(9.40 hodin)
(pokračuje Kohlíček)
Třetí věc je, aby prostředky byly včas převedeny na účty obcí. Protože jestliže nejsou včas převedeny prostředky, potom nutíme obce do různých harakiri.
Rád bych slyšel od pana ministra, jak toto bude zajištěno, protože to je ten třetí důležitý pilíř u všech těchto akcí. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Chci se zeptat, zda pan ministr bude reagovat. Ano. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Já se domnívám, že tato věc by zřejmě stála za určitou analýzu, kterou by měli provést jednotliví správci dotací, jak rychle jsou schopni uvolňovat finanční prostředky, které jsou stanoveny v příslušných rozpočtech. Myslím si, že nelze v tuto chvíli stanovit nějaký přesný harmonogram, který by se odvíjel od začátku roku. Harmonogram by se měl spíše odvíjet od schválení příslušných rozpočtů, protože rozpočty se mohou schválit v čase různě. V posledních dvou letech jsme schvalovali rozpočty včas. V předcházejícím období se rozpočty schvalovaly v různých provizoriích na konci roku nebo až na začátku roku následujícího. Situace byla ještě složitější než v uplynulých dvou letech, kdy se přece jenom dařilo rozpočty schválit v dostatečném předstihu, bylo možné uvolňovat finanční prostředky. V situaci, kdy například bylo rozpočtové provizorium nebo se rozpočet schvaloval někdy těsně před Štědrým dnem, tak se čerpání finančních prostředků posouvalo velmi často až do druhého pololetí následujícího roku. Situace byla často velmi tristní.
Domnívám se, že by bylo potřeba také stanovit jasný termín pro dodání podkladů pro uvolnění finančních prostředků a možná stanovit i sankci pro toho, komu tyto finanční prostředky byly přiděleny, pokud tyto podklady včas nedodá. Takže například tyto finanční prostředky propadají a mohou se uvolnit ve prospěch někoho jiného. Podle mě tady může existovat několik motivačních mechanismů.
Znovu bych chtěl zdůraznit, že problém není jenom na straně příslušných ministerstev, která uvolňují finanční zdroje, ale je to také odpovědnost toho, kdo prostředky čerpá, aby včas v požadované struktuře a v požadovaném rozsahu dodal podkladové dokumenty, které umožní čerpání příslušných finančních prostředků. V případě, že by tyto prostředky byly uvolněny bez dostatečných podkladů, pak by se jednak samozřejmě mohlo jednat o porušení zákona o rozpočtových pravidlech, jednak by tato věc byla přirozeně kritizována ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.
Myslím si, že by bylo dobré, kdyby existovaly ve státní správě určité pořádkové lhůty, které by byly vázány na kompletní řádné dodání podkladových materiálů pro vydání příslušného rozhodnutí o uvolnění finančních prostředků ze státního rozpočtu, respektive z rozpočtu fondu. Já se pokusím zadat úkol, který by směřoval k tomu, že bude provedena analýza toho, jak rychle jsme u jednotlivých dotačních programů uvolňovaných ze státního rozpočtu v průměru schopni uvolnit finanční prostředky na jednotlivé akce, to znamená, jakým způsobem probíhá čerpání finančních prostředků v jednotlivých letech. V okamžiku, kdy budu mít tuto informaci k dispozici, tak s ní pana poslance seznámím.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Ještě má slovo opět pan kolega Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za ujištění pana ministra, že prostředky budou uvolňovány včas v nejkratších možných lhůtách a že budou náležitým způsobem zpřesněny lhůty, do kdy mají obce předložit podklady. Jsem spokojen a nemám žádné další návrhy. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Z vašeho stanoviska vyplývá, že nebudete navrhovat žádné usnesení ke své interpelaci, a proto mohu tento bod a tuto interpelaci uzavřít.
Ministr financí Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci poslance Petra Bratského ve věci výkladu faktické regulace nájemného - upřesnění. Interpelace se spolu s odpovědí pana ministra předkládá jako tisk 660. Otevírám rozpravu a uděluji slovo panu poslanci Bratskému.
Poslanec Petr Bratský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, v tisku, který jsme dostali na stůl, bohužel chybí jedna část jedné mé interpelace a druhá tam chybí úplně, takže se musím zmínit ve svém vystoupení k oběma z nich.
Podvakráte jsem v uplynulých třech měsících interpeloval místopředsedu vlády a ministra financí ve věci faktické regulace nájemného a také ve věci střetu zájmu některých ne zrovna nízko postavených a podle toho také placených pracovníků jeho ministerstva, požívajících z tohoto pohledu přinejmenším morálně sporné výhody regulovaného nájmu. Šlo o interpelace, které vám byly následně předloženy jako sněmovní tisky 599 a 660.
