihu nepochybně je, má smysl, má nějaký pozitivní význam.
Pan ministr tady vyjmenoval to, co si vláda od kroku zavedení kolkování lihu slibuje. Já to zopakuji a pokusím se ke každému z těchto slibů vytvořit jakýsi reálný obraz jejich důsledků.
Za prvé vláda očekává omezení daňových a celních úniků. Za druhé očekává efektivnější a hospodárnější provádění daňových kontrol. Za třetí očekává zvýšení ochrany spotřebitele. Za čtvrté očekává zlepšení ochrany výrobců a dovozců lihu. Za páté si slibuje, že zákon přispěje k vytvoření rovnějších konkurenčních podmínek na trhu. Za šesté si slibuje, že zákon zabezpečí prodej kvalitního lihu.
Vidíme tedy, že naděje, které vláda vkládá do této normy, nejsou malé: lepší výběr daní, lepší konkurenční prostředí, lepší ochrana spotřebitele, ochrana výrobce a dovozce, dokonce i zlepšení kvality lihu. Jaká bude nicméně s nejvyšší pravděpodobností, kterou můžeme odhadovat nikoliv z křišťálové koule, ale především z praxe empiricky odvodit od toho, jak takové pokusy dopadly ať už s jinými komoditami, jako jsou například tabákové výrobky, nebo jaké zkušenosti s tímto pokusem, protože v tom nejsme v žádném případě pionýry, co se týče mezinárodního kontextu, jak dopadly tyto pokusy v jiných zemích. My jsme přesvědčeni, že prakticky s jistotou lze konstatovat, že pravý opak bude výsledkem tohoto návrhu, pokud by byl sněmovnou schválen a uveden do praxe, tedy pravý opak nadějí, které do něj vkládá vláda.
Za prvé omezení daňových a celních úniků. Obávám se, že o nich prakticky nelze mluvit, protože pokud jsme si nevšimli, tak se vstupem do Evropské unie, odkud je importována podstatná část lihovin do České republiky, celní bariéry mezi starými členskými zeměmi a novými členskými zeměmi i vlastně mezi všemi členskými zeměmi Evropské unie padly. O celních únicích v případě dominantního množství importovaných lihovin asi není třeba hovořit. Předpokládám, že tady vláda zapomněla, když materiál připravovala, že 1. května vstupujeme do Evropské unie.
***