Dovoluji si vás také upozornit, že v tisku 660 patrně technickým nedopatřením chybí druhá strana textu interpelace s otázkami č. 4 a 5. Věřím, že technický zádrhel bude příslušným postupem napraven. Na projednávání tohoto bodu to však nemá vliv. Chybějící otázky a témata s nimi spojená přednesu znovu a podrobněji ve svém příspěvku.
Uznávám, že ministr financí, zvláště pokud je současně místopředsedou kabinetu v bouřlivém období nestabilní vládní koalice, vnitrostranického pnutí, propastných rozpočtových deficitů a pokusů o jejich záplatování vydávaných za reformy, má svých starostí více než dost. Nemůže zvládat všechno osobně a není ani v jeho fyzických silách být vševědoucím mudrcem informovaným úplně o všem. Musí se proto logicky spolehnout na své úředníky, a pak s důvěrou podepisovat jejich výtvory. Známe to každý, kdo se kdy ocitl v podobně náročné funkci, ať již ve sféře politicko-správní nebo obchodně-manažerské. Jak mi však dáte asi mnozí za pravdu, když si odpovědi Ministerstva financí na zmíněné interpelace přečtete, měl si v tomto případě pan ministr opravdu důkladně přečíst, co mu je předkládáno k podpisu, a možná i autora či autory pěkně vytahat za uši. Nerozhodl-li však on sám, že by jeho úředníci měli složit reparát z logiky a odpověď předělat, měla by to učinit sněmovna.
Již předem svého vystoupení tak navrhuji, aby sněmovna svým usnesení vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra financí na mou písemnou interpelaci evidenční číslo 457, předloženou formou sněmovního tisku 660, a vyžádala si tak novou odpověď. Chtěl jsem tak učinit již na minulé schůzi při projednávání mé předchozí interpelace ke stejnému tématu, již zmíněný tisk 599, ale tehdy jsem byl kvůli obratnému manévrování se zařazením tohoto bodu vyšachován a interpelace propadla. Dlužno dodat, i s využitím mé nepřítomnosti a díky zahájení jejího projednávání ve čtvrtek až po 19. hodině, sice stále ještě těsně na hraně jednacího řádu, avšak nepříliš férově.
Tolik úvodem. Nyní prosím obraťme pozornost k samotnému obsahu interpelací a odpovědí na ně.
Při čtení odpovědí zpracovaných úředníky Ministerstva financí s největší pravděpodobností pod vedením pana náměstka Šulce, který má k problematice velmi blízko a na nějž také směřoval můj dotaz ohledně střetu zájmů, jsem bojoval s pokušením doporučit tyto texty studentům politologie či žurnalistiky jako studijní materiály k tématu demagogie. V textu odpovědi se sice volá po dialogu, respektu k právu a na názor každého či věcné debatě nad konkrétními argumenty, ale současně zde způsob překrucování faktů, jejich zamlžování či rovnou zamlčování a další techniky manipulace s informacemi dosahují již vybroušené dokonalosti.
Jednou z hlavních tezí ministerstva například je, že v České republice prý od března loňského roku nastala úplná cenová deregulace nájemného. Skutečnost je však mnohem složitější než takovéto hraní si se slovíčky. Poté co totiž loni v březnu skončilo vládou vyhlášené tzv. zmrazení nájemného, nestalo se nic, co by neplatilo již před vyhlášením tohoto moratoria. Výši nájemného sice po zákrocích Ústavního soudu již od konce roku 2002 neurčoval a dodnes neurčuje žádný předpis či zákon, ale stále platí zastaralý občanský zákoník, který činí valnou většinu existujících nájemních pseudosmluv ze strany vlastníků bytů prakticky nevypověditelnou. Vláda tak jen směšným a zcela zbytečným populistickým plácnutím do vody zmrazila něco, co již bylo samo o sobě zmrazeno. Samozřejmě, když bude chtít, může naše vláda vyhlásit třeba tříměsíční zmrazení pilotovaných letů na Jupiter a bude to mít úplně stejný efekt.
V případě dnešní stále pokračující faktické regulace nájemného je třeba připomenout skutečnost, že vlastníci většiny nájemních bytových domů jsou vůči svým nájemníkům i vůči států v téměř nevolnickém postavení, což bohužel někdy plodí také jejich extrémní reakce a nevolnické vzpoury ze zoufalství. Co je třeba dvojnásob zdůraznit! Těmito vlastníky nejsou jen soukromí majitelé domů či restituenti, ale ve zdrcující většině jsou to především naše obce a města. Nevolnický charakter jejich postavení sahající svým původem do hlubokého socialismu bohužel pokračoval i po revoluci, když byly na začátku 90. let pouhým administrativním aktem přeměněny dekrety na nájemní smlouvy, nebo takzvané nájemní smlouvy.
